Dítě, kariéra nebo studium?

Takže diskuse se zvrtla v PROČ SE VLASTNĚ OBĚTOVAT DĚTEM.Nemám nic proti tomu, když někdo dítě nechce. Ale připadá mi nesmysl čekat až všechno mám a je mi nejmíň 30. Do sociální nejistoty dítě nepatří, ale stačí mít část věcí jistých, není nutné mít vše. Stejně člověk nikdy nemá úplně všechno nebo jen po kratší životní úseky.Vy, co tu brojíte proti dětem, byste si měli uvědomit, že vaši rodiče se na věc nemohli dívat jako vy. A pak mám pocit, že pro nás, co máme děti velké a naše maminky a babičky, bylo plno věcí menší problém. A to jsme, přesně jak zmiňuje Janka, dělaly víc věcí a měly menší komfort. I já si pamatuju na praní plen, skoro žádná připravená dětská jídla, zelenina se musela pěstovat na zahrádkách, mít vlastní auto na vožení dítěte byl jen sen......:-)

Natalie, moje řeč. Taky jsem trochu s údivem četla co napsala Cibule. Mě to připadá trochu jako alibismus, výmluva, proč děti nemít, takové coby kdyby... Ale takhle to v životě nejde. Já patřím k těm, které měly děti velmi brzy (ve 20 a 22) a zvládala jsem všechno naprosto v pohodě. Manžel měl práci náročnou na čas a tak jsem většinou na to byla sama. Přesto jsem neměla dojem že přináším nějakou oběť, práci je možné si zorganizovat, děti měly svůj režim, vše klapalo. Musím ale uznat, že byly nesmírně hodné, v noci spaly, to není tak samozřejmé. Měli jsme tehdy domek se zahradou, pěstovala jsem pro ně i zeleninu a ovoce, přestože jsme z Prahy. Takže práce bylo dost, ale i hodně pohody. Lidi jsou prostě různí - schopní a neschopní, jak to vidíme kolem sebe v práci i jinde a takové jsou i matky. Některá zvládá s přehledem, jiná ne. Vysokou jsem vystudovala až když děti vyrostly, i při mateřské jsem chodila na různé kurzy a věnovala se svým zájmům, manžel rád pohlídal i uvařil, i když měl málo času. Cibule, proč omezený sex? Milovali jsme se až do porodu a hned po něm alespoň tak, jak to bylo možné. A po šestinedělí zas normálně. Propána, proč sociální izolovanost a jen sporák? To opravdu záleží na každé ženě, jak si to udělá. Samozřejmě jsem bývala taky občas utahaná, ale radost z dětí to dokázala vyrovnat. S postavou jsem měla kliku, není to moje zásuha, že se mi nezměnila. Žádné strie, ani kilo navíc, žádné stopy porodu, i když jsem pro to zhola nic nedělala. Tady je příroda trochu nespravedlivá, když vidím svou švagrovou... A přece nemám pocit, že by brácha běhal za jinými. I chlapi umí být nadšení z potomka a být hodně co platní při jeho výchově a zaopatření. Taková je moje zkušenost, nicméně chápu, že to takhle idylicky vždycky nevyjde.

Ne nezijou tam jen bezdetny,ale ty co ty deti nemaji, jsou bez navstev a sami!! Trosku zapni mysleni!

Pro Agátu - spojila bych materskou a dalkove studium. Ze te nevezmou zpet do stejne prace, to neres, to by se ti mohlo stat i ve triceti a dite a VŠ je vic nez soucasne zamestnani.

Cibule zalezi jakeho chlapa si jednou vezmes ne? A muzu Vam rict, ze i zenska s ditetem muze byt sexy, zalezi na zenske jak se o sebe stara, pred detma a po detech. Kdyz si myslis, ze Te opusti chlap protoze deti? co je to za blbost. Ja mam rocni holcicku a muzu rict,ze mam lepsi postavu nez pred tim, cvicim od sveho mladi a neni na me videt ze mam mimco. S muzem si pomahame a apsolute nejsem unavena, chodim si do posilovny, na masaze a konecne se o sebe staram vic nez predtim. Pracuji doma,jsem psycholog takze lide za mnou prichszeji. uzivam si nejlepsi leta.

Anonyme, chceš snad říct, že v domovech důchodců jsou jenom bezdětní? Svatá prostoto! Je vidět, že žiješ jinde a jsi úplně mimo!

kůřřřím si péro.Je to vzrušujícccí!

