Dispoziční prognostika

Dispoziční prognostika...To si na záčtku myslí všichni okouzlení dipem. Konce jsou ale tristní. Počkejte až pochopíte, o čem o opravdu je. Autosugesce-mocná čarodejka, placebo, atd.

Dispoziční prognostika...Sohra za svatého! Nechápu, jak to, že ho tel Jan Pavel II., přeskočil!! No, ti křesťané nejsou objektivní...:-o

Dispoziční prognostika...Dispoziční prognostika může lidem pomoct jedině tak, že ty lidi oblbne, a to za nekřesťanský peníz. Stanislav Sohr byl prokazatelně psychicky nemocný člověk. Bohužel pro neobjektivní lidi, kteří jsou zastánci dip, je polobůh. Dispoziční prognostika je hloupost, což lze jednoduše logicky dokázat na mnoha věcech, které dip hlásá. Mám obavu, že jí věří zase jen psychicky narušení lidé, nebo lidé, kterým ze zoufalství připadá, že je to jejich jediná naděje ( a navíc se je v tom disp. prognastika snaží utvrzovat!!).

Jan Pavel II, bude prolášen...Dispoziční prognostika nesčetněkrát pomohla a pomáhá lidem tam, kde běžná praxe nic nezmůže. Navíc, Ing.Stanislav Sohr mezi námi již řadu let není. On sám pomohl spoustě lidí... Souhlasím s tím, že Martin se topí v sebelítosti a dlouhodobě... nonsens

Jan Pavel II, bude prolášen za svatého, neboť vykonal dva zázraky! Navruji všecny dispoziční prognostiky prohlásit za svaté , neboť vykonávají zázraky nespočetně krát!!! :-)

Život má vůli k životu jen tehdy, pokud je. pokud život není, ztratil vůli k životu. Vůle je vůli tehdy, pokud pobíhá existování příčinně. Vůle je tím podmíněna mnoho faktory, které ji dávají vzniknou a které jsou samy vůlí, vůlí formovat existování. Existence tím neexistují nezávisle, ale příčinně. Tím jsou existence prázdné. Protože postrádají nezávislost. Znamená to podstatě to, že vše, co se jeví jako stále, ve stálosti neexistuje. Vše je podmíněno pohybem, který vytváří pocit stálosti existenci. Vše se ale rodí z okamžiku do nového okamžiku v důsledku příčin a pokud chceme nalézt něco nezávislého, objevíme, že vše existuje jen z následnosti. Následnost je ale příčinná. Tím jsou existence prázdné, protože neexistuji nezávisle, což ale neznamená, že neexistují. Mysl existuje, ale pokud ji hledáme, nenalezneme ji, protože je souborem příčin, které se mění podle toho jak reagujeme. Mysl nejde zastavit a říci, že toto je mysl, protože mysl je mysli jen tehdy, je-li aktivní a tudíž ji nemůžeme zastavit a říci toto je mysl. Můžeme říci, že toto byl stav mysli, ale to už není mysl. Vše má tedy své mezistavy, o kterých můžeme říci, že existují příčinně a