ROMOVÉ - žijí tu s námi

Situace kolem mě donutila navštívit léčebný program

Na začátku mého druhého semestru zemřeli moji dva nejlepší přátelé při dopravní nehodě. Byla jsem tam, kde na začátku. Neustále jsem v sobě cítila neuvěřitelnou bolest, kvůli níž jsem se můj stav prostě nezlepšoval. Proto jsem nastoupila do rezidenčního léčebného programu s poruchou nálad mladých dospělých. Strávila jsem tam 45 dní, a psychiatra jsem navštěvovala 1-2 krát týdně.

Součástí také byly skupinová a individuální terapeutická sezení, která zahrnovala různé typy terapie. Každé ráno probíhala 30 minut terapie všímavosti. Provedli jsme arteterapii a experimentální terapii – lanové dráhy, hraní her, kanoistika. Začala jsem také s dialektickou behaviorální terapií (druh hovoru, který se zaměřuje na identifikaci a změnu negativního myšlení a chování).
Stále se učím, ale nevzdám se

Nyní je mi 26 let, a s bipolární poruchou žiji už šest let. Je to něco, s čím se musím každý den vypořádat. Ovlivňuje téměř všechny aspekty mého života. Kvůli různým lékům si musím hlídat příjem potravy, neustále mít při sobě láhev s vodou. Neustálá touha po pohybu je jedním z nejhorších vedlejších účinků – nutí vás vylézt z kůže. V práci o mé nemoci nikdo neví, takže mnohdy trpím šílenými bolestmi hlavy, které musím ustát. Nemoc ovlivňuje také můj společenský život, nemůžu zůstat venku víc jak 3 hodiny a alkoholu se musím vyhýbat.

Naštěstí jsem se naučila mnoho skvělých zvládacích mechanismů, které se vypořádaly s mou nemocí. Dál navštěvují svého psychiatra, začala jsem také cvičit, kardio cvičení mi hodně pomáhá, ale to, co pomáhá nejvíc, je spánkový režim. Založila jsem si blog, kde se o své nemoci rozepisuji, vytvořila se tam komunita lidí, kteří své nemoci před okolím také tají. Myslím, že nám to všem moc pomáhá.

Bipolární porucha mi nezabrání žít si svůj život. Mám v plánu jít do školy. Chystám se začít pracovat na výzkumu závislosti na univerzitě ve Washingtonu. Mám v plánu se vdát a mít rodinu.

Mám prostě v plánu žít jakýkoliv život, který chci žít.

Bipolární porucha

Bipolární porucha, dříve nazývaná maniová deprese, je stav duševního zdraví, který způsobuje extrémní výkyvy nálad, jež zahrnují emoční maxima (mánie nebo hypomanie) a minima (deprese). Když se dostanete do deprese, můžete se cítit smutní nebo beznadějní a ztratit zájem nebo potěšení ve většině činností.

Když se vaše nálada změní na mánii nebo hypomanii (méně extrémní než mánie), můžete se cítit euforicky, plní energie nebo neobvykle podrážděni. Tyto změny nálady mohou ovlivnit spánek, energii, aktivitu, úsudek, chování a schopnost jasně myslet.

Epizody výkyvů nálady se mohou vyskytnout zřídka nebo několikrát ročně. Zatímco většina lidí bude mít mezi epizodami nějaké emoční příznaky, u některých se nemusí vyskytnout žádné.

Přestože je bipolární porucha celoživotním stavem, můžete zvládnout výkyvy nálady a další příznaky dodržováním léčebného plánu. Ve většině případů je bipolární porucha léčena léky a psychologickým poradenstvím (psychoterapie).

Život s bipolární poruchou není vůbec snadný, neustále se učím, jak ji ovládnout

Mackenzie Driscollové (26) byla diagnostikována bipolární porucha, se kterou se učí žít už přes šest let. I přes veškeré těžkosti, které nemoc má, se naučila zvládat práci, sociální situace a každodenní život s nemocí, která není jen neviditelná, ale nese s sebou také spoustu vedlejších účinků.

