Dráždivé střevo

Hlavně to, človíčkové, nesmíme vzdávat! S doktorama často neni kloudná řeč, ale chce to, aby to člověk nevzdal, zkoušel jiný doktory, jiný léky, jiný způsoby... Chce to sice hodně energie, která člověka právě tolik chybí. Ale věřím, že pro každého z nás existuje něco, co nám pomůže. Ať už terapie, přírodní čaje a preparáty, klasické "pilule" nebo psychofarmaka. Jedno co, hlavně že to zabere... :-)

Michale,vzdyt jsem Ti rikala, ze Te prostouraji a stejne Ti nic nereknou.A ty vysetreni Te cekaji 100%.....ale uplne zbytecne, jako jsme tim prosli vsichni tady.Ale drzim palce,treba Ty budes vyjimka!!

tak jsem po všech vyšetřeních a nevíme ... ještě výsledky z odberů šťáv a krve a moči ... jinak koloskopie, sono, enteroklýza, gastro... nic... mám sulpirol a uvidíme...

Suzan, uplne s Tebou souhlasim, je lepsi brat neco na "pohodu duse", protoze tahle nemoc fakt dokaze utyrat skoro k smrti.No mozna mi tady par lidi potvrdi, ze mozna si nekdy pohravali s myslenkou, ze by to skoncili......

Jasně, chápu, jak to myslíš. Jenže jak už jsem napsala, jsem depresivní človíček. Lépe řečeno trpím depresema. A dokud se člověk nezbaví depresí, nezbaví se ani dráždivýho střeva. Takže u mě jsou to dvě mouchy jednou ranou. Bez těch antidepresiv bych byla tak "přecitlivělá", že bych to nezvládala. Trpěla jsem tolik let, že moje myšlení už neni zdravý. A to se spraví jedině tak, že ty špatný roky přebiju dobrýma. A to já bez "chemie" nezvládnu. To neni chyba doktorky, ale moje! Vim, že je to krásná myšlenka, žít v souznění s přírodou, absolutně bez chemie. A jednou bych se k tomu určitě ráda propracovala. Jenže zatím to nejde, věř mi! A já nehodlám dál trpět psychickými následky týhle nemoci, protože by mě to hodilo zase zpátky do depresí a asi už bych se fakt musela zabít! Takže jsem za léky vděčná...

Suzan to napsala úplně přesně, mám stejné pocity. Nela

Suzan, myslim, ze ta doktorka co znas a doporucujes,neni moc velky expert, protoze by Ti davno pomohla jinak a nenacpala by te psychofarmakama!!

Michale, plně s tebou soucítím. Je mi stejně jako tobě, teda 23. A musím říct, že jsi to vyjádřil přesně. ČLověk už se předem stresuje, co bude, jak to zvládnu? Já dojíždím do školy a dosud to bylo utrpení. Každé ráno jsem se budila s depkou, jak tu cestu zase zvládnu. Pak mi bylo zle už cestou na autobus. V břiše to stále divně škrundalo, že člověk neví, co bude, k čemu to povede. Pořád jsem si řikala: CO když to neudržim? To bude hrůza! Pak ta cesta autobusem. Hledala jsem záchranné body, jako benzínky, markety apod. a řikala si, že bych případně z autobusu vystoupila a šla tam. Akorát těch 15-20 minut, co se jezdí po dálnici, to nikde záchranné body nebyly! A když jsme uvízli v zácpě, to byl můj konec! Jenže nejhorší na tom je, že člověk trpí hlavně psychicky. A to je ten problém! Roky s tim člověk žije a je psychicky deptán. Což se nutně zapíše do jeho duše. Je to jako když je někdo roky týrán, nebo zneužíván, taky ho to změní na celý život! Takže nelze očekávat, že by u nás někdo tuhle chorobu vyléčil za pár týdnů. V lepší případě to bude trvat roky, než zapomeneme na ten strach a psychickou bolest. V horším případě se toho nezbavíme nikdy. Navíc to omezuje společensky. V životě jsem už promeškala tolik akcí, výletů, zájezdů! Vše jsem musela odříkat, jen abych se vyhla problémům. Jenže lidi to nechápou a hned to přičítají vašem vlastnostem. Považují vás pak za líného, zhýčkaného a tak podobně. Těmhle "pohledům" se nedokážu zbavit dodnes. Už do smrti budu pro mnohé lidi líná a zhýčkaná holka. A to je tak moc nefér! Lidi vás pak i přestanou zvát mezi sebe, protože "ty bys stejně nešla!" I když mám s léky v poslední době trochu potíže, můžu říct, že posledních 5 měsíců už je to fajn. Žiju nový život! Jenže.... ty jizvy na duši zůstanou hluboko a navždy. A tak je těžké být duševně v pohodě. To nebudu nikdy. NAvíc jsem depresivní človíček, takže prostě nikdy nejsem duševně OK. A to je pak těžké zvládnout tuto nemoc bez léků... A tak beru antidepresiva a nestydím se za to, protože bez nich bych nežila normálním životem. Michale, držím ti palce. A kdybys měl zájem, znám super doktorku - psychiatra v Praze. Na tohle je expert!