proto jsou prázdné, postrádají nezávislost. O mezistavech si můžeme myslet, že je můžeme zachytit v okamžicích. To ale velmi obtížné, neboť pokud zkoumáme tento mezistav, vstupujeme do něj a díváme se na něj z vlastních hledisek a tím ho můžeme měnit podle toho, jak jej vnímáme. Pokud mezistav poznáme z hlediska opakovatelnosti v důkazech, vytváříme vědecké poznání, které je tak opakovatelné. Tím můžeme poznávat skutečnost, která ale vždy postrádá nezávislost, proto lze vytvářet opakovatelnost. Vše je přinejmenším závislé na následnosti, kterou hledáme pro poznávání. Nenálezáme tak existence jaké jsou, ale v jakém byly stavu a v jaké stavu mohou být. Skutečnost tak vlastně pro nás existuje jen v mezistavech. Tím pro nás ve skutečnosti nemusí existovat mysl pokud ji hledáme, protože stav mysli nevyjadřuje to, že mysl je živá a že se mění. Tím mysl nemůžeme nikdy poznat, protože vždy poznáváme jen mezistavy, které nelze souvislostmi shrnout pro to, abychom mohli říci, to je mysl. Vše je tím z hlediska obtížně poznatelné, neboť vše existuje jen příčině a my zkoumáme jen mezistavy. Pokud tedy chceme zjistit nějakou skutečnost tím, že se na ni podíváme, zjistíme, že se nalézala v nějakém mezistavu určité minulosti, a pokud pochopíme příčinnost, můžeme, pokud máme ty možnosti, tento mezistav navodit. Na opakovatelnosti tedy staví věda, která opakovatelnosti vytváří důkazy o mezistavech všeho, tím dokazuje, že věci jsou nějaké z důkazu. Jde tedy z mezistavu poznat skutečnost jaká je? Skutečnost poznáváme z opakovatelnosti a to tím, že mezistavy chápeme příčinně a tím je můžeme znovu vytvořit. Dokazujeme tedy opakovatelnosti, že mysl existuje, nebo ne? Můžeme ji opakovatelnosti poznat prostřednictvím mezistavu? Myslím že ano. Tím pro nás existuje, protože ji v opakovatelnosti poznáváme a dokážeme v ní opakovatelnost navodit, přesto že je mysl především pohyb, tak jako veškerá skutečnost. Skutečnost existuje, tak jako mysl, kterou nemusíme nalézat, protože v ní nehledáme opakovatelnost, ale to co by mohla být konkrétně. Mysl je opakovatelnost tak jako veškerá skutečnost. Pokud by nebyla skutečnost opakovatelná, neexistovala by žádná věda a žádná skutečnost. Neexistovalo by nic, nebylo by doslova cokoli. Protože tedy existují příčinné mezistavy, které jsou opakovatelné, musíme tuto skutečnost vyvrátit. Pokud tedy hledáte mysl, musíte hledat opakovatelnost v mezistavech a ne mysl konkrétně. Mýlil se tedy Buddha? Nebo se nemýlil? Existuje mysl? A pokud existuje mysl, existuje také EGO?

