Je mi smutno

Jaruško, je mi líto, že musíš v tvém věku řešit takové problémy, asi proto, že se taťka a mamka nemůžou dohodnout. Ty asi nevíš, co všechno může být důvodem, proč to tak je. Ale je dobře, že máš k bratrovi tak hezký vztah a že ti na něm záleží.Víš, někdy je dobře neřešit tyhle věci s horkou hlavou, všechno se může časem změnit - k lepšímu.Jen nevím, jestli jsem pochopila správně - ty a tvůj bratr máte každý jiného otce, ale vychovával vás tvůj otec?A proč nepřispěje na kolo tvému bratrovi jeho vlastní otec?Promiň, jestli jsem to správně nepochopila.

Ahojky lidi, už tu píšu po 3 a mé problémy se vyřešily...ano.. byl problém v tom že jsem v pubertě.Mám strašný problém,mám mamku taťku a dá se říct nevlastního bráchu..Má jiného tátu ale ted bydlí semnou a mamkou (tatka se odstěhoval)... o víkendu vždy jedu k taťkovi domů..brácha zůstáva doma jelikož s taťkou (a brácha) nemají moc dobrý vztah..Dnes večer mi volala mamka a řekla mi že mi brácha (18 let) brečí v pokoji protože mu (muj tata) nedává kapesné a ted jeste to že by si koupil kolo za 1700 a že by brácha vložil do něj 500,- jestli tomu rozumíte..a táta se na něho do slova do písmena vysral.. (omlouvám se za ten výraz).. ale mně zaplatí tábor za 5990,- (zaplatí půlku tedy 3000 a mamka taky 3000)ale bráchovi nic nedal a když byl muj braska maly tak mu rekl ze bude dá se říct jeho vlastním tatou ale dnes to tak nevypadá proto mamka řekla že když táta chce jenom mně za dceru a jeho ne za syna (mého brachu) tak k tátkovi nebudu jezdit..když nebere bráchu za syna tak nebude mít ani mně.... už vůbec a že je to naposledy co jsem u něj .. je sobota a zítra jedu domů :( mám jediný nápad co udělat.. říct to tátovi aby věděl jak se má zachovat, myslíte že existuje i jiný nápad? Prosím napište :(

Já bych prostě chtěla...Teres, promiň, vůbec nevím, co mám napsat, protože tvému příběhu prostě příliš nerozumím, zůstáváš pro mne smutným tajemstvím. Dobrou noc.

Já bych prostě chtěla...Ahoj co tu ted čtu tak je mi z toho na nic mám za sebou toho až kam na to kolik mi je málo můžeš si to přečíst ve starších příspěvcích ale na tvém místě bych také vyhledala pomoc mě to trvalo 3 roky ale nakonec jsem šla no šla manžel mě tam nesl a i když si myslim že jsem v pohodě bohužel ne dnes jsme to po xxx měsících opět poznala beru sice antidepresiva ale dnes mě přepadla tak silná depka a jak jsem vše zvládala tak se bojím kdy mě to zas přepadne psychika je svinstvo ale vážně k někomu zajdi a držim ti moc a moc pěsti vim co zažíváš

Jsi těžký případ, rozhodně zajdi za psychiatrem, nebo něco poděláš. Tak hluboký pocit neštěstí a všechno je špatné a bude horší....no, to je na pováženou!!!

Já bych prostě chtěla žít "normálně",snažím se pro to dělat maximum a vyhýbat se situacím a lidem které vím že mi nedělají dobře.Už se dá i říct že jsem se to částečně naučila a že se mi to daří.Takže se snažím obklopovat lidmi kteří jsou v pohodě,poznám okamžitě někoho kdo je podrazák,hysterické ženské mi též nedělají dobře i prostředí se snažím vybírat.Někdy samozřejmě není vyhnutí,takže s tím bojuju jak se dá,ale je to těžké.Lidé jsou zlí a asi i mou slabinu vycítí,jestli se to teda takhle dá a musí nazvat.Je to slabina?A doba je taky čím dál horší,také se hodně snažím kvůli dceři,opravdu moc,nechci aby ze mne měla špatný pocit a aby se cítila tak jako já a cítila to co já ke své matce.Ona je pro mne všecko,takž kvůli ní to stojí za to.Nechci aby se za mne musela stydět,nebo mne třeba litovala,já a hlavně ted když je malá prostě tu musím být pro ni jakože ta silná a ta co je pro ni oporou.I když musím přiznat že po jejím narození,což pro mne bylo též těžké,ten strach ze všeho a hlavně o ni,že nic nezvládnu byl několikanásobný.To jsem si myslela že já dítě nezvládnu.Ale samozřejmě vím že úplně jiná být nemůžu,ale trošku se to dá ovlivnit,třeba i náš pes mi dává sílu a klid do duše,jsou to takové maličkosti které jsem se naučila využívat ve svůj prospěch.Taky už jsem zjistila že většinou není nic tak horké jak to zezačátku vypadá,to je taky takové moje motto,tím se řídím.Ale vím,že do budoucna to bude asi jen horší.Pořád se budu snažit najít něco čeho bych se mohla zachytit,činnost je opravdu důležitá.Je velká pravda jak ty píšeš,je na nás kladen mnohdy moc velký,třeba na mne až neúnosný tlak,vždyt je vidět a slyšet kolik lidí to nezvládlo a vše ukončilo,nebo se dalo na alkohol,určitě je takových lidí moc,jen o tom třeba nemluví,já se za to rozhodně nestydím.Měj se moc hezky a děkuji.