Aris, Viki No Vím že s doktorama je to nekdy těžké, no ale když už budu mít prohlídnutý všechny části traktu a orgány.. koloskopie, gastroskopie, enteroklýza, sono břicha.. tak už by měli stanovit diagnózu, no a pokud nepomohou tak si budu muset vyžádat výsledky a jít k jinýmu lékaři.. už se mi nabídli 2 , že mají nějaké zkušenosti a když mi nepomůžou v nemocnici že mám s výsledky přijít. Ten fortrans sem už fakt zatratil, po tý entroklýze to bylo ještě horšínež po koloskopii protože při ní z tebe zbytky vody odsajou ale při entroklýce do tele nalejou další 2 litry vody- tedy již neprojímavé ale jsou to a řeknu Vám že jsem měl ještě další 2 dny pěkněj průjem a po fortransu to ve mě pěkne škrundalo, porotože ho všechen nedokazu ze sebe dostat ven.. a to jsem vypil před enetroklýzou vypil jen litr protože to na tenký střevo stačí- a stačilo a tak sem se zařek že už to pít nebudu a takovýhle vyšetření postupovat nebudu, už jsem zpřístupnil všechny části zažívání a dál už musí jen z toho stanovit diagnózu, je mi 23 let a mám docela dost problémy se střevy a hodně věcí mi to ani nedovoluje.. dyť to znáte, úplánujete že někam pojedete a zjištujete jestli tam je záchod, vypočítáváte jak dlouho budete bez záchoda kdyby něco, zatlačí vám v břiše a vy nevíte jestli to někde venku jen proste neupustit:-) protože to je jen vzduch ale nejste si jisti aby nebylo FOPA... a tak dál, je to už šílený s tím pořád žít a po 5 letech už jsem se naštval a svěřil se doktorům.. ale po tom všem už na další vyšetřovačky jít nechci, pokud to bude jen dráždivý trakčník tak di člověk opravdu asi musí udělat pořádek v práci, ve vztahu , v životě.. ale někdy to opravdu nejde.. Tak jsem zvědav jak tedy dopadnu, výsledky z CT entero ještě nemám ale uvidíme, tak Vám přeju hodně zdaru, protože normální člověk vůbec netuší jaký to je mít tyhle problémy a nechápe to

Suzan, Aris.., moc dobře vím, o čem píšete. Je to opravdu hrozné, ale to imodium bych tak pravidelně nebrala. Je totiž návykové. Ač dobře působí, po nějaké době stejně působit přestane. Já ho mám v kabelce pořád, ale teď ho beru jen výjmečně. Chodím asi 4x denně, nejvíce v období okolo jedenácté hodiny a tak do tří. Pak mám téměř vždy klid. Musím říct, že mne to stejně znervózňuje. Přes tři měsíce beru 2 tablety Acidophilus + Pectin denně (po jídle - snídaně, oběd) a musím říct, že se snažím mít vše pod kontrolou. Za ty tři měsíce jsem snědla jen dvě tablety imodia a to je velký úspěch, protože dříve mi jedno balení vydrželo tak na deset dnů. U mne to velmi souvisí s psychikou, když mám někam jít, samozřejmě se mi chce, mapuju, kde je WC. Nechci už na to myslet, ale nedaří se mi to vypudit z hlavy. Tak trpím již asi 12 let. Když budete chtít, napište mi své poznatky. Nela

Suzan, kdyz budes chtit, tak napis : aristotella"hotmail.com, proberem vsechno i mimo nase trapeni .o)Jsme prece na jedne lodi.....jen doufam, ze to neni Tinanic .o))

Suzan , kdyz budes potrebovat napis : aristotella"hotmail.com,rada to s Tebou proberu, vzdyt jsme spolu na jedny lodi....doufam, ze to neni Titanic .o))