Tento test potvrzuje to, co jsem vždy nějak tušil. Protože vím, že jsem submisivní, odmítám se podřizovat. Proto můžete vnímat, že tento stav popírám. Ale já ho popírám právě proto, že se odmítám podřídit lži a podvodu. Pokud je někdo, kdo je opravdový, potom rád přijmu jeho radu, zvlášť když si myslím, že to se mnou myslí dobře. Vše nakonec je ovlivněno zkušeností, i když i ona nemůže popírat přirozené sklony.

Vyhodnocení testu OSPAT (Test pro typy a poruchy osobnosti) Škála spolehlivosti: Test lze považovat za pravdivě vyplněný. Škála subjektivního vnímání problému: Zdá se, že vám vaše osobnost nekomplikuje život, i když nikdy není k zahození zkusit na ní něco vylepšit.Následuje výčet zaměření, resp. poruch osobnosti; u každé je uvedeno, zda by se vás mohla týkat (stupně Negativní, Mírná akcentace, Středně výrazná akcentace a Výrazná akcentace). Grafické vyjádření (proužek) pokládejte pouze za orientační ukazatel. Může se například stát, že proužek bude z poloviny zaplněný, ale v textu je uvedeno, že jde o nízkou hodnotu (nikoli průměrnou, jak by z velikosti proužku šlo odvodit). Jak je to možné? To, jaká hodnota je nízká nebo vysoká, rozhoduje, kolik lidí jí dosáhne. Pokud např. ze 100 jedinců jich 70 dosáhne více než 50%, je zřejmé, že 50% je relativně nízká hodnota. Proto má zde slovní hodnocení větší váhu než grafické vyjádření. Vysvětlivky:Negativní - netýká se vásMírná akcentace - dané osobnostní rysy u vás mohou být přítomny, ale nejsou ve struktuře osobnosti dominantníStředně výrazná akcentace - příslušné osobnostní rysy mohou být nápadnějšíVýrazná akcentace - dané osobnostní rysy se patrně projevují dosti silněPro informaci naleznete v závěru vyhodnocení podstatné znaky všech uznávaných typů akcentovaných osobností, popř. poruch osobnosti - tedy i těch, které se vás netýkají. Paranoidní osobnost (charakteristická hlavně nedůvěřivostí): Negativní Schizoidní osobnost (projevující se nezájmem o důvěrné vztahy): Středně výrazná akcentaceLidská společnost vás nechává spíše chladným/ou. Od lidí si udržujete odstup, nesvěřujete se jim a ani nestojíte o to, aby se někdo svěřoval vám. Pokud vás někdo kritizuje nebo chválí, registrujete to, ale navenek nereagujete. Ostatní pak mohou mít pocit, že je vám to úplně jedno, a časem můžou s komplimenty úplně přestat. Patrně vás napadá mnoho nezvyklých a originálních myšlenek, které si ovšem necháváte pro sebe.Jak (si) pomoci: zkoušet si zapojovat se do dění ve skupině (pozvolna), zvýšit vnímavost vůči druhým; zjistit, že mezilidské vztahy mohou přinést mnoho pozitivních zážitků. Disociální osobnost (intenzivně bojující za prosazení se): Negativní Emočně nestabilní osobnost - impulzivní typ (charakteristický nestálostí a nerozvážností): Negativní Emočně nestabilní osobnost - hraniční typ (typický tím, že se v sobě nevyzná): Negativní Histriónská osobnost (hledající pozornost a obdiv): Negativní Anankastická osobnost (typická silnou potřebou řádu): Negativní Vyhýbavá (úzkostná) osobnost (obávající se selhání) Mírná akcentaceMůžete být zvýšeně citlivý/á na signály odmítnutí a na neúspěchy. Moc nevěříte tomu, že sami něco změníte. V situacích zvýšené zátěže vás mohou přepadat úzkostné, znepokojující myšlenky.Jak (si) pomoci: v kvalitním blízkém vztahu čerpat sebevědomí a jít i do situace, kde se člověk necítí úplně dobře – ustát takovou situaci by mělo vést k přesvědčení, že to lze a že se nic hrozného nestalo. Závislá osobnost (charakteristická nejistotou a submisivitou): Mírná akcentaceV určitých momentech se u vás může projevovat potřeba navázat se na někoho silnějšího, konzultovat s ním svá důležitá rozhodnutí nebo se podřídit jeho představám. Jste spíše submisivní typ.Jak (si) pomoci: naučit se asertivnímu jednání, přesvědčit se např. zkušebním odmítnutím požadavku druhého, že se neurazí; trénovat rozhodování ve vlastních záležitostech; rozumně se zamyslet nad svými schopnostmi a pár si jich přiznat. Narcistická osobnost (typická pocitem výjimečnosti a nadřazenosti): Negativní   Pasivně-agresivní osobnost (skrytě protestující a bojující): Negativní

Martine,v tvém případě by... Psychopati jsou schopni ve jménu pravidel, obhajovat zabíjení lidi. Protože jim chybí jakékoli city. Jsou emociálně ploší. Byly tu uvedeny případy, kdy dipák dokázal svého klienta dovést do stavu, kdy uvažoval o skončení života. Přečtěte si prosím celou diskuzi a pochopte o co mi jde a o co ne.

