Gamblerství

Ahoj, muj bracha je gambler...taky si s tim nevime rady...preposlete mi PROSIM take tu brozurku. Dekuju moc: afrodite11"seznam.cz

Milá Andy,slíbila jsem Ti náš příběh. Tak tady ho máš:Když jsme se potkali, byli jsme oba rozvedení. A. měl za sebou 9 měsíců vazby a na krku podmínku. Potřeba peněz na "proherní automaty je velká, to víš sama. A když člověk nadělá dluhy, potřebuje získat "rychlé" peníze. Neomlouvám ho, ale ani nesoudím. V době, kdy jsem ho potkala, byl zadlužený až po uši, ale zaměstnaný. Inteligentní, hezký, hodný, chápající, laskavý, ale na druhé straně rebelant, který své neúspěchy přisuzuje všem kolem jenom ne sobě.Byl těsně po rozvodu, jeho žena se dala dohromady s jeho kamarádem, když byl ve vazbě. Má šestiletou dceru. Já jsem v té době byla už 10 let rozvedená a žila jsem sama se synem a dcerou 13,12. S jejich otcem jsem se naposled viděla při rozvodu a připomínalo mi ho jenom výživné, (mimochodem na syna 600,- Kč měsíčně a na dceru 400,- Kč měsíčně - ale to je zase jiné téma, které určitě hýbe žlučí více osamělým matkám, že otcové, kteří se rozhodnou neplatit jsou nepostižitelní). Žila jsem pět let úplně sama, to když byly děti malé, existovala pro mě jenom cesta do školky, práce, obchodu a domů. Pak jsem se na inzerát seznámila s rozv. mužem. Chodili jsme spolu pět let. Měl svůj byt. Posledního půl roku mě podváděl a já se rozhodla to překousnout a odpustit. Shodila jsem 8 kilo a nakonec jsem to ukončila. Pak následovala z jeho strany asi 3 měsíční anabáze telefonátů, SMS, vydírání, vyhrožování sebevraždou, těžko se to popisuje, např. do mě najel autem - prostě nervák. Je to policajt, takový ten typ, že bez uniformy je (promiň mi ten výraz) úplné hovno, ale v uniformě je king. V té době jsem potkala A. Když jsem se ocitla bez partnera, začalo se kolem mě motat docela dost nápadníků, ale všichni čekali za bukem, jak to dopadne s mým ex. Jenom A mi nabídl pomoc. Jediný pochopil pod jakým jsem tlakem a že potřebuju někoho, kdo se za mě postaví. Můj ex policajt zavýskl radostí, koho že jsem si to našla a začal škodit ještě jemu. Takže takový byl začátek našeho vztahu. (říjen 2002) Z mé strany nátlak od ex přítele, z jeho strany nátlak od ex "kamarádů". Sblížilo nás to ještě rychleji, než kdyby to probíhalo bez potíží. Vedli jsme dlouhé rozhovory (taky jsme si hodně psali maily) a já, přestože jsem tušila, že ten kluk má zdravé jádro, jsem zírala na to, jak se mi mění před očima. Nebylo v tom nic jiného, než že jsem k němu byla upřímná a dala jsem mu důvěru. Už nevěřil, že svůj život může změnit. Já ho přesvědčila, že může všechno co chce. Měla jsem srdce na dlani a dala jsem mu důvěru. Je těžké dát důvěru někomu, komu už nikdo nevěří, ale vždycky někdo musí začít. Tím, že někomu pomůžu, přece nic neztrácím - naopak. Já můžu jenom získat. (Jak jsi jistě pochopila, řadím se k lidem, kteří preferují "být" před "mít". Někdo to považuje za hloupost, ale po tom, co jsem prožila - dvě maličké děti, absolutní finanční nedostatek, jen z lásky těch dětí jsem byla šťastná a od té doby vím, že nezáleží na majetku, ale na vztazích mezi lidmi. Láska je velký kapitál - a ne jenom láska partnerská.) Ale zase na druhou stranu jsem mu klidně řekla, že je mi z něho špatně a že je jenom na něm, jestli bude v životě nula nebo jednička. Ne ve smyslu kariéry, ale ve smyslu toho, že lidi nejsou jenom zlí nebo dobří, ale mají v sobě všechno. Záleží jen na nich, čemu dovolí, aby určovalo jejich život. Prostě ze sebe dostat to nejlepší. Nejvíc ze všeho potřeboval, aby mu někdo uvěřil, že dokáže všechno co chce a na základě toho si začal věřit sám. Myslím, že z jeho příspěvků to bylo alespoň trochu poznat.Po jeho návratu z léčebny jsme prožili 2 měsíce, na které nikdy nezapomenu. Naplánovali jsme všechno - včetně finančního plánu, jak poctivým způsobem umořit dluhy a žít jako normální rodina. A nejenom naplánovali, už jsme tak začali žít. Neříkám, že to fungovalo bez problémů, ale vzhledem k tomu, že jsme od začátku hodně komunikovali, jakmile něco jen malinko zaskřípalo, sedli jsme si a probrali to. Otevřenost, upřímnost, důvěra, tolerance a smích. To byly naše hlavní devízy. A když k tomu připočtu ještě jeho naprosto úžasné rodiče a dceru, moje děti naprosto v pohodě, co víc jsme si mohli přát. Byli jsme opravdu (přes všechny denní starosti) šťastní. Než nás dostihla jeho minulost. Jo právě ta hráčská minulost. Co je platné, že začal konečně žít normální život, když za minulostí neuděláš tlustou čáru, kdy se Ti zachce. Moc toho zatím nevím, jenom mám informaci, že je to asi rok stará záležitost. Momentálně je ve vazbě a já jsem ve spojení pouze s jeho rodiči. Psal mi, že na té "dobré cestě" bude pokračovat až se vrátí, ale já se bojím, aby ta izolace nebyla natolik dlouhá, že z něho bude zlomený člověk, který už neuvěří "že to dokáže". Škoda každého mladého člověka, který udělá chybu. Společnost už mu nedá šanci. Jednou je kriminálník a hotovo. Lump zůstane lumpem. Automaty mají čím dál mladší "klienty"....Kolik se jich tam ještě dostane...? A kolik rodin bude nešťastných...?

