Evoluce nebo kreace ?

píšeš: Hele, Marku, nebylo by lepší sem dát odkaz než sem tupě kopčit fragmenty textů?

Bylo, ale článek je dost dlouhý a proto jsem udělal stručný výtah. Doporučuji přečíst celé!
Jestli si neumíš vyhledat zdroj, tak tady je: http://www.kreacionismus.cz/content/mohou-mutace-vytvaret-nove-informace

píšeš: hejno titulů před jménem i za ním před omezeností nechrání.

To máš pravdu, evolucionisté, kteří se stále více vzdalují od nových poznatků molekulární biologie a biochemie, jsou toho důkazem.

Hele, Marku, nebylo by lepší sem dát odkaz než sem tupě kopčit fragmenty textů?
To bych se pak třeba mohl kouknout třeba i na prameny a citace, co na ně smutně odkazujou překopčený čísla v textu...

Nebudu celej ten blaf rozebírat, přestože jsou v něm očividný kraviny. Nemám na to chuť, protože pro tebe je to škoda práce. Stejně bys sem vzápětí plácl další, úplně jinou kravinu, která by s mou oponenturou nijak nesouvisela (taková je moje, a nejen moje skušenost s tebou). Nebo bys to bezduše a stupidně zesměšňoval, jakos to dělával Foxymu, když tě argumentačně zahnal do kouta.
Házet hrách na zeď je smysluplnější než s tebou vážně diskutovat.

Jo a moc se mi líbí ten seznam "Současní Vědci, kteří přijímají biblické zprávy o stvoření". Jednak je krásný, když se vědecká pravda dokazuje hlasováním :-) a pak to taky ukazuje, že i mezi slovutnými vědci najde spousta omezenců, co jsou schopný přísahat na bibli jako na vědeckej fakt.
Je to důkazem toho, že ani hejno titulů před jménem i za ním před omezeností nechrání.

Pusu na čelíčko a pa, jdu dělat něco rozumějšího

Analýza konceptu přínosných mutací v obecné rovině

Evoluce vyžaduje přínosné mutace (GOF – gain-of-function), avšak evolucionisté mají těžké časy ukázat nějaké dobré příklady. Takovými příklady, se kterými přišli, byla třeba už zmíněná adaptivní imunita, homologní rekombinace, odolnost bakterií vůči antibiotikům i srpkovitá anemie u lidí, ale, jak jsem shora vysvětlil, žádný ze zmíněných příkladů nesplňuje požadavky skutečného GOF. Všeobecný nedostatek příkladů, byť i jen teoretických, něčeho tak absolutně nezbytného pro evoluci, je průkazným svědectvím proti platnosti evoluční teorie.

Jádro sporu

Vývoj nových funkcí je to jediné, co evolucionisty zajímá. A nejde přitom o žádné malé změny ve fungování organizmu – jde o změny radikální. Nějaký organizmus se musel jako první naučit, jak přeměňovat cukry v energii. Další se musel naučit, jak zpracovat sluneční světlo na cukry. Opět další se musel naučit, jak zpracovat světlo a přeměnit je ve srozumitelný obraz v mozku. Tohle nejsou jednoduché úkoly, nýbrž ohromující procesy, které zahrnují mnoho kroků. Jenže funkce zahrnující kruhové a/nebo ultrasložité dráhy, budou odstraněny dřív než by se mohly rozvinout ve fungující systém. Kupříkladu nefunkční DNA je zralá pro deleci (=odstranění), a vytvářet bílkoviny/enzymy, které jsou zbytečné, dokud není k dispozici úplná dráha či nanostrojek, je plýtváním cennými buněčnými zdroji. Kupí se tu tedy otázky kolem toho, co bylo dřív, zda slepice či vejce. Co tu bylo dřív, molekulární strojek zvaný ATP syntáza, nebo bílkovina a RNA vyrábějící strojky čerpající energii z ATP k výrobě strojku ATP syntázy? Ty nejzákladnější procesy, na kterých závisí veškerý život, nelze kooptovat z preexistujících systémů. Aby evoluce mohla fungovat, musí se zmíněné procesy vynořit z nicoty, musí být pečlivě vyvážené a koordinované s procesy dalšími, a musí fungovat dříve, než budou zachovány.

Evoluce nevyžaduje pouhé zkopírování genu a jeho využití jako zdroje nové funkce, neboť takový koncept nedokáže vysvětlit radikální přestavbu více funkcí najednou. Takže genové duplikace nedokáží odpovědět na nejzákladnější otázky ohledně evoluční historie. Podobně nemá žádný z běžných způsobů mutace (náhodné změny písmen, inverze, delece atd.) schopnost zvládnout úkoly, které po něm evoluce žádá.

Abych užil moderní analogii, bylo by to, jako byste řekli, že malé, náhodné změny ve složitém počítačovém programu mohou vytvářet převratně nové softwarové moduly, aniž by se celý systém zhroutil.

Existují závažné důkazy o tom, že některé mutace nejsou náhodné. Např. mutace nukleotidových sekvencí exonu X (deset) z genů a pseudogenů GULO u řady druhů. V tomto schématu neuvádíme polohy s nukleotidy totožnými u všech organizmů. Deleční mutace v poloze 97 (označená *) v tomhle pseudogenu je obvykle oslavována jako nejlepší důkaz společného původu lidí a velkých lidoopů. Na první pohled to sice vypadá jako velmi zásadní argument pro zmíněný společný původ. Avšak po vyšetření genomu u velkého množství organizmů, které vědcům umožnilo vyloučit nenáhodné mutace, je jasné, že poloha 97 ve skutečnosti nenáhodným mutacím nesvědčí.

Adaptivní imunita

Dává mi pořádně zabrat, mám-li nazvat cosi jako je adaptivní imunita, která značí změny v pořadí jisté sady genů, které vedou k vytváření nových protilátek, "mutací".
Adaptivní imunitu uvádějí evolucionisté často jako příklad ‚nových‘ genů (znaků) vytvářených mutacemi. Přitom zde máme co dělat s mechanizmem, který pracuje s moduly DNA v tom smyslu, že je složitým způsobem dešifruje, aby vygeneroval protilátky vůči antigenům, kterým organizmus nikdy nebyl vystaven. Což je parádní příklad inteligentního designu.
V procesu adaptivní imunity totiž dochází ke změnám pouze kontrolovaně, a to pouze v rámci omezeného počtu genů v omezené podmnožině genů, pouze té, která patří do imunitního systému, a tyhle změny nejsou dědičné. Takže evoluce zde opět utrpěla fiasko.

