Bezplatné psychologické poradny

Dobrý den, vše začalo kolem 13 roku, každý večer když sem šla spát sem dostávala pravidelně zachvaty při kterých jsem nemohla dýchat i když jsem věděla že je to jen v mé hlavě a to mě taky po chvíli uklidnilo a mohla jsem zase v klidu usnout. Po čase to přestalo ale tak v mých 19 letech jsem začala mít zase jiné pocity jako třeba strach který přišel z ničeho nic i když sem ho neměla proč mít , bušilo mi srdce a motala se mi hlava, začínala jsem být tichá (dříve společenská ) a přestávala vyhledávat větší kolektiv, nic už mě nebavi, nemam žádné zájmy, nemám na nic naladu a už se ani neumím od srdce zasmat. Mam skvělou mámu, kamarádku i milujícího přítele a přesto už nemám do života chuť. Může to být neléčenou počáteční depresí? Děkuji za odpověď.

dobrý den já bych se...Hodně lidí špatně spí, když neusínají doma... To je normálka.

Ahoj. Je mi 14 let a mám...Nikdo tě nemá rád v takovém případě by jsi měla spáchat sebevraždu budeš mít o hodně starostí míň.Už jsem se s takovímy případy setkala,věř mi jsem dochtorka. :)

Dobrý den,
Jsem už o něco starší .. je mi 18 let. Rád bych se zeptal na jednu věc. Nejsem zrovna moc komunimativní, spíše ignoruju své okolí a přátele si vybírám obzvlášť s rozvahou. Když jsem někde venku, tak se cítím divně, jako by mě všichni odsuzovali. Pořád nad tím přemýšlím ať jsem kde jsem. Nepřijde mi to úplně normální a nevím co s tím dělat. Nejlépe se cítím doma nebo se sluchátkama na uších venku. Často jsem přemýšlel o sebevraždě, ale nejvíce by to ublížilo rodičům. Absolutně nic můj život nenaplňuje nic mě nebaví a svůj čas, jinak to říct nejde, zabíjím u počítače. Přemýšlel jsem o psychologovi, ale neumím si představit, že bych přišel za rodičema a řekl jim, že chodím k psychologovi. Oni si myslí, že jsem v pořádku a přehlíží mě. Na druhou stranu nekouřím, neberu drogy a piju alkohol nejraději sám. Zkrátka můj život postrádá smysl a já se snažím jen přežívat do své smrti. Pak se tedy ptám jaký to má smysl?? Nevím co dál dělat, já už takhle nemůžu dál. Děkuji a každé rady si vážím. S pozdravem Marcel

dobrý den já bych se chtěla jen zeptat když jdu ke kamožce k otci či někam jinam na noc nemohu usnout usnu jedině doma no moje otázka zní je to psichologickej problém a dá se toho zbavit totiž 3.8 jedu do Anglie za rodinou a bojím se že tam neusnu děkuji za odpověď můj email([email protected])

Ahoj Kac'ko.Rad bych ti doporucil knizku,ktera se jmenuje 'Ctyri dohody'.Pokud jeji obsah prijmes za svuj,mohla by ti pomoct.Da se koupit,nebo si uloz tuto stranku:
svetlovodice.sweb.cz/citarna/dohody.htm
V te knizce je spousta zajimavych myslenek a myslim si,ze je to ta spravna literatura pro tebe..
Tak ti preji pekne a inspirativni pocteni.Kdyztak pak dej vedet,jak na tebe knizka zapusobila a zda ti byla prinosna.
Mej pekne prazdniny.
:-J.

Ahoj. Je mi 14 let a mám problémy hlavně se školou a taky doma. Moji rodiče jsou rozvedení a já a můj plnoletý bratr se skoro nevidíme kvůli jeho studiím. Můj problém je hlavně s mym sebevědomím. Podpora od mamky není a táta se o mě nezajímá taktéž. Dostala jsem se na gymnázium a moje bývalá učitelka řekla že jsem líná a nezasloužim si tam být. To mě dost mrzí a dost mi to shodili sebevědomí hlavně s mymi schopnostmi. Často teď slýcham narážky od přítele naší sousedky který mě nazývá smradem a puberťačkou což mi taky vadí. Nevím proč pořád musím řešit názory ostatních a proč mám tak malé sebevědomí.

Brat ID na hlavu, polykat sedativa nebo dochazet na pohovory k, at uz psych/ologovi, operautovi, nedej boze hlavne ichiatrovi, nepusobi to duveryhodne.

