Gamblerství

Přátelé, nabízím svůj klub "Anonymní patologičtí hráči" na kluby.quick.cz. Pomáháme si navzájem, já jsem střízlivý (i do hazardu) 18měsíců a je mi skvělě!
Petr

Já jsem byl taky gambler. Ale vykašlal jsem se na to.... Pařil jsem rok nebo dva. Docela slušně jsem na tom ujel. Teď akorát chlastám a občas kouřím. Občas mi ale bedny zase začínají lákat. Když si ale vzpomenu na tu trapnou náladu na zastřelení, když jsem odcházel z herny bez koruny, drží mi to od automatů pěkně daleko.. Automaty nejsou závislost jako každá jiná. Jedná se o duševní poruchu. Není to tedy závislost na chemické látce. Ovšem láká to stejně jako jiné závislosti. Nevím, proč jsem to dělal, že jsem na tom ujel. Nejlepší bylo to vzrušení z výhry. Člověk začne úplně iracionálně uvažovat o svých penězích. Máš třebas málo prachů a myslíš na to, že bys mohla vyhrát balík. Úplně ten balík cítíš a přemýšlíš, co by sis za něj koupila. Děsně to člověka vzrušuje. Ale stejně si skoro nic nekoupíš, je ti to líto za cokoliv utratit. Chceš víc a víc a víc... Už skoro 3 roky se od beden držím dál. Chce to občas trošku vůle, trošku samodomluvy, trošku výčitek tam uvnitř. Trošku paměti. Někdy před půlrokem jsem tam hodil třeba stovku, když jsem byl s kámošem. Ale pak jsem toho hned nechal a i tu stovku jsem si vyčítal. Už uvažuju jinak. Peníze už pro mě nejsou jen žetony do automatu. Ale vím moc dobře jak by bylo snadné do toho znovu spadnout...

Omlouvám se Andrej, ale v tom spěchu jsem zapoměla napsat e-mailovou adresu..... tady je : janicka.sotonova"centrum.cz budu se těšit. Děkuji.

Ahoj Andreo!
Chtěla bych tě požádat, jestli by jsi byla tak hodná a poslala mi tu brožurku od Nešpora - "Jak poznat a překonat problém s hazardní hrou" na maila. Nevím, jestli jsi už četla, jaký jsem si prožila před 14 dny peklo se svým přítelem, se kterým jsem už 3,5 roku. 3,5 roku trápení spojené s automatama. Momentálně je přítel na psychiatrii, kde se musí dostat z té své deprese a já mezitím sháním veškeré informace o léčbě a čtu tu vaše příběhy, které jsou úplně stejné jako ty moje. (například narozeniny....18 a 20 narozeniny jsem celé probrečela, protože jsem se těšila jak je oslavím a z té oslavy nic nebylo, protože veškeré peníze prohrál. O Vánocích ani nemluvím, taky je zkazil jak mohl, proto se na Vánoce nikdy netěším, protože čekám, kdy ta rána zase přijde....atd). Prostě je toho hoooodně co méme všechny společné...
Jen mu stále věřím, že se z toho dostane a proto tě žádám, jestli by jsi mi mohla poslat tu brožurku....byla bych ti moc vděčná....
Asi to píšu moc zmateně, ale honí se mi hlavou moc myšlenek na jednou...
Moc děkuji...pa Jana

