Zážitky z vojny

Kdo prošel ZVS, a poté eventuálně i sérií záložáckých cvičení, ten může tuto část své minulosti celkově hodnotit různým způsobem.

Já například vnímám svoji vojenskou službu především jako závažnou křivdu ze strany státu a společnosti - myslím si, že tehdejší republika si neoprávněně a diskriminačně - i na můj úkor - řešila svoje potřeby v oblasti bezpečnostní politiky; omezovala-li svoje obranné výdaje za cenu přechodného zotročení mě i jiných mužů v ozbrojených silách, šetřila zcela určitě na naprosto nepravém místě.

Jiní však můžou hodnotit svoji vlastní vojnu i zcela jinak.

Pociťuje zde snad někdo nějakou hrdost, že se podílel na obraně vlasti, a to i navzdory tomu, že byl pro tento úkol jinými obětován, místo aby se pro něj z vlastní iniciativy sám obětoval?

Chová snad někdo v této souvislosti, namísto pocitu křivdy či hrdosti, ještě nějaký jiný dominantní pocit? A pokud ano, tedy jaký a proč?

Předem děkuju za jakékoli konstruktivní komentáře.

mařo ty si bylaa na vojnu...Přesně tak. Mařena se nám projevila. Dlouho něco považovala za normální a přirozené, mimo jiné proto, že se to nijak nepříčilo jejím osobním zájmům. Když však někdo dřívější praxi povinné základní vojenské služby pro muže dneska kritizuje, naše Mařena se nezmůže na žádné protiargumenty, ale jen na ty nejdebilnější invektivy. Každý holt dělá, na co má...

"Ti, kteří...> získal znalosti o šíření elektromagnetického záření a hafo dalšího, co se mi v životě hodí

Ty mě nepřestáváš překvapovat. Kdybys třeba řekl, že sis tam udělal řidičák na kamion, neb tě tam nechali absolvovat kážetká na vétřiesku, tak nebudu šokován.

Jaké znalosti o šíření elektromagnetického záření jsi tam ale získal? A především, jak se ti tyto znalosti hodí v praktickém životě?

Dobře tedy, tak tedy zase... Davide především bordel máš v makovici ty!Jdi se lečit skokem z mostu , blbečku

"Ti, kteří podstupovali drsné, nepohodlné i ponižující zacházení"
tak to v životě chodí.
"riskovali zdraví" jedině v tom s tebou souhlasím, že to bylo kolikrát fakt o hubu.
"obětovali kariérové příležitosti, ztratili možnost prohlubovat si svoji civilní profesní kvalifikaci," nevím jak kdo, ale k mé civilní kvalifikaci navíc, jsem získal praxi v silnoproudu až do úrovně VN, pochytil řemesla nebo se v nich zdokonalil, získal znalosti o šíření elektromagnetického záření a hafo dalšího, co se mi v životě hodí.
"vydělávat peníze, užívat si mládí" peníze nejsou všechno a mládí jsem si užil, že na to ještě budu vzpomínat v 90ti letech. A co se týká hmotných statků ty jsem měl taky podle hesla "voják se stará, voják má" apod.
"na základní vojenské službě, nebyli na oplátku prakticky nijak ekonomicky, či jakkoli jinak kompenzačně zvýhodněni oproti té části populace, které bylo umožněno se této službě vyhnout." pravdu díš a plně s tebou souhlasím. Kdo nuceně musel otročit státu, dnes nemá na nic nárok.

Vyměšování mozku tu...Dobře tedy, tak tedy zase jednou o něčem trochu jiném než o sraní.

Pokud dobře chápu situaci, většina účastníků diskuse na tomto vláknu si asi myslí, že ten, kdo v minulosti musel narukovat na vojnu, by měl tuto skutečnost pokorně přijmout jako součást svého životního údělu, a nestěžovat si, a to ani anonymně a ani na Doktorce, v této souvislosti na jakékoli reálné či domnělé bezpráví ze strany státu, vojáků z povolání, občanských pracovníků v ozbrojených silách, civilistů činných při odvodních a přezkumných řízeních, ostatních vojáků základní služby či kohokoli jiného.