Moc děkuju,určitě je...Teres přišla jsi na svět z "jiné dimenze"a to se dnes hodnotí jako psych. nemoc, dejme tomu přinejmenším úzkostná porucha...I mně ji kdysi diagnostikovali a já říkala, jaká porucha-"cítím jen smutek a vím i proč". Nene, když někdo není "v normě", hned je označen jako duševně nemocný. Zkusila jsi někdy jít k psychologovi (nemyslím psychiatra), jen promluvit ? Já chodívala a nepomohl mi, trpěla jsem dle něho právě úzkostnou poruchou. Když nevěděl kudy kamnutil mne do antidepresiv. Nevzala jsem.Smutná jsem stále, ale naučila jsem se s tím žít, byť stále bez radosti. Jen jsem starší nežli ty, já už neřídím život podle společnosti, nemám dítě (už jsou dospělé), nemám šéfa a tlak na mou změnu není tedy tak silný, jako tomu bude u tebe. To je jediná výhoda stárnutí...Napiš, až budeš mít chvíli a náladu, jak se s tím chceš do budoucna vyrovnávat?

Moc děkuju,určitě je jarní povětří lepší,to ano.Jen mám pocit že vždy když se něco zlepší tak se pokazí něco jiného,snažím se to nepřipouštět a žít,ale i když se snažím být nad věcí tak mám pocit že to nejsem já,že prostě uvnitř mne to pořád je.Snažím se hlavně kvůli své dcerce,ale ona roste a určitě to ze mne také cíti.Chci se po mateřské i nějak pracovně uplatnit a vedle toho že je problém u zaměstnavatelů že mám malé dítě tak prostě všude chtějí flexibilní,pozitivně naladěné,usmáté lidi,kteří se derou kupředu,no co,prostě ten smutek a i strach je mé prokletí,učím se s tím žít a nějak to zvládat aby to bylo snesitelné,někdy se to daří,někdy méně.Říkám si taky že někdo je na tom opravdu špatně,třeba jak píšou ty katastrofy,různé zdravotní,ale já jako by mám pořád strach,jsem v takovém napětí jako by se mi mělo něco stát,jsem jakoby připravena že se něco stane,nevím jestli mi rozumíš,je to vlastně svým způsobem hloupé a jen se tím ničím,já to vím,ale nemohu se toho zbavit,je to takový komplex všeho dohromady.

Teres, je ti lépe, když svítí sluníčko a je cítit jarní vlání... ? Chtěla bych vědět, jestli cítíš úlevu. Ahojky, Anina.

JE MI TROCHU LEPE CITIM ZE NEJSEM SAMA BERU BOHUZEL PRASKY XANAX ALE TEN STRACH MAM PORAD JA VIM ZE ZIVOT SE MUSI NECIM NAPLNIT,NECIM HEZKYM ALE BOHUZEL MOC SI TO BERU K SRDCI JE MI JICH MO MOC LITO NORMALNE BRECIM S TOHO A TAKY SEM V BYTE SAMA NEMAM TU NIKOHO JSEM RADA ZE JSEM SI NASLA VAS....ZDRAVIM VAS

AHOJTE JE MI MOC A MOC SMUTNO...Ahoj to co tu píšeš neni žádná sranda máš deprese jak vyšitý raději si zkus zajít k nějakému psychiatrovi at ti pomůže dnes už to neni žádná ostuda a plně tě chápu sama se léčim již několik let zda chceš napiš a drž se ahoj

AHOJTE JE MI MOC A MOC SMUTNO A JE TO PROTO PROTOZE MAM STRACH S TOHO CO SE DEJE VE SVETE TO SMUTNO VE ME SE NEDA POTLACIT MAM HROZNE MYSLENKY NEMUZU ANI SPAT JE MI STRASNE SPATNE

Anino,moc ti děkuji,víš...Teres, rozumím ti, cítím s tebou a také cítím podobenství. Naše letory nám velí brát život těžce a svůj stín nepřekročíme. Pomoc psychologa se u mne nesetkala s výsledkem, ani tím minimálním. Když neznají odpověď, dávají antidepresiva.Myslím, že jsou to symplifikátoři složitosti lidské osobnosti. A chemií si do myšlení nechci nechat zasahovat chemii, to odmítám. Atak nezbývá, než táhnout tu káru dál, protože vymyslet něco pro svůj život není lehké...Myslím na Tebe! A.