Ahojky Petro,to co píšeš mě i přes tyto šílené vedra totálně zmrazilo a ještě teď mi běhám mráz po zádech.Je neuvěřitelné, jak jsi statečná a silná,moc tě obdivuji.Určitě ti hodně pomáhají tvá zlatíčka,bez kterých by jsi to zvládala mnohem hůř. Já jsem se na tyto stránky dostala téměř náhodou. Hledalaj jsem nějakou odbornou pomoc pro mého přítele a našla jsem vaše články. Určitě je mnohem lepší číst vaše osobní zkušenosti a příběhy, ale nějakou pomoc přesto najít chci.
Já na tom nejsem naštěstí tak špatně, jsem mladá, mám život před sebou a stále mám možnost vybrat,kterou cestou se dát.Je to ale velmi těžké. Přítele jsem poznala před více než třemi lety.Byl to úžasný chlap, nikdy jsme se spolu nenudili, vše bylo ok...Jen jsem pak začala přicházet na to,že mi přítel začíná lhát.Spolu nebydlíme, ale i přesto jsem nechápala, proč mi v noci nebere např. 4 hodiny telefon, proč se mi neozývá, proč má pořád nějaké divné výmluvy, které mi nesedí..Přišla jsem i na dvě nevěry, šíleně to bolelo.Nedokázala jsem ho ale opustit..Když se ohlídnu zpět,tak si vzpomenu na krásné chvíle,kdy mi dával spoustu lásky,spoustu krásných chvil.. ale na druhou stranu si vzpomenu na člověka, který mi několikrát moc ublížil..To,že hraje ruletu, jsem vůbec netušila. Možná to bylo i proto,že jsem studovala asi 200 km od města, kde žijeme a přítel si přes týden dělal, co chtěl. Jednou jsem ale měla zkouškové období, během kterého jsem do školy nemusela jezdit a přišla jsem na to,jak se dokáže po nocích bavit. V tu chvíli,když jsem se to dozvěděla, přísahám,že jsem si přála,ať má třeba jinou ženskou,jen ať není pravda, to co jsem zjisila.Vyhrál spoustu peněz a taky spostu peněz prohrál.Ale stále to byly jeho peníze..Každý normální člověk ale myslí do budoucna, a já přemýšlela,že to takhle dál nejde.Nemůžu přece chodit s klukem,který radši než aby byl se mnou, tak se sebere a hraje celou noc ruletu? Přítel je velice šikovný na práci a je v ní velmi dobrý,ale díky tomuto svinstu se vykašlal na vše, co ho kdy byvilo, co měl rád..pomalu i na mě. Když jsem se o tom všem dozvěděla, chtěla jsem ho opustit.Řekla jsem,že už to tak dál nejde, ale mu to v té chvíli bylo jedno. Byli jsme od sebe asi dva měsíce.První měsíc jsem stále jeho auto viděla stávat před hernou, pak si ale uvědomil,co všechno napáchal a že o mě oprvadu přichází a snažil se mě získat zpět. Měsíc jsem to vydržela,ale chtěla jsem mu pomoct,tak jsem se k němu vrátila. Tvrdil,že beze mě to nezvládně, že s tím chce něco dělat,že si je vědom svých chyb i toho,že na tom začal být závislý.Říkal,že jedině já mu můžu pomoct, tak jsem šla k němu, protože mi na něm záleželo a nechtěla jsem ho v tom nechat samotného.
Zase se začal snažit, vše bylo v pohodě. Asi po 2 měsících jsem končila školu, tak jsem měla moc práce s diplomkou a taky se závěrečnými zkouškami, neměla čas na něj a on zase vykolejil. Věděl, že jsem doma a že se učím, tak si dělal co chtěl. Zase začal kašlat na práci a já ho jen tahala z herny. K tomu ještě začal hrát karty se svýma kamarádama.Zdá se to neškodné,že?Ale oni hráli o velké peníze.. Když jsem měla zkouškové období, tak mi to vždycky před každou zkouškou krásně opepřil, vždycky něco provedl a já z něj byla psychicky úplně mimo. Těsně před závěrečnýma zkouškama jsem se učívala u něj doma,ale on tam nebyl..Každý večer mi utekl do hospody hrát karty.Bylo to strašně těžké, chtěla jsem se snažit soustředit na studium, ale stále jsem myslela na to, co se to mezi náma dějě.. Vždycky, když jsem ho našla v herně,jsem mu řekla,že s ním končím,že už ho nechci vidět..on mě vždycky nechal jít..Bohužel jsme se pokaždé k sobě vrátili,až doteď.Mám po škole, takže mi nevadí psychická zátěž a snažím se být tvrdá. Naposledy jsem ho z herny táhla ve čtyři hodiny ráno, samé sliby, samé lži. Nevěřím mu ani slovo.Vím,že je to špatné..Nevím jak dál.Zjistila jsem,že jsem si vinu dávala sama sobě.On to ke všemu dokázal vždycky na mě hodit,že určitou vinu samozřejmě nesu i já,například za to,že jsem mu nepomohla.Ale já nevěděla jak..Nevím doteď co mám dělat.Hledám proto nějakou odbornou pomoc, byla bych ráda, kdyby si přítel mohl o tom s někým promluvit. Velmi důležitá věc, kterou jsem nenapsala je, že si uvědomil,co všechno udělal a chce se léčit.Já mám strach,že to jsou opět lži,ale snažím se mu tu pomoc najít.Odkopla jsem ho a on si až potom,kdy jsem byla opravdu velmi tvdá, uvědomil, že je vlastně v pasti.Zjistil,že teď jsem odešla nadobro a že se už neřídím srdcem,ale rozumem a snaží se změnit. Chce překopat celý svůj život a žít jinak..
Já mám ale z budoucnosti s ním velký strach a už jsem mu dávala tolik šancí a tolikrát mu odpustila, že mám strach to udělat znovu a čekat, kdy se opět všechno zhroutí.Nejdůležitější krok, jaký udělal a kterého si moc vážím je to, že šel a vše řekl své matce.Ta samozřejmě nic nevěla,jen tušila,že něco není v pořádku,ale nevěděla nic...
Přítel je na tom celkem dobře, nemá žádné dluhy, vždycky měl, co chtěl. Když chtěla auto, tak se snažil aby si ho koupil, stejně tak motorky a další věci..Jenže když přičichl k tomuto stupidnímu hazardu a zjistil, že peníze se dají získat mnohem rychleji, jinou cestou (ruleta),tak už bylo vše v háji.Nezajímalo ho nic jiného než to,jak vyhrát nad ruletou..
Snažím se najít někoho, kdo by nám mohl pomoci, po té psychické stránce. Někoho, s kým by jsme si mohli sednout a vše pořádně probrat.
Možná mátě nějaké kontakty, nebo víte o někom,na koho se můžeme obráti. Byla bych moc vděčná za jakoukoliv radu. Nechci přítele odkopnout, chtěla bych mu podat pomocnou ruku, i když vím, že nejdůležitejší je,aby to chtěl on sám. Zatím to vypadá,že to tak chce,ale stejně se bojím s ním zůstávat. Neustále přemýšlím jak to udělat, jestli s ním dál být či ne. On ví, že z něj mám strach a že s ním být nechci,ale pořád mi tvrdí, že když na to bude sám, že to nezvládne,že mě potřebuje..