Dlouho jsem bojovala se svým duševním zdravím. Co si pamatuji, tak vždy jsem byla úzkostná a neustále jsem pociťovala příznaky deprese a obsedantně kompulzivní poruchy (OCD). Přesto jsem nikdy odbornou pomoc nehledala. Během mého prvního ročníku vysoké školy se moje deprese začaly zhoršovat. Neměla jsem žádnou motivaci.

Byla jsem velmi unavená, často jsem nedokázala vstát z postele a můj mozek se rozhodl v jeden moment zabývat asi miliony dalšími věcmi, proto jsem byla mnohokrát i zmatená. Z tohoto důvodu jsem vyhledala lékařskou pomoc a začala užívat svá první antidepresiva.
Psychiatr mi diagnostikoval bipolární poruchu

Později jsem se dozvěděla, že jsem občas prožívala i manické epizody. Nespala jsem, nemohla jsem sedět, hned na to se mě zmocnila letargie a měla jsem strach z lidí. Postupně jsem se vyhýbala všemu, přestala jsem o sebe pečovat, a z důvodu nedostatku energie jsem se nesprchovala třeba i týden.

Můj terapeut navrhl, abych zašla k psychiatrovi, což jsem také udělala. Právě ten mi konečně diagnostikoval bipolární poruchu a začal s léčbou, do které spadal režim stabilizace nálad a antipsychotik. V následujících měsících jsem vyzkoušela nespočet kombinací léků, které většinou měly vedlejší účinky.

Kačo, na Ptáče odvahu nedostanu, to vím jistě. Já nesnáším ubližování slabším, tj. hlavně dětem a zvířatům, a vím, že to tam v nějaké podobě je. Knihy mám ráda a filmy taky, pořád nějaké stahuju a pak nemám čas se na ně podívat. Ještě jsem ti chtěla doporučit jedno odlehčené čtení na léto, je to Updike - Chceš si mě vzít? Patří k těm nejlehčím z jeho knih a čte se jedním dechem. Ale možná už ji znáš.

Kači, taky jsem na Ptáče nedostala odvahu, byl na tom ale přítel a moc se mu to líbilo, je tam prý výborná kamera. Viewegha znám jen málo, četla jsem jen asi tři knihy, ale Účastníky zájezdu znám nazpaměť a moc se mi líbí, kniha i film. Kloubková hrála v Lahvích sestřičku, se kterou opustil doktor Tatianu Wilhelmovou, škube tam ze Svěráka ten přístroj na monitorování srdce. Landovského mám nejradši v Utrpení mladého Boháčka, ale ten fr. film neznám. Vybavují se mi ale naopak Dobrodruzi, nedávno je dávali. Vždycky na konci brečím.

Kloubková!

Knihy jsou podobné domovu, do kterého se vracíme i za největší bouřky.

Nedávno dávali i Milence a vrahy, ale já je zaspala. Já měla v mládí tu knihu strašně ráda, vlastně všechny Páralovy před érou sci-fi, ta už mě nebavila. A na film jsem si musela zvyknout, měla jsem v představách např. Maddu jako drobnou a snědou, ve filmu ji hraje blondýna-hlasatelka. Juldu jsem viděla jako staršího, Vetchý je výbornej, ale dost mladej. Ale nakonec jsem si zvykla na všechny a film se mi taky líbí.

Kačo, tys mě rozesmála!! Mně se okamžitě vybavil Páral a jeho Milenci a vrazi, když tam před stěhováním na svobodárnu Alex říká - hajzlík nepotřebujeme majíce okno a jedna bedna pod ním přispěje k pohodlí seroucího. Takže to má manžel asi dobře! :))) Za vulgárnost se omlouvám, ale takhle přesně to tam je.

Jinak všechny moc zdravím, doufám, že jste všichni v pořádku. Mám vás ráda.

neříkej to UK, to je pak na přesdržku