jak se odmilovat ?

Ašanah, fialko - holky, tiše závidím, že žijete naplno - tak to má být:-) Dane, jak jsi to myslel s tou nevraživostí? Možná mi to vypadlo z hlavy, ale nemůžu si vybavit, že bys tu o tom psal.

Fialko, ty jsi opravdu nenápadná květinka... a o to krásnější je tvá zamilovanost - myslím, že to má tu správnou míru, jakou člověk potřebuje. A moc ti to přeju. :-)Stala se mi taková věc - Běla měla narozeniny a přesně tu noc se mi o ní zdálo (podotýkám, že jsem s ní nemluvil ani jí nepsal). V tom snu se ke mně chovala tak krásně, že bych i uvěřil, že je pryč všechna ta nevraživost, která se mezi námi nakupila...

Jak dlouhé máte pauzy, než...známe se víc jak 2 roky, poslední dobou se vidíme tak 2x za měsíc - brala bych tak aspon 3x :-) ...prvních pár měsíců to bylo skoro každý týden..bylo to žhavé a příjemné. Teď se na setkání, která nejsou tak častá zase o to víc těšíme - teda aspoň já ano.

hodně práce, starostí...Jak dlouhé máte pauzy, než se vidíte? Mně ty naše přijdou někdy nekonečné. Jak dlouho trvá váš vztah a vůbec všech, kteří se snaží odmilovat a nedaří se. Myslím tím hlavně vztahy jako prožívá Fialka, Ašanah (ta už vlastně ne, je znovu krásně zamilovaná), Miranda a další (abych někoho neurazila, že ho opomenu). Děti mám již dospělé, času se zabývat sama sebou a čekáním je víc než dost, někdy jsou tyto chvíle více na škodu. Snažím se odmilovat a přitom mám pocit, že miluji stále víc :-)

Pati, Pati, na to si moc...hodně práce, starostí doma...a tak není čas moc se zaobírat sama sebou...aspoň mi ta doba, kdy se s ním nevidím nepřipadne tak dlouhá...ale scházíme se pořád...a jako dobití baterek a vyčištění hlavy to funguje výborně :-)

Pati, Pati, na to si moc...U mě pokračuje nový vztah a nedávno napsal ten, kvůli kterému jsem začala přispívat na tuto diskuzi. Oslovil mě naším oslovením a ptal se - zda se mi stýská (po několika měsících). Napsala jsem, že žiji přítomností a neohlížím se do minulosti a že už je to víc než rok, co jsme se neviděli. Napsal, zda někoho mám - napsala jsem pravdu. Napsal že je rád a že mi gratuluje.

Valerko, pamatuješ, jak jsem...Pati, Pati, na to si moc dobře vzpomínám a taky jak to dopadlo... A kde jsou ostatní? Škoda, že se tu přispívá svátečně.

Valerko, že ti nadbíhá je...Pavle, myslela jsem to spíš tak, že si nelze nevšimnout, hlavně kvůli všemu, co bylo. Nechává mě to, jak jsem psala, klidnou. Možná bych si tipla jen tak od boku, že by ho bavilo stále udržovat rovinu určitého chodbového flirtu. Jenže já už neopětuji.

Dane, tak mi stále nadbíhá...Valerko, pamatuješ, jak jsem psala, že nakonec zůstanou jen rozpaky z bydlení ve stejném domě..

Dane, tak mi stále nadbíhá...Valerko, že ti nadbíhá je úplně normální a nic to nemusí znamenat. Jestli čeká na další šanci, Ti asi nikdo neřekne. Muži nejsou specialisti přes signály a řeč těla. To je doménou žen, my jsme na to moc tupý. Proto taky ženy špatně odhadují chování mužů. To znamená, že vnímáte signály, které ale muž nevydává. Prostě si jako různá pohlaví navzájem nerozumíme. To myslím naprosto vážně. Například žena pozná, zda má o ni muž zájem. Někdy ale špatně vyhodnotí přirozené vlídné chování muže jako zájem (například v době, kdy muž už zájem nemá nebo jej nikdy neměl).

Valerko, jak píšeš, že ho...Dane, tak mi stále nadbíhá a nechápu, jestli si na tu druhou šanci myslí, nebo je to nějaká provokace. Každopádně mě to nechává klidnou. Už to není tak, že bych skákala radostí do stropu. Jediné, co mi momentálně vadí, že bydlíme v jednom domě, ale to je věc, kterou neovlivním. O to víc platí přísloví, co je v domě, není pro mě...