(modulace = upravování, doladění, odstiňování odpovědi v nervovém či imunitním systému vlivem četných různě působících spojů či látek. Pozn. překl.)

Genové duplikace

O genových duplikacích se často mluví jako o mechanizmu, který je hnacím motorem evolučního pokroku, a skýtá možnosti generování ‚nových‘ informací. Jejich podstata spočívá v tom, že dojde ke zdvojení genů (několika různými způsoby), jejich vypnutí díky mutacím, jejich postupnému zmutování, jejich opětnému zapnutí díky dalším mutacím, a, světe div se, vznikla nová funkce.

Každopádně nám však lidé, kteří užívají tento argument, nikdy neřeknou, jaký je podíl nezbytných duplikací, ani to, kolik zdvojených, ale umlčených genů by se dalo očekávat v daném genomu. Rovněž nám neřeknou, jaké je optimální tempo zmíněného zapínání a vypínání, ani to, jaká je pravděpodobnost, že se v umlčeném genu vyvine nová funkce, ani to, jak bude tahle nová funkce integrována do již tak dost složitého genomu daného organizmu, ani nespecifikují tempo, jakým asi zmizí působením náhody (genetického driftu) či díky přírodnímu výběru umlčená ‚odpadová‘ DNA. Uvedené hodnoty lze v konceptu evoluční teorie jen těžko vyextrapolovat, a matematické studie, které se celou problematiku pokoušely namodelovat, narazily na val nepravděpodobnosti, i když se pokoušely namodelovat jen změny jednoduché (31-33). Podobné matematické obtíže analyzuje Michael Behe v knize Hranice evoluce (34). Popravdě řečeno jsou vlastně genové delece (35) i mutace spojené se ztrátou funkce u prospěšných genů překvapivě běžné (36). Proč by měl vůbec někdo očekávat, že deaktivovaný gen tu bude vyčkávat milion let či ještě déle, než se vyvine jakási krajně hypotetická nová funkce?

Situace ohledně genových duplikací je však ještě složitější, než je shora popsáno. Celkový vliv genu na organizmus často závisí na tom, kolikrát se v organizmu vyskytuje. Takže jsou-li třeba v organizmu nadbytečné exempláře jistého genu, nemusí vždy být schopen kontrolovat expresi onoho genu, což vede k nerovnováze v jeho fyziologii a snižuje jeho zdatnost (např. trisomie způsobuje vinou zmíněného předávkování genem abnormity jako je Downův syndrom). Jelikož množství exemplářů představuje také jistou informaci, a jelikož známe případy proměnlivého počtu exemplářů u některých organizmů (dokonce i mezi lidmi (37)), jde zde o příklad mutace, která mění informaci. Všimněte si, že jsem neřekl ‚přidává‘ informaci, nýbrž ‚mění‘. Slovo duplikace se obvykle odsuzuje jako zbytečné (zeptejte se kteréhokoli učitele angličtiny). Podobně je postulování genových duplikací obvykle, i když ne vždy, nesprávné. V případech, kdy při nich nedojde k poškození příslušného organizmu, se musíme ptát, zda jde opravdu o přidání informace. A ještě lépe, je tento typ přidání vyžadován evolucí? Ne, nikoli.

O tomto tématu již psalo několik kreacionistů včetně Lightnera (38), Liua a Morana (39). A i kdyby byl objeven případ nové funkce vzniklé genovou duplikací, musela by mít tahle nová funkce nějaký vztah k funkci staré, jakožto nový, ale podobný konečný produkt katalýzy enzymu. Není důvod očekávat jinou situaci. Nové funkce vzniklé duplikací nejsou nemožné, pravděpodobnost jejich výskytu se však prakticky rovná nule, a tato nepravděpodobnost ještě vzrůstá s tím, jak řádově vzrůstá stupeň změn nutných pro vývoj té které nové funkce.

Degradované informace

V evolucionistické literatuře existuje přehršel dokladů argumentace, při které byla genová degradace užita v pokusu prokázat přírůstek informací v průběhu času. Příklady zahrnují srpkovou anemii (která způsobuje odolnost vůči parazitu způsobujícímu malárii tak, že deformuje molekuly hemoglobinu) (40), aerobní digesci citrátů bakteriemi (což znamená ztrátu kontroly nad normální anaerobní digescí citrátů) (41) a požírání nylonu bakteriemi (což znamená ztrátu substrátové specificity u jednoho enzymu obsaženého na extrachromozomálním plasmidu) (42). Jelikož ve všech zmíněných případech dochází k rozpadu existujících informací, nepředstavuje žádný z nich uspokojivý důkaz přírůstku biologické složitosti v průběhu času.

Dr. Robert W. Carter

Mnoho evolucionistů považuje existenci mutací za důkaz dalekosáhlé a dlouhodobé evoluce, avšak příklady, které přitom uvádějí, ani zdaleka nesplňují požadavky jejich teorie.
Věta „mutace nejsou s to vytvářet nové informace“ je pro některé kreacionisty skoro mantrou, já s ní však nesouhlasím. Evolucionisté na ni odpovídají různorodými argumenty, přičemž je ovšem většina z nich založena na chybném uvažování. Většina evolucionistických odpovědí totiž vykazuje ignorování složitosti genomu.

Dalším problémem, který zaměstnává hlavně evolucionisty, je nedostatečné pochopení toho, kde biologickou informaci vlastně hledat. Většina lidí má tendenci myslet si, že informace je uskladněna v DNA (‚genomu‘). I když je určitě v DNA obrovské množství informací, ignoruje zmíněné pojetí zaměřené na geny informace vestavěné původně do prvních stvořených organizmů. Architekturu buňky včetně buněčné stěny, jádra, subcelulárních struktur a celé plejády molekulárních mechanizmů nevytvořila DNA – byla vytvořena zvlášť a bok po boku s DNA. Jedno bez druhého nemůže existovat. Takže velká, leč nezměřitelná část biologických informací je v živých organizmech uložena vně DNA.

