nutkavá neuróza, obsese, OCD

Vem brachu na psychinu, promluv s nim opatrne, asi ma OCD, je to bolava zalezitost, takze je otazka jak bude reagovat, mozna mu ukaz tento web, on musi pochopit svuj problem, jinak s nim moc neudelas. Ahoj

Prosim o radu nekoho, kdo ma s obsesi zkusenost. Muj bracha (17let) ma uz nejmene tech 7 let sklony k obsesi. Musi mit urcitym zpusobem ustlane, urcitym zpusobem si perinu odekryje a musi si chvili posedet pod oknem a pak jej na noc otevrit. Pokud ho nekdo prerusi, vsechno je spatne, on zacne byt nervozni a spatne usina. Toto byly jeho zvyky tak v tech jeho 12 letech. Ted bych rekla, ze ho nevidivam delat tyto rutiny , ale jako by ty zlozvyky vystridali jine. Je ted neuveritelne cistotny, neustale si myje ruce a ma nutkave myslenky, priklad je v parte kluku a oni delaji blbiny, dejme tomu v parku vysypou z blbosti popelnici, a on citi, ze by to nemel delat a citi velkou vinu za vsechny ty kluky, prestoze se toho primo treba neucasnil a pak o tom premysli a citi vinu jeste nejmene 2 dny a kolikrat se o tom se mnou chce bavit jeste po tydnu....O jeho problemech nikdo moc nevi, jenom tolik, ze mu nasi porad rikaji, ze plytva vodou, kdyz se tolik myje, ale myslim, ze si nechcou pripustit, ze se neco deje...rada bych si o tomto problemu psala, treba i pres email s nekym, kdo ma s timto typem chovani zkusenost a mohl mi poradit, co bych mohla pro sveho brachu udelat , co jeho stav psychicky zhorsuje,atd.. prosim napiste Jana

Přemku,děkuji, ale já tomu co jste napsal vážně moc nerozumím:(Nemohlo by to být trochu obecnější?Předem moc díky!!!Iva