Martine,v tvém případě by... Bohužel mi to virguli nikdy neměřilo. Pokoušel jsem se o to tři roky. Kódoval jsem si hodnoty a vše a následně testoval. Bohužel jsem si dokázal, že na to nejsem. Ověřil jsem si, že mimosmyslové vnímaní mi nefunguje. Proto jsem také žádal, aby pan Sohr přede všemi dokázal, že mu to virgulí měří, a to proto, že jsem chtěl vědět, že to má smysl pokračovat. Všichni, nejen pan Sohr, ale byli příliš zbabělí a schovávali se za etiku, přitom je neetické podvádět, tak proč odmítali podat důkaz. Kdybych byl tedy psychopat, pravděpodobně by mi to měřilo hned a to především u lidi. Dokázal bych je okamžitě odhadnout. V tom je úspěch dipáku. Kdybych vám řekl, kdy jsem přišel na svých 16 rovin mysli, nevěřila by jste mi. Ony mi ale neumožňují lézt do lidí. Ale objevovat své vlastní dispozice nahlížením a zvnitřněním je usměrňovat, kdy zvnitřnění je druhem meditace. Toto vedlo k tomu, že jsem si nazval tento proces jsem diposem-dispoziční prognostikou. Můžete to dokázat sama bez vedení. Lze to ale i naučit. Kdy jsem na to přišel? Nevěřila by jste tomu. Nakonec mne nechápete, protože nechcete. Nevybírám žádné oběti. Nikomu neškodím. Hledám pravdu a chci, aby byla vždy něčím podložena. Aby za ni něco stálo a to to, co by ji dokazovalo. Tak ovšem nejedná psychopat. Psychopat je manipulant, který je schopný vás dovést až k sebevraždě. Můj otec byl objetí lidí, kteří si ve jménu morálky, usmysleli, že ji budou zastávat. Zapletl se jako ženatý s ženou. Maminka v té době se mnou byla v porodnici, protože měla komplikace. Bratr byl v kojeneckém ústavu a špatně se o něj starali, odevzdali ho mamince ve velmi špatném stavu. Můj otec nebal schopen se o něj postarat. Došlo tak daleko, že jej okolí svou morálnosti, dohnalo k sebevraždě. V našem baráku v době mého mládi spáchalo sebevraždu v určitém sledu tři lidé. Vedla jek tomu nejspíš morální lidskost, neboť etika byla motivací pokrytců, kteří neváhali dovést druhé k sebevraždě. Pokud si myslíte, že jsem psychopat, je to vaše věc a váš problém. Já mám s psychopaty zkušenost, kterou vy asi nikdy nepochopíte. Mám své city a to by jste měla pochopit. Psychopat je postrádá. Psychopat je zákeřný manipulant, přesto se může začlenit do společnosti a vy u něj psychopatické rysi nemusíte objevit. Já uznávám pravdu podloženou důkazy. Proto rozlišuji mezi logikou víry a nelogikou víry. Má víra se týká logiky víry, tedy věřím v logiku, která je podložená důkazy. Věřím tedy v život, život je důkazem života. Nevěřím ve víru náboženství. Věda lidi spojuje, neboť důkaz bude důkazem kdekoli. Kdežto náboženská víra je podložená jen touhou věřit a postrádá důkazy vědy. Proto je mnoho náboženství, která jsou v rozporu a lidé jsou z něj schopni druhé zabíjet, protože věří v něco jiného. Věřím-li v život, věřím v to, že v něm mohu existovat proto, že jsem jeho součástí. Život ale nemá žádný cíl, kdyby totiž dosáhl svého cíle, co by se stalo. Vývoj by byl ukončen a stal by se statickým z dosažení svého cíle. Došlo by k ukončení pohybu života. Smyslem života není dosažení nějakého cíle, smyslem je dosahovat sdílení. Žití života ovšem mohou mít cíle, ale život jako celek má snahu sdílet, ne dosahovat cíle, který by určoval konec pohybu života. Smyslem života je pohyb pro sdílení života. Kdo jedná proti sdílení jedná proti životu.

Nepsychopatičtí...Martine,v tvém případě by byla úspěšnost určitě stoprocentní.

Nepsychopatičtí dobrovolníci odhalili pašeráka ve 30 % případů. To je jen o málo více, než kdyby spoléhali na náhodu a hádali naslepo. Pak by měli slušnou šanci na zhruba dvacetiprocentní úspěšnost. Dobrovolníci vykazující celou řadu psychopatických rysů osobnosti byli úspěšní v 70 % případů. Ve své mysli inklinující k psychopatickému myšlení vycítili, že se „pašerák červeného kapesníku“ podvědomě strachuje o svých sto liber. Měli na to nos. Zvolili pašeráka s podobnou jistotou, s jakou si úchylný sériový vrah vybere tu nejslabší, nejzranitelnější oběť.

Přednosti psychopatů demonstroval Dutton zajímavým pokusem. Vybral si dobrovolníky z řad studentů a provedl u nich testy osobnosti. Pro vlastní pokus vybral studenty, kteří měli silně rozvinuté psychopatické rysy, a k nim přidal studenty, kteří tyto rysy prakticky postrádali. Všichni měli stejný úkol. Před nimi prošlo přes stupínek v posluchárně pět různých lidí. Jeden z nich měl v kapse červený kapesník. Tento člověk také dostal sto liber. Když „porota“ složená z vybraných studentských dobrovolníků nepoznala, že právě on skrývá v kapse šátek, peníze mu zůstaly. Když ho ale porota odhalila jako „pašeráka červeného kapesníku“, musel peníze vrátit.

