Muž - Rak?

To je mi ctí, že jsem se v něčem trefila ;-)

A jinak máš pravdu: zajímá nás, co je uvnitř :-) Ale to i Lvy, Býky, Štíry, Úhoře a tak.... :-)

Mně je to fuk. Jen jsem se...Věř, že si cením... za teplá lidská slova i za pomoc. A já myslela, že jsem beznadějnej případ...

Milý Raku, omlouvám se, že...Mně je to fuk. Jen jsem se rozhodl, že obětuju minutku a napomůžu Vám k osobnostnímu rozvoji :-) Tak si važ teplého lidského slova :-)

Co kdybyste začaly...Milý Raku, omlouvám se, že jsem slabomyslná... Promineš mi to?

Co kdybyste začaly používat mozek a vykašlaly se na tyhle pseudoodborné papravdy? :-) To by nešlo, spolehnout se na svůj úsudek, zkušenost, intuici, najít si vlastní terminologii a hypotézy založené na něčem, co má alespoň minimální šanci na pravděpodobnou souvislost? To musíte pořád tahat cancy z barevných časopisů pro slabomyslná děvčata? :-)

Prostě mám dvě možnosti -...Rak dokáže vroucně milovat celým srdcem, prostě dát do toho hodně. Takže určitě si nevynucovat nic, když se chce scházet méně často, tvařte se, že Vám to vyhovuje, ale buďte s ním a nabyjte vztah něčím, v čem by nacházel smysl. U Raka musí hodně vyvíjet iniciativu žena, což má výhodu v tom, že máte konečně prostor se jako žena realizovat. A tím ukázat, jak jste jedinečná. Hledá ženu, která má v sobě nějaké kouzlo. Zajímá ho, co je uvnitř. (Dle mých zkušeností). Jinak trpělivost, trpělivost a zase trpělivost.

Tak nevím, jestli Vás...Prostě mám dvě možnosti - vydržet to nebo ho nechat být. Mockrát jsem to chtěla nechat být. Navíc on říkal, že vždy dívky mu říkaly že se jim málo věnuje. A vždy potřeboval být nějakou dobu sám a i rodiče na to poukazovali. Je náladový a musí se čekat docela dlouho než ho nějaká nálada přejde. Navíc ten jeho vztah na dálku - on říká že z toho našeho vztahu má špatné svědomí a tím vysvětluje svoje chování. Mně se to ale moc nezdá. Tak bych do něho chtěla vidět. On prý neví jak se to mezi námi stalo a neví, co od toho vztahu čeká. Ale ukončit ho nechce a trávit spolu více času také ne.

To tak sedí, co píšete vy...Tak nevím, jestli Vás spíše neodrazujeme... Jak to tady čtu, vnitřně cítím, že by to směřovalo k tomu, co popisuje J. A on pořád chce, ať tomu dáme šanci, že všechno chce čas, že se "zesynchronizujeme", ale ono je to s ním ubíjející. A nejhorší na tom je, že si to neuvědomuje a ani nechce.

Ano, on nedokáže podržet...Když to tak čtu, sleduji, že má intuice mě správně varuje. Tím, že je hodně citlivý, snáší i nemoci jinak. A když vidí, že je druhý nemocný, tak ze sebe udělá ještě většího maroda. Vydírat a manipulovat dokáže hodně. Jelikož s ním nejsem svázaná, tak se nemusím podřizovat a veškeré náznaky psychického vydírání a manipulaci dokáži včas prokouknout. Pokud jeho nátlakům žena podlehne, je těžké odolat příště, a pak je ještě těžší se jemu vzepřít. Chce to obrovskou vnitřní sílu, a říkám, toto jsem ještě v životě nezažila. Nebýt schopná říct NE, ačkoliv to slůvko přímo křičím, jak kdyby ho neslyšel. Někdy je jak náklaďák, jako by toho druhého dokázal úplně převálcovat. Neslyší nalevo ani napravo.V rodině mám štíra, a ten se chová naprosto stejně, jak popisuje J. Nevím proč - něco na těch vodních znameních je, proč se nás snaží ovládat? Proč chtějí být ti nejdůležitější - za všech okolností...

Ano, on nedokáže podržet...To tak sedí, co píšete vy dvě přede mnou - J. a Vodnářka. Já jsem Beran.

Když bych potřebovala...Já vím, já s ním taky bojuju. Ačkoliv já jsem rozhodnutá tu houpačku opustit, on mě obejme a já taju.Jak jsem psala, Rak žije minulostí, a každý vztah ho poznamená, někdy to trvá, než se z něho dostane. Pokud mu nabídneš pomocnou ruku, on to zaregistruje a využije ji třeba za měsíc, tedy až se mu bude chtít. Jakmile se rozpovídá, mělo by to být už v poho. Ten můj byl taky napřed hodně uzavřený a tím, že jsem mu dala obrovský prostor, si uvědomil, co ve mně má, zjistil, že se mi může svěřit a že mu dokážu poskytnout jiný pohled na situaci, ve které se nachází. Hlavně nebýt stíhačkou, nedoprošovat se atd. Vždycky se se zájmem zeptat: "Jak Ti je?" atd. A když bude chtít, tak se rozpovídá, když ne, tak třeba příště. Raci potřebují svůj prostor a cení si, když mu ho ten druhý poskytne. Záleží na partnerovi, zda mu to nedělá muka, to pak nemá cenu ve vztahu setrvávat. Tak ať to čekání přinese "zlatou" úrodu.

