Život s epileptikem

Muj přítel je epileptik, poslední záchvat před 5 lety, máme spolu dceru, spis malou bere za vlastní, je hodný, ma rad malou. a moje babička mi ho zakazuje, jen proto ze je epileptik, jsem s nim stastna, mala ho ma rada říká mu táta. Dělá z něho jako kdyby byl nebezpečny atd.

Ahoj, mám taky epilepsii, a zdravou 2,5letou holčičku, taky jsem se bála, mít dítě s touto nemocí, ale můj manžel a celá rodina mě v tom podporovala, a dost mi to usnadnila. Taky jsem se bála, ale ta podpora je hrozně důležitá. Vidět záchvat asi není nic pěkného, ale pro tvého partnera je hrozně důležité vědět, že z toho nemáš obavy. Jinak epilepsie je dědičná, taky se bojim, aby ji dcera neměla po mě. Ale myslím si, že se s tím dá žít, sice Vám ho trochu zkomplikuje ale ne natolik jako jiné nemoci a postižení. Za mě žiju plnohodnotný spokojený život a to hlavně díky své rodině a přátelům. Martina

Můj přítel je epileptik,...Já žiji s epileptikem, ale trpí záchvaty nálad. Má to z epilepsie. Poraďte mi, jak s takovým člověkem vycházet, aby netrpěl náaldama.

Moje máma a můj bratr mají...Danieli trpím tou samou věcí, občas si toho ani nevšimnu ale je to docela děsivý děje se mi to už cca 2-3 roky nikdy jsem neměl epileptický záchvat piju,kouřím denně sedim i 16 hodin u PC a žádný záchvat ani při náročné tělesné činnosti ani náznak... Příznak to tedy pravděpodobně nebude ale bude mi to připadat divný až do konce života PS: ten zvuk by jsem přirovnal ke klepání jezdce zipu o samotný zip teď si představte že to máte uprostřed hlavy...

Říkám si kdy už tuhle...Hele, ten pohled neni vubec peknej a vubec prijemnej...pokud mas nejakou uctu k matce, tak ji ve vsem ver, spise ji vyjdi vstric. Ja ten pohled nechci podruhe zazit, videt sve dite ve stavu nouze.Mas 24 zamysli se. Zkus si otocit pozice jak byses choval ty, kdybys videl svou matku takhle. Pak snad zmenis nazor.

Říkám si kdy už tuhle...No tak Honzo jsme na tom skoro úplně stejně. Mě je sice už 27, ale ta životospráva se prostě tak striktně dodržovat v takových letech nedá. Vždyť by byl člověk totálně odříznut od společnosti! Alkohol sice nepihu, ale to včasné spaní mě teda hrozně štve! Já mívám záchvat tak 1x až 2x za rok. Zdravý člověk toto prostě nikdy nepochopí! S rodičema mám taky problém a to i v takovém věku, ale co mám s nima dělat. Člověk prostě nemůže věčně večer sedět doma. Neměl by jinak vůbec místo ve společnosti. A teď babo raď... A pro Mlhu: Buď trpělivá a nebo se s přítelem rozejdi. Moje přítelkyni to zatím zvládá i když záchvat ještě neviděla. Když jí třeba budu omezovat tak se s ní rozejdu. Nenadělám nic ale to už je život.

Můj přítel je epileptik,...dobrý den mám otazku mužete mi řict co mužu jist ako epileptik a co nemužu nebo jaké činosti a tak diky za odpověd

Říkám si kdy už tuhle...buď rád, že maminka na tebe dohlíží, když už nejsi tak zodpovědný, abys to dělal sám. U této nemoci je NUTNÁ dobrá životospráva a pravidelný režim bez alkoholu.Tady jde fakt o život.

