Na jakém nejkurioznějším místě, jste si museli odskočit?

Na svatbě mé sestry a dopadlo to špatně. Ten obřad byl dlouhej a já na poslední chvíli odeběhla ven a tam okamžitě začala čůrat do kalhotek a punčocháčů a zpod sukně to teklo na zem sundat jsem je nemohla, byli tam vedle lidi a tak jsem utekla za dům, ale to už bylo všechno hotový a za mnou mokrá cestička.

Doma včera při jízdě výtahem, rozkročená přes kalhotky a pončocháče v sukni a všechno to teklo na zem. Nedalo se to vydržet. Stopla jsem mezipatro a jen nadzvedla sukni, abych ji neměla mokrou a pustila to všechno najednou.Pak rychle do suterénu,tam nikdo nebyl tak jsem si osušila nohy a přivolala výtah seshora v prvním patře- přijeli nějaký mladý holky a jen řekly- pozor tady to někdo pochcal, když vystupovaly. Kdyby věděly, že jsem to byla já...

ve městě, schovaná za kontejnerem...

ja jsem na to docela expert, nemam extra drzak, tak si to vzdycky musim nejak zaridit...
Nejvic si pamatuju, jak jsme chlastali na Petrine a mne se chtelo, tak jsem zalezla do krovi a malem jsem pocurala milostny parecek..

Nic si z toho nedělej....Díky, tak aspoň vidím, že v tom nejsem sama.:-)

Jasně, že podle rozkroku...Nic si z toho nedělej.
Žena má milovaná (už 40 let stále ta samá) je na tom úplně stejně.
I v divočině naprosto pustých hor se musí napřed přesvědčit, zda v okruhu několika čtverečních kilometrů fakt skutečně nikdo další není...
Nic si z toho neděle, dá se s tím přežít docela dobře :-))

ad: ...furt jsem musela...Jasně, že podle rozkroku ne. Spíš mě napadaly takový blbosti, jako že si třeba někdo zapamatoval to auto (mělo výrazný firemní polepy) a až nás pak někde s přítelem uvidí z něj vystupovat, tak mu bude jasný, že jsem to já, kdo tam v tý zatáčce čůral. Samozřejmě, že ta pravděpodobnost, že u hradu na parkovišti potkáme někoho, kdo mě v tý zatáčce viděl, byla mizivá. To mi racionálně bylo jasný, ale stejně jsem měla blbej pocit. Jsem strašně stydlivá a za normálních okolností nesnesu čůrat někde, kde je na mě vidět. Dokonce i když někde lezu do křoví, tak se ujišťuju, že mě u toho nikdo nevidí. Vadí mi i představa, že mě někdo zahlídne zalejzat nebo naopak vylejzat z křoví a že ví, co jsem tam nejspíš dělala. Vím, že je to blbost, ale nemůžu si pomoct. Jedinej člověk, před kterým se nestydím, je přítel. Jinak pro mě nepřipadá v úvahu jít venku na malou ani s kámoškou. Některý holky choděj takhle hromadně, ale já se prostě stydim.

Tos mi připomněla, co se mi...ad: ...furt jsem musela myslet na to, že někde potkáme někoho z těch lidí, co mě tam viděli čůrat...

Holka nešťastná, a to si jako myslíš, že Tě někdo podle pouhého Tvého rozkroku pozná?
To by musela nastat setsakramentsky zvláštní shoda intimních okolností...

když jsem uvízli v zácpě...Tos mi připomněla, co se mi jednou stalo. Přítel měl jednou z práce na víkend půjčené terénní auto (normálně má klasický osobák). A vyrazili jsme o víkendu na výlet na jeden zámek. Ranní kafe ale udělalo svoje a cestou se mi, jako vždy v tu nejnevhodnější dobu, začalo chtít čůrat. A zrovna nikde žádná benzínka nebo něco podobného, schválně jsme totiž jeli po vedlejších silnicích, abysme si trošku prohlídli kraj. Když už jsem to fakt nemohla vydržet, řekla jsem příteli, ať na prvním místě, kde to jen trochu půjde, okamžitě zastaví, nebo se mu v tom půjčeným autě počůrám. A tak v jedný takový mírný, ale přehledný levotočivý zatáčce přítel s autem zaplul do takového štěrkem vysypaného místa vedle silnice. Jediná nevýhody byla, že se nedalo nikam zalézt, hned vedle toho "odpočívadla" byla vysoká skála a na druhé straně silnice zase prudký sráz. Tak jsem si jako ty nechala otevřený oboje pravý boční dveře a dřepla mezi ně čelem k autu a zadkem ke skále. Čůrala jsem neskutečně dlouho, mezi tím jsem slyšela projet okolo několik aut, ale byla jsem naprosto spokojená, že si konečně můžu ulevit. A ani jsem neuvědomila, že jsem nedomyslela jednu podstatnou věc. A to, že ten teréňák má podstatně vyšší podvozek než normální osobní auto. V klídku jsem dokončila potřebu a všechno mi to docvaklo, až když jsem nastupovala do auta a přítel mi říkal, že některý lidi z těch aut, co jely okolo, hrozně divně koukali a jeden chlápek si prej div neukroutil hlavu. V tu chvíli mi to došlo - díky vasokýmu podvozku mě ten teréňák rozhodně nekryl tak, jak jsem si myslela a všem, co jeli kolem, se v zatáčce, kterou museli projíždět celkem pomalu, naskytnul pohled na divně zaparkovanej teréňák s otevřenejma dveřma v pravo a pod autem přímej výhled na rozkročený nohy a čůrající ženskej rozkrok.:-) Dneska už z toho mám srandu, ale tehdy jsem byla pak rudá až za ušima a když jsme dojeli na nedalekej hrad, tak jsem furt musela myslet na to, že někde potkáme někoho z těch lidí, co mě tam viděli čůrat.

když jsem uvízli v zácpě na dálnici,tak jsem se musela vyčůrat vedle auta.Schovala jsem se za otevřené dveře,ale stejně jsem se styděla jako nikdy v životě,ale vydržet už to prostě nešlo.

Na vesmírně krásném hvězdném WC na kosmické lodi Aštara Šerana. A vonělo to po fialkách...

Na Měsíci.

To já už vykonával potřeby na tolika kuriózních místech, že těžko říct, které bylo nejkurióznější. Takové věci jako chcaní do kelímku v plném hledišti nebo i bez kelímku a pití chcánek jsou na fesťácích samozřejmostí. Zajímavější ale bylo, když jsem se v plném hledišti (asi 5000 lidí tam mohlo být) vysral na karton, kterej mi pod zadkem držel kámoš, přitom toiky byly kousek ode mě, ale já do nich nerad chodím - vlastně tam nechodím vůbec. :-D Dále jsem třeba chcal do piva, sral do stanu, kámošovi na záda, i z mola do přírodního koupaliště, kde pak kolem nás ta hovinka obalená sinicemi plavala. Za měsíc mám v plánu vychcat se s kámošema při koncertu kapely Urin přímo z pódia. :-)

na WC na Florenci

V podchodu...,záchody byly zavřené a já už bych to jinam nevydržela.

No mě se to stalo v 7 třídě.Měly jsme po vyučování kroužek a naše záchody byly už zamčené.Tak jsem slezla o patro níž kde byly klučičí a tajně doufala , že budou otevřené- byly , ale ouha kabinky-tam byly jen dvě a ty také zamčené jen za nimi asi 6 pisoárů pro muže.Naštěstí měly tam ten odtok dole takže stačilo jen dřepnout.No trošku to cvrklo před ,ale to mi bylo jedno byly tam dlaždice.Škoda že tam nebyl papír