Co je to gen?

Technicky je gen kouskem DNA kódujícím bílkovinu, ale moderní genetika odhalila, že k tvorbě bílkovin se používají různé části různých genů v pestrých kombinacích, takže definice je v současné době tak trochu na vodě. Většina lidí včetně vědců užívá pojem ‚gen‘ ve dvou různých významech: buď 1) kousek DNA kódující bílkovinu, nebo 2) znak. Tento důležitý rozdíl je třeba mít na paměti.

Mohou mutace vytvářet nové informace?

Bůh se neomezil na stvoření statických genomů, a rovněž se neomezil jen na stvoření neměnných druhů (10). V 19. století vyvracel Darwin populární myšlenku, že Bůh stvořil všechny druhy v jejich současné podobě. Bible samozřejmě neučí o ‚neměnnosti druhů‘; tahle myšlenka se zrodila v hlavách starších učenců a filozofů, a její původ je v Aristotelových spisech (11). Dnes většina kreacionistů také nevěří v neměnnost druhů. Evolucionisté se přesto neustále pokoušejí vnuknout lidem, že věříme v neměnnost druhů – dokonce nás přirovnávají k lidem věřícím v plochou Zemi -, ale oba tyto názory patří k historickým mýtům (12). Většina lidí v historii byla přesvědčena o tom, že Země je kulatá, a existovali kreacionisté jako třeba Linné (13) či Blyth (14), kteří učili již před Darwinem, že se druhy mohou měnit (i když nikoli bez omezení). Posléze zejména společnost CMI vydala mnoho článků a jedno DVD (15) na téma, jak se druhy časem mění, a existuje od ní o tomto problému celý oddíl na naší webové stránce věnované otázkám veřejnosti a odpovědím na ně (16). A zde vyvstává zajímavá otázka: mohou-li se měnit druhy, co potom jejich genomy?

Nejenže se mění druhy, mnoho článků bylo také jenom v tomto časopisu věnováno problému nestatických genomů – jmenujme například nedávné články Alexe Williamse (17), Petera Borgera (18), Jeana Lightnera (19), Evana Loo Shana (20) a dalších. Vypadá to, že Bůh vestavěl do života schopnost měnit DNA. Děje se tak ve formě homologního crossing-over, pohyblivých genů (retrotranspozonů – 21, ALU atd.) i jinými prostředky (včetně náhodných pravopisných chyb v DNA zvaných obecně ‚mutace‘). Borger vymyslel slovní spojení ‚genetické prvky vnášející do genomu proměnlivost‘ (VIGE) (22), aby popsal inteligentně navržené genetické moduly, které zřejmě Bůh vložil do genomů živých organizmů, aby umožnil změny sekvencí DNA (obrázek 2).

(crossing-over = překřížení odpovídajících částí chromatid analogických chromozomů během meiózy. Může přitom dojít k výměně příslušných částí chromatid s následnou novou kombinací dědičných vlastností na jednom chromozomu. Tento proces umožňuje vznik nových kombinací vlastností u potomků. Transpozon = sekvence DNA schopná změnit lokalizaci v genomu, tzv. „pohyblivý gen“. K přemístění může dojít po přepisu do RNA a následném zkopírování do DNA pomocí reverzní transkriptázy, kterou často sám transpozon kóduje – třída I, retrotranspozony - , nebo prostým vyjmutím úseku DNA a vložením na jiné místo za účasti enzymu transpozázy – třída II. Transpozony jsou příčinou mutací, mohou vyvolávat maligní bujení, zdravá buňka pravděpodobně inhibuje pohyb transpozonu mechanizmem RNA interference. Z vědeckého hlediska je zajímavý fakt, že transpozony postupně zvyšují objem DNA. Velký význam mají transpozony v genovém inženýrství. Pozn. překl.)

2) Kreacionisté mají mnoho závažných důvodů k tvrzení, že genomy nejsou statické, a že se sekvence DNA mohou časem měnit, avšak zároveň konstatují, že některé z těchto změn jsou kontrolovány genetickými algoritmy vestavěnými do samotných genomů. Jinými slovy, ne všechny změny jsou náhodné a velká část genetických ‚informací‘ má algoritmickou povahu. Dojde-li tedy ke změně v DNA díky inteligentně navrženému algoritmu, byť tenhle algoritmus byl naplánován tak, aby způsoboval náhodné, avšak omezené změny, jak ji potom nazveme? Mutace původně znamenaly prostě ‚změny‘, dnes je však na tenhle pojem nabalena spousta zvláštního sémantického balastu. Můžeme říkat, že mechanizmus stvořený Bohem k tomu, aby umožňoval v průběhu doby druhové variace, způsobuje ‚mutace‘ – s konotací nemyslící náhodnosti? Popravdě řečeno, existují závažné důkazy toho, že se některé mutace mohou opakovat (23, 24) – že k nim tedy nedochází pouhou jednorázovou náhodou (Obr. 3). Svědčí to, přinejmenším v některých případech, o přítomnosti nějakého genomického faktoru určeného ke kontrole dislokace příslušných mutací. A pakliže tedy zmíněný faktor způsobuje úmyslné změny v DNA, máme je nazývat ‚mutacemi‘ či ‚inteligentně vymyšlenými změnami v sekvencích DNA‘? K náhodným mutacím přitom samozřejmě stále stejně dochází, a většinou je má na svědomí chybovost replikačního a opravného mechanizmu DNA.