Říkám si kdy už tuhle zku.rvenou nemoc budou umět konečně stoprocentně vyléčit. Pět let beru léky na epilepsii. Mám cca jeden velký a pět malých záchvatů (pouze stavů zahlednění) za půl roku. Většina z nich je vyprovokovaných. Přiznám se, že mám velké problémy s dodržováním životosprávy. Přestal jsem třeba pít tvrdý alkohol, ale pivo piju pořád. Snažím se chodit jakš takš pravidelně spát, ale občas to po nějaké pařbičce zkrátka nevyjde. Poslední dobou mám velké problémy se svou matkou, se kterou stále ve čtyřiadvaceti bydlím a se kterou jsem měl vždy vztahy nadstandartní. Chápu že má strach, ale snášet její buzeraci týkající se životosprávy mne už hodně unavuje. Přijde mi že i v šestnácti letech jsem měl doma větší pohodu než teď. Nejhorší asi je, že jsem se sám nikdy při záchvatu neviděl. Je to opravdu tak hrozný pohled? Ze svých záchvatů si samozřejmě nepamatuju naprosto nic. Nemohu si pomoct, vím že je to nezodpovědné, ale dodržovat životosprávu na 100% je pro mne v téhle době prostě nereálné. Bohužel.. mám "smůlu" že moje forma epilepsie není až tak závažná, čili u mne nějaká případná operace asi moc nepřipadá v úvahu. Upřímně řečeno, už jsem se vcelku smířil s tím, že nemohu řídit a že mám jednou za čas nějaký ten záchvat. Má matka se s tím však stále smířit nehodlá. Občas už se doma cítím jak v kriminále a přemýšlím jestli se nepřestěhovat. Je soužití s epileptikem opravdu tak deprimující?

Moje máma a můj bratr mají oba epilepsii. Stupen jejich zacvatů je grand mal. Bratr měl naposled zachvat asi pred půl rokem,máma asi před 4 lety.Bohužel,nebo díky bohu jsem byl pokaždé jejím svědkem. Je mi 16 let a už asi tak přibližne ctvrt roku trpím podivným cvakáním v hlavě při chůzi a chtěl bych se zeptat,jestli máte zkušenosti s touto "poruchou" a jestli to nemůže být nějaký příznak? dekuji za odpověd

Můj přítel je epileptik,...Milá Mlhacítala som tvuj přoblém mať s ním děti.Nemusíš sa báť, lebo epilepsia sa nedá zdediť.Mužeš meť s ním děti.

Zdravím,chtěla bych pár rad.S přítelem jsem přes 3roky,sice jsem věděla že bere léky na epilepsii ale něják jsem ho pořád brala jako zdravého.Nedávno měl ale epileptický záchvat,dost silný a přiznám se že mě to i viděsilo.Nechci ho opustit,ale on se o tom odmítá bavit, a já v sobě mám tolik otázek že mě to pomalu ale jistě užírá:( Vlastně o této nemoci moc nevím,jen to co se dočtu na internetu. přidám i můj email ( [email protected] ) kdyby mic htěl někdo něják poradit nebo o této nemoci říct víc.Předem děkuji

Děkuji moc, teď stále chodí na jehličky a uvidíme, zda to pomůže, na ty doktory se opravdu už spoléhat nedá...budu informovat jak to pokračuje..jak jsem psala naposledy, jehličkář zjistil mu prý ložisko, do kterého teď vpichuje..tak jsem zvědavá, měsíc je zatím bez záchvatu..to je dobré znamení, ale stále tomu nevěřím..Děkuji Mlze i Marii