Dne 6.2.2005 jsem obdržel dopis, žádající o radu od paní Kateřiny.Odpověď však na adresu zasilatele již nebylo možno podat (výpis CANNOT DELIVER), tak ji alespoň (samozřejmě v anonymní podobě zveřejňuji zde).Dobrý den, odpovídám na Váš dotaz z 6.2.2005. Především podle popisovaných příznaků jde o OCD (OKP), s tím, že lékař zvolil vhodnou farmakoterapii Serliftem.Serlift je antidepresivum řady SSRI (účinná látka citalopram), což znamená, že reguluje hladinu neurotransmiteru zvaného serotonin (5-hydroxytryptoalamin).Tato řada antidepresiv je účinná proti OKP, ale platí, že v době aktivace příznaků se podává nejvyšší povolená dávka, což muže způsobit určité vedlejší účinky (únava, spavost, trochu ochuzené emoční vnímání, suchost v ústech aj.). Při farmakoterapii OKP SSRI platí, že se udržují vyšší dávky, a potom asi po jednom měsíci se snižují na nejnižší (ale ještě účinnou) možnou dávku (u Serliftu je to obvykle 25 mg na noc).Píšete, že se příznaky vyskytují pravidelně v lednu, to není vůbec neobvyklé, protože existuje příbuznost mezi neuroprocesy deprese a OKP. Neuroprocesy deprese souvisejí s vnějšími světelnými podmínkami, a tak zimní pokles světla, který trvá déle, u jedinců kteří jsou senzitivní k OCD probíhající na pozadí unipol. deprese, dochází ke startu biologické reakce vyvolávajíci příznaky OCD. Samy vnější podmínky nestačí vždy jde o kombinaci: vnější spouštěč + vnitřní nastavení.U Vašeho příbuzného jde o to využít onen známý fakt pravidelného nástupu a začít podávat Serlift již v poslední třetině listopadu, tj. předem.To bývá těžké, protože v této době se ještě příznaky nevyskytují a k braní léku je tedy určitý odpor, tady je potřeba racionální dialog.Nesmí se opomenout ani psychoterapeutická léčba. U OKP se dobře osvědčila kognitivně behaviorální terapie a nebo existenciálně psychodynamická terapie.U kognitivně behaviorální terapie (zkr. KBT) jde o aktivní modulaci, transformaci, přetlumočování vlastního myšlení. Vychází se zde ze základního vzorce Myšlení způsobuje Emoce a ty vyvolávají určité Chovaní (MECH).Příklad: podnětová obsedantní myšlenka: přítomnost tohoto předmětu mě může ublížit - chápání této myšlenky: když mě toto napadá jsem definitivně pryč, vyřízený, těžce nemocný člověk, nikdo nikdy mě již nepříjme, každý mě odmítne, skončím jako úplný chudák někde na uzavřeném oddělení .Emoce: úzkost, strach, depreseChování: vyhýbání se všemu, ležení v posteli, rigidní činnosti. Protože jde o cyklus, tak toto vyhýbavé úzkostné chování znova nastartuje myšlenky, samozřejmě, že při patologickém MECH bude další MECH patologický - sestupná spirála.Takto tedy vypadá jeden z chorobných cyklů MECH.V KBT jde o to naučit se být kritikem takovýchto myšlenek.Například: to je bolavá myšlenka, ale nemusím se ji podávat, protože pokud si teď začnu vytvářet katastrofické scénáře celá věc se úměrně tomu zhorší, a potom se znova začnou vtírat obsedantní myšlenky, když to teď roztrhnu uleví se mi, to je zákonité.KBT obsedantních potíží je publikována v velmi dobré publikaci od J. Praška - publikaci lze vyhledat zadáním ve vyhledávačích "OCD" AND "Praško", protože vyšla myslím v Portálu, lze ji objednat přes net i na dobírku.Ačkoliv já tuto knihu nečetl (studuji obecnou psychoterapii) jsem přesvědčen, že tato publikace bude na vynikající a zároveň srozumitelné úrovni.Přeju Vám a samozřejmě Vašemu příbuznému mnoho zdraví a pohody. Přemysl V.

Odpověď Ivě:Obsedantní příznaky stejně jako jakékoliv jiné neurotické symptomy (symptom = příznak) vždycky vystupují na podkladě nějaké obecnější stresové situace. Nepohoda až odpor k něčemu v zaměstnání či k zaměstnáni samotnému, posun v sociálních vztazích uvnitř pracoviště, ale i třeba rezonance nějaké stresové situace s vývojovou fází osobnosti, to vše může vytvořit průlom příznakům.Návodem zde může být inventura změn třeba na pracovišti, vlastních postojů k vykonávané práci.Příznaky lze upravit tedy obecnějčím uvědoměním spolu s nácvikem dovedností zvládat pracovní stres, komunikací upravit mezilidské podmínky, naučit se relaxovat, lépe transformovat (interpretovat, tlumočit) důsledky situací, které se dějí kolem mne.S pozdravem Přemek

Dobrý den,nevím, co stím, ale začalo to asi před 14 dny v práci. Už dřív se mi hodně potili ruce, ale už jsem si na to zvykla. Ale teď, když na cokoliv šáhnu, tak se musím jít umýt. Připadá mi, že všechno je ulepený a já mám pak ulepený ruce. V práci je to nejhorší. To se chodím mýt každou chvilku. Doma je to o něco lepší.Pořád u sebe musím mít kapesník...snad abych si mohla ty ruce aspoň otřít?Já nevím.Vůbec tomu nerozumím. Proč to tak najednou vzniklo a proč to dělám.Je to normální?Předem děkuju za odpověď.

Dobrý psycholog se Tvému tempu přizpůsobí, kromě toho můžeš terapii kdykoliv přece přerušit. Nebraň se léčbě=pomoci, nehledej argumenty proč ne, ale proč ano. Možná máš obrovskou vnitřní sílu a dokážeš to sama, ale vyčerpáš tak příliš mnoho energie. Terapeut ví, jak na to schůdněji, než laik.