Všechny Vás tady zdravím,
nečetla jsem zpětně všechny příspěvky, proto bych se ráda zeptala na dvě věci
1. je mezi vámi někdo, jehož partner se ze závislosti dostal, popř jak dlouho nehraje
2. zda nemáte kontakty na psychology/psychiatry, nejlépe ve východních Čechách.
Mimochodem, partner v tom jede v "malým" asi 10 let, ve velkým (jde už o statisíce) 4 roky, lhal, sliboval,... takže jsem skončila sama s ročním dítětem a přestala doufat, že to zvládne. Se mnou odmítal jít na léčení (já to zvládnu sám). Teď se ho ujali jeho rodiče, tak pro ně sháním informace.

Ahoj Petro!
Jsi vážně moc statečná a držím ti pěsti, ať to zvládneš...
Mám podobný problém. Můj přítel se kterým jsem 3,5 roku, je také závislý na automatech. Je mu 27 let a automaty hraje už od 14 - 15 let. Věděl, že je závislý, ale zastával se názoru, že když si nedokáže pomoct sám, tak mu nikdo jiný nepomůže.
Začali jsme spolu bydlet a zdálo se, že už se srovnal a že myslí na budoucnost. Jenže po nějakých 4 měsících začal ten samý kolotoč. Prohrál spoustu peněz...proto se rozhodl, že bude ambulantně docházet k psychiatrovi a bude usilovat o to, aby se dostal na léčení. Asi po třetí návštěvě se cítil být v pohodě a přestal tam chodit. Opět mu to vydrželo jen na několik měsíců a teď sáhl i na mé peníze (6500,-). Byla jsem už rozhodnutá od něj po několikáté odejít. Přišla jsem domů a on byl totálně psychicky na dně, celý ubrečený, jako malý kluk. Po tu dobu co jsme spolu zhubnul o 15 kilo. Sám mi pak řekl, že se na něj mám vykašlat, že mi akorát ničí život, že už dál nemůže vidět mé uplakané oči a zlomené srdce, že mě akorát ničí atd. No a před týdnem jsem ho našla v koupelně podřezaného. Stačila jsem zavolat záchranku a jeho odvezli. Momentálně je na psychiatrii, kde ho drží pod antidepresivy a snaží se mu pomoci. Já jsem stále z toho v šoku...samozřejmě, že jsem opět spolu, v takovéto situaci ho nemůžu nechat samotného a hlavně ho opravdu moc miluji, proto mu dávám opět šanci všechno zachránit. Já nevím proč, ale já mu prostě věřím, že se z toho dostane. Jen mám strach, po tom, co jsem si přečetla tvůj příběh...nevím vlastně co mám dělat. Tolikrát jsem ode všech slyšela, že se mám na něj vykašlat, ale srdíčku prostě neporučíš...

Ahoj, je mi Tě moc líto. Chápu, že ho máš ráda, je to Tvůj přítel. Proto s tím zkuste začít bojovat. Nepíšeš nic konkrétního, tak nevím, jak se na to kouká přítel. Uvědomuje si svou nemoc? Hodlá s tím něco dělat? Musíte si jednak o všem promluvit, on si musí svou závislost uznat a sám se rozhodnout, jestli s tím chce skončit. První z věcí by pak byla léčba. Je to kruté, ale pro začátek asi nic jiného nezbyde. Základ je ale v tom, že on sám se z toho bude chtít dostat. Musíte si proto spolu o všem promluvit. Kdyby sám chtěl, měl to odhodlání se léčit a vůbec s tou závislostí bojovat, měla bys s ním ještě zůstat a zkusit to. Pokud se ovšem k problému staví tak, že vlastně problém nemá a bude hrát vesele dál s takovýma těma chabýma řečma, že to má pod kontrolou, budeš muset od něj odejít. Dříve nebo později by Tě to zničilo. To mi věř. Věřím ale, že k takovému rozhodnutí nakonec nebudeš muset dospět. Ono to bude těžké i když se přítel rozhodne pro léčbu. Hlavně potom - splácení dluhů a tak. Jinak Ti posílám dva odkazy na stránky zabývající se gamblerstvím, určitě můžeš dát příteli přečíst i příběhy tady z Doktorky, aby věděl, jak to také může dopadnout. Držím palce, ať se Ti to podaří vyřešit a klidně mi napiš na mail: andysk"centrum.cz. Tady jsou ty odkazy: http://www.plbohnice.cz/nespor/addictcz.html
http://www.sweb.cz/gambling/main.htm
Drž se! Andy

Už nemůžu..trvá to přes rok a je to stále horší a horší...prohrál 4 miliony. Chytrej kluk, v okamžiku chutě na hraní absolutní nula.
Co s tím? Je to můj přítel..

