Na jakém nejkurioznějším místě, jste si museli odskočit?

já mám klíště na zadku, a to mi vadí. Taky se bojím, aby mi neuškodilo. Nevíte - nezpůsobuje klíště taky demenci?

jinak vím , že na tom nejsem dobře, ..vím to

VELKÝ DAŇOVÝ PODVOD !

Když jsem se zamyslel nad návrhem „změkčené“ daňové reformy a zjistil, že to je divadýlko s velkým podvodem.

Budeme počítat se základem 100 Kč:

dnes je daň 10% ze 100 Kč = 10,00 celkem cena vč. DPH 110 Kč
v roce 2012 bude 14,5% = 14,55 cena vč.DPH 114,50

Nesmíte zapomenout, že v roce 2013 se bude daň 17,5% počítat ne z dnešních 100Kč, ale z částky zvýšené v příštím roce o 14,5%

Takže bude:
2013 17,5% ze 114,5 = 20,03 cena celkem 120,03
---------

PŮVODNÍ NÁVRH BYL 20% 120,00Kč

Takže to mají ty ku… velmi dobře spočítané.

Ve skutečnosti zvednou DPH na 20%,
i když to vypadá, že „jen“ na 17,5%

Taky jsem se jednou musel vymočit do petky. Bylo to na koncertě v kotli.. než bych se prorval přes tu hromadu lidí.. dávno bych to pustil do kalhot. No holkám jsem tyhle situace nikdy nezáviděl.. často to musí být solidní prekerka

Já jsem taky jednou,...Na chvilku jsem se ještě zarazila a napadlo mě, že jsem prase už jenom proto, že mě něco takovýho napadlo. Naprosto akutní potřeba ale byla silnější. Shodila jsem poštovní batoh na zem, stáhla gatě, dřepla a už to teklo. Takhle dlouho jsem ještě nikdy nečůrala. Seděla jsem tam a teklo to ze mě snad dvě minuty. Ty schody jsem počůrala odshora až dolů a dole se ještě udělala louže. Měla jsem štěstí, že nikdo nešel z baráku ven nebo dovnitř. Vidět za ten roh sice nebylo, ale dotyčnej by možná slyšel syčení a pleskání o schody a já bych to určitě nebyla schopná zastavit. Kdyby mě někdo z toho baráku načapal oblečenou v barvách 4eské pošty, jak jim očůrávám schody do sklepa, asi bych měla i pěknej průser. Naštěstí to dopadlo dobře, já se oblíkla, cestou ven z domu jsem naházela dopisy do schránek a vyrazila dál na svojí obchůzku. Druhý den jsem se při obchůzce šla, asi z pocitu viny, v tom baráku podívat, jak ty schody vypadají. Ale všechno bylo OK, nebyly na nich naštěstí vidět žádný fleky a ani to tam kupodivu nesmrdělo. Od tý doby už jsem nikdy ráno před obchůzkou kafe nepila.:-)

Já musela do té igelitky v...Já jsem taky jednou, ještěteď se stydim, čůrala v baráku. Když mi bylo osmnáct, dělala jsem o prázdninách brigádu na poště jako poštovní doručovatelka. A jednou jsem se takhle ráno už na poště chystala s připravenejma dopisama vyrazit do svého přiděleného rajónu. Bylo léto a měla jsem žízeň, tak jsem do sebe ještě kopla sklenici vody. Ve dveřích mě pak ještě odchytla kolegyně, která mě před tím zaučovala, a ať prej si s ní ještě dám kafe. Souhlasila jsem, ale to jsem neměla. Během deseti minut jsme do sebe to kafe hodily a obě jsme vyrazily na svůj rajon. Ještě než jsem tam došla, už jsem se kroutila jak paragraf a došlo mi, že sklenice vody a kafe na lačno nebyl zrovna dobrej nápad. Nejhorší bylo, že to bylo ve vnitřním městě, v podstatě širší centrum. Takže všude jen ulice s činžákama, nikde žádnej parčík nebo lesík a samozřejmě všude spousta lidí. Napadlo mě zazvonit na někoho v baráku a poprosit ho, jestli si u nich můžu dojít, ale byla jsem v tom věku hrozně stydlivá a nedokázala jsem se k něčemu takovýmu dokopat. Když už jsem byla fakt zoufalá, zahnula jsem z hlavní ulice do jedné vedlejší, kde těch lidí přece jenom nechodilo tolik, a říkala jsem si, že zkusím vychytat nějakou chvilku, kdy zrovna nikdo nepůjde, a dřepnu mezi zaparkovaný auta. Jako na potvoru ale furt někdo chodil a i když byly asi dva momenty, kdy by to možná i šlo, tak jsem to prostě nedokázala. Z představy, že za bílýho dne vystrčim zadek mezi autama a že na mě bude třeba někdo koukat z okna z baráku, se mi dělalo skoro zle. Když už jsem se v podstatě smířila s tím, že to budu muset pustit do kalhot, vlezla jsem do jednoho baráku. Aby mě při tom počůrání aspoň nikdo neviděl. A tam najednou koukám, že se v přízemí chodba stáčí za roh, kam není vůbec vidět. Nebyl čas na nějaký dlouhý přemýšlení. Okamžitě jsem tam letěla a zjistila, že tam opravdu není odnikud vidět a že tam vedou jen dolů schody do sklepa...

Já musela do té igelitky v autě na vekou...Chytil mě nějaký hrozný průjem a jinak to nešlo, stát se mi to v autobuse, tak nevím jak bych to vyřešila.

Já se taky musela vyčůrat v autě, když jsme zůstali několik hodin trčet v zácpě. Když už jsem bolestí skoro brečela,uřízla jsem PETku a vyčůrala se do ní.. To byla úleva.

V autě,když jsme uvízli v zácpě,po dvou hodinách se mi chtělo tak strašně, že jsem se musela vyčůrat do igelitky,jinak by to skončilo v sedačce.

Na chodbě v jednom paneláku,asi řeknete, že jsem prase, ale jinak bych se byla počůrala...

Na pohřbu příbuzné. Prostě jsem nenápadně zmizela ven a utekla za nejbližší zeď a už to šlo! Oboje!

jste prasata! nejste snad...Náhodou je to vzrušující.

jste prasata! nejste snad mimina abyste chvíli neudrželi moč

lincoln tunel mezi auty ,uz jsem nemohla a pritel me i vyfotil jsem si rikala no boze uz ty lidi nikdy neuvidim:-)

Autobus a v lese ...těch míst je ???

Kdyz jsem jeste pracoval u zeleznice,tak v odstavenen Brejlovci !!!

Mě se jednou chtělo strašně na malou ve městě, všude okolo jen paneláky,žádné WC ani park...Nakonec jsem vlezla do jednoho otevřeného baráku a tam, třesoucí se strachy, že mě někdo přistihne,jsem se vyčůrala na chodbě na zem.

a co jako?