Poměrně pěkně jej ilustruje příklad se slepým optikem. Člověk od narození slepý vystuduje optiku, zná všechny její známé zákony, aktivně se věnuje fyziologii lidského zraku a o vidění jako takovém ví vše, co dnes může člověk vědět. Můžeme - bez ztráty na obecnosti – předpokládat, že zná také řadu dnes ještě neprozkoumaných jevů a je skutečně výborným odborníkem. Přesto, když mu bude operací dán zrak, jeho subjektivní prožitek bude zcela kvalitativně jiný, než soubor zákonů, pouček a pravidel. To, že vidí, by jej nemělo nijak překvapit, ale překvapí. Jde zde o prožitek vědomí.62

Přírodní vědy mají s vědomím potíž, neboť jej lze jen velmi obtížně nějak pojmout metodologicky.63 Stojíme před problémem, jak vysvětlit vztah mysli (či duše nebo vědomí) a těla, aniž bychom narušili zákony zachování energie a další fyzikální principy. Postoj, který by redukoval svět na čistě materiální, je metodologicky velmi obtížný. Jak zdůvodnit, že jeden zdroj zkušeností nadřadíme jinému? Je možné říci, že zjištění zraková jsou hodnotnější než zakoušení pocitu svobodné vůle? Nejsou to při metodologické materialismu v konečném důsledku rovnocenné vzruchy v mozkové tkáni?

Osobně si myslím – stejně jako Jiří Vácha, že zde leží zásadní argumentační břemeno krajního materialismu, se kterým je jen velmi obtížně možné pohnout materialisty přijatelnými prostředky. Jak rozumným způsobem říci, že by zkušenost svobodné vůle měla být méně významná či hodnotná, nežli sledování periodického pohybu kyvadla? Osobně nevím a myslím, že udržitelná pozice, bez užití filosofie pouštějící se mimo hmotná jsoucna, není.

Stojíme tedy před problémem vědomí a toho, jak je možné, že lidská vůle může zasahovat do procesů hmotných. Zatím zřejmě žádné dobré vysvětlení neexistuje, ale objevují se různé zajímavé pokusy. Představme si, že máme kužel ve velmi labilní pozici (dokonalý kužel stojící na svém vrcholu). Pak i velmi malá změna – fyzikálně neměřitelná – může mít důsledky jednoznačně zachytitelné a měřitelné, jako je například pád kuželu.64 Jistě si lze najít dobrý způsob jak zajistit přesné splnění všech fyzikálních zákonů na modelu „jemně šťouchající duše.“

Leibniz říkal, že i kdybychom se mohli velmi zmenšit – a to tak, že bychom mohli procházet mozkem a pozorovat, jak pracuje, nemohli bychom zjistit žádný prožitek, zachytit myšlenku nebo najít něco, co celý mozek řídí.65 Člověk bez vědomí by byl jen zombie, která může chodit, pracovat, dělat různé úkony, ale přesto bude dosti odlišná od člověka. Slovy de Chardina, i když člověka rozebereme na jednotlivé atomy, každý nakopírujeme a sestavíme znovu, nezískáme člověka. Něco zde bude chybět.

Píšeš: Z toho duvodu si krome obzvlaste zarputilych baliku dnes (narozdil od stavu pred 100 lety) jiz v intelektualnich kruzich prakticky nikdo evoluci zpochybnovat nedovoli.

To je právě omyl.