Ahoj, děkuju moc za odpovědi! Víte, já se vlastně jít k psychologovi docela bpojím. Nejde o nějaký počáteční strach z toho, že mu nebudu schopna svůj problém úplně vyložit, spíš se bojím toho, že by mi mohl začít vnucovat nějaká drastická řešení...(např. by mi mohl zakázat nějaké věci, které jsem až do teď dělala) a mě by se zhroutil svět, protože bych ztrácela tu svoji "jistotu". Možná to zní naivně, ale já bych se toho spíš chtěla zbavit sama...(jen pro upřesnění - už jednou jsem se totiž podobné závislosti zbavit dokázala - bylo to asi před třemi roky, ale o tom bych raději nemluvila...). Hledala jsem někoho, kdo byl na tom podobně jako já a byl schopen se toho zbavit sám. Myslím, že můj největší problém je v tom, že by psycholog byl se mnou v těsném kontaktu - strašně se bojím, že by mi do toho mého "světa" mohl nejak zasáhnout v okamžiku, kdy na to ještě nebudu připravená...

Simonko, na netu toho najdeš spoustu, náhodou jsem našla toto velmi stručné:http://www.pfizer.cz/showdoc.do?docid=644

Simonko, takový problém trápí velké množství lidí na celém světě. Viděla jsem o tom velice dobrý dokument na Spectru. Ke stavu, který přeroste normu, dochází na základě nesprávných chemických procesů v mozku. Tzn. nemůžeš to ovlivnit vůlí, alespoň ve fázi bez terapie. Léčba je zdlouhavá, ale úspěšná, vyžaduje motivaci a trpělivost pacienta. Ruku v ruce jde léčba medikamenty, které upraví chemii mozku do normy a současně psychoterapeut nacvičuje metody, jak se ovládnout, nepodlehnout, dostat své chování pod kontrolu. Ten dokument byl prezentován na případu několika lidí, všichni se z toho samozřejmě dostali, ale sami by to nedokázali. Patří tam i chorobné mytí rukou, shromažďování odpadků, neschopnost dotknout se čehokoliv, v extrému i sebe anebo do nutkavého jednání i sebepoškozování.Odkud jsi? Bylo by dobré vyhledat terapeuta, který se na tuhle problematiku specializuje. Ale rozhodně to nenechávej bez povšimnutí a bez pomoci, čím dřív to začneš řešit, tím snáz a rychleji se svého problému zbavíš.

Milá Simonko,znám tento problém z vlastní zkušenosti.Úklid byl mou mánií.Je důležité vědět,proč.Jakou jistotu v tom hledáš?Jaká jistota ti zchází?Co ti to nahrazuje?Jsem přesvědčena,že je velmi důležité,abys vyhledala odbornou pomoc.Bohužel,jiná cesta není.Vyhledej psychologa či psychiatra.Potřebuješ dobrou psychoterapii.Jen nečekej rychlé řešení.Mě to trvalo několik let.Dodnes to v sobě mám,ale už s tím jinak zacházím-to jsem se naučila-dost složitě.Také tvůj věk je v tomto případě důležitý.Mě to kdysi "ukradlo"deset let života a to je nevratné.Neváhej!I když je tvá maminka báječná,většinou si s tím maminky neví rady.Navíc,odborník je člověk,který vidí tyto problémy z venčí.Napiš,jak ses to rozhodla řešit a jak se ti daří.Dajari