Nikdo zde neproblematizuje například to, že institut základní vojenské služby byl pojat velmi sexisticky. Povinnost tělesně sloužit státu měli pouze muži, a nikoli ženy.

Nikomu též nevadí to, že branci, odvedenci, povolanci a vojáci základní služby byli de facto velmi primitivně vnímanou lovnou zvěří pro armádu a jiné instituce. Kdo se nechal ulovit, ten byl přinucen ke službě, kdo ne, u něj se vůbec neočekávalo, že bude kompenzovat své vyhnutí se službě například finančně (nebereme-li samozřejmě v úvahu různé pokoutní úplatky, které někteří investovali, aby získali modrou). Žádná finanční kompenzace od žen (včetně žen do určitého věku bezdětných) či kriplů mužského pohlaví za privilegium nekonání fyzické služby státu nebyla nikdy, apoň pokud vím, součástí veřejné či politické diskuse.

Ti, kteří podstupovali drsné, nepohodlné i ponižující zacházení, riskovali zdraví, obětovali kariérové příležitosti, ztratili možnost prohlubovat si svoji civilní profesní kvalifikaci, vydělávat peníze, užívat si mládí apod. na základní vojenské službě, nebyli na oplátku prakticky nijak ekonomicky, či jakkoli jinak kompenzačně zvýhodněni oproti té části populace, které bylo umožněno se této službě vyhnout.

A pokud byl institut mírové základní vojenské služby pro muže před cca deseti lety zrušen, pochybuji, že k tomu došlo kvůli zamezení dalším křivdám výše popsané povahy. Byla to spíše technikalita, související s integrací českých ozbrojených sil do NATO, a rozmanitými moderními trendy ve vojenských a bezpečnostních technologiích.

Sečteno a podtrženo, přijde mi, že přístup nejen českého (a dříve československého) státu a společnosti k rovnosti mezi pohlavími, rovnosti všech občanů před zákonem či svobodě jednotlivce vždy byl - a patrně dosud je - krajně problematický. Hezky česky řečeno: byl (a dosud je) v tom hroznej bordel.

Pry zazitky z vojny a resite...Ale o tom je celá vojna.

Vyměšování mozku tu řeší především David, přečti si jeho příspěvky a uvidíš. Ten tu také začal první o latrínách a sraní. je to blbec.

Pry zazitky z vojny a resite tady va vetsine pripadech pouze vymesovani. To je fakt uroven.

Proti přírodě ni komunistický lampasák hovno svedl. Sám byl rád že z něj hovno vylítlo, ani nestačil svoji starý říct dobrýtro!

Nemáš tušení, jak jsou...že nikoho nenapadl rozkaz "na můj povel stolici zadržet"

Ke komunistické armádě...Nemáš tušení, jak jsou staletími osvedčené DŘEVĚNÉ latríny! Nějaký rudý komisař usoudil, že socialistický voják je především člověk a nechal zrobit pro vojsko v poli zděné latríny s klasickou keramikou s labutí ze Znojma.
1) nebyla voda na splachování.
2) trativod na hovna opravdu nefunguje.
3) za mrazu se totálně rozpadly prkýnka a seď holou prdelí na studené keramice. Byl by dobrý soudruh co by ti hřál aspoň záda, když ti mrzne cemr.
4) naštěstí znojemská keramika nenesla na sobě zkřížené meče, takže nakonec ji mráz roztrhal.
5) kontrolní otázka soudruzi: otázku sraní byste řešili návratem k dřevěné latríně nebo zrušením proviantní služby?

Někteří lidé si asi budou...Píšeš: Skicovitou odpověď mohu dát poskytnutím obrazu již tehdy dosti starého, zcvrklého a vyžilého záložáka, který byl ubytován na našem praporu v době svého záložáckého cvičení na našem tehdejším útvaru. Dosud ho vidím, jak po budíčku útrpně močí na našem smradlavém pisoáru.

Asi patřil ještě do generace těch, kterým na vojně přidávali bróm do jídla, aby jim tam moc často netopořil pyj, a oni se tudíž mohli lépe soustředit na plnění svých vojenských povinností.