Když bych potřebovala...Ano, on nedokáže podržet Pokud mám nějaký problém, nemám se komu svěřit, protože on neslyší a nekomunikuje. Hlavně žádné problémy. Zásadně nedělá, co ho nebaví. Řekne, že on to dělat nebude a když to nezařídím, tak holt budeme platit pokutu.Prostě vydírá.Má pocit, že musí být středobodem mého života. Pokud onemocním, tak má okamžitě nějakou mnohem strašnější nemoc a vyžaduje, abych kolem něho skákala.Další věc kterou nepochoúpím, jsou změny nálad. Normálně se mnou mluví a vzápětí dostane hysterický záchvat, protože mu něco upadlo na zem. Jsem z něho na prášcích, protože bych to asi neukočírovala. Známe se od jeho 23 let a dnes je mu 55. Za tu dobu, jsem prošla naprostým přerodem člověka v někoho jiného.Je to naprosto neuvěřitelné a nikdy bych tomu nevěřila, pokud bych to nezažila.

Na znameních něco opravdu...Když bych potřebovala psychicky podržet, stačilo by mi obejmout - on se odtáhne. Mně někdy připadá, že má strach se nějak citově angažovat. Možná je ještě zklamaný z předchozích vztahů. Nechce se mi ten vztah zahodit, ale nevím jestli to takto vydržím. Já potřebuji komunikovat a on ne. Prý ženy vidí jen katastrofické scénáře tam kde se nic neděje. Stejně ho mám ráda a zytím budu čekat.

Rak mi nic nerekne a...Na znameních něco opravdu je, ale jen ty charakteristické rysy, člověk to nikdy nesmi brát doslova. Hodně ovlivňuje i člověk samotný, prostředí, ve kterém vyrůstal. Na Rakovi je důležité si uvědomit, že on proživá lásku jinak. Je hodně citlivý člověk, a když se s někým rozejde, dlouho mu trvá, než se z toho vzpamatuje. A tak postupně vzniká a sílí jeho skořápka. Jak kdyby se cibule čím dál víc nabalovala novými slupkami. Teď je otázkou, zda poznal "velkou" lásku a jak "velkou" slupko-ránu to v něm zanechalo. Slupky odbalujeme postupně, tím že se o něm dozvídáme něco o jeho životě. On je zpátečnický, žije minulostí. Minulost pro něj mnoho znamená a je problém se do jeho minulosti dostat, když se ti to podaří, staneš se součástí slupky, a začne přemýšlet i nad Tebou. Jakmile Tě nějakým způsobem zařadí do života, máš vyhráno. Je to o čase a trpělivosti, který mu musíš dopřát. On se rozpovídá sám, a když začne, můžeš si být jistá, že hned tak nepřestane, právě si totiž vytvořil k Tobě pouto. Důležité je akceptovat jeho soukromí a jeho náladové stavy - mnohdy to souvisí s měsícem (on je takový měsíčňan). Právě to, že se dokáže o sebe sám postarat, mě na něm absolutně vyhovuje, aspoň se o něho nemusím starat. Hlavně já Vodnářka, která jednou za čas prostě "zmizím" (potřebuju vypadnout z reality - třeba si udělám výlet) a potřebuju, aby vše i beze mě jelo bez problémů. On nechápe takové věci ve smyslu - proč chce partnerka něco pochopit o něm (samozřejmě my se chceme k jeho podstatě přiblížit), háček je v tom, že on ani sám sobě nerozumí, proto to nedokáže specifikovat. Takže Ty se ho musíš snažit pochopit jinak, jinou cestou, nepřímo. Je jak hlavolam. Jinak souhlasím s tím, že ta nejistota je hrozná a člověk neví, zda ve vztahu je či ne.