Ahojte holky, moc vás tímto všechny zase po delší odmlce zdravím a ze srdce bych vám všem přála,aby alespoň váš příběh byl příběhem se šťastným koncem.Já to štěstí bohužel neměla (viz. mé příspěvky z dřívějška), manžel své hráčské vášni podlehl natolik, že si raději sám vzal život,aby nás ostatní už dál netrápil.Mé vzpomínky na něj jsou pořád tak bolestné, jak by ne,když vám odejde někdo, koho jste tolik milovali.V srpnu to už budou skoro tři roky co se to vše stalo, ale vlastně je to jako by to bylo teprve včera.Když se však otočím zpátky, od té doby jsem se svými chlapečky (8 a 6 let)ušla obrovský kus cesty, a že to pro nás nebylo vůbec lehké.Naštěstí jsem si našla celkem dobrou práci, mám stálý příjem, kluci jsou zdrávi, Lukášek už mi chodí do druhé třídy, Kubík nastupuje do školy po prázdninách.Jsou to nádherní kluci, které by mi mohl leckdo závidět.Hrací automaty jim však vzaly tátu,kterého tolik milovali a dodnes jim i mě moc chybí.Je už jen v našich vzpomínkách a přesto,že nám někdy docela dost ublížil, v našich srdíčkách zůstaly jen ty hezké vzpomínky.Ale proč vám píšu.Když jsem si tady přečetla pár vašich příspěvků, kde váháte,zda partnera kvůli tomu opustit či nikoliv, musím uznat i dnes, že neznám správnou odpověď, tak jako jsem dodnes nepřišla na to, proč se nám společnými silami nepovedlo manželovi z této závislosti pomoci,ač jsme se tak snažili. Všechno je to o vůli, v tom bude asi ten zakopaný pes.A ta je u převážné většiny gamblerů asi mizivá.Dneska bych asi být svobodná a bezdětná okamžitě ze vztahu couvala, je to bolestné zjištění,ale ušetříte si spoustu dalších problémů, a věřte, že vím o čem mluvím. Něco jiného je mít už rodinu. Já už dál opravdu nemohla,tak jsem se rozhodla od partnera odejít a on si sám nechtěl (možná neuměl) si najít cestu k nám zpět,samozřejmě bez hracích automatů.Když se dneska otočím zpět,asi bych raději splácela dluhy,jen kdybych měla svou lásku zpět.Je to asi blbost,ale to pochopí jen ten,kdo by se ocitl v mé situaci.Jsem pořád sama,chybí mi pohlazení,jeho něžné doteky,no prostě vše,co k mému Mirkovi patřilo.Klukům chybí jejich táta, někdo,kdo si s nimi dokázal neomezeně blbnou (na to už mi někdy fakt chybí síly).Já koluji pořád jen mezi prací,školkou a školou, domácností a na mé koníčky teď už nezbývá moc času.S Lukáškem mě teď čeká vyšetření u dětského psychologa, začal se mi pokakávat a je dost pravděpodobné, že má v souvislosti s úmrtím svého otce v sobě nějaký blok, který se mi nedaří nějak zvládnout.Snad najdem společnými silami toho příčinu.Snažím se s nimi o tom v patřičných mezích mluvit,začínají se moc ptát,jak to bylo a mě to dovádí opravdu moc k slzám.Navíc si Lukášek ještě na ledacos pamatuje a onehdy se ke mě donesla zpráva,že Luki povídal spolužákům, že jeho tatínek umřel, protože ho maminka nepustila a nedala mu penízky na jídlo a on chudák vyhladověl.Tak nevím,ale to fakt po tom,co jsme všechno spolu absolvovali (2x léčebna v Opavě, návštěvy manželské poradny, psychologa přes hraní a pod. - myslím,že jsme spolu vyzkoušeli vše)moc bolí.Už jen proto nezadané holky utíkejte daleko,nechceteli zažít to, čím si musela projít já. Je fakt,že dneska už nejsem v tom ustavičném strachu,když se manžel zpozdil jelikož brázdil zase některou z heren (a že jich tu od té doby u nás v Ostrvě zase vyrostlo),nemusím nikoho poníženě kontrolovat, nemusím se obávat dluhů, ze svých vydělaných korunek si koupím,co chci. Za tu dobu jsem se naučila udělat si radost sama sobě, i když největší radost mám ze svých sluníček. Pouze jiskřičky v jejich očích mě ženou dál,pro ně ještě má cenu žít.Snažila jsem se najít jim kamaráda,ale je to pro mě moc těžké i po těch třech letech se s tím vyrovnat,tak se mi to zatím nedaří.Manželovou smrtí jsem tak našla svobodu co se týče osvobození od neustálého stresu, na druhé straně jsem ztratila člověka,který mi i po těch letech samoty moc chybí.Proto holky dobře zvažte,co od života chcete dál,moc vám přeji šťastnou volbu,je moc těžké poznat,co je v tuto chvíli správné,ale řiďte se zdravým rozumem a taky svým srdíčkem,snad vám napoví tu správnou cestu. Jsem s vámi a myslím na vás všechny. Tak hodně štěstí Petra