Juu, to jsi docela hubeňour, ne? :-) Já mám 164 cm a 54 kg. Takže BMI je v pohodě. Ani nevypadám tlustá, jen se tak cejtim. A bohužel o tom pocitu to je, no. Ale ty problémy nejsou až tak zlý. Nejsem samej beďar, to vůbec. Jen se mi ta pleť víc jakoby špiní, víc se mi ucpávají pory. Už dál nepřibírám, jen se mi to nedaří shodit. Takže tak zlý to se mnou neni, abych byla ochotna ty prášky úplně a zcela vysadit. Nahradit jinýma, to možná, uvidim. A s tim jídlem. Ono právě se mnou to nebylo tak jednoduchý. Když jsem ještě byla bez léků, tak jsem se musela lecčemus vyhýbat. Nemohla jsem vůbec jíst zeleninu, ovoce, celozrný věci, kořeněný, zmrzlinu. No, bylo toho dost. A to bylo fakt blbý. Teď si to můžu dovolit (i když s mírou!) a neprožene mě to jako kdysi! A to jsem ráda. Protože teď konečně můžu dodržovat zdravou životosprávu, jíst celozrné pečivo, zeleninu, ovoce (miluju banány!) a tak. Což je fajn... Hele, jsem moc ráda, že existuje někdo, kdo mi rozumí a s kým to můžu prodiskutovat! Fakt díky!

Suzan s tou fobii Te chapu, ani to neni fobie, je to normalni lidska reakce.Ja delala modeling.....skoncila jsem, milovala jsem prohlidky hradu a zamku....copak s temahle problemama muzu??Neves hlavu, treba nam neco najdou co nam pomuze.Vis, me se nelibi, ze po tech praskach pribiras a mas akne a ta laktace.....rekni doktorovi,at Ti vyzkousi neco jineho.prece takhle nebudes trpet?ja mam 175 cm a 49-50 kg.a vaha se mi drzi, muzu jist co chci.popremyslej o tom.

Suzan 500,--mesicne,mam znamou v lekarne, takze na baleni po 20 ks nepotrebuju predpis.No ptala jsem se na ten Mutaflor, to je tedy palka, boze to nam to nemuzou dat zadarmo???.o((

4 denně? To je dost. Platíš si to sama. Při ceně imodia to totiž musí hrozně lézt do peněz. Já dávám sice tak dvě stovky měsíčně za doplatek za spasmomen, ale zase za dogmatil je to jen desetikačka za balení, což je příjemný. Blbý na týhle nemoci je, jak ovlivňuje psychiku. Člověka hrozně znejistí, bere mu sebevědomí. Já jsem si například vypěstovala takovou menší fobii z cestování. Jakmile mám někam jet, třeba naplánujeme výlet do zoo (to je tak hodinka autem), tak už večer předtím jsem nervozní, že mi bude zle a pak mi samozřejmě je zle. Dělá se mi i špatně od žaludku. Totiž, dělalo. Teď jsem díky dogmatilu v pohodě. Sice jsem přibrala, dělá se mi akné. Jenže k čemu mi bude být štíhlá a krásná, když budu jen vysedávat doma na záchodě. Já bych fakt neměnila...

Bohuzel Imodium je opiat,i kdyz se da koupit v lekarne.Na vetsi davku( baleni po 20 ks) uz potrebujes predpis od lekare.A jak pise Suzan casem nezabira.Beru 4 denne a jaksi ta davka by potrebovala zvysit....Po Mutafloru se podivam, uvidime co je to zac.Ty prachy tedy co stoji jsou taky nekrestansky hrisne....ale co se da delat......

Imodium neni špatný, ale rozhodně to neni dlouhodobější řešení, protože tělo si na něj časem zvykne a potom už nezabírá. Je to jako s živočišnym uhlí. Kdysi, když jsem ho vzala, nešla jsem na záchod třeba i dva dny. A teď už u mě nezabírá vůbec. Jak působí mutaflor, kromě toho, že střevům dodává "hodné" bakterie?

Imodium že je opiát ? Vždyť se dá koupit v lékárně bez receptu. Já ho používám, když mám průjem, protože rychle zabere. Jsem dost úzkostný člověk a samozřejmě ten psychický stav střeva ovlivňuje. Máme skvělou dětskou lékařku , je to tak trochu rodinná přítelkyně a když jsem jí povyprávěla o svých potížích/ absolvovala jsem i nějaká vyšetření/, potěšila mě, že je to "choroba" běžná a že my, co tohle máme, nikdy neztloustneme a že se nikdy tohle nezvrhlo v něco zhoubného ! Já jsem brala asi 1,5 roku antidepresiva a chodila jsem na psychoterapii. Moc mi to pomohlo a fakt se člověk musí snažit být v pohodě. Je to těžký, protože když máte křeče v břiše a lítáte na WC , tak vám moc do smíchu není , ale střeva jsou strašně citlivý a je to fakt v hlavě , ne v nich..

Suzan, ja vim, ze se citis svobodna, ja to znam, presne jak pises, taky vsude rikam