Ahoj, nevim moc jak bych měla začít, protože jsem o svém problému nikdy s nikým takhle otevřeně nemluvila... Můj problém se týká to, že jsem závislá na uklízení(ne, prosím nesmějte se, je to pravda). Prostě to začlo, když mi bylo 15 let - prostě jsem si jednou fakt skvěle uklidila pokoj a pak jsem v tom začla mít jakousi jistotu - no a teď už je to třetí rok a moje fobie se vystupňovala do té podoby, že do mého (uklizeného) pokoje nechci pustit nikoho, protoze (ja vim, že to teď vyzní fakt blbě) by tam nalítal prach - já sama už tu neotvírám ani skříně, protože bych tam mohla zanést nějaké bakterie. Problém je v tom, že mi to teď začíná vadit, protože se kvůli tomu dostávám do (opravdu ostrých) konfliktů s mojí maminkou (která je asi tou nejhodnější maminkou na světě) a vlastně celou rodinou. Nechci jim to dělat!! Nejhorší na tom všem je, že já se té mánie vlastně nechci zbavit - přináší mi to strašlivou jistotu a bez ní bych nemohla žít. Ještě jedno upřesnění na závěr, já totiž uklízím tak, že mi to trvá třeba tři hodiny, než uklidím JEDNU poličku. Už jsem si dokonce udfělala takový "plán" jak správně uklízet... Prosím, neberte mě jako blázna - jsem fakt úplně normální zdravá holka(18let), která je obětí týhle děsný mánie...Prosím Vás, jestli byste s tím měl někdo nějakou zkušenost, nebo jste o někom takovém už slyšel atd. tak mi prosím dejte vědět... Moc by mi to pomohlo! Děkuju Simča

V našem světě každodennosti jsme schopni se vztahovat k druhým tak, že si sami vymezíme své hranice osobnosti, které nám poskytují jistotu našeho vnitřního světa. Víme jak se jmenujeme, co zřejmě zvládneme, kde děláme chyby či naopak kde vynikáme, někdy něco zasádního nevíme a díky tomu stále opakujeme stejné chyby (nutkání k opakování). Někdy se jakoby hranice mezi námi a světem zhroutí, myšlení se stane nejasné, jsme nesmírně ohroženi druhými. Chyby druhých se nedotýkají našich jáských konceptů (vnímám druhého jako chybujícího, a moje reakce je odvislá od konzistence ega), ale zasahují nás za hranicemi já (do vnitř tělesného) - jsem ozářen druhými (dovnitř orgánů), což klidně může být vysvětleno jako chybné interoceptivní vysvětlení silné úzkosti (úzkost u srdce je transformována do výsledku projekce ohrožení druhými, přičemž výsledkem je rozuměna interpretace ozáření). Svět, kdy druzí mě poškozují, ohrožují, je světem bezbrannosti, neexistence vlastních hranic. Jakoby člověk měl staženou kůži - vše je tak cítit. Organismus po stažení kůže si na základě lymfatické regulace (imunitního systému) vytvoří obranné mechanismy, stejně je tomu tak i v lidské psychice. Obrany zde mají hluboký symbolický význam - s šíří odkrýtí kůže se stávají komplexnější a někdy těžko rozluštitelné (případ Zákopanyho), mají ale i hluboký existenciální smysl (pronikání, poškozování, ohrožení), což je vždy důležité vzít v úvahu při léčebné cestě. Léčba je hledáním kořene, co to vlastně znamená být ozářen, z čeho má člověk největší strach, kde je ono výjímečné, že svět se zaměřil na mě. Co se stalo dřív, a co se tak promítá do momentálních obav. Jaké jsou vazby v mé monentální rodině? Kolik času věnuji symptomům? Existuje činnost, práce, která mě od nich částečně odvede? Kolik ji věnuji času?Rozhovor s takovým klientem je problematický v tom, že je nutné ho přijmout jako osobnost, důvěřovat mu, ale to samé nelze z druhé strany očekávat. Lékař musí oznámit dopředu, že očekává, že se stane podezřelým, a zároveň vytvořit takové sociální a modelové situace, kdy já jsem sice podezřelý, ale to lze přerámovat, že i z podezřelým lze nějak rozvíjet lidský vztah. Jde o to přerámovat význam slov podezřelý, škodící.Další intervence by měly přesměrovat vnímání tak, aby si klient všiml, že i on dokáže škodit. Příkaz k tomu, aby škodil a aby byl podezřelý, by dokázal vnímat sebe v roli druhých, a tak paradoxně navázat nějaký obousměrný kontakt.Ve světě integrované psychiatrie a psychoterapie či sociální práce, se dnes pracuje s diagnostickým názvoslovím podstatně volněji - a to proto, že označení paranoidní schizofrenie, nejen že zní jako příliš velký strašák, ale tím, že jakoby označuje příliš zaškatulkovává a vede k nehybnosti stavu. Lépe je pracovat s diagnostikou dynamicky, vědět, že v této oblasti se zřejmě vyskytne takový styl obran a chování a toto vzít jako pomůcku pro předporozumění a následné poruzemění s motivem vyvést klienta na cestu, která ho dovede k zdravějšímu hodnocení a vnímání světa druhých a sebe samého. Přemysl Vlček