Ahoj Petro, tak Tě vítám mezi přítelkyně, které chodí s gamblerem. No upřímně řečeno, už mě zarazila Tvá věta v úvodu, že Tvůj partner viní Tebe z hraní. Když jsem se seznámila s mým "jednorukým banditou" , tak mi ihned nastínil, že je profi "hráč" , měl bejvalou přítelkyni, se kterou se záhy rozešel a než si uvědomil, že by s tímto problémem měl něco dělat trvalo mu to 4 měsíce, kdy já jsem mu poskytla pomoc, ale dá se říci, že jsem ho záměrně nechala padnout na dno , jen s rozdílem, že pěníze měl své a půjčoval si na sebe a v tom vidím velký rozdíl. Lidi , kteří hrají , jsou agresivní, svalují vinu na své blízké .... to je charakter, který bych asi nesnesla, vinu musí hledat hlavně u sebe a nápravu také. Nikdy nepochopím , jak k vůli dvou dnů v podniku, kde to krásně bliká nlže napoměnout jedinec úplně na všechno - a hodit hlavně vše za hlavu. Můj přítel je chtrej jako liška, ale jakmile sedne k automatu stává se z něho troska , vlastně když tak nad tím přemejšlím, tak se z něho stává troska až při uvědomění si, že prohrál nějakou tu sumičku. A střípek ... po 4 měsíčním půstu, kdy nehrál a sekal latinu ( nutno podnoutknout, že všechn pěníze chodí a můj účet ) jsme ho vybavila 2 tisícy a on to trošku roztčil). Ale strávil v herně jen 10 min, jelikož mé nutkání, že se opět něco děje bylo na místě. Nestačil prohrát nic a domu šel vedele mě jako spráskaný pes. Dnes už nemám ani sílu brečet, vztekat se, uvařila jsem mu kávičku, uložila ho a nepromluvila ani větu) . Sám si chlapec musí uvědomit , že je to krizový stav. Měla jsem ho hodně ráda, ale když vidím mezi jakou lůžu dovede jít a hrát si na svém miláčkovi, asi to nebude mít dlouhé trvání... náš vztah. Hlavně by Ti chtěla Péťo doporučit, že brek a vztek Ti nepomohou a nejlšé by bylo, kdyby jsi hospodařila s penězi Ty. Co je ovšem u Tebe bolestné je fakt, že Tě přítel obviňuje a mizí Ti peníze "záhadným způsobem", nechci Ti doporučovat, že se máš podívat po někom jiném, to je víc než složité, ale neměla by jsi z toho být psychicky rozhozená .... Péťo , drž se, za vše se má bojovat, ale uvaž, není-li vhodné zvednout kotvy- alespoň v náznaku , protože jen při vyhrocených situacích si alespoň člověk uvědomí, co ztrácí ..... pa Emma ...kdyby nějaký dotaz tvojeeso"atlas.cz

Zdravím všechny přítelkyně gamlerů. Bohužel se do nich musím počítat i já a je to uplně šílený!Chodíme spolu krátce (asi 5 měsíců)a za tu dobu 2x hrál a 2x prohrál docela velkou sumu peněz.V současné době se rozhoduju,jestli s ním mám i nadále zůstat, při představě, že by se to peklo mělo opakovat mě oblízá hrůza.Na druhou stranu ho mám strašně moc ráda a chtěla bych mu od toho svinstva pomoct.Můj přítel už se z toho léčil někdy před 10 lety.Vydržel být "čistý" docela dlouho, jenže pak přestal být důsledný v tom,že by neměl mít přístup k penězům a kolotoč se rozběhl znovu.Naštěstí si velice dobře uvědomuje co si tím způsobuje, mluví o se mnou o tom,ale nejhorší je to,že si vůbec nevěří,že to znovu zvládne.Chci ho znovu objednat někam k psychiatrovi,ale vůbec nevím kde.Naštěstí přítel spolupracuje,ovšem upozornil mě, že se nepůjde léčit na úkor práce.Je totiž uplně na nervy z toho aby splatil dluhy.Podle mého jich nemá až tak moc(asi 100 tis)Z toho převážnou většinu v bance a pak něco u kámoše a rodiny.Já sama nevím,jestli tohle všechno ustojím.Mám pocit,že kdyby se to mělo stát ještě jednou,tak končím.Takhle se přece nedá žít.Jak by šlo s takovým člověkem založit rodinu, mít děti? nemožný...A přitom je to inteligentní, chytrý kluk, má zajímavou,zodpovědnou práci, tak proč je schopný naházet tisíce do nějaké debilní bedny????já to naprosto nechápu...kde se to v těch lidech bere??
Vůbec nevím,jak se k němu mám chovat.Je to pro mě strašně těžký, tvářit se že je všechno v pořádku a přitom je to uplně naopak.Naposled se to stalo přesně před týdnem.Byli sme společně se známýma hrát bowling,všechno bylo naprosto v pohodě, super zábava,jenže pak přítel dostal nějaký zkrat,že se jde projít a už to bylo..šel se projít k automatům.Bohužel měl zrovna u sebe kartu a já ho nebyla schopná zastavit..pak sem ho šla hledat,nenašla a o tom,že je v našem městě nová herna,sem prostě nevěděla...pak sem mu volala, snad 100x,nebral to,nereagoval, až poté co prohrál celou výplatu se mi sám ozval s tím,že si přeje aby ho přejelo auto a že se mu nechce žít a ať od něj odejdu...byl to děs prostě...
Nevím,jestli to budete některá číst,ale je utěšující číst o tom,že v tom nejsem uplně sama.Kdyby ste se mi chtěl někdo ozvat,jak tohle všechno zvládat,byla bych vám moc vděčná.Držím všem pěsti!!Petra