Ahojte tak jakpak se máte po masopustu???

Ahoj Bloncko.Tak jsme spolu...JO A JA SI TAKY NAMLOUVAM ZE BY MUJ MUZ UZ MOHL MIT ROZUM KDYZ MU JE 33 ALE ZJISTUJI ZE MEL MNOHEM VETSI KDYZ MU BYLO PRES DVACET HM ASI JO NO

Ahoj Bloncko.Tak jsme spolu...AHOJ TAK TO JE UZ TEDA NEJAKA TA DOBA MI TEDY O DOST MENE ALE TAKY MAM POCITY JAKO TY JAKO BYCH HO NEZNALA DNES MAM DESNY DEN ZJISTILA JSME ZE MOJE SEFOVA JE PEKNA SVINE NE JEN ZE MI NEPLATI A NECHCE ZAPLATIT ALE JIZ DVA MESICE MARODIM A ONA ANI NEPOSLALA PAPIRY NA SOCIALKU TAK JSME SE TO DOVEDELA ZE JSME TAM VOLALA A JE MI UZ FUK ZE BUDE MIT ZLE JSME U NI PRES PUL ROKU A FURT DELA JEN PODRAZY DO TOHO SHANIM NECO JINEHO PROTOZE JEN Z MEHO DUCHODU A MANZELA PLATU VSE UTAHNOUT NELZE JENZE JE TO S PRACI TAK TEZKY BYLI JSME DNES U ZUBARE A NECHALI JSME TAM DKORO TISIC KORUN MYSLELA JJSME ZE OMDLIM NO SAAME LEPSI ZPRAVICKY BYLA JSME DNES ZA JEDNIM PANEM KTERY K SOBE HLEDA ASISTENTKU PONEVADZ JE NA INVALIDNIM VOZIKU ALE JSME Z TOHO PEKNE V PR.... JE MI HO TAK LITO HRUZA NA TO ASI NEMAM A TADY U NAS V TY PR... SE NIC SEHNAT NEDA HRUZA HRUZOUCI OPRAVDU

Ahoj Bloncko.Tak jsme spolu už 30 let,ale po té hádce,jako bych ho neznala.Je o 11 let starší než já ,takže už mu táhne na šedesátku, Teď mě napadlo,že už by mohl mát v tomto věku rozum,že?Holky na smrt nemyslete,není se čeho bát. Umřete obě jako staré 99 leté babičky,které si už stejně nic nepamatují,natož aby se bály smrti. Bojíte se předčasně. Vím o čem mluvím a myslím to vážně,,,pa

DEKUJI PRDELINU NASI JSEM...11 LET SPOLU BUDEM ZA 2 MESICE

Bloncko děkuji za...DEKUJI PRDELINU NASI JSEM POHLADILA A KOLIK JE TOBE A KOLIK MUZI??A V CEM MU NEVERIS JESTLI SE MUZU ZEPTAT.JINAK MI Z MUZEM LET SPOLU A TAKY HO CASTO PODEZIRAM A NEVERIM MU A NAPODOBNE OD NEJ RIKA SE ZE VE VZTAHU JE NEJDULEZITEJSI DUVERA ALE...... HOLT NEKDY TO NEJDE NEMAS FACEBOOK????PISNI AHOJ

Anino,moc ti děkuji,víš já o tom opravdu nikde nemluvím,ale tyhle myšlenky se mi zdá se vkrádají na mysl čím dál častěji,dokonce bych řekla že denně.Také jsem ateista,takže snad i proto to prázdno,moc si nedovedu představit jak a kde bychom jinak po smrti mohli být.Ale když se do toho zamotám víc,propadám trochu až panice,je to určitě mou povahou,kerou mám z části dánu geneticky,rodiče byly oba takoví, a pak asi i tím co jsem v životě viděla a zažila a také tím,že si opravdu a asi i zbytečně všecko moc beru.Jsem na to za sebe naštvaná,snažím se taková nebýt,ale prostě to nejde,prostě se nechci přetvařovat a být nepřirozená,takže mne to trápí,evím jestli vyhledat odborníka,ale obávám se že je to spíše ve mně,bohužel.Já ty strachy mám v sobě,vím o tom,snažím se to eliminovat jak to jde,někdy se mi to i zdaří´,ale minimálně,je to těžké.Naštěstí mám partnera,který je povahou úplně jiný,je to moc dobře pro mne,je to bojovník a optimista,tak jen doufám,že dcera zdědí jeho povahu,ale ani mu nic neříkám,nechci ho trápit,ani by to s tím svým založením nemohl pochopit.