ahoj Vodnářko-v tvých...Zdravím tě "taky" Vodnářko - jsem v situaci, kdy zvažuju všechna pro a proti. Na Rakovi jako muži kladně hodnotím právě jeho vztah k rodině a dětem. A když jsem si přečetla Tvůj příspěvek, bojím se, že bych v takovém vztahu zůstávala "jen kvůli dětem" - děti ještě nemám, ale jako žena a potenciální matka zvažuju, který muž je nejlepší - jako otec dětí. A když vnímám vztah jako houpačku již v prvotních měsících, co bude pak dál. Mně přijde, jako by mu to snad vyhovalo. Jako by tu nejistotu měl rád. Když je nejistý, dokáže bojovat velmi tvrdě. Když o té houpačce mluvíme, trdí, že tomu máme dát čas, že se "zesynchronizujem" - ale proč se mám trápit? Ano, člověk má něco obětovat, vždyť v jeho objetí je tak nádherně, dokáže vytvořit morální oporu, dokáže akceptovat svobodomyslnou Vodnářku, oba si vzájemně dokážeme dopřát svůj prostor, což s jinými muži není možné; ale za jakou cenu je taková oběť? Pro děti...Každopádně "milá taky Vodnářko", určitě jste vychovali úžasné děti. Každý se v životě pro někoho rozhodnem a nemůžeme očekávat, že to bude XXletá láska jako z harlequinky. Důležité je, jestli jste se dokázali vzájemně akceptovat a podporovat, tedy že jste se nepodráželi. Když se koukneš dokola, jak si dokáží lidé dělat naschvály, co je lepší? Na všem se dá najít něco dobrého i špatného, důležité je, zda to dobré převažuje. Přeji Ti, ať je Tvůj život naplněný jen tím nejlepším. Však jsme Vodnářky, dokážeme si vytvořit únik, najít si něco, co nás naplňuje, ať by sis vytvořila ateliér, ve kterým bys malovala... Víš, co tím chci říct ;-)

Houpačka. To je přesně...Rak mi nic nerekne a nepotrebuje se mi sverovat ani s nicim poradit. Vystaci si uplne sam, bydli sam a nikoho asi nepotrebuje. Nerozumim mu. Kdyz se zeptam na konec - koncit ten vztah nechce. Jsem vdana a on zadany na 200 km. Jestli ale ten jeho vztah jeste trva, to taky nevim. Tohle jsem nikdy nezazila. Bud me nekdo chtel nebo ne. Ale tohle je takove na pul cesty. Nerozumim mu a on nechape, proc ho chci pochopit.

Ano, jako na houpačce. Když...Houpačka. To je přesně ono, já v takovém vztahu nedokážu být, to mě ubíjí. Jenže nejhorší na tom je to, že on to nechápe!!! Když mu to řeknu, on v tom nevidí problém. Háčkem je to, že on usiluje o mě. Jsem člověk, který se přes ten krunýř dostal-dostává (pokud jej budud charakterizovat jako cibuli, která má více slupek), lépeřečeno, on si mě tam připustil-připouští a nechápu, čím jsem si to zasloužila. On v tom vidí vrchol, kam se jen tak nikdo nedostane, pro mě je to ovšem, jak kdybych dostala koláče bez práce, což mě nenaplňuje a tak si toho ani nemůžu vážit. Vždycky jsem rozhodnutá to utnout, snažím se být přímý člověk, chci to udělat z očí do očí, jenže, jak se člověk dostane do jeho vlivu, připadám si jako bezbranná. A on to ví a myslím, že ho to těší, že si mě po každé dokáže "omotat". Je to jak začarovaný kruh. Já jsem pak na sebe naštvaná a mé okolí to vnímá, že jsem neustále podrážděná...

Znám několik Raků a...Jelikož jsem Vodnářka, jsem svobodomyslná a nerada se podřizuji. Pro Raka je jeho maminka ta nejdůležitější, ať už se provinila čímkoliv. Jenže já to vnímám, je to na něm podepsané, a proto nejsem s to se s "maminkou" dát do kupy. Nemám ráda přetvářku a při představě, že bych se musela neustále přetvařovat, to by mě zničilo... Ale vím, že cesta přes matinku je cestou otevřením Rakovi náruče, jenže to je pro lidi jiné povahy než té mé.

Ano, ty šílené...Úplně mě překvapuje, kolik je Vodnářek ve vztazích s Rakem, a přitom všude píšou, že je to nevhodné spojení. Filozofické rozhovory - teď jsme se chvíli neviděli a když jsme se sešli a on začal mluvit... Kdo má mít na to nervy? Já mu "zatím" dokáži sekundovat, a když jsem se vložila do debaty, zbystřil a říká: "Mně to tak chybělo!" Zpočátku vztahu docela mé argumenty i přijímal, ale postupně když zabrousímé do nějaké slepé uličky, stáhne se a prostě jeho pravda je svatá a nic jiného nepřijme. Taky mi přijde, že jeho rodina není "svatá" a vím, že mu udělali spoustu nepravostí, ale on ji přesto preferuje a dal by za ni ruku do ohně. A maminka má na hlavě svatozář. S tím souhlasím a to mě děsí. Jelikož jsem Vodnář, já si za svým stojím a nerada se podřizuji (už jenom vzhledem k tomu, že jsou mi známy nějaké ty podrazy a tak mám na jeho maminku svůj názor), a když vidím, jak mu záleží na tom, aby "jeho ženy" spolu vycházely, tak toto nedávám. A právě toto vztah negativně ovlivňuje - a to když si představím ty důsledky, které by to mohlo mít v budoucnu...