Zdravím všechny přítelkyně gamlerů. Bohužel se do nich musím počítat i já a je to uplně šílený!Chodíme spolu krátce (asi 5 měsíců)a za tu dobu 2x hrál a 2x prohrál docela velkou sumu peněz.V současné době se rozhoduju,jestli s ním mám i nadále zůstat, při představě, že by se to peklo mělo opakovat mě oblízá hrůza.Na druhou stranu ho mám strašně moc ráda a chtěla bych mu od toho svinstva pomoct.Můj přítel už se z toho léčil někdy před 10 lety.Vydržel být "čistý" docela dlouho, jenže pak přestal být důsledný v tom,že by neměl mít přístup k penězům a kolotoč se rozběhl znovu.Naštěstí si velice dobře uvědomuje co si tím způsobuje, mluví o se mnou o tom,ale nejhorší je to,že si vůbec nevěří,že to znovu zvládne.Chci ho znovu objednat někam k psychiatrovi,ale vůbec nevím kde.Naštěstí přítel spolupracuje,ovšem upozornil mě, že se nepůjde léčit na úkor práce.Je totiž uplně na nervy z toho aby splatil dluhy.Podle mého jich nemá až tak moc(asi 100 tis)Z toho převážnou většinu v bance a pak něco u kámoše a rodiny.Já sama nevím,jestli tohle všechno ustojím.Mám pocit,že kdyby se to mělo stát ještě jednou,tak končím.Takhle se přece nedá žít.Jak by šlo s takovým člověkem založit rodinu, mít děti? nemožný...A přitom je to inteligentní, chytrý kluk, má zajímavou,zodpovědnou práci, tak proč je schopný naházet tisíce do nějaké debilní bedny????já to naprosto nechápu...kde se to v těch lidech bere??
Vůbec nevím,jak se k němu mám chovat.Je to pro mě strašně těžký, tvářit se že je všechno v pořádku a přitom je to uplně naopak.Naposled se to stalo přesně před týdnem.Byli sme společně se známýma hrát bowling,všechno bylo naprosto v pohodě, super zábava,jenže pak přítel dostal nějaký zkrat,že se jde projít a už to bylo..šel se projít k automatům.Bohužel měl zrovna u sebe kartu a já ho nebyla schopná zastavit..pak sem ho šla hledat,nenašla a o tom,že je v našem městě nová herna,sem prostě nevěděla...pak sem mu volala, snad 100x,nebral to,nereagoval, až poté co prohrál celou výplatu se mi sám ozval s tím,že si přeje aby ho přejelo auto a že se mu nechce žít a ať od něj odejdu...byl to děs prostě...
Nevím,jestli to budete některá číst,ale je utěšující číst o tom,že v tom nejsem uplně sama.Kdyby ste se mi chtěl někdo ozvat,jak tohle všechno zvládat,byla bych vám moc vděčná.Držím všem pěsti!!Petra

