schizofrenie!

Ahoj Petře, nějakou pomatenost jsem zažil párkrát v období ataky, většinou když jsem se třeba napil alkoholu, od té doby s tím problémy nemám.

Chtěl bych se Vás kluci ještě zeptat (Tebe Luďku a třeba Pavle, ale i ostatní), jak jste na tom s pomateností a orientováním se. Zažili jste to a pomohlo vám něco z toho, léky, klidné prostředí, čas? I já jsem si získal Luďku opakování ve škole na základě deprese, je to lepší a "lidštější".

http://www.fokusul.cz/stranky/psychoza.htm

Pěkně děkuji za odpověď

Alex: taky si myslím, že je lepší o tom moc nemluvit. Já jsem o svých problémech začal mluvit až tehdy, když jsem měl určitou krizi a nezvládal jsem školu - umožnilo mi to určité úlevy, ale sdělil jsem raději, že se léčím s depresemi.

Petr: já nemám myšlení pozastavené, beru léky, které mi vyhovují (dogmatil+antidepresiva) a necítím žádný útlum. Pokud se cítíš po lécích utlumený a máš potíže s myšlení, bylo by lepší zkusit jiný lék. Já jsem ten svůh našel až na třetí pokud. Jiná věc je narušení kognitivních schopností způsobené naší nemocí - to pociťuji i já, třeba poruchy soustředění. Paměť mám naštěstí dobrou. Jsem schopen se učit, ale zabere mi to asi víc času než "normálním" lidem.

To Luděk i ostatní
Prosím o radu.Co ví vaše okolí ve škole o vaší diagnose a jak se k ní stavi?
Jaké jsou výhody invalidního důchodu při studiu.
V současnosti řeším tyto otázky ve svém okolí. A ze střední školy máme -velmi špatné zkušenosti.Jedná se třeba posunutí seminářů -kvůli návštěvě- svého lékaře. Nebo "nešťastné semináře na 7 00".Co s tím?Z mé zkušenosti ze střední školy-zatloukat,zatloukat,zatloukat raději si nechat kouli dát.Hodně zdraví.

Luďku, Tebe jsem se chtěl zeptat, ja to děláš s učením, když máš (alespoň já mám) pozastavené myšlení díky práškům, jak Ti to jde?

ahoj děkuju za odpovědi. U psychiatra jsem samozřejmě byla. Dělala jsem různé testy. Mimochodem na nějakou dědičnost vůbec nevěřím. Můj problém je v tom, že jsem se nenaučila normálně žít. A to mě asi žádné léky nanaučí. Svoji rodinu nemám a jak už to tak vypadá ani mít nebudu. Spoustu věcí, které jsou pro ostatní běžnou samozřejmostí jsou pro mě vyčerpávající a nesnadné úkoly. Já vím tady to taky nevyřeším, ale děkuju vám, že jste mi odpověděli.

No to je možná právě můj problém, že nekomunikuji s lidmi bezproblémově a nevím, co chci.

Luďku,pokud člověk ví co chce,cíle odpovídají jeho možnostem a to ve všech ohledech,věří si a bezproblémově komunikuje s lidmi žádná psychoza mu nehrozí!!!!!!

Kati,nechci Vás nějak lekat,ale uvědomte si,pokud máte nějaké větší psych.problémy,že by bylo dobré je nějak konzultovat.Jste dcera matky,která je nějak nemocná,vychovávala Vás,jste v takovém prostředí.Vždy je lepší řešit problém na začatku než se plně rozvine.Já to řeším tak,že pročítám všechny stránky o nemoci,navštěvuji psychiatra i když se se vším nesvěřuji tak je to taková pojistka.