To je videt z tech nazoru, jak sem chytry narod..jeste ze neziju v CR.Kdyby zensky uvazovali jako napr Lada asi by tu ani nebyla. Deti jsou krasna vec, clovek si ma poridit deti,kdyz je na to zralej a muze dite zabezpecit. Kdyz zenska nechce dite, jelikoz nechce ztloustnout a nebo nechce ztratit job tomu se rika SOBECKOST,ale az zestarnete a nebudete uz moci ty deti mit a budete sami v domove duchodcu, mozna si vzpomenete na to jak ste byli hloupe.papapa

Má někdo z bezdětných návod, jak vydržet s dětným okolím, aniž by žil na bitevním poli:-) ? A ještě raději - jak mít i tak přátelské vztahy?(Mě je 32, manželovi 36, takže odpověď ""Později"" by okolí teď už moc neuspokojila:-))A byla bych moc ráda i za názory těch dětných, pokud to nebudou urážky či přemlouvání a přesvědčování. Dík:-).

Pro mě jsou děti - bohužel, dokonalý prostředek, jak přijít o partnera.Místo, abychom spolu něco podnikali, sportovali, abych se věnovala své práci, pěstovala koníčky, udržovala přátelství a byla nezávislá...Stanu se pro muže nezajímavá. Za prvé, omezený a dlouhodobě nedosažitelný sex, místo zájmů pořád jen vaření, plínky, dudlíky... Sociální izolovanost, finanční závislost na muži, konec s koníčky... dosaďte si, co komu známo a liboNakonec se dočkám toho, co vidím v okolí - muž má milenku, ženská je doma u sporáku, neví z které do které, on doma tráví co nejmíň času, ona má pocit, že je na všechno sama (což je pravda), a navíc, pokud ji opustí v období, kdy je dítě malé, je v žena v průšvihu, protože někdo musí zaplatit náklady na bydlení, nájem, jídlo, ošacení a vše co dítě potřebuje. Když se žena nechá zaměstnat a dítě dá do školky, družiny, kroužků... nemůže se mu věnovat tak, jak je třeba a zase je to špatně.Já nedokáži být dokonalá. Nezvládla bych být na všechno sama, od rána do večera v zápřahu a plná starostí o dítě, večer mít nachystanou večeři pro manžela, a v těch všech starostech mu poskytovat dostatek sexuálního potěšení, aby nehledal jinde, přitom být stále upravená, štíhlá a s úsměvem na rtech, takříkajíc jej ničím neotravovat a nezatěžovat...Mužská a ženská role v manželství je nefér a s partnerstvím nemá nic společného.

Mně děti zas tak moc nevadí, jsou celkem fajn, tedy pokud jsou vychovaný. Klidně pohlídám, ale zase vrátím:) Myslím si ale, že člověk v dnešní době může mít štastný život i bez dětí. Může cestovat, sportovat a věnovat spoustě dalších věcí.Na tikot biologických hodin nevřím, to jsou zřejmě nesmyslný výmluvy těch, co nic v životě nedokázaly, a tak se nechají aspoň zbouchnout...

Holky máte recht, vy, co děti nechcete. Těch, co tady obnovují lidskou populaci je víc než dost a není o co stát. Mně přijde žena-matka prostě asexuální, jenom krmička a utíračka posraných zadků...

Tady to nemá cenu, vždycky sem polezou vřeštící dělohy, nebo nějaké milé ""já nikomu do ničeho nechci kecat, ale ženská která nechce děti není ženská jak má být"".

Myslím, že každý má udělat to, co cítí, ostatní mu stejně neporadí. I já jsem zatím dobrovolně bezdětná, přiznám se že domácí kolotoč mě nikterak neláká. Důvodů je spousta a každá žena je má jiné. Ale k tomu že nechci mít dítě stačí, jen to že chybí to chtění. Prostě nechci, tak nechci. Musel by být důvod proč bych to dítě chtěla, a ten prostě není. Takové to, že ho mají ostatní není legitimní důvod proč si ho taky pořizovat.Přeji všem, aby se rozhodly tak, aby toho v budoucnu nemusely litovat.

To máš pravdu, ani já bych doma nevydržela, ale je fakt, že u každýho je to jiný. Někdo prostě v tom drhnutí sporáku a vaření kašiček vidí smysl života. Každej jsme jinej a v tom je to kouzlo, ne?