Dobry den lenko...Nevim presne,s cim chces poradit.Jak zmenit partnera?Po 12ti letech spolecneho ziti to pujde asi tezko.Zvlast pokud nevis,co je primarni pricinou techto jeho stavu,nebo spise tohoto jeho "vzorce chovani".Napomocen by vam mohl byt bud'to Psycholog,nebo treba nejaky empaticky vztahovy kouc'.Za predpokladu,ze by se Tvuj pritel takoveho sezeni byl ochoten zucastnit...
12 let je solidni doba,jiste jste spolu prozily spoustu hezkych chvil.Chapu,ze to nejde jen tak zahodit za hlavu.Ale myslim si,ze otazky okolo lasky a vztahu by jste mely mit vyjasnene a s vedomim,ze stale "tahnete za jeden provaz",by jste se mely podporovat.Pokud je ale to pouto jednostranne,asi nema smysl se snazit takovy vztah udrzovat,nato je potrebna snaha od obou dvouch,jeden to nezachrani...Mozna by neskodilo si po veceri s dobrou naladou sednout a o techto vecech,tedy o vecech kolem lasky a otazek dalsi perspektivy si v klidu a otevrene promluvit...
:-J.

přeji hezký den.Potřebuji poradit,co mám dělat,nebo jak se chovat k příteli-bydlíme 12 roku spolu,vytáčí mne tím,že dělame,nebo mluvíme o něčem důležitém a on uděla pravý opak a pak to rozebíra dlouho.Spoléha se,že všechno,udělám,ale již chvilkama to nezvládam a to mne vyčerpáva.Děkuji z celého srdce za radu.

Dobrý den mám jeden takový...Možná ti pomůže toto, co napsal David Icke: "Děje se to tak, že přijdeme na tento svět a okamžitě začne programování, abychom soustředili svoji pozornost na svět pěti smyslů, přestali být sami sebou a udrželi si to až do konce života. Prvními autoritami, které děti ovlivňují, jsou rodiče. Ti jim nevědomě předávají programy, které jim určují, jaké mají být. Velice rychle, než se pořádně rozkoukají, se dostanou do světa, ve kterém najdou sami sebe, jak sedí u stolu před autoritou reprezentující stát, jíž se říká učitel a která dítěti řekne, kdy musí být ve škole, kdy může odejít, kdy může jíst, kdy může mluvit, co je správné a co špatné, čemu má věřit a čemu věřit nemá, co existuje a co neexistuje… A tohle stahování programů státní verze všeho pokračuje po celou dobu, kdy jsou nejvíc tvárné. Poté lidé opustí takzvaný vzdělávací systém, vylezou ven a stanou se právníky, doktory, soudci, novináři, vědci, politiky a podobně a ti všichni si s sebou do všemožných institucí berou základní program, který do nich byl „nahrán“. Jinými slovy, smysl pro realitu – až na pár výjimek, které neztratily schopnost přemýšlet samostatně –, a způsob vnímání je nastaven tak, že v podstatě všichni v základech souhlasí s tím, co je realita, co je život, co je svět, a liší se to jen v nepodstatných detailech." ...Možná se tě nepovedlo "pořádně naprogramovat", což bych být tebou považoval za dar.

Dobrý den mám jeden takový...Jseš prostě originál. Neřeš to a buď dál svá.

Dobrý den mám jeden takový problém, který je vcelku zvláštní. Jde o to že silně pocituju mé vyčnívání z davu, které se projevuje jakmile jsem ve společnosti, každý si myslí že nejsem normální, protože se nesměji tomu čemu ostatní. Směji se naprosto odlišným věcem. Chci se zeptat jestli je to v pohodě a nebo se mnou něco je a netýká se to jenom vtipů či něčemu podobnému ale skoro ve všem se něčím liším.

Zdravím, chtěla bych se zeptat, jak šikovně ,,vybruslit'' z jedné nepříjemné situace... Poslední dobou mám menší problémy s psychikou, alespoň tak to já vnímám. Snažila jsem se to zvládnout sama, ale mně blízká osoba stejně prohlédla moje snahy a zjistila, že se něco děje. Teď to chce řešit, ale já nechci. Neměla to vědět ani tato osoba, natož aby se o jakýchkoliv problémech dozvěděl kdokoli další. Proto se chci zeptat, jestli nevíte, jak tuto osobu přesvědčit, že jsem v pořádku, aby to nechala být. Pro nastínění situace - rozbrečela jsem se před touto osobou a v té chvíli jí i řekla, že mi přijde, že už to nezvládám, všechno, školu, rodinu, život... Abych byla upřímná, trochu jsem se sesypala. Děje se mi to často, ale vždy jsem se dokázala sebrat a vím, že se seberu znovu. Nechci proto aby to někdo řešil, jsou to moje problémy a nejsem tak slabá abych je nedokázala zvládnout sama. Předem děkuji za pomoc :)