Ahoj Andy,Tvoje odpověď mě v první řadě rozbrečela a asi dnes ještě nebudu schopná souvisle myslet a psát. Každopádně Ti děkuju za podporu, uvidím, jestli mě bude jen trošku líp, sepíšu ten náš příběh celý.

Milá Lenko,dnes ráno jsem si přečetla Tvou zprávu a je mi to tak hrozně líto. Tvůj přítel se s tím tak skvěle "popral", bylo vidět, že si uvědomil závažnost celé téhle zpropadené závislosti. Rozhodl se s tím bojovat a pak přijde takováhle rána! Nevím přesně, co v minulosti provedl (ale umím si představit, co tito lidé v zoufalství získat peníze na hru a dluhy, neváhají udělat...) a za co ho tedy zatkli. Není ještě nějaká naděje? Nebo je to hodně zlé? Tolik mě to mrzí a právě proto, že se Tvůj přítel tolik snažil. To není fér. Celá tahle PROKLETÁ závislost mě ničí. A naši zákonodárci nejsou schopni s tím cokoliv udělat. Copak jsou opravdu všichni tak zabednění, že tuhle hrůzu (provoz hracích automatů) mohou tolerovat? Přemýšlím o tom každý den, když se procházím Prahou. Herna na každém rohu, kdybys to třeba viděla tady v Holešovicích... škoda mluvit!!! Kdyby člověk měl moc něco s tím udělat. Ale co pár takových zoufalých příbuzných gamblerů zmůže? Kdysi jsem napsala dopis nějakému poslanci a myslíš, že mi odpověděl?? Leni, umím si představit, jak je Ti hrozně! Hrozně bych Ti chtěla pomoci, ale nevím, jak. Je to hrozná bezmocnost:o( Prosím Tě, drž se. A taky si myslím, že pokud má Tvůj přítel jasno (a psala jsi, že ano - že mu hospoda a hraní už nic neříká - mimochodem, co bych za to dala, kdyby to tak bylo i v případě mého přítele), tak při něm nadále stůj. Opravdu nevím, jak vážné to je. Ale on se rozhodl s hraním přestat, odjel se léčit, urovnal si věci v halvě a začal znovu. Bohužel se teď vrátilo něco z té hrozné hráčské minulosti. Je to hrozné, je to neuvěřitelné, ale stojí za to při něm nadále stát. Možná bude potřebovat Tvou podporu teď ještě víc. Jiné by to asi bylo, kdybys věděla, že se té závislosti nezbavil, že pořád hraje. To by asi nemělo cenu. Tohle je ale jiné. Prosím, zkus to. Vím, že to bude peklo, pokud ho třeba opravdu odsoudí. Ale on si zaslouží šanci. Takhle to cítím já. Jinak tuhle rubriku pořád sleduji, ale o tom našem příběhu už sem psát dál nechci. Bohužel to není z důvodu, že by se to lepšilo (to bych sem naopak napsala hrozně ráda)...Leni, držím Ti a Tvému příteli moc pěsti!! Připadá mi, že vy dva to zvládnete, vaše přípspěvky na mě tak působily! Myslím na vás!!!Andy