Současní Vědci, kteří přijímají biblické zprávy o stvoření:
Dr. E. Theo Agard, Lékařská fyzika
Dr. James Allan, Genetik
Dr. Steve Austin, geolog
Dr. SE Aw, Biochemik
Dr. Thomas Barnes, fyzik
Dr. Geoff Barnard, imunolog
Dr. Don, Batten, B.Sc.Agr. (Hons 1), Ph.D., - fyziologie rostlin, Expert v oblasti životního prostředí adaptaci tropického ovoce
Dr. Donald Baumann, fyzika pevných látek, profesor biologie a chemie, Cedarville University
Dr. John Baumgardner, elektrotechnika, Space fyzik, geofyzik, odborník na superpočítače modelování tektonických desek
Dr. Jerry Bergman, psycholog
Dr. Kimberly Berrine, mikrobiologie a imunologie
Prof Vladimír Betina, mikrobiologie, biochemie a biologie
Dr. Raymond G. Bohlin, biolog
Dr. Andrew Bosanquet, biologie, mikrobiologie
Edward A. Boudreaux, teoretická chemie
Dr. David Boylan, Chemical Engineer
Prof Stuart Burgess, inženýrství a Biomimetics, profesor designu a příroda, vedoucí odboru strojního inženýrství, University of Bristol (UK)
Prof Linn E. Carothers, docent statistiky
Dr. Robert W. Carter, PhD Marine Biology
Dr. David Catchpoole, rostlinný fyziolog (číst jeho svědectví)
Prof Sung-Do Cha, Fyzika
Dr. Eugene F. Chaffin, profesor fyziky
Dr. Choong-Kuk Chang, Genetické inženýrství
Prof JEUN-Sik Chang, Letecké inženýrství
Dr. Donald Chittick, fyzikální chemik
Prof Chung-Il Cho, biologie vzdělávání
Dr. John M. Cimbala, Strojírenství
Dr. Harold Coffin, Palaeontologist
Dr. Bob Compton, DVM
Dr. Ken Cumming, biolog
Dr. Jack W. Cuozzo, Zubař
Dr. William M. Curtis, III, Th.D., Th.M., MS Letectví a jaderná fyzika
Dr. Malcolm Cutchins, Aerospace Engineering
Dr. Lionel Dahmer, Analytický chemik
Dr. Raymond V., MD Damadian, Pioneer magnetické rezonance
Dr. Chris Darnbrough, Biochemik
Dr. Nancy M. Darrall, Botanika
Dr. Bryan Dawson, matematika
Dr. Douglas Dean, Biological Chemistry
Prof Stephen W. Deckard, odborný asistent školství
Dr. David A. DeWitt, biologie, biochemie, neurověd
Dr. Don DeYoung, astronomie, fyziky atmosféry, M.Div
Dr. David Down, Field archeolog
Dr. Geoff Downes, rostlinný fyziolog
Dr. Ted Driggers, Operační výzkum
Robert H. Eckel, lékařský výzkum
Dr. André Eggen, Genetik
Dr. Leroy Eimers, Atmospheric Science, profesor fyziky a matematiky, Cedarville University
Dudley Eirich, Ph.D. molekulární biolog, průmyslový genetický výzkum
Prof Dennis L. Englin, profesor geofyziky
Prof Danny Faulkner, astronomie
Dr. Dennis Flentge, Ph.D. Fyzikální chemie, profesor chemie a předseda odboru vědy a matematika, Cedarville University
Prof Carl B. Fliermans, biologie
Prof Dwain L. Ford, Organická chemie
Prof Robert H. Frankové, profesor biologie
Dr. Alan Galbraith, Povodí Science
Dr. Paul Giem, lékařský výzkum
Dr. Maciej Giertych, genetik
Dr. Duane Gish, Biochemik
Dr. Werner Gitt, informační vědec
Dr. Steven Gollmer, Atmospheric Science, profesor fyziky
Dr. DB Gower, Biochemie
Dr. Robin Greer, chemik, historie
Dr. Dianne Grocott, psychiatr
Dr. Stephen Grocott, chemik
Dr. Donald Hamann, Jídlo vědec
Dr. Barry Harker, filozof
Dr. Charles W. Harrison, aplikované fyzik, Electromagnetics
Dr. John Hartnett, fyzik a kosmolog
Dr. Mark Harwood, Satellite Communications
Dr. Joe Havel, botanik, Silviculturist, Ecophysiologist
Dr. George Hawke, životního prostředí vědec
Dr. Margaret Helder, Science Editor, Botanik
Dr. Larry Helmick, Organická chemie, profesor chemie
Dr. Harold R. Henry, Engineer
Dr. Jonathan Henry, astronomie
Dr. Joseph Henson, entomolog
Dr. Robert A. Herrmann, profesor matematiky, US Naval Academy
Dr. Andrew Hodge, vedoucí Cardiothoracic chirurgické služby
Dr. Kelly Hollowell, Molekulární a buněčná farmakolog
Dr. Ed Holroyd, III, Věda o atmosféře
Dr. Bob Hosken, Biochemie
Dr. George F. Howe, Botanika
Dr. Neil Huber, Fyzikální Antropolog
Dr. Russell Humphreys, fyzik
Dr. James A. Huggins, profesor a předseda, Ústav biologie
Evan Jamieson, hydrometalurgie
George T. Javor, Biochemie
Dr. Pierre Jerlström, Creationist molekulární biolog
Dr. Arthur Jones, biologie
Dr. Jonathan W. Jones, Plastická chirurgie
Dr. Raymond Jones, Zemědělské vědec
Dr. Valery Karpounin, Matematické vědy, logiky, Formální Logics
Dr. Dean Kenyon, biolog
Prof Gi-Tai Kim, biologie
Prof Harriet Kim, Biochemie
Prof Jong-Bai Kim, Biochemie
Prof Jung-Han Kim, Biochemie
Prof Jung-Wook Kim, Environmental Science
Prof Kyoung-Rai Kim, Analytická chemie
Prof Kyoung-Tai Kim, Genetické inženýrství
Prof Young-Gil Kim, Nauka o materiálu
Prof Mladá Ve Kim, inženýrské
Dr. John W. Klotz, biolog
Dr. Vladimir F. Kondalenko, Cytologie / Cell patologie
Dr. Felix Konotey-Ahulu, lékař, vedoucí expert na srpkovitou anémií
Dr. Leonid Korochkin, MD, Genetika, molekulární biologie, neurobiologie
Dr. John KG Kramer, Biochemie
Dr. Johan Kruger, Zoologie
Dr. Wolfgang Kuhn, biolog a přednášející
Dr. Heather Kuruvilla, fyziologie rostlin, Senior profesor biologie, Cedarville University
Prof Jin-Hyouk Kwon, Fyzika
Prof Myung-Sang Kwon, imunologie
Dr. John Leslie, Biochemik
Prof Lane P. Lester, biolog, genetika
Dr. Jean Lightner, Zemědělství, Veterinární vědy
Dr. Jason Lisle, astrofyzik
Raúl E López, meteorolog
Dr. Alan Láska, chemik
Dr. Ian Macreadie, molekulární biolog a mikrobiolog
Dr. John Marcus, molekulární biolog
Dr. George Marshall, oční chorobné výzkumník
Dr. Ralph Matthews, radiační chemie
Dr. Mark McClain, Anorganická chemie, profesor chemie
Dr. John McEwan, Organická chemie
Prof Andy McIntosh, Combustion teorie, aerodynamika
Dr. David Menton, anatom
Dr. Angela Meyer, Creationist rostlinný fyziolog
Dr. John Meyer, fyziolog
Dr. Douglas Miller, profesor chemie
Dr. Albert Mills, reprodukční fyziolog, embryolog
Robert T. Mitchell, specialista na interní lékařství a aktivní reproduktor o vytvoření
Colin W. Mitchell, Zeměpis
Dr. John N. Moore, Věda pedagog
Dr. John W. Moreland, strojní inženýr a zubař
Dr. Henry M. Morris, hydrolog
Dr. John D. Morris, geolog
Dr. Len Morris, fyziolog
Dr. Graeme Mortimer, geolog
Stanley A. Mumma, Architektonické inženýrství
Prof Hee-Choon Ne, Jaderné inženýrství
Dr. Eric Norman, Biomedical řešitel
Dr. David Oderberg, filozof
Prof John Oller, lingvistika
Prof Chris D. Osborne, asistent profesor biologie
Dr. John Osgood, lékař
Dr. Charles Pallaghy, Botanik
Dr. Gary E. Parker, biolog, příbuzný v geologie (paleontologie)
Dr. David Pennington, Plastická chirurgie
Dr. Mathew Piercy, anesteziolog
Dr. Terry Phipps, profesor biologie
Dr. Jules H. Poirier, Letectví, elektronika
Prof Richard Porter - World odborník na lidské páteře
Dr. Georgia Purdom, molekulární genetika
Dr. John Rankin, kosmolog
Dr. AS Reece, MD
Prof. J. Rendle-Short, Pediatrie
Dr. Jung-Goo Roe, biologie
Dr. David Rosevear, chemik
Dr. Ariel A. Roth, biologie
Dr. Ron Samec, astronomie
Dr. Jonathan D. Sarfati, fyzikální chemik / spectroscopist
Dr. Joachim Scheven, Palaeontologist
Dr. Ian Scott, pedagog
Dr. Saami Shaibani, Soudní fyzik
Dr. Young-Gi Shim, chemie
Prof Hyun-Kil Shin, Food Science
Dr. Mikhail Shulgin, Fyzika
Dr. Emil Silvestru, geolog / karstologist
Dr. Roger Simpson, Engineer
Dr. Harold Slusher, geofyzik
Dr. E. Norbert Smith, zoolog
Dr. Andrew Snelling, geolog
Prof Man-Suk Song, Computer Science
Dr. Timothy G. Standish, biologie
Prof James Stark, odborný asistent fakulta školství
Prof Brian Stone, Engineer
Dr. Esther Su, Biochemie
Dr. Dennis Sullivan, biologie, chirurgie, chemie, profesor biologie, Cedarville University
Charles Taylor, MA., Ph.D., PGCE, LRAM, FIL., Cert. Theol., Lingvista a teolog
Dr. Stephen Taylor, elektrotechnika
Dr. Ker C. Thomson, geofyzika
Dr. Michael Todhunter, Forest Genetics
Dr. Ludmila Tonkonog, Chemie / Biochemie
Dr. Royal Truman, organický chemik
Dr. Larry Vardiman, Atmospheric Science
Prof Walter Veith, zoolog
Dr. Joachim Vetter, biolog
Dr. Tas Walker, strojní inženýr a geolog
Dr. Jeremy Walter, strojní inženýr
Dr. Keith Wanser, fyzik
Dr. Noel týdnů, starověký historik (také BS v zoologii)
Dr. AJ Monty White, chemie / Gas Kinetics
Dr. John Whitmore, geolog / Paleontologist
Dr. Carl Wieland, MD
Dr. Lara Wieland, MD
Arthur E. Wilder-Smith - Tři vědy doktoráty, tvorba věda průkopníkem
Dr. Alexander Williams, Botanik
Dr. Clifford Wilson, Psycholinguist a archeolog
Dr. Kurt Wise, Palaeontologist
Dr. Bryant Wood, Creationist archeolog
Prof Seoung-Hoon Yang, Fyzika
Dr. Thomas (Tong Y.) Yi, Ph.D., Creationist Aerospace & Strojírenství
Dr. Ick-Dong Yoo, genetika
Dr. Sung-Hee Yoon, biologie