Admine, udelej s tim Zkopanym poradek.

Neustále již dva roky tady do mne kopou neznámí telepati proudem a snaží se mě paralyzovat či dohnat k infarktu (momentálně míří do srdeční krajiny). Olomouc v okruzích ulic Karafiátová 1, Komenského 9, Kosmonautů 29. Sousedé z Karafiátovy mne neustále udávají a i křivě! Radnice mi nechce povolit výměnu bytů. Dne 7. 1. 2003 mě v Olomouci u obchodního centra "Senimo" okradli! V pátek 10. 1. 2003 jsem na Karafiátově 1 v Olomouci omdlel! Vykradli mi 3x chatu, a postupně mi ji ničí v obci Huzová u Štemberka na Moravě. Mouši se na mě domluvily! Dne 27. 1. 2003, mne okradli na Wurmově 4 v Olomouci

No sláva!!! strávila jsem celý den hledáním tohoto témanu.Lidičky, potřebuji poradit. A právě, že neznám přesné označení této poruchy, tak mi to trvalo tak dlouho.Určitě znáte případy lidí, co mají chorobnou potřebu shromažďovat věci - veteš, haraburdí, různé nepotřebnosti. Jenže pro postižené jsou tyto věci velmi důležité a rozhodně se jich nechtějí vzdát. Mám takto postiženého jednoho známého. On je naprosto v pohodě, ale nejvíc tím trpí jeho rodina. Když manželce přinese domů jakýkoliv šroubek nebo jakoukoliv pitomost, kterou na ulici najde, tak to určitě není normální. A tato situace už trvá řadu let. K nim do domu se dostanou jen velmi štíhlí lidé. Další detaily si nechám pro sebe. Vím, že tato porucha má svou diagnózu, ale jméno neznám. Manželka tohoto známého už to psychicky nezvládá. Vím, že tuto diskuzi navštěvují velmi vzdělaní lidé a moc by mi pomohlo, kdyby jste poradili alespoň nějakou dostunou literaturu nebo terapii. Jenže, psychiatr v žádném případě nepřipadá v úvahu. To je ořech!!!

Ahoj Petite. Trpím OCD, je to děsně nepříjemné. Otázky proč tu jsem atd. naplňují můj veškerý volný čas. Někdy je to horší, jindy o něco lepší. Pochopení od ostatních většinou nulové. Nejhorší na tom je, že nikdo neví, proč tu jsme, takže tahle obsese je neřešitelná. Nikdo na to neumí úplně odpovědět! Nejsem odborník, ale asi je to OCD. Ona je totiž nesmírně rozmanitá. Psychiatři by samozřejmě byli nejraději, kdyby léky zabraly a hotovo. Jenže ono to tak snadné není! Já po jejich užívání začala náruživě sledovat horory, ačkoli jsem předtím nikdy na žádné nekoukala - bála jsem se. Nyní se mi líbí, nechápu proč, a navíc mi připadají dokonce málo surové. Je to dost odporná nemoc a mně připadá, že se jí nikdy nezbavím. Zkouším všelicos, ale zatím nic. Proč Ti odpovídám - i to je pro mě obsese. Je všude kolem. Drž se Jana