Nevím, jestli sem ještě někdo chodí, ale musím to napsat. Největší problém gamblerství je s ním ruku v ruce jdoucí (dříve nebo později) trestná činnost. Bylo nám báječně. Aidzi byl naprosto vzorný chlap. Hospoda a automaty už mu nic neříkaly. Měl motivaci i podporu. Plánovali jsme společný život. Ale každá pohádka jednou končí...Včera ráno mi ho odvedli policajti. Jeho minulost ho přece jen dostihla. Společnost nedává šanci lidem, kteří selhali. Je mi hrozně...

Ahoj Leni,tak to je fakt perfektni, ze se drzite.U me teda spis u manzela se vubec nic nedeje.Jako by nikdy nehral.Tak to asi nebylo tak akutni jak jsem si myslela.No mozna si uvedomil, ze nemame penize na to aby si moh jen tak zahrat.Uz bydlime sami pryc od mych rodicu,tak mozna i to udelalo svy, opravdu nevim.Ale je klid, tak doufam ze to vydrzi jeste hodne dlouho.A doufam ze ty taky, protoze zit v klidu je to nejlepsi co muze byt.Tak zatim ahoj a gratuluju Jana

Ahoj Jani, co je u Tebe nového? "My" se zatím držíme...

Pisi tady do teto rubriky po precteni vsech prispevku,ktere mnevelmi ranily{skutecne jsem z nich velmi zdrcen,jeste ted se chveji!}.Rozhod jsem se napsat proto,ze v tech prispevcich vidim svuj zivot-a jemi se mne i s neho na bliti!Ano jsem taky "Hrac"!Nejsem momentalne doma(CR),uz par let.Ale hrat jsem neprestal,ale hraji kurz.sazky.Do bedny nebo jinejch her bych nedal ani floka,protoze jim neverim.Ale na sport jsem ochoten sazet zavratne castky.Jsem byvaly profi sportovec a sport mne bavi odjakziva tak asi proto!Z dluhama problemy nemam,ale nechapu jak muzu vyhrat casky ve stovkach tisic KC a vzapeti(par dni} je zase prohrat!Pak jsi sednu den,dva zauvazuji podam a zase naberu tak velkou castku a zese ji prohraji a tak dokola!Tady ta slecna{pardon,uz asi mlada Pani}Alena jako by mi psala z duse-velmi mne to chytlo u srdce!Jak radi kamaradce{Andreji}-Smekam pred Vama obema!A ten kluk co tady odpovidal ted nedavno{co se lecil} ma asi pravdu v tom,ze tam vevnitr je neco(V mem pripade asi problem nereseny,uz strasne davno},ktery napomaha tady te zavislosti!Zrovna ted abstinuji nebo jak to nazvat nevim(nehraji}asi tyden,ale ty traumata jsou strasna!Ja taky vim o cem mluvim{pisi},protoze jsem se pred par lety uz z jednoho dostal a to z piti.Vim,ze clovek musi padnout na hubu,aby si to uvedomil.Ja jsem typ co si asi nikdy nenecha moc radit a vzdy si myslel,ze si poradi sam!Je fakt,ze po otresnych stavech s chlastem jsem to dokazal sam skoncit s tim!Mucilo mne to dlouho,ale vydrzel jsem{toho si na sobejeste cenim!}Ale s hranim tam si nejsem vubec jisty,ze to dokazi!Ale asi mi nic jinyho nezbude nez to zkusit!A zacit konecne normalne zittt!!!Nikdy jsem se nikomu nesveroval ani nikde nepsal(to je po prve)co jsem to udelal!Vzdy jsem to dusil v sobe!Ale ted,kdyz jsem se sveril alespon tady tak semi trochu ulevilo.Promin Alenko pokud muzes tak mneprosim trochu povzbud!Dik Jeerry!