Už to, že pan Sohr ukradl název Dispoziční prognostika, musí vytvářet rozpor v těch, co to vědí? Jaké další kompromisy je nutné podstoupit, aby se stal dipák dipákem? Původně měl pan Sohr svou psychonii: Kolik klientu by ten název přilákal, kdež jde evidentně o manipulaci s psychikou a ne s dispozičními dispozicemi, které k psychice vedou? Která z těchto skutečnosti je tedy pravdivá?

Není nakonec nutné ve jménu reálné reality chtít důkaz, že to lidem dipu virgulí měří? Zvlášť když za to Sisyfos nabízí 1 000 000 Kč. Jakou realitu zastává dip? Realitu "reality" v podobě prospěchu a osobní moci? Není nutné se nakonec osobně distancovat od dipu? To jsem učinil pro vlastní integrací svého já, do principu autonomie pro plnohodnotný citový život. Co je nutné popřít, aby byl dipák dipákem? Co se musí obětovat? Stojí to za to?

Umění "reality" spočívá v mnohém. Markéta zde psala, že nemohla otěhotnět a otěhotněla poté, co ji pan Matušek změřil, že nemůže otěhotnět proto, že její babičku znásilnil německý voják a ona si zakódovala do svého rodu, že dítě je mít špatné. To změřit a to jít také řekl. A já se ptám. Ve jménu jaké reality to je pravda? Jak žít s tím, že mé babičce bylo tímto způsobem ublíženo? Proč se mi babička nesvěřila, mohli jsme na tuto úzkost být dva? Co mi vlastně pomohlo? Tato lež, která mne může uvrhnout do zmatku? Není to nakonec ničení života ve jménu "reality", která realitou nikdy nebyla? Položila si Markéta patřičné otázky, když oslavovala narození svého dítěte? Jsou dnes nepatřičné? Jak žít dál s "realitou" nereality? Co je s citovým životem, který tuto skutečnost zpracovává a k čemu povede?

Arno Gruen: Zhouba je bezprostředním šílenstvím těch, kteří se zcela výlučně věnují "realitě". Ideologické převleky tuto souvislost obyčejně zamlžují. Šílenství "realistů" spočívá v jejích popírání všeho lidského pod rouškou starostlivosti o člověka. Umí si nasadit lidskou tvář, ale nemají žádné odpovídající city. Jejich nitro představuje zmatek plný pomstychtivosti a krvelačnosti, místo živého já pociťují jen prázdnotu. Aby unikli této prázdnotě a niternému chaosu, musí ničit život kolem sebe, jen tím se cítí živí.Tajemství úspěchu "realistů" nespočívá jen v jejich umění, jek se udělat nepostradatelnými jakožto vůdcové, ale i v ochotě k poslušnosti u těch, kteří potřebují takové vůdce, aby mohli odevzdat své já. Jejich potřeba přizpůsobit se zaměřuje celé jejich bytí na splňování "pravidel".O jaké pravidla jde? O pravidla, která jsou nadřazené skutečné autonomii, popírající integraci vnitřního a vnějšího, potlačující citový život z integrace. Jací jsou tedy oni "realisti". Skutečná realita je postavena na důkazech vědy, pokud ne nemusí se jednat o realitu. Pokud ji lze ale dokázat, je třeba požadovat důkazy ve jméně reality, která je pro pravdu. A ne pro "realitu" nepostradatelných vůdců, kteří žijí ve svůj prospěch. Proč uznat, že pan Sohr lhal, kradl a zabíjel. A že zabíjejí dnes i lidé jeho spolku. Mají brožurky na shazovaní elektriky, které používají. Proč to ve jmény "realistů" nepopřít, když jde jen o peníze a moc. Pan Sohr byl zákeřný člověk a ti co ho "znali", to ovšem popřou. To proto snad, že ho "znali". Pan Sohr byl ovšem "realista" obecního zájmu, jak vysvětloval ve svém pojetí charakteru jako ideje. Tento obecný zájem mu ovšem nebránil osobovat si právo na poznatky, které byly autorsky druhých a které nakonec ani nepochopil. Třeba jako čtyři axiomy. Protože Život je, má vůli k životu a proto je a ne ž Život je. Já nemám vůli se povyšovat, vydávat se za lepšího, ponižovat druhé a terorizovat je. Ve mne tato podoba života není. Můj život je mým živote ze způsobu žití. Můj život je mým životem, protože není veškerým žitím, který je jen tehdy, má-li vůli k životu. Odmítl jsem přístup pana Sohra, proto jsem zrůda, která nemá čest a svědomí. Život ale podle pana Sohra přece je, proto jsem tím, za co mne vydávají, přesto že má vůle nemá snaho být tím, za co mne pokládají a vydávají. Vše nakonec z psychického lze změnit technikou zvnitřnění. Je třeba ji ale ovládnout. To bylo původně názvem dipos-dispoziční prognostika. Stačí znát jak. Jde o techniku druhu meditace. Vedením lze dosáhnou mnohé, stačí mít určité znalosti ze sebe sama. To je ale nutné popřít, protože to nevyhovuje lidem, kteří se zabývají vyděláváním peněz na psychickém. Já sám vím jak, mnohé se mi podařilo, ale ztratil jsem tuto schopnost, když jsem se zaprodal s panem Sohrem. Nakonec je k tomu nutné znát určité znalosti. Potom je možné mnohé. Meditace zvnitřněním vás může přenastavit. Vnější okolnosti v podobě psychického osočování a teroru, vás ovšem zdaleka k tomu neuzpůsobuje. Členové a stoupenci pana Sohra mají zájem na své moci a zaprodaní vašeho já, protože i imaginární moc je mocí a její popírání vás staví na místo hlupáka. Kdo má tedy na čem osobní zájem z obecného prospěchu a ne z prospěchu jedince a veškeré společnosti, kterou vytváří vše, co existuje. Nelze upřednostňovat jedince na úkor společnost a společnost na úkor jedince. Z obecního zájmu patří axiomy pana Sohra panu Sohrovi, přesto že nejsou jeho a nikdy nebyly jeho. Nakonec je nikdy nepochopil.