Mnohem více na stránkách:
http://www.rae.org/pdf/darwinskeptics.pdf

Píšeš: Pokud jde o ty tvoje "presne vyladene hodnoty", je nutno si uvedomit, ze zivot se postupne vyvinul do konkretnich podminek nezive prirody kolem nej...

Podívej se na stránky: http://rozumnavira.cz/veda/34-vymazleny-vesmir-aneb-par-slov-o-antropickem-principu.html

píšeš: V bunce ve skutecnosti nejsou (aspon v beznem slova smyslu) zadne stroje...

Profesor genetiky na Harwardu Dr. Jack Szostak (v roce 2009 byl oceněn Nobelovou cenou), řekl: "Každá živá buňka, dokonce i ta nejjednodušší bakterie je plná molekulárních strojů, které by byly snem každého nanotechnologa...

píšeš: Pokud jde o ty "bunecne molekularni stroje", co se nemohly "samy od sebe" sestavit z nezive hmoty, je to pravda.

No sláva !

píšeš:Hume,...Plno mylnych predsudku a nepochopeni, jako obycejne.

Evolucni biologie neni odkazana na fabrikaci falesnych dukazu. Kombinuje radu metod, jako je geneticky sekvencing, anatomicka analyza fosilii, nebo mnohostranna analyza a komparace zivych organismu. Ruzne metody davaji analogicke vysledky, a lze tak dokonce i uspesne predikovat nalezy dosud neznamych prechodovych evolucnich forem mezi jiz znamymi organismy. Evoluce je potvrzovana i laboratornimi experimenty a longitudinalnim pozorovanim soucasne divoke prirody. Z toho duvodu si krome obzvlaste zarputilych baliku dnes (narozdil od stavu pred 100 lety) jiz v intelektualnich kruzich prakticky nikdo evoluci zpochybnovat nedovoli.

Pokud jde o ty tvoje "presne vyladene hodnoty", je nutno si uvedomit, ze zivot se postupne vyvinul do konkretnich podminek nezive prirody kolem nej; v ruznych podminkach (na poustich, uvnitr polarnich ledovcu, v prostredi vroucich gejziru) vypada zivot pokazde zcela jinak. V zadnou "bohem predzjednanou harmonii" proto neni nutno verit.

Pokud jde o ty "bunecne molekularni stroje", co se nemohly "samy od sebe" sestavit z nezive hmoty, je to pravda. Tvoje predstava, ze hypotezy abiogeneze a teorie moderni evolucni biologie neco takoveho tvrdi, je ovsem mylna.

V prve rade, je riziko, a to zejmena pro mene informovane, vytvaret neopatrne analogie mezi bunecnymi molekularnimi strukturami a objekty naseho kazdodenniho sveta. V bunce ve skutecnosti nejsou (aspon v beznem slova smyslu) zadne stroje, podobne jako treba DNA neni zadnou knihou zivota. Pro svet komplexnich organickych molekul plati jine zakonitosti nez pro objekty naseho kazdodenniho sveta, ktere duverne zname.

K predpokladu, ze dnes zname bunky, jakoz i jejich predchudkyne a predchudci, vznikly
v dusledku prirozeneho vyvoje prirody na povrchu nasi planety, zadna fanaticka vira treba neni. To je nepochopeni veci, do znacne miry jiste zamerne, jak jiz ti bylo mnou i jinymi mnohokrat - dosud bezvysledne - ukazovano. Fanaticka vira je naopak treba, pokud ma nekdo, kdo ma aspon zakladni informace o dane veci, popirat naprosto evidentni fakt prirozene evoluce zivota, a utikat se k iracionalnim nadprirozenim vysvetlenim.

píšeš:Hume, mladohegelovci, Feuerbach, Marx, Nietzsche, Sartre, Camus, Hawking, Dawkins a stovky, tisice, miliony dalsich - proste sami Ťulove, co sem zniceho nic bezduvodne spadli odnekud z Venuse a zakryli bohabojnemu lidu vyhled na jejich boha, na nejz predtim slo videt odjakziva.