ahoj aidzimoc ti dekuju za odpoved, na netu jsem kazdej den.Myslim ze jsi mel asi ve vsem pravdu, on uz nedela cisnika od vanoc,ted dela pokryvace.Takze tak velkej pristup k automatum nema.Ted je ten problem jestli hraje jeste nebo ne, ale kdyz mi vzal z bankomatu 4x po sobe po dvou stovkach tak si myslim ze to bylo urcite na automaty,coz on zaprel.Parkrat mi to priznal ze hral, ale priznat si to pro nej neexistuje. Jestli hraje kdyz ma upito to opravdu nevim, ale spis jo. Uz jsem s nim mluvila a ne jen ja, ale i prizbuzna na kterou hodne da, a vysvetili jsme mu obe nezavisle na sobe, ze nemusi mit strach to rict kde ty penize jsou. Jenze...nekdy my lze ze penize nema a druhej den my je ukaze, s tim ze mi je nechtel dat protoze jsem na nej kricela.Jindy zase jsem ho taky krive obvinila, ale to si myslim je uz jen z te neduvery. Uz mam proste zafixovany ze to prohral.Asi jsem se probrala az ted, protoze kdyz si dam v hlave doporadku vsechno 3/4 roku zpatky, tak zjistuju jak jsem byla slepa a kolikrat mi lhal. Ale to mi doslo az ted, predtim jsem mu verila. Promluvila jsem si s nim o vikendu a rekla ze uz to dal nevydrzim a jestli budou jeste lzi tak to skoncim,pak jsem mu rekla ze od ted bude se starat o nas dva jen on. Tak zatim je to v poradku. Uvidime az dostane penize, jestli mi je da, protoze ja si to muzu zjistit od jeho sefa, kolik mu dal, vzdycky mi to rekne.Taky mi rikal ze beze me nemuze existovat, tak doufam, ze mu vsechno po nasem rozhovoru dojde a ze se probere.Uz bydlime sami a ne u rodicu tak budu doufat,ze se penize nebudou zracet a ja platit vsechno sama. On je tezkej pripad,myslim ze by si to nikdy nepriznal, ze hraje.Ty mas aspon tu odvahu si rict, jo hraju jsem gambler, ale on si to nepripousti.Ale udelam vsechno jak jsi mi napsal.Myslim ze jsi jeden z mala, ktery umi sami sobe priznat svuj problem a nedelat ze sebe hrdinu,ja to zvladnu sam, nikoho nepotrebuju. Ja jsem taky silnej ateista,ale manzel je verici, tak to na nej chci zkusit jeste pres viru,na to by taky mohl zabrat.Tak zatim pa a dekuju za tvoji odpoved a nazor, rekla bych ze mas ve vecech jasno.Jana

Leni,dost nad tím, co jsi mi napsala i řekla, přemýšlím.. Myslím, že do toho půjdu, ale nic neslibuju. Máš určitě pravdu v tom, že to byl drsný příběh a to mne přivádí k otázce pro Tebe : Myslíš, že bys to zvládla? Jsi na to připravená, zjistit a znovu (byť zprostředkovaně) to prožít se mnou?? Možná se mýlím, ale myslím, že ještě nenastal ten pravý čas.. Musíme spolu ještě hodně věcí vyřešit a "ustát" a tohle by , podle mne, nebylo v tuhle chvíli to pravé ořechové. Víš, že Ti nelžu a nebudu to dělat ani v budoucnu.. Nechme to zatím spát... Já se samozřemě budu snažit pomoci všem (odpovědí na jejich otázky) a tím i sobě - nám, ale na psaní autobiografie gamblera se prostě ještě necítím. Nemám (a ani nemůžu mít) ještě ten správný odstup.. Snad to chápeš... MILUJI TĚ, SLUNÍČKO !!