Zdravím všechny přítelkyně gamlerů. Bohužel se do nich musím počítat i já a je to uplně šílený!Chodíme spolu krátce (asi 5 měsíců)a za tu dobu 2x hrál a 2x prohrál docela velkou sumu peněz.V současné době se rozhoduju,jestli s ním mám i nadále zůstat, při představě, že by se to peklo mělo opakovat mě oblízá hrůza.Na druhou stranu ho mám strašně moc ráda a chtěla bych mu od toho svinstva pomoct.Můj přítel už se z toho léčil někdy před 10 lety.Vydržel být "čistý" docela dlouho, jenže pak přestal být důsledný v tom,že by neměl mít přístup k penězům a kolotoč se rozběhl znovu.Naštěstí si velice dobře uvědomuje co si tím způsobuje, mluví o se mnou o tom,ale nejhorší je to,že si vůbec nevěří,že to znovu zvládne.Chci ho znovu objednat někam k psychiatrovi,ale vůbec nevím kde.Naštěstí přítel spolupracuje,ovšem upozornil mě, že se nepůjde léčit na úkor práce.Je totiž uplně na nervy z toho aby splatil dluhy.Podle mého jich nemá až tak moc(asi 100 tis)Z toho převážnou většinu v bance a pak něco u kámoše a rodiny.Já sama nevím,jestli tohle všechno ustojím.Mám pocit,že kdyby se to mělo stát ještě jednou,tak končím.Takhle se přece nedá žít.Jak by šlo s takovým člověkem založit rodinu, mít děti? nemožný...A přitom je to inteligentní, chytrý kluk, má zajímavou,zodpovědnou práci, tak proč je schopný naházet tisíce do nějaké debilní bedny????já to naprosto nechápu...kde se to v těch lidech bere??
Vůbec nevím,jak se k němu mám chovat.Je to pro mě strašně těžký, tvářit se že je všechno v pořádku a přitom je to uplně naopak.Naposled se to stalo přesně před týdnem.Byli sme společně se známýma hrát bowling,všechno bylo naprosto v pohodě, super zábava,jenže pak přítel dostal nějaký zkrat,že se jde projít a už to bylo..šel se projít k automatům.Bohužel měl zrovna u sebe kartu a já ho nebyla schopná zastavit..pak sem ho šla hledat,nenašla a o tom,že je v našem městě nová herna,sem prostě nevěděla...pak sem mu volala, snad 100x,nebral to,nereagoval, až poté co prohrál celou výplatu se mi sám ozval s tím,že si přeje aby ho přejelo auto a že se mu nechce žít a ať od něj odejdu...byl to děs prostě...
Nevím,jestli to budete některá číst,ale je utěšující číst o tom,že v tom nejsem uplně sama.Kdyby ste se mi chtěl někdo ozvat,jak tohle všechno zvládat,byla bych vám moc vděčná.Držím všem pěsti!!Petra

Zdravím po dlouhé době Andy a všechny ostatní staré "známé". Jen Vám chci říct, že zatím s tím ještě bojujem. Ne s gamblerstvím, ale jeho následky. A je to mnohem těžší, než jsem si kdy dokázala představit. Takové soukromé peklíčko. Jsem ráda, že jste stále tady a že si můžeme povídat o věcech, které ti co to nezažili nechápou. Dává mi to sílu, kterou v poslední době obrazně řečeno seškrabuju ze dna svého srdce. Holky držte se.

Milá Ivanko, úplně přesně vím, jak Ti je:o(( Teď ale nemá cenu tu hrůzu tu znovu rozepisovat. Ráda bych Ti poradila ohledně léčení. Ale nevím, odkud jsi. Na malém městě budou ty možnosti určitě menší. Jestli chceš, napiš mi na mail andysk"centrum.cz a něco spolu vymyslíme. Je moc dobře, že se přítel rozhodl pro léčbu, to je první krůček k tomu, aby se ztoho dostal. Ozvi se, Andy

Musím přiznat,že by mě nikdy nenapadlo,že jednou budu vyhledávat právě tyto stránky....Jsem Vám všem moc vděčná za každé to strašné slovíčko "gamblerství" a hlavně zkušenosti s tím...Jsem psyhicky na dně, mám pocit, že se mi zhroutil svět...můj přítel je gambler..Moc Vás prosím o pomoc.Rozhodl se sám, že podstoupí léčbu,ale vůbec nevím kam se obrátit, co to obnáší,kde jsou léčebny atd. Může mi někdo z Vás poradit.Moc všem děkuji

Mirku, děkuji Ti za tvůj upřímný příspěvek. Ty se samozřejmě nemůžeš považovat za toho, kdo má tuhle hrůzu na svědomí. Hlavně si nepřipadej jako nějaký drogový dealer... Já myslím, že vina je někde jinde. Kdyby příslušné zákony zakázaly provoz hracích automatů, nikoho by to ani nelákalo vyrábět. Vy byste se určitě realizoval v něčem smysluplnějším... Dokud legislativa v tomhle státě provoz automatů povolí, nic se bohužel nezmění. Jak už jsem sem kdysi psala, nebylo by od věci založit např. občanské sdružení, které by se pomocí v tomto směru zabývalo. Připadá mi, že problematice gamblerství se tu nevěnuje tolik pozornosti, kolik by se zasloužila. Např. pro drogově závislé je tu daleko více možností, jak problém řešit. A já si nemyslím, že by gamblerství bylo menším problémem - naopak!!
Takže první, kde by se mělo začít něco dělat, je Parlament... Ale bohužel všichni víme, jak moc našim pánům politikům na svých voličích a občanech vůbec záleží...
Takže Mirku, vy se prosím neobviňujte a naopak buďte rád, že i přesto, že jste s forbesama jaksi spojen, není to z té stránky, že byste se na nich stal závislým...
Zdravím, Andy