Zdravím petite, prosím pošlete Váš e-mail ješte jednou. Dík Nejsem připojen k netu on-line, a nemám ho ani doma, takže určitě jsem Váš e-mail četl, ale potom, když jsem se dostavil k netu za 14 dní, tak už jsem prostě opomněl. :-( Omlouvám se a hned se podívám do archivu.Zdraví Přemek

ahoj, lidicky!mam nekolik problemu psychickeho razu, a sice obcasne panicke zachvaty (ovsem s nejakou, i kdyz drobnou, pricinou), a tez vyskyt nutkavych myslenek a nutkaveho jednani, ktere nekdy vyusti v hroznou uzkost. Mam drobne problemy s kostmi a klouby, jsem samozrejme "zdrava", ale trochu me pobolivaji ci proste citim neprijemne napeti, lupu prsty na rukou i nohou i jinymi kloubnimi spojenimi. nekdy ale nastane extremni stav, casto v pripade, kdyz musim sedet relativne nehybne, treba v autobuse, pak me to nuti neustale menit polohu, coz samozrejme nepomaha, prepada me uzkost a ja se chci dostat pryc a volne se hybat. stalo se mi to zatim jen parkrat, taky se mi ale podobna vec stala parkrat, i kdyz jsem nebyla nejak pohybove omezena, to jsem zvetsila intenzitu lupani, az jsem se bala, ze to prezenu a ublizim si. taky se mi stavaji jine pripady: treba si vymackavam pupinky na obliceji, da se to castencne oduvodnit tim, ze mam akne, ale je to spise vymluva, protoze nekdy kdyz zacnu, tak jsem schopna stravit pred zrcadlem i pulhodinu ci hodinu, umite si predstavit, jak tim kuze trpi, ale ja proste nekdy nemuzu prestat, nekdy se citim jako bezmyslenkovy stroj. nevim, zda do tehle rubriky patri i ruzne myslenky o vecech ve tme a katastrofalni myslenky pri sebemensim nebezpeci, ale mivam je taky (treba jakmile uvidim lezet nuz na stole, posouvam ho dale od okraje a otacim tak, abych se o nej nemohla zranit, ronam noze v supliku tak, abych se nahodou nezranila, citim mirny strach ze vsech ostrych predmetu, davam si bacha i na tuzku, abych se na ni nahodou nenapichla, napada me, co se muze stat, a napada me, co muzu udelat, kdyz nad sebou ztratim kontrolu, taky jsou pripady, kdy sedim ve spolecnosti jinych lidi a najednou me prepadne strach, ze vyskocim ci zvednu ruku ci neco reknu nahlas, co bych nemela). Nekdy si preju, abych mela jednoduche mysleni a zadnou predstavivost, nekdy si taky preju, abych uplne zmizela, abych vsem tem uzkostem a strachum unikla. Taky obcas propadam depresi bez priciny, i kdyz radeji bych to pojmenovala jinak nez deprese, protoze umim byt splachovaci, jednu chvili se smat a druhou brecet, proste obcas extremne rychle menim nalady a s tim bohuzel i globalne svuj pocit ze zivota.nechci zadne prasky, to jsem zkousela, taky jsem zkousela se svou psychikou pracovat. nejake pokroky jsou, ale kdyz se to objevi, tak si rikam, ze jsem se vubec nezmenila.ale jinak po naprostou vetsinu casu jsem v pohode (kdyz nepocitam ty zachvaty smutku) a mam zivot rada a lidi a vsechno :o) akorat tech par drobnosti...da se to nejak vyresit bez prasku a aby se na to neslo od lesa? a kdyz uz od lesa, tak trvale? anebo si na to mam zvyknout, kdyz to je jen obcas? ci si to mam zakazat? to by asi nepomohlo...

Pro Petite:přečti si v rubrice "VTÍRAVÉ MYŠLENKY UBLÍŽIT VLASTNÍM DĚTEM" úvodní článek.Mám podobné myšlenky,názory a obavy jako Ty!Bohužel,je to nemoc,musím si říkat.Nyní beru(po změně léků)EFECTIN 225 mg,TIAPRIDAL 1 na noc a BUSPIRON 3krát denně.Obsese jsou o hodně lepší,ale jsem tak unavená,ospalá,bez emocí...