Ahoj Jani,nedostanu se na NET tak, jak bych chtěl a tak nemohu reagovat hned... Chtěl bych Ti aspoň trošku pomoci, ale dopředu Ti musím říct, že Ty ho k ničemu nedonutíš. Především on sám (a hlavně sám v sobě !!)) si musí přiznat, že má problém a hlavně sám s tím musí chtít něco dělat... Pokud to nebude vycházet (myslím tím veškerá rozhodnutí) z něj, tak to nebude mít smysl... Já na tom byl totiž podobně a přestože jsem ateista, tak děkuji bohu, že jsem potkal Lenku, která mi otevřela, zatím jen na škvírku pootevřené, oči.. Až jsem sám sobě přiznal, že mám opravdu problém a že s tím chci a musím něco udělat, tak to začalo mít smysl.. Do té doby to bylo jen plané kecání a vyhýbání se všemu, co mě nebylo příjemné. Myslím, že tvého muže něco uvnitř trápí a on s tím buď nemá sílu a nebo odvahu bojovat.. Prostě před tím utíká k hazardu. Jen tam se cítí v klidu a bezpečí. V jiném prostředí ten pocit nemá... Taky je důležité vědět, jestli hraje za střízliva, nebo jen když si vypije... To je hodně důležité, protože jestli hraje až když si dá třeba 1,2,3 a více piv (nebo čehokoliv jiného), tak je primární problém s alkoholem a gambling je až na druhém místě. Je těžké někomu radit, když neznám všechny okolnosti. Důvodů k vytvoření jakékoliv závislosti je neskutečně mnoho. Jedna z prvních věcí, kterou musí hráč udělat je ošetřit peníze...(výplatu, zálohy, nečekané příjmy atp.). Další je vyhýbat se místům, kde jsou automaty !!! Vzhledem k tomu, že pracuje jako číšník, tak je to problém č. 1 !!! Jestli che přestat hrát (a třeba i pít), tak především musí změnit zaměstnání. Jinak to nezvládne.. Je toho hodně čeho se musí vyvarovat a co bezpodmínečně dodržovat... Především - PEVNÁ VŮLE A ODHODLÁNÍ !! Je mi líto, ale těch 6 týdnů v léčebně nejde shrnout do pár článků. Asi jediné, co Ti teď můžu poradit, je obrnit se a v klidu (asertivně) si s ním zkusit promluvit. Za žádnou cenu se nesmíš nechat vyprovokovat k hádce !!! Snaž se mu vysvětlit, že sám na to nemůže stačit. Že ho máš ráda, ale pokud s tím nebude sám chtít nic udělat, tak že ho budeš muset, ač nerada, opustit. Snad pochopí (pokud Tě má taky rád..), že po tobě nemůže chtít, abys s ním klesla ke dnu... Doporučuji vám oběma, abyste navštívili psychologa. Může mu doporučit ambulantní, nebo ústavní léčbu. Já osobně bych doporučil léčbu ústavní a to v PL v Opavě (ul. Olomoucká 88, stanice č.7, 746 01 Opava). Ze začátku se mi to tam zdálo docela drsné, ale pak jsem pochopil, že vše, co se tam děje, má svůj hlubší význam.. Osobně si myslím, že mi ten pobyt hodně pomohl. Je to všechno jen o jednom : "CHTÍT" ... Pokud budeš mít nějakou konkrétní otázku, tak napiš. Třeba budu znát odpověď.Přeji tobě hodně pevné nervy a vám oběma hodně štěstí.. DRŽ SE !!!