U každého je to jiné. Já bych, i kdybych měla děti, nikdy bych nechtěla být dlouho na mateřský, tak maximálně rok a šup do práce, neztratit pozici, rozhled. Po 3 letech pokud se žena nějak např.neučí novým věcim, není v dění se musí cítit naprosto zbytečná.....Teda v mém případě by to tak bylo, být zavřená doma s dítětem a mít jako denní plán, praní, žehlení a starání se o děti, tak mě za týden klepne. I kdybych měla děti, musela bych se hodně realizovat, učit se, chodit mezi lidi a co nejdřív by to šlo do práce. Hodně lidí to nechápe, ale já zase na druhou stranu nechápu je, jak můžou být 3 roky doma u plotny a pak si ještě udělat další dítě a prodloužit to na 6 let.....totální degenerace....a ani bych si neuměla představit, že mě živí jenom můj manžel....

Ahojte,Nejsem zenska nebo o tom nevim :D, ale taky bych rad svuj nazor:Zatim studuji, ale kdyby treba byla partnerka a bylo mimco, klidne bych prerusil, ke skole mam 2 prace je to teda mazec, ale zatim.. Sice psychycky no nevim, ale..Co se tyce toho v kolika dite nebo jit studovat, je to individualni, nekdo se na vysku nedostane, protoze uz vypadl z toho jak studovat, jiny uz nema silu.Ale kdo chce, tak muze, ono sou i celouniverzitni studia, teda neco stojej trosku, ale..No je to devcata na vas, ja bych mimonko rad, protoze je to radustka, ktera by me tesila.

Agáto, je mi 30 a mám své první dítě (1 rok). Před děťátkem jsem se stihla vdát, rozvést, postavit s přítelem dům a znovu se vdát. Když byl dům hotový, měla jsem plány, jak budem cestovat, sportovat, jak si v práci trošku polepším a nějak se mi do dítěte přestalo chtít. Cítila jsem to jako velké omezení v životě. Jenže manžel mimčo strašně moc chtěl a tak jsem ho vyslyšela. Dnes jsem nejšťastnější mamka na světě a rvu si vlasy, že jsem to mimčo neměla už o pět, deset let dřív, kdyby to šlo. Chceme ještě druhé a případně třetí a až bude mému nejmladšímu dítěti nějakých 15, mě už asi bude dost něco po padesátce. A to mě děsí. Že budu mít zastaralé názory, že nebudu fyzicky úplně fit a k tomu budu mít doma puberťáka v nejaktivnějším období :o)) I z tohoto důvodu bych si "příště" pořídila miminko dřív, abych těch dětí stihla víc a abych si s nimi stihla vše naplno užít. Ale chápu, že v dnešní době je hlavním problémem práce. Já mám už teď strach, jak se jednou vrátím po několika letech do práce. Budu úplně mimo a budu muset ve všem začínat od začátku. Ale to dítě (ty děti) jsou teď pro mě prostě nejdůležitější!! A tak věřím, že nás teď taťka uživí a že se pak já budu moc vrátit zpátky do práce.

To máš asi pravdu...živnosťák a práce doma je super, ale té práce je bohužel dost a asi bych to nezvládala a musela bych ji pustit. Takže bych o ni přišla a to se mi moc nechce.Buď jedno, nebo druhé, nechci se ztrhat a taky si chci drobečka užít, je to jen jednou za život.Za 10 let to opravdu budu vidět jinak, to věřím a hukotu se chci rozhodně vyhnout :-)

Každý vidí smysl života v něčem jiném. Mně by děti hodně chyběly a hlavně chci vlastní, není mi to jedno, jestli budu mít svoje nebo cizí. No a pakliže nechci na umělé oplodnění, jediné, co pro to můžu udělat je, neotálet s tím a mít rodinu když jsem relativně mladá a zdravá.Mně děti dřív taky moc neříkaly, změnilo se to až když se narodily neteře a taky když jsem se vdala a vysadila HA. A taky je to možná i věkem.Když děláš na živnosťák, tak to máš v pohodě, záleží na tobě, jestli budeš pracovat na mateřské, nebo kdy začneš. To je fajn.Víš, teď možná nejsi odvařená z toho, že bys neměla mít děti,a le možná za 10 let to budeš vidět jinak. Mění se to a navíc myslím, že tobě ještě nezačaly pořádně tikat biologické hodiny, to je pak totiž hukot.