Přeprogramujte IS. Jeden...proud uprchlíků zpět do jejich domovů. Pak uvěřím, že něco umíte.

Přeprogramujte IS. Jeden dispoziční progrostik dokáže podle dipu zničit celou galaxii, pokud se identifikuje s paživotem a neživotem. Udělejte tedy něco pro život a zakročte. Nebo nic neumíte a jste jen zakomplexování psychopati.

Navzdory tomu, že se na webu Paranormání výzvy objevilo 371 tipů, ani jeden nebyl správný. Několik lidí správně uhádlo jednotlivý předmět – nejčastěji zubní kartáček. Byla uhodnuta i účtenka a několikrát se v tipech objevil „papír“, který by organizátoři v případě dalších správných tipů uznali jako relevantní odpověď pro účtenku. Celkovou kombinaci tří předmětů ale neuhodl nikdo.Důvodem tohoto happeningu spojeného s Paranormální výzvou Českého klubu skeptiků Sisyfos bylo vyzvat všechny osoby, které jsou přesvědčeny, že mají paranormální schopnosti, či jsou různými způsoby schopny zjišťovat informace jinak než pomocí nám známých smyslů, aby si tyto své domnělé schopnosti vyzkoušeli. Motivací je nejen slíbená částku 100 000 korun, ale také možnost, že ten, kdo uspěje, bude vyzván k testování v rámci Paranormální výzvy, aby v kontrolovaném dvojitě zaslepeném experimentu prokázal své schopnosti.Pochopitelně ne všichni, kdo tipovali obsah trezoru, to učinili prostřednictvím „paranormálních schopností“. Mnoho lidí se jen tak z legrace tiplo, co kdyby jim to náhodou vyšlo. „S tím jsme, samozřejmě, od začátku počítali a takové lidi jsme nechtěli nijak od tipování vyřazovat. Koneckonců, nejde o nijak závažnou věc, ale prostě happening, který měl zábavnou formou demonstrovat, že lidé s takovými schopnostmi, které by jim dovolily zjišťovat věci jinak než pomocí nám známých smyslů neexistují,“ tvrdí rozhodně skeptik Leoš Kyša.„Já naději neztrácím,“ usmívá se mentalista Jakub Kroulík a dodává „jsem si jistý, že díky této akci se o projektu Paranormální výzva dovědělo více osob s nadpřirozenými schopnostmi. Doufám, že se přihlásí do testování a přesvědčí nevěřící skeptiky o existenci těchto schopností.“