Dobrý den, mám už delší...V takové situaci nejsi rozhodně sama,ale jde především o to,že co vlastně čekáš od přátel? Píšeš,že se dokážeš svěřit a oni na to,že jsou rádi,že jim se daří,ale pokud ti někdo poradí,bude to mít pro tebe nějakou váhu? Myslím si,že ne,protože každý z nás totiž dobře ví,co má dělat,co by mu aspon trošku pomohlo a stejně to neudělá.Poprat se s tím totiž musíme sami.Já o sobě také vím,co mi nejvíc ubližuje a přesto to vlastně dělám pořád stejně,chybu za chybou.Druhému umíme poradit všichni,horší,pokud si nevíme rady sami se sebou,tam už je to jiné.Já to mám třeba ak,že se ani moc nedokážu svěřovat,mě se totiž tím neuleví,tím víc bych se pak tím v hlavě zabývala.

Pro "st":
Ahoj 'st'.Nekolikrat jsem si precetl Tvuj (muzeme si -prosim- tykat?) dopis a z toho,co pises,nemam pocit,ze by jsi o sve "normalnosti" mela duvod pochybovat.Patrne Ti jen neco chybi,a to "neco" muze byt Motivace.Mnoho lidi se snazi dosahnout osobnich uspechu predevsim sami pro sebe,jejich motivem je uspesna budoucnost,jejich motorem je tedy snaha dokazat sobe samotnym,ze na to maji.
Nekdo jiny vsak "zabere" az pote,co potka prave ten svuj "smysl zivota"...ktery jej nabije nejen sebeduverou,ale i touhou byt lepsim a neco udelat nejen pro Sebe,ale i pro Nej/pro Ni. Vim o spouste lidi,ktere potkala Laska a jejich Zivot tak dostal zcela jiny rozmer.Nove ambice,preference,i predstavy o svem vlastnim Ja,to vse se muze zmenit,pokud se clovek zamiluje.
Zasadni zmeny v tzv. "zazitych vzorcich chovani" muze prinest i Tebou zminene osamostatneni.Je nabiledni,ze pokud tam,co zijes,nejsi chapana,pak logicky nemuzes' byt ani stastna.Take,pokud nejsi chvalena,nemas' pocit,ze za neco stojis.V reakci na to pak
o sobe pochybujes a zcela zbytecne uz' dopredu rezignujes.
Pokud mi to dovolis,moji podporu mas'.Verim Ti,ze to dokazes',protoze Tva vule,nakolik se zda byt cimsi oslabena,rozhodne neni zlomena.Jde jen o to,prijit na to,co je onen faktor,jez' Ti Tve ziti takto omezuje.Nalezt,pojmenovat ten stresor a rozloucit se s nim.
Take je mozne treba i to,ze na Tebe pusobi nejaky Energeticky upir - a to bud'to ocividne,nebo skryte-podvedome.
Pokud Te me uvahy zaujaly a pokud o to stojis,napis' mi na muj mail
[email protected]
Rad si s Tebou vymenim par mailu,neb z toho,co jsi o sobe napsala,citim,ze Tve vnimani a uvazovani je v normalu;a jen pro "normalni" lidi,(tedy bez Poruch osobnosti,kterym se nic vysvetlovat proste neda,protoze si o sobe mysli,ze jsou v normalu a ze problem mame my ostatni,nikoliv oni/y),zde na doktorce jsem.Nabizim Ti moznost dopisovani spolu s moji otevrenosti a snahou pomoci Ti najit nejake vychodisko.
V kazdem pripade preji mnoho usmevu (i duvodu k nim),jako i mnoho osobnich uspechu.
:-J.

skuste www.ipcko.sk online poradna s psychologom (nazivo a zadarmo)