Myslím, že tě to...Sama jsem zvědavá, co vydržím.. V mnohém máš pravdu.. Známe se velice povrchně a vrámci vzájemného oťukávání chce každý udělat na druhého dobrý dojem, takže spousta věcí zatím zůstává u dna.. Myšlenka na jednorázový úlet mě hodně rozehřívá, ale ještě ne natolik, abych udělala poslední odvážný krok.. Už jsem se v životě několikrát spálila, že mě spousta věcí ani nedokáže překvapit.. A taky nejsem naivní mladá holka, co čeká prince na bílém koni.. Realita mě drží při zemi a aura jeho osoby chce, abych se vznášela..

Myslím, že tě to...Moc hezky napsaný. Já to měla na chlup jako Matylda a musím říct, že ta jednorázovka fakt bodla. Bylo to vzrušující, vášnivý, plný touhy, ale krom toho živočišna jsme neměli nic společnýho. Těžko by to přerostlo do roviny, že si potom můžeme pokecat v posteli. Moc ráda na to vzpomínám, opravdu to stálo za to a hlavně doma pohoda, pže jsem muži vrátila, že mi kdysi před mým úletem taky zahnul. Jako terapii doporučuji!!!

Ještě jsem chtěla dodat,...Myslím, že tě to jednoduše přejde. Ale fakt je, že někdy je nejlepším lékem právě ten jeden sex s ním. Ono někdy člověk zjistí, že ten, koho tak chtěl, je vlastně někdo úplně jiný a že jsi si vše jen malovala...a ještě k tomu pocit viny

Ještě jsem chtěla dodat, že je to možná o to silnější, že mi byl manžel před několika roky nevěrný a i když jsem mu dávno odpustila, stejně nemohu zapomenout.. Nemůžu to brát jako pomstu.. Kdyby to tak bylo, mohla jsem mu oplatit stejnou mincí kdysi dávno..

Za sebe bych řekla, že jsi...Už teď mám černé svědomí, že na něho ve volných chvílích myslím.. Za sebe můžu říct, že to mám doma v pořádku, jen se k nám vkradl stereotyp.. O to hůř se cítím.. Je za tím touha dotknout se někoho jiného a jako u většiny, čím je nedostupnější, tím je atraktivnější.. Vím, že je to přesně na pomyslné hranici, kdy stačí naznačit a mohlo by se to rozvíjet zakázaným směrem.. On to má také tak a cítím, že nechce tlačit na pilu a rozhodnutí o našich osudech nechává na mně.. A právě ta tíha mě dohání k šílenství.. Vím, že vše jednou zevšední a přesto si stále nemohu pomoc.. Přerušit kontakt nelze (tím nemyslím, že bychom spolu komunikovali přes komunikační média), to bych doma těžko vysvětlovala.. Tak chodím jako tělo bez duše a trápím se.. Nemůžu být takový sobec a zároveň to moc chci.. Vnitřní rozpory mi jdou na jedničku..

Nevím, jak si mám zakázat...Za sebe bych řekla, že jsi zvolila dobře a včas. I když mluvíš jen o chtíči, mohlo by se to a stává se to, právě z tvé strany zvrátit v zamilovanost, pocity viny a zoufalství nad neřešitelnou situací

Valerko, jak píšeš, že ho to jistě "vnitřně vzalo, ne-li urazilo", tak to určitě! Sám už ale šance nemá, jakkoli o tom jistě přemýšlel.Iveto, to jsi statečná, když došlo až k takovému řešení. Ale je to tak rozhodně lepší - právě pro tvoji psychickou pohodu. Akorát mě napadlo, že budeš chybět i jiným! :-)Přeju všem hodně štěstí, Janě a H., aby se tady zase sešly. "Štve" mě jenom Miranda - vidím, že za celou dobu, co jsem tady nebyl, se ani náznakem neohlásila. Vím, že měla problémy u svých nejbližších, ale my ji máme taky rádi... :-(

Nevím, jak si mám zakázat myslet na jiného.. Je to oboustranné a k ničemu naštěstí nedošlo, protože oba máme rodiny a nechceme zradit.. Dá se proti chtíči bojovat?

No jo, s bonusem :-)ale...Ašanah, je to přesně tak. Člověk se poučí z vlastních chyb, až se spálí a čím víc, tím si příště dává větší pozor. U nás to bylo tak, že ten druhý byl atraktivní, když byl nedostupný. Ostatně to podle mě platí pro spoustu vztahů, resp. takového oťukávání se. Jak to máš v manželství, chápu. V rodině máme podobný případ. On je ten neoficiální vztah potřeba, aby měl člověk sílu zvládat na věci doma.