AHOJKY,JDU ZA VÁMI PRO RADU.MANŽEL JE PO TEŽ.URAZU MOZKU,JE TO SKORO ROK OD URAZU.A DNES MĚL PRVNÍ EPIL./ASI PETIT MAL/ZÁCHVAT.BERE DEPAKINE5002XDENNĚ.JE S NÁMI DOMA TEPRVE ENCELÉ3TÝDNY,PO PERIPETIÍCH PO NEMOCNICÍCH.ZATÍM JE NA INV.VOZÍKU,PLNĚ ZÁVISLÝ NA POMOCI DRUHÝCH,POTŘEBUJE SE VŠÍM DOPOMOCI.UŽ JSME SI ŘÍKALA,ŽE JSME SE CELKEM ZABĚHLI,A MŮŽU ,S NAŠÍ2,5LETOU DCERKOU 2XDENNĚ VEN AN HODKU,ŽE TO DOMA U TELKY VLEŽE ZVLÁDÁ SÁM.PO DNEŠNÍM ZÁCHVATU,JSME DOSTALA OBAVU,ZDA HO MŮŽU VŮBEC CHVILKU NECHAT SAMOTNÉHO DOMA?JAK TO ŘĚŠÍTE VY,PROSÍM?STALO SE TO,JAK SEDĚL NA VOZÍKU,ZAČAL MÍT KŘEČE A ZÁŠKUBY V HOR,KONČETINÁCH,A ZÁŠKUBY HLAVOU,OBLIČEJE,ALE VNÍMAL.PO5MIN,.PO ULOŽENÍ DO POSTELE SE VŠE ZKLIDNILO.PROSÍM O RADU,ZDA MÁTE NĚKDO TAKOVOU POURAZOVOU,NEBO JAKOUKOLI ZKUŠENOST,ZDA HO MŮŽU V KLIDU NECHAT TU HODKU DOMA,NEBO RADŠI NE?CHJO.VŮBEC SI NEDOVEDU PŘEDSTAVIT,JAK SITUACI VYŘEŠIT NAPŘ.NĚKDE NA VÝLETĚ V ZOO,A TAK..KDYBY HO POSTIHL ZÁCHVAT TAM,KDE HO NEMOHU ULOŽIT,?MOOOC DĚKUJU VŠEM ZA VAŠE RADY,ZKUŠENOSTI A NÁZORY:-)

Ahoj Any, četla jsem, co jsi tu psala a jako už někdo nade mnou se mi moc nelíbí názor toho jehličkáře - pokud léčitel, bylinkář, či jiný alternativec zakazuje léky, byla bych hodně obezřetná, ba co víc, neměla bych k němu už důvěru. Může nedoporučit, ale zakázat? Dejte si na to s přítelem pozor.Sama mám chronické potíže, prošla jsem rukama spousty léčitelů, jehličkářů, atd. a sesbírala nějaké zkušenosti...Co se týče těch léků, je to hrozně smutné, přítel jich taky pobral spoustu a dlouho, roky, nebral ty správné a záchvaty měl. Pak narazil na skvělého epileptologa a od té doby má docela klid, protože konečně dostal tu správnou kombinaci léků. Je mi hrozně z toho, kolik toho bere, taky nemám ráda jakékoliv dlouhodobé braní prášků, ale ono se nedalo holt nic dělat. Jen doufám, že časem budou ty léky lepší a lepší, už teď jsou moderní léky naprosto nesrovnatelné s těmi dryjáky, co se předepisovaly před 10 lety. Já bych ti doporučila (tedy tvému příteli) brát to spíš přes ty lékaře a vyšetření, nevzdat to, na alternativní medicínu je čas kdykoliv, ale epi záchvaty jsou příliš nebezpečné na čekání, že to možná někdy přejde...

je to smutné, ale musí se pacient starat sám. Vím, že existuje nepřetržitý monitoring záchvatů u dětí, nevím, zda to dělají i dospělákům. Je strašný, že to třeba není ani epilepsie, ale třeba nějaká zúženina někde nebo něco jiného. Má za sebou MR, nebo CT k vyloučení epilepsie? Syn chodí na Homolku do Prahy a jsme maximálně spokojeni. Automaticky hlídají jaterní testy, účinnou hladinu léku v krvi. Já vím, pro někoho samozřejmost, ale u předcházející doktorky mu to nedělali. To byl ještě dítě, takže jsem chodila s ním, tak to vím. Prý má maximální dávku pro to, aby neměl záchvat a třeba poškozaná játra jsou odměna za to, že nemá záchvat. Stačila změna doktora, změna LÉKU a je to OK. Any, držím palečky, ať konečně na něco přijdou a můžou účinně léčit. Musí to být stresující pro oba.