Leni zatim ti dekuju moc,jsem v tom zacatecnik takze se moc neorientuju..diky

Ahoj Jani, podívej se na stránky doktora Nešpora. Je tam hodně informací, které Tě budou zajímat. www.plbohnice.cz/nespor/nesporcz.htmlMyslím, že Aidzi už dnes neodpoví /není už na netu/, ale určitě Ti rád pomůže pochopit myšlení gamblera. Zatím buď trpělivá a statečná.

ahoj lenko, diky za ochotu mozna by me dost pomohlo co se mu vubec honi hlavou kdyz hraje,protoze moc dobre vi ze mi penize ma dat a nechapu ze mi to rekne kolik dostal napr.zalohu a ma silu pak prijit bez toho.Bude asi hodne tezky ho presvedcit aby priznal ze hraje.

Tak co Aidzi, poradíš Janě jak z toho ven? Jen Ty znáš nejlépe pocity gamblera, který v tom ještě nelítá v celé hrůze. (A taky pocity gamblera, kerý už v tom lítá totálně.)Třeba to i pro Tebe bude ta správná terapie. Pomůžeš druhým i sám sobě. Uvažuj o tom.Slyšeli jsme jeden drsný příběh z pozice přítelkyně gamblera. Ten z pozice gamblera, který prohrál nejen spoustu peněz, ale i rodinu a čest bude možná ještě drsnější. Tak do toho frajere, vím že na to máš.

dobry den muj problem se tyka manzela,se kterym jsme zatim jen pul roku jako manzele,postupne jsem vydedukovala ze manzel je zavisly na automatech.zacalo to tak ze delal za barem ¨jako barman kam moc lidi nechodilo a on tam z nudy hral,postupne zacal hrat i jinde.Musime platit najem,protoze bydlime zatim v pronajmu a on mi nedava zadne penize.Myslim ze je to u nej v zacatku,trva to tak pres pul roku ale zacinam byt z toho uz psychicky na dne.Vzdycky mi rekne kolik bral a jeste ten den je neprinese a na otazku kde jsou penize, proste nejsou a nerekne co s nimi udelal. Kdyz jsem na nej zacala kricet tak rekl ze je nema a neodpovedel kde jsou.Nepomaha vubec nic, asi uz stokrat mi rikal ze vyplatu bude celou mi davat a ja si myslela ze to ohlidam,bohuzel to tak nefunguje, protoze ji nedonese ani domu.Nevim jak se k nemu chovat, kam se obratit o pomoc.Je mu teprve 26 ja jsem o 2 roky mladsi a myslim ze by se to dalo jeste zachranit.Chtela bych s nim mit rodinu, prtoze je to jinak perfektni chlap.Jeste se nedostal do zadnych dluhu, kdyz penize nema tak nehraje,jakmile je dostane tak je jde prohrat.Nerada bych aby zacal brat penize i me a pujcovat si od ostatnich.Bydlime v Plzni a nevim kde se tady da lecit tato nemoc a nevim zda na ni on pristoupi.Jak ho dostat na leceni taky nevim. Ma povahu typickyho hrdyho chlapa,tak myslim ze to bude tezsi nez jsem si myslela. Predem dekuji za odpoved