Oni zakryli výhled jenom sobě a lidem, kteří jim chtějí věřit.
Kdyby opravdu všechno vzniklo samo, jak tvrdí, tak by evolucionisté nemuseli podvádět a vyrábět si v garáži potají přechodové články, atd.
A také by neexistoval tento seznam vědců: http://www.rae.org/pdf/darwinskeptics.pdf

píšeš: bigoti po cela staleti upalovali ty, kteri usilovali o pravdive poznani sveta.

Je složité ti to vysvětlovat, protože se pravděpodobně nezajímáš o duchovní věci, ale Bůh určitě nemá důvod tajit informace, že buňka je plná molekulárních strojů, a že hodnota gravitační konstanty kdyby byla jiná o 0,00000000000000000000000000000000000001 %, tak by nemohlo existovat Slunce a tudíž ani my, (je známo již více než 100 takto přesně vyladěných hodnot). atd. atd. atd.atd.

Bůh naopak podporuje lidské poznání, protože sám řekl, že je ho možné také poznat přes jeho dílo a proto vědecké zkoumání je plně v souladu s Boží vůlí.

Pravdivému poznávání světa bránila Římskokatolická organizace, která se jak známo neřídí podle Božího Slova, ale podle katechismu a papeže.

Jinak pravděpodně každý evolucionista ti potvrdí, že na evoluci se věřilo mnohem lépe před 100 lety než dnes, právě z důvodu nedostatku poznání a proto se například mohlo věřit tomu, že buňka je jenom nějaký rosol, který klidně mohl sám někde vzniknout v teplé kaluži, atd.
Dnes se už díky vědě věří na Darwinovu evoluci mnohem hůř a v případě buňky je již zapotřebí přímo fanatická víra.

Profesor genetiky na Harwardu Dr. Jack Szostak (v roce 2009 byl oceněn Nobelovou cenou), řekl: "Každá živá buňka, dokonce i ta nejjednodušší bakterie je plná molekulárních strojů, které by byly snem každého nanotechnologa....je v zásadě nemožné představit si, jak se buněčné molekulární stroje mohly samy od sebe sestavit z neživé hmoty."

Z: Co si predstavujes pod pojmem 'nezavisly dukaz'? Na kom/cem nezavisly? Citace ve spisech Dawkinse a podobnych 'autorit'? O vedske epistemologii jsem tu jiz pojednal.

Hari Hari

Ahoj J@V!

"Indra, kral devu, a Virocana, kral demonu, se jednou vydali za Brahmou,
aby ziskali poznani o atme, vlastnim ja. Brahma chtel vyzkouset jejich
inteligenci, a proto jim rekl, ze ja je obraz videny v zrcadle ci v misce
s vodou. Posetily Virocana se stastne vratil do sveho kralovstvi, kde ho
demoni privitali jako gurua a nadsene prijali toto bezcenne uceni. Indra o
Brahmove odpovedi dale premyslel, protoze ho neuspokojila. Vratil se tedy
k Brahmovi a ziskal od neho prave poznani vlastniho ja jako vecne atmy."

Roztomilá pohádka. Nezávislý důkaz její pravdivosti máš?

Hezký den!

D: Materialismus je mnohem starsi nez jen ten evropsky.

"Indra, kral devu, a Virocana, kral demonu, se jednou vydali za Brahmou,
aby ziskali poznani o atme, vlastnim ja. Brahma chtel vyzkouset jejich
inteligenci, a proto jim rekl, ze ja je obraz videny v zrcadle ci v misce
s vodou. Posetily Virocana se stastne vratil do sveho kralovstvi, kde ho
demoni privitali jako gurua a nadsene prijali toto bezcenne uceni. Indra o
Brahmove odpovedi dale premyslel, protoze ho neuspokojila. Vratil se tedy
k Brahmovi a ziskal od neho prave poznani vlastniho ja jako vecne atmy."
(Chandogya Upanisad, kap. 8, zkraceno)

Zesmesnit lze cokoliv a kohokoliv. Nejvhodnejsi k tomu jsou strawmany.
A nekteri zvladnou zesmesnit i sami sebe svou neznalosti.

Hari Hari

Píšeš:Dukazni bremeno, ze...Jisteze. Staroveky ateismus Helady a Rima, rozklad patristickych a scholastickych dogmat po cely stredovek, renesance, racionalismus a empirismus, osvicenstvi, Hume, mladohegelovci, Feuerbach, Marx, Nietzsche, Sartre, Camus, Hawking, Dawkins a stovky, tisice, miliony dalsich - proste sami Ťulove, co sem zniceho nic bezduvodne spadli odnekud z Venuse a zakryli bohabojnemu lidu vyhled na jejich boha, na nejz predtim slo videt odjakziva.

A cela kvanta vnitrnich rozporu ve vsemoznych bigotnich doktrinach, vcetne uceni Rimsko-katolicke cirkve, ktera sama sebe popira uz ve svem samotnem nazvu, nemluve o rozporech mezi temito doktrinami a kazdodennimi fakty, za jejichz pouhe naznacovani bigoti po cela staleti upalovali ty, kteri usilovali o pravdive poznani sveta.

Ale pokuseni vtahovat pambicka stale znovu a znovu dohry, i kdyz byla tato figurka uz milionkrat predtim zesmesnena, to pokuseni si proste ani dnesni generace bigotu nedokaze odpustit.

Ale jak jiz zde bylo drive receno - popirat existenci boha neni nutne. Je to jako popirat, ze za dvermi naseho pokoje ceka zivy jednorozec, ktery se nas chysta potrkat, jakmile ty dvere otevreme a vyjdeme ven.

Píšeš:Dukazni bremeno, ze dana vec vznikla prirozene, se pak chce nalozit na ty, kteri v zadne nadprirozene sily ci bytosti neveri. Implicitne se pritom predpoklada, ze hypoteza o stvoreni daneho jevu nejakou nadprirozenou silou a bytosti se bude povazovat za platnou, dokud se neprokaze opak.