Dobrý den, mám už delší dobu (cca dva roky, i víc) pocit, že mám nějaký problém... a dnes jsem v depresi totálně. Možná to není jako takový problém ve mně samotné, myslím, že v mém okolí prostě nemám žádný příklad, jak se s neúspěchem vypořádat, protože mě obklopují bohužel lidé, kteří ten hrozný pocit vždy jen znásobí... ani nevím, jestli si to uvědomí. Jsou to mi nejbližší, se kterými jsem nejvíce ve styku, o to víc mě to vysiluje a uzavírám se do sebe čím dál víc.
Mám pocit, že bych měl navštívit nějakého terapeuta, ale nemám na to prostředky.
Jde o to, že navenek se snažím působit vždy v pohodě, vyrovnané, a dokonce i hodně vesele... což po většinu času i sama se sebou jsem a když se zase otřepů, cítím e, že zvládnu vše... to ale rychle vystřídánrjaky pád a tak pořád dokola (mám podezření na něco jako maniodepresivní psychózu). Ale musím být opravdu v těžkých situacích sama, myslím tím, že občas přemýšlím nad tím,z e kdybych žila sama, což mám už za pár měsíců v plánu, měla bych všechny kolem někde a žila si spokojeně s čímkoliv a věděla, co umím dokážu i bez zkoušek). Ale nejde to. Při jakémkoliv neúspěchu mě obklopuje vždy nejvíc lidí. Moje rodina, lidí,s e kterými jsme... přáteli. ani nevím, tohle mě právě nechává na pochybách. nemyslím si ze to jsou mi praví přátelé. ale když ne oni, tak... pak už nikdo. přijde mi, že když je mi hej, mám vždy spoustu lidí na které se obrátit a něco podniknout atd. ale jakmile v něčem neuspěji, nevím, s kým o tom mluvit, protože rodina mě neuklidní, že to nic není nebo nesnaží se mi říct nic pozitivního. sklopí hlavu, smutně povzdechnou, jako by to bylo jejch trápení. A nic. a to mě hrozne, hrozně štve a predtim, než mi poradite ať si o tom s nimi promluvim, zkoušela jsem mnohokrat, ale nic... neslysi.je mi hrozně. Ti...kamarádi, se mě zeptají na onu konkrétní věc, u které mám zrovna pochyby a na žádnou jinou. vysoukam ze sebe odpověď a oni mi vesele hned řeknou jak jsou nadšeni, že jim se teď zadařilo... nikdy jsem nezáviděla, nejsem takový člověk. ale tohle mi jen sází hlubší ránu. Taky vidím, že dřív e mi vždy dařilo lépe, ale tenhle rok je to jedno zklamání za druhým. Nejsem vyhazována od zkoušek nebo nemám v něčem totální "Fail", protože i přes ne úplně ideální podmínky doma (nedostatek prostoru, ticha, harmonie) fakt dru jak mezek. Ale nedosahuji toho, co bych měla pro mě další plány, naopak, jsem teď na hranici neúspěchu, a tento rok je to jen horší a horší... jsem nesmírně v šoku, co se děje. jsem unavená, frustrovaná a brecim, dusím v sobě totální rozhořčení, nemám opravdu komu říct ani se svěřit... jsem zoufalá, ničí mě to... nevím jak se s tím vypořádat a hlavně mluvit se svými "přáteli"... přijde mi, že jim dělá radost, když mě najednou vidí při jednom neúspěchu za druhým... nikdy jsem na nic takového nepsla, ale netuším co mám dělat. Netuším jaký je smysl mého života, nemám chuť se už snažit, stále jsem vstavala a snažila se z toho nejak otrepat... ale poslední zkoušku jsem skoro projela a je mi to trapné. nejsem na to zvyklá, ani moje okolí. nikomu jsem o tom výsledku zatím neřekla, ale nevím, jak o tom mám mluvit s rodinou a se známými...
cítím se opuštěná a nevidím smysl tohoto světa, pro co se vlastně snazim, když se každý snaží akorát někoho dorazit, s tím nejmilejším úsměvem...
předem moc děkuji za pomoc....

Ahoj pampelishko,
doporučila bych ti občanské sdružení Anabell, tam se na PPP specializují, já tam docházela na skupiny, měla jsem také bulimii. Nebo mrkni na stránky www.idealni.cz tam jsou různé příběhy a rady. AD mi na bulimii nezabrala. Nutkání k přejídání by měl snižovat fluoxetin (Deprex, Prozac). Já zvracela cca 2 roky, 6-krát denně. Pomohlo mi asi to, že jsem dostala strach, že si tím zvracením poruším hrtanovou příklopku a vdechnu jídlo. Nebo je možnost docházet na stacionář pro PPP do Všeobecné fakultní nemocnice, nebo je tam i oddělení pro hospitalizaci a berou i mimopražské. Držím palce.

Dobry vecer, nevim co mam...Nezkoušelas třeba jógu? Hodně uklidňuje...