Drahá Lenko a Andy,konečně jsem se dostal na tyto stránky a mohu reagovat na diskusi mezi Tebou a Andy. Musím vám oběma říct, že jste neuvěřitelné... A myslím to jen v pozitivním smyslu!!Andy - Tvé myšlenky a pocity sleduji už nějakou dobu. Přesněji - poprvé jsem je četl, když mi je moje drahá polovička poslala vytištěné do léčebny. Musím s ní souhlasit - byl to pro mne šok.. I když jsem o spoustě pocitů mých blízkých věděl, nedokázal jsem si je uvědomit v celé hloubce.. Až Tvé "dopisy" mi pomohly pochopit... Proto Ti DĚKUJI !!! Moc mne mrzí, že s tvým přítelem to dopadlo špatně...jen doufám, že ještě příjde jeho čas a on konečně "prohlédne"... Víš, přišel jsem tam na jednu věc a možná se mnou nebudeš souhlasit (nevím, co "spouští" tvého přítele, ale u mne to asi platí) : Hazardní hraní, v jakékoliv formě (automaty, karty, sázky atp.) je v podstatě jen důsledek něčeho, co neumíme "vnitřně" zpracovat, nebo co se z jakékoliv příčiny bojíme řešit. A pokud se to naučíme, tak budeme za vodou.. A myslím, že právě pobyt v Opavě mi v tomhle hodně pomohl.. Musím Ti ještě říct, že z té Tvé diskuse jsem V Opavě udělal přednášku pro stejně "postižené" a dopadlo to, podle mě, na "úrodnou půdu". Pár lidí se dostalo sice do šoku, který trval u některých i dva dny, ale pak mi řekli, že je to posunulo podstaně dál... A co se týká Tvého případu : mrzí mne to, ale musím souhlasit s Lenkou... Hodně jsme o tom všem spolu mluvili.. Jinak Ti držím palečky, aby jsi se koněčně dostala do normálu a mohla klidně žít..A taky něco pro Tebe Leni : Asi to neumím říct, tak jak bych chtěl, ale opravdu moc si cením toho, jak mi pomáháš. Jak jsi mi napsala v jednom z dopisů - jsi můj Jackpot... Vím, že obavy jsou stále na místě, ale já bojovat nepřestanu. Vím, jak se odehrává příběh Andy a vím, čeho se vyvarovat.. Ty mi dáváš neuvěřitelnou sílu se vším bojovat a za to Tě miluji. Vím, že nás čeká ještě hodně překážek, ale myslím, že společně je zvládneme. Je pro mne důležité se nevzdávat předčasně a vědět, že po mém boku je žena, která mne miluje a věří mi, i když jí nemohu dát záruku, že to vše dopadne dobře. Důležitý je pro mne už jen ten pocit, že na to nejsem sám. "Nestahujme kalhoty, když prd je ještě daleko..." (nebo snad brod ?? :)) ) MILUJI TĚ, SLUNÍČKO !!!

Ahoj Andy,docela by mě zajímalo, co je u Tebe nového...Z Tvého posledního příspěvku jsem cítila, že jsi dost zoufalá. Co se týká mého "příběhu", můj přítel se vrátil z léčebny před čtrnácti dny a musím uznat, že šel hodně do sebe. Jsem z toho úplně vedle. Pokud by zůstal takovým, jakým je teď, byla bych moc šťastná. Jenže se tomu bojím uvěřit...že to vydrží, bojím se, že ho přestane bavit být "hodný" a při představě, že to nezvládne a já mu budu muset říct - odejdi, brečím už teď.

Ahoj Andy, myslím, že v Tvém případě je nutné /v zájmu zachování Tvého zdraví/ ukončit váš vztah. Možná si budeš připadat jako zrádce, že už mu dál nechceš pomáhat, ale ti naši kluci /a to pojmenování sedí, ať už je jim dvacet nebo padesát/ nejvíc hřeší právě na naši laskavost a dobrotu. Každý si k Tobě dovolí jenom tolik, kolik mu dovolíš ty sám. Pokud Tě už tolik let využívá a Ty se tomu nebráníš, nemá důvod s tím přestat. Tvůj příběh mě hodně šokoval, ale zároveň jsem z něj vyčetla to, co musím udělat. Musím k němu být tvrdá. A samozřejmě i sama k sobě. Třeba i tím, že přestože ho miluji, nebudu jenom mluvit o tom, že ho opustím, ale udělám to. Říkáš, že jsi udělala všechno. Ale Ty jsi ho nikdy nenechala padnout na dno, vždycky jsi tu byla připravená mu pomoct. Třeba potřebuje zůstat "sám", on se zatím obrací na všechny kolem sebe - pomozte mi, až zůstane sám, možná teprve potom půjde pro pomoc k "sobě samému". Nevím, jestli to vysvětluji dobře, velice Tě obdivuji za Tvoji obětavost a laskavost, ale právě proto je velká škoda, že to co ze sebe rozdáváš, přichází nazmar. Neboj se zůstat sama, posílí Tě to. Vím, o čem mluvím, své děti vychovávám už 10 let sama. Začni si vážit sama sebe a nenech se dál využívat. Třeba je to i pro něj to nejlepší. Riskni to, jestli k sobě patříte, tak se dokáže zvednout. A vrátí se. Moudřejší.Ale především musí pochopit, že to musí udělat sám. On sám, v tom mu nikdo nepomůže - on sám musí chtít a všechnu svou sílu napřít tím správným směrem. Dokud bude sám sebe šetřit a omlouvat, nikam se nedostane. Jenom odhodlání a vnitřní disciplína ho může dovést k cíli. Teď se chová tak, že si sám sebe nemůže vážit a s tím se těžko žije. Ale nikdo mu nedá pocit vlastní hodnoty, jen on sám ji v sobě musí objevit. Ty mu pomáháš už dlouho, teď mu zkus pomoct tím, že ho necháš, aby objevil sám sebe. Aby si uvědomil to své "špatné" a dokázal ze sebe vydolovat to dobré, co v něm je. Žádný člověk není zlý nebo dobrý. Máme v sobě všechno. Je jen na nás, čemu dovolíme, aby určovalo náš život. Každý člověk má dvě ruce. Jednu, aby pomáhal sám sobě a tu druhou, aby pomáhal ostatním. Používej je obě.