Že by tvůj příspěvek byl...ti tam nadával a to dovolené není.

no tak je to jasný, jetu...Že by tvůj příspěvek byl opět natolik blbý, že jej admin smazal?

Někteří lidé si asi budou myslet, že v podmínkách relativně chudé země, která armádu potřebovala, ale nemohla si dovolit její okamžitou plnou profesionalizaci, bylo jen přirozené, aby se mladí muži na část svého mládí trochu uskrovnili ve svých životních nárocích, a strpěli pro blaho své vlasti i trochu nepohodlí, jež vojenská služba musela nezbytně obnášet.

Podobní lidé budou považovat též za poněkud absurdní, že se někdo, kdo tuto službu absolvoval již před více než dvěma desítkami let, bude mít potřebu ještě dnes rozšiřovat o celkem běžných, nikoli extrémních nepříjemnostech, které jeho vojenská služba obnášela, když přece tyto věci tehdy nějakým způsobem zvládnul, a nyní jsou již daleko za ním.

Proč si mám dneska vůbec zapotřebí vybavovat tyto nepříjemné okolnosti, místo naopak dobrých a veselých věcí, a proč s tím zasírám tuto veřejnou diskusi? A proč tyto nepříjemnosti hodnotím skrze prisma někoho, komu už pomalu táhne na padesátku, když jsem jimi byl konfrontován ještě v době, kdy jsem kypěl mladickou energií a výbornou odolností proti stresu? Proč se nevnímám jako vítěz své vlastní minulosti, a nehodlám se ani v relativně pokročilém věku smířit s tím, že lidský život holt neobnáší jen samé příjemné věci, ale i věci nepříjemné, nebo přímo traumatické?

Skicovitou odpověď mohu dát poskytnutím obrazu již tehdy dosti starého, zcvrklého a vyžilého záložáka, který byl ubytován na našem praporu v době svého záložáckého cvičení na našem tehdejším útvaru. Dosud ho vidím, jak na po budíčku útrpně močí na našem smradlavém pisoáru. Představa, že by podobná životní situace mohla čekat i mě v jeho věku (který je shodou okolností zhruba mým současným věkem), ve mně již tehdy vyvolávala pocity existenční úzkosti.

no tak je to jasný, jetu nějaký censor

Když seru, nepotřebuju kolem sebe žádné spolusráče - a už vůbec ne takové, co se mi přitom opírají o záda.

Podobně nepříjemné však bylo i společné stravování. Nešlo jen o množství a kvalitu stravy, nemilosrdně skrouhnutou zlodějským provianťákem, který kradl suroviny a prodával je soukromníkům. Jako individualista pokládám i jezení za relativně intimní aktivitu. Když jím, nepotřebuju kolem sebe celé roty spolužroutů, mnohé z nichž nemám vůbec rád, kteří při žrádle i prdí, řvou a kydají trapné, fyziologicky nechutné žvásty. A už vůbec nepotřebuju, aby mě někdo hnal do dalšího zaměstnání sotva stačím spolykat, neřku-li vytrávit, svá sousta.

Ke komunistické armádě patřil i občasný výskyt primitivních, nesplachovacích latrín. Jednalo se o boudy s dlouhými dřevěnými prkny, do nichž byly vyřezány celé série kruhových sracích děr. Do podobných boud se někdy vešla celá regulérní motostřelecká četa nebo rota týlového zabezpečení. V těchto boudách nejednou existovalo centrální dlouhé prkno se dvěma řadami děr, jež vytvářely radu děrních dvojic, umožňujících srát dvojicím vojáků sedících zády k sobě, a opírajících se při sraní zády jeden o druhého.

Jeden armádní důstojník, se kterým jsem předtím chodil do stejné třídy na gymnáziu, mi při přátelské konverzaci u piva naznačil, že takovéto společné sraní vojáků, analogicky jako jejich společné stravování, mělo stmelovat vojenský kolektiv.

Vyžírali jsme civilní...> Dokonce se uvažovalo, jak asi chutná lampasák...

Teda praktickou zkušenost s tím nemám, ale běžně se traduje, že lidské maso je sladké. To, zda je i lampasácké maso lidské, je však diskutabilní. Tipoval bych, že bude mít nejblíž k vepřovému...