Petro, Andrejko, Lenko a vy zastupe vsech ostatnich, prosim odpustte ... Jsem chlap a musim priznat, ze po precteni vasich prispevku mam slzy na krajicku. Pane Boze tohle je ale svinstvo. Nejradeji bych si urezal ruce, proc ? Protoze jsem ten kdo tohle svinstvo vyrabi :( Kdyz jsem nastupoval videl jsem jen skvelou praci a moc jsem se nazabival nasledky :o( Vsem Vam drzim pesti, aby Vase zivoty nabrali lepsi smer nez ten dosavadni .... Vsem se moc omlouvam, tohle ... nemam ani slova. Kdybych ktere koliv z Vas mohlo jakkoliv pomoct napiste mi prosim na mirekqwert"seznam.cz

Andy moc ti děkuju za tvoji odpověď.Máš pravdu že tohle můžeme pochopit jen my, co jsme si tím peklem prošli nebo jím procházíme.
O léčení jsme s přítelem také mluvili.Chtěla jsem aby šel se mnou za psychologem, lékařem, na terapii.V té době jsem na tom byla psychicky špatně a chtěla se jít poradit s odborníkem i sama.Přítel nejdříve sliboval, že určitě někam zajdeme, ale s odstupem času to tak nějak vyšumělo.Je mi jasný, že to není asi nejlepší.Vím že je to psychická nemoc - závislost a že stačí sebemenší problém a stres a dotyčný může vše chtít vyřešit opět u hracích automatů.Mám z toho husí kůži, jen při pomyšlení, že se to stane znovu.To už bych vážně neustála.Když se o tom bavím s přitelem tak mi stále opakuje,že konečně pochopil, že už prostě hrát nesmí, že kdyby opět začal, tak že už příjde opravdu o vše - o mě, o podporu rodiny, o šanci žít "normální" život.Je si vědom toho že takhle dopadnout nechce.Oba nás mrzí (mě možná o něco více), že nemůžeme normálně žít, plánovat budoucnost (svatbu a miminko), pořídit si vlastní bydlení, jet na dovolenou, protože prostě nejsou peníze.Když si představím tu sumu, co přítel jen tak zbůhdarma vyhodil do těch blikajících odporných věcí, tak to není vůbec přijemný pocit.Hlavně když si uvědomuju co by jsme si za to všechno mohli pořídit.
I když mě přítel tolikrát zradil (lhal mi defakto po většinu našeho vztahu:(), pošlapal mou důvěru, ublížil mi, tak i přesto mám chuť a snahu mu věřit.Věřím mu, že nehraje a že už si na to dá pozor.Ovšem šance je to poslední.Pokud zklame znovu, tak by to byl konec.Nemohla bych s takovým člověkem dál žít a mít třeba rodinu.Takový sebevrah nejsem.Ale moc bych chtěla aby nám to vyšlo a my si konečně mohli užívat jeden druhého a života - spolu.
Jen zbývá uhradit všechny jeho dluhy.Jelikož jsou opravdu vysoké, tak to půjde pomalu.
Snažím se mu být oporou.Ale není to jednoduché.Nějakou dobu je klid, ale pak mu začnou volat lidi,kterým dluží peníze a to jsou pak doma stresy a špatná nálada.To ho pak nespoustím z očí, protože mám strach, aby nezpanikařil a nešel do herny.Ti co to nezažili tak nepochopí.Je to hrozně těžký na psychiku.U mě je problém i to, že o tom nemůžu mluvit s každým.Mé rodině jsem neřekla vůbec nic.Moc bych se jim chtěla svěřit ale nejde to.Naši by to nepochopili a přemlouvali by mě abych s s ním rozešla.Měli by prostě o mě strach.Takže u našich děláme že je všechno v pořádku.Ale je to hrozně nemáhavý a vyčerpávající:(
S tím doktorem vím, že by bylo rozhodně lepší a úspěšnější absolvovat nějaký sezení.Zkusím to příteli při vhodné příležitosti nadhodit a uvidíme.Každopádně by to mělo být rozhodnutí přítele.Neměl by tam chodit z donucení, jen kvůli mě.To by nemělo smysl.No uvidíme jak se k tomu postaví.
Drž palce prosím.
Nerada bych to celé prožívala znovu, nerada bych přítele ztratila.Doufám, že jsme si už vytrpěli dost a že se na nás usměje alespoň kousek štěstí!
Děkuji ti za palečky a samozřejmě i já vám oběma přeju hodně štěstíčka a držím palečky ať dluhy zmizí a vy ať můžete konečně žít život naplno, mít rodinu, prostě ať jste šťastní.Moc ráda bych s tebou byla v kontaktu.Víš když přijde nějaký problém, nějaký splín, abych to s tebou mohla probrat, samozřejmě jestli budeš chtít.Myslím že by jsme se mohly navzájem podržet:)Bylo by to fajn.Pokud budes chtít Andy tak písni na můj e-mail: jerabkova"dimension.cz.Budu moc ráda.
Měj se krásně a ahoj.A ještě jednou děkuji