Ahoj Lenko, já jsem začala tuto diskusi, prožila peklo (bohužel pořád prožívám, ale už jsem rozhodnutá, že to s NÍM skončím). Nechci tu popisovat, jak ten náš příběh pokračoval dál, protože je to opravdu hrozný a asi nikdo by tomu neuvěřil, co všechno je schopný ON v té své závislosti provádět a stejně tak by nikdo neuvěřil tomu, co jsem přes to všechno i nadále pro něho dělala. Přes opětovné půjčování peněz (a ne malých částek, po tahání ho z nejrůznějších průšvihů, jeho neustálé lhaní, i to, že jsem ho jednou sama "načapala" v jedné herně, jak tam stojí a láduje tam peníze - což je jeden z okamžiků, které si budu vybavovat asi celý život - je to ODPORNÉ!) Prožila jsem s gamblerem cca 4 roky, ale stále nemůžu tuto závislost pochopit. Zkrátka nemůžu. Jak se někdo může stát otrokem tak stupidní věci, jako je automat? Každému normálnímu člověku je jasné, že se tam v životě nedá vyhrát žádná taková částka, která by stála za to věčné postávání u toho a už vůbec, že by si tou hrou člověk vydělal na splacení dluhů... Já se zase nějak rozepsala, to jsem nechtěla. Mně jen zaujalo, že je Tvůj přítel v léčebně v Opavě. Ten můj tam totiž byl taky. Proto mě to tehdy byla poslední naděje, doufala jsem, že se "vyléčí". Bohužel vše dopadlo úplně katastrofálně. Ale myslím si, že to neplatí všeobecně. Záleží na Tvém příteli, jak si všechno, čím si tam projde, vezme k srdci a na jeho vůli. Ten můj vůbec žádnou vůli nemá a mohu úplně klidně prohlásit, že ten šestinedělní pobyt pro něho neměl absolutně ŽÁDNÝ význam! Tvému příteli ale držím palce, aby mu to něco dalo a byl schopný po návratu vést již normální plnohodnotný život bez těch zpropadených beden. Ten můj to nedokázal. Ale já už nemám sílu mu pomáhat. Kdybyste jen věděly, co všechno jsem pro něho udělala, holky! Ale vše marné. Je to v něm asi nadosmrti. Já jsem toptálně zničená, nevím, proč mě to muselo potkat...No nic, přeju Vám víc štěstí než jsme měla já. Pro mě je to děsně těžké, protože já pro něho udělala fakt maximum, co se udělat dá. Jenže nic, prostě nic NEPOMOHLO. Vždycky si nějakou kličku našel. Holky, já jsem strašně zoufalá. Protože někde v koutku vím, že ho mám ráda. Jenomže opravdu jsem si potvrdila to, co jsem si asi nikdy nechtěla připustit, a to, že se s takovým člověkem žít NEDÁ. Pokud Vás Vaši přítelové nechtějí ztratit, ať se rychle vzpamatují a jdou do sebe. Tvrdě na sobě makají a dostanou se z tohoto prokletí. Moc Vám to všem přeju, mně se to nesplnilo:o((Zdravím Andy