Kati,já mám podobný osud,moje mamka byla vždy čilá,energetická,a složila jí paranoidní schyzofrenie....došlo to tak daleko že se pobodala nožem,když jsem za ní přišla do nemocnice vyháněla mě že se můžu nakazit.Byla jsem z toho na prášky.Pak jí odvezli do Opavy,ale převezla jsem jí k nám do nemocnice na psychiatrii.Prášky jí zabraly tím stylem že nemá bludy,ale měla jsem pocit že jsem ztratila matku...byla na silných práškách a bylo ji furt zle,bála se chodit ven....no přesně jak píšeš kdo nezažil,nepochopí.Teď po 3letech je na tom trošku líp,mám dvě malé děti,a mamka je jak další dvě dokupy,pořád mi volá....a desetkrát se ptá na to samé.Ale co mám dělat?Vychovala mě a já ji nemohu nechat....vím o čem mluvíš

Ahoj moc děkuju ze odpověď. Pro mě je problém to, že se sypu sama. Mám i chaos v tom jestli se léčit nebo jen psychoterapie. No jakmile jednou navštívíte psychiatra, že máte problém, tak vás prostě zamedikuje a hotovo (no a pak vás ještě pošle k psychologovi, že jo) A tak užívám AD z kterých je mi ještě hůř a vůbec netuším co bude dál.

Kati,cítím s Vámi.Vím,že to nemáte vůbec lehké.Tato nemoc obrátí poměry v celé rodině vzhůru nohama.Pokud se stydíte za nemoc matky,tak říkejte,že je nemocná s nervama a hotovo.Víte oni i někteří lékaři se na pacienty dívají jako na exoty.Byl jsem hospitalizován poprve Hradci Králové a tam byli dva lékaři ,se kterými jsem se později setkal jako se svými ambulantními.Ti používali takové odličtěné výrazy,jako nejdříve dáme do pořadku interier potom exterier a tak,jako by jste byla věc.Před časem jeden z nich sám spáchal sebevraždu a druhý odečel k počitačové firmě.Problémy a nemoci se nevyhýbají nikomu.Hlavu vzhůru Kati.Přeji Vám ať se to s matkou zlepší a držte se.

Knížku od Luisy jsem četla 100x. Je to všechno ale těžký když v podstatě nikoho nezajímám. Vaši diskusi čtu proto, že mám takhle nemocnou mámu. U každého je to asi jiné, ale ji invalidní důchod neminul. Pamatuji si i dobu, kdy v podstatě 2 roky! byla pro mě mimo. Buď pod práškama, nebo někam ulítlá a nebo v léčebně. Každé její zhoršení těžce nesu a ať si říká kdo chce co chce psychické onemocnění je pořád věc o které se snadno nemluví. Já se to pomalu učím, ale ...lidi o tom moc neví a moc pozitivně se pak na vás nedívají. Nedivím se, že to v práci tajíš. Slyšela jsem i magistru ( z lékárny) mluvit pohoršeně o nějaké známé a zakončila to opovržlivě větou "A beztak je na nějakých práškách"

Pavle, moje lékařka s mými plány souhlasí, uznává, že pro mne bude vhodnější dálkové studium. Ovšem já se na tyto plány nějak nefixuji - když to vyjde, budu rád, když ne, nějak se situaci přizpůsobím. Už mi toho dost v životě nevyšlo, tak jsem celkem zvyklý...

Luďku,ze srdce Vám přeji aby se Vám plány naplnily a byl jste šťasný.Já jsem zvědavý člověk zajímalo by mě jest-li jste Váš záměr konzultoval s lékařem a co o tom soudí.Můžete to napsat.

Pavle, prostě bych chtěl mít plnohodnotné VŠ vzdělání a práci tomu odpovídající, ovšem pokud to okolnosti a můj zdravotní stav dovolí. To samozřejmě nemohu dopředu odhadnout. Mám bohužel trochu roztříštěné zájmy, ale v současné době je mojí prioritou nějaký obor týkající se životního prostředí. Vím, že studium a i následnovné zaměstnání bude spojeno s velkou zátěží, ale nechci to vzdávat dopředu.

Luďku,zajimalo by mě,jest.li to chcete napsat,co Vás na tom studiu přitahuje.Jsou to vědomosti samé,je to titul.Víte já si myslím ,že po dostudování budete chtít dělat práci,která vystudovanému bude odpovídat.To ale bude bezběčně spřaženo také s velkou zátěží.Přemýšlel jste takto.