přesto mockrát děkuji za starost a rady

No doktoři mu nikdy nikde nepomohli, byl v Motole a ještě ve 2 nemocnicích v Praze..v Brně, Olomouci a nic, vždy ho narvou jen léky, které nezabírají a měl to ještě četněji..teď má za 2 měsíce, ale aspoň do sebe nic nerve...ale nemoc neodchází:-(Teď mu ten jehličkář našel/ je to týden/ prý ložisko a to jakýsi sval , který se mu táhne od srdce..prý stresem v noci se sám stáhne a to mu vyvolá záchvat, že to prý zvládne dát dokupy, už fakt nevím zda tomu věřit..jestli je to vůbec možné..kéž by no, věřit se musí!Ale ještě jsem se s podobným případem nesetkalaže by někdo v 27 letech měl epi záchvaty , ale nevěděla se příčina..ani tady s tím nikdo nemáte uzkušenost..teď nevím zda to je dobře , nebo špatně...hlavně buĎte zdravy a važte si toho!

a není citlivý na úplněk? Když dokáže řídit příliv a odliv, tak nějaký vliv na člověka má. Já sama jsem citlivá na úplněk a epi nemám. Epilepsii má syn, má ji od 7 let, začalo to záškuby ramenem, nejprve jsme si mysleli, že napodobuje větší kluky. Vypadalo to spíše jako klackovitost. Ležel asi 3x v nemocnici, obvinili mě, že jsem macecha a že ho chci do nemocnice odložit. Nenašli mu nic, ale pak přes známého (bohužel, ne každý má svého známého) mu udělal PAN PRIMÁŘ osobně vyšetření, včetně podrobného EEG. Se synem si setřička povídala, ale primář byl nemluva a syn mu tam usnul a křivky začaly skákat. Diagnostikovali poúrazovou epilepsii s tím, že pohotovost k záchvatům má když usíná, když se probouzí a když je unavenej. Grandmal měl jeden, obrovský, probudily mě rytmické zvuky. Jsme v baráku, takže dovádění sousedů nepřipadalo do úvahy. Šla jsem po zvuku a našla jsem syna ležícího na boku na zemi, v ruce svíral umyvadlo, o pračku si rozbil hlavu a tou rozbitou hlavou narážel znovu na pračku. Měli jsme obrovský problém synovi pomoci vstát (204 cm/100 kg), byl zmatený, stále nám chtěl utíkat, byl špinavý, zakrvácený. Pamatuje si, že se ho doktor ptal, jak se jmenuje, ale nepamatuje si ani jak mu šili hlavu, pamatuje si až druhý den odpoledne. Změnil lékaře, dneska (tuk, tuk, tuk) je bez záchvatů, dělá na 3 směny a pokud to takhle půjde dál, dá mu doktor svolení na řidičák. Teď bere Depakine a je v pohodě. Souhlasím s předcházejícím - rozhodně se obrátit na specialisty na epilepsii, i za cenu cesty třeba do Prahy, či do jiného centa.

Ani se mi nechce věřit tomu, co tady píšete.Mám epilepsii od 17let, GM záchvaty přibližně 1 za 4roky (zaplaťpánbůh), ale mít každý měsíc jich několik? Nechci někomu radit, ale především by mělo být uděláno pořádné vyšetření neurologické, EEG,ale záleží asi na tom, kde Vám vyšetření provádí.Já jsem měla stanovenou Dg. okamžitě po prvním záchvatu, to samé léčbu. Určitě bych nenechala do sebe píchat jehličky, když by mi to nepomáhalo. Akupunktura může být použita jako doplněk, ale ne jako hlavní léčba, nehledě na to, že Vám nemůže "laik" v této věci zakázat užívat léky. Obraťte se na skutečné odborníky v léčbě epilepsie.