A co se ti na tom zdá divného ?
Lidi žijí s Bohem (stvořitelem života na Zemi) tisíce let a potom příjde nějaký Ťula a bez důkazů tvrdí, že Bůh není stvořitelem života na Zemi, a že se to všechno udělalo samo... :-)

Jinak co se tyká toho termočidla, tak já jsem ten článek sem nedal.
Vy věříte dokonce tomu, že se i buňka udělala sama a proto nemá smysl se bavit o termočidlech. :-)

Na kolik % tomu věříš...To je porad dokola ta sama pisnicka. Vypichne se neco zdanlive natolik sloziteho a "dumyslneho", ze se ma "pricit nezaujate lidske mysli", ze by se to mohlo vyvinout bez pricineni nejake inteligentni, nejspise nadprirozene, sily ci bytosti, ktera se casto rovnou ztotozni s bohem. Dukazni bremeno, ze dana vec vznikla prirozene, se pak chce nalozit na ty, kteri v zadne nadprirozene sily ci bytosti neveri. Implicitne se pritom predpoklada, ze hypoteza o stvoreni daneho jevu nejakou nadprirozenou silou a bytosti se bude povazovat za platnou, dokud se neprokaze opak.

Takoveto schema je ovsem presnym opakem toho, jak postupuje kriticke mysleni. Kriticke mysleni se naopak snazi budovat (a nasledne verifikovat) takove hypotezy, ktere vychazeji z co nejmene neoverenych predpokladu, a pritom dany jev co nejplneji vysvetluji.

Predem predpokladat nejake nadprirozeno, to je metoda, ktera vse dopredu naprosto zatemnuje, spise nez aby neco mohla osvetlit. Predpoklad existence nejakeho kreativniho nadprirozena je nucen implicitne drzet tolik predem neoverenych dilcich presupozic, ktere jsou v rozporu mezi sebou navzajem i s jiz etablovanymi empirickymi fakty, ze je de facto spolehlivou garanci nikoli poznani, ale naopak naproste ignorance.

At jiz tedy bude seriozni veda budovat jakekoli hypotezy evoluce termocidel u spermii, hypoteza o jejich stvoreni nejakou nadprirozenou silou ci bytosti mezi nimi dozajista nikdy figurovat nebude.

Toz asi tak.

Může vzniknout termočidlo...Na kolik % tomu věříš ?
Na 100 % ?

Může vzniknout termočidlo samo od sebe?
Ano, může.

(zde doplňte popis močidla a jeho funkci dle nejnovějších výzkumů)

Spermie mají termočidla

Vědci zjistili, že podobně jako raketové střely zasahují cíl s pomocí čidel, které je směrují na sálající teplo motorů letadla, ženou se spermie na místo oplodnění za teplem…

Dosud se mělo za to, že spermie na své cestě k nalezení vajíčka využívají chemotaxe a že se orientují pomocí chemoreceptorů na „lákavé“ substance uvolňované vajíčkem. Nové poznatky, které minulý týden zveřejnili izraelští vědci z Weizmannova institutu ve městě Rehovot svědčí o tom, že se spermie na své cestě za vajíčkem řídí teplem. Místo, kde se vajíčko nachází je poněkud teplejší, než místo, kde spermie vyčkávají, než se vydají na svou dlouhou cestu samičím pohlavím ústrojím. Spermie jsou podle všeho navigovány teplotními rozdíly. V přírodě to není nic neobvyklého protože podobný, za teplem orientovaný pohyb, byl již dříve pozorován u mikroorganismů a u červů. Jedná se však o první případ, kdy taková orientace byla pozorována u savců.
Po prostupu dělohou, vstupují spermie děložním krčkem do vejcovodu. Octnou-li se spermie ve vejcovodu, přilnou k jeho stěně, jakoby odpočívají a dochází k jejich hromadění. Během této doby spermie dozrávají a připravují se na penetraci vajíčka. Spermie které ukončí proces dozrávání se uvolní od stěny a opouštějí „shromaždiště“. Pokud došlo k ovulaci (s předstihem 24 hodin), je uvolněné vajíčko schopno oplodnění a dozrálá spermie je po své dlouhé cestě vejcovodem schopna do něj vstoupit a předat tak vajíčku svůj náklad genetického materiálu.
Dříve se soudilo, že spermie naberou ve vejcovodu ten správný kurz směrem k vajíčku díky jakýmsi chemickým substancím, produkovaným vajíčkem a kterými vajíčko k sobě spermie „láká“. Nyní se ukazuje, že takové chemické signály by mohly být pro spermie vodítkem jen v omezeném rozsahu. Vejcovod se neustále vlní a udržet po celé jeho délce gradient chemické látky tak aby se podle ní mohly spermie orientovat, je prakticky nemožné.
Měření teploty ve vejcovodu ukázalo, že v místě „shromaždiště“, místě, kde spermie vyzrávají, je teplota o dva stupně Celsia nižší, než v místě, kde dochází k oplodnění. Proces orientace spermií nespočívá tedy v chemotaxi, jak se soudilo, nýbrž v termotaxi.
Králičí spermie se přesouvají ze shromaždiště, kde je teplota kolem 37 stupňů Celsia do míst, kde je teplota 39 stupňů Celsia. Obdobné poznatky jako u králíků byly zjištěny i u lidí. Při pokusech s řízenou teplotou bylo zjištěno, že nejmenší teplotní rozdíl, při kterém jsou spermie ještě schopny se orientovat, je půl stupně Celsia.
Podle odborníků lze očekávat využití těchto poznatků v oblasti asistované reprodukce u lidí. V oblasti chovu hospodářských zvířat se očekává přínos při zvýšení účinnosti fertilizací in vitro, což by mohlo vést k možnosti vyššího využívání reprodukční kapacity chovatelsky nejvýznamnějších samičích jedinců.

"Sex se vyvinul jako forma kanibalismu. Jeden primitivní organismus snědl jiný."

Proto, když dneska ňáké pěknici řeknu "Holka, tak tebe já baštím (žeru), je to s nejvyšší pravděpodobností relikt těch dávných dob.

Taky tu na vás dlabu, místo toho znovu provedu kreaci (re-kreace).