Totální endoprotéza kyčle

Alčo, nalistovala jsem si zpátky str. 8 a dále, je to tak, jak jsem psala. Pamatuji si tě. Kam bys případně šla na tu operaci v Ml. Boleslavi? Je tam Klaudiánova nemocnice a Klinika dr. Pírka. Já byla před 12ti lety v té druhé. MB jsem si vybrala kvůli více jak roční čekací době v Praze, kde bydlím. Ve svém tehdejším stavu bych to čekání už těžko zvládala. Hlavně si dej do pořádku psychiku a neboj se léků. U nás zabraly hned ty první, ale fungovat začaly až cca po měsíci, na což upozornila i Dr. Ten se pak ještě musel nějak přežít. Pak už bylo jen lépe a lépe. A to už pak člověk úplně jinak vše zvládá. A na řeči nedej. Pochroumanou psychiku rozhodně nespravíš "pozitivním myšlením", pochroumané klouby nakonec také spraví jen operace. Jsou prostě problémy, kterých se člověk nezbaví "veselou myslí". Tak se drž a vy všichni ostatní také.

Čekám na operaci kyčle tři roky a nic. Sotva lezu, asi už tak umřu.

"Když bolí duše".Kdysi Stelinka Zázvorková vyprávěla,jak jela s M.Kopeckým v autě ,on se při zvednutí kapoty porouchaného vozu opařil vodou s chladiče a ona byla v šoku z bolesti a on jí odpověděl: Tato bolest není nic proti bolesti duše!- Prošel koncentrákem,měl maniodepresivní nemoc.
Tak chci vyjádřit pochopení s Tebou Alčo,když se fyzické potíže množí,jde psychika do háje.Ne každý má oporu v rodině...Taky se svěřím ,ač jsem nechtěla..Před měsícem jsem byla u psychiatra-máme rodinného..A sice můj bratr dostal mozkovou mrtvici,nechtěl hospitalizovat ,dostali jsme jej pozdě do nemocnice- resumé- oboustranná mrtvice,nemůže polykat, jíst-něco kaše,mluvit,hýbat se. po pádu zlomenina nohy. Jinak je to o to horší,že vše plně vnímá,píše.Já strávila měsíc chozením denně do nemocnice,přehazují ho z oddělení neurologie,JIP,INTERNA, Gastro..-již 4x.Návrat do kvalitnějšího života vyloučen,věk 65..No a tak jsem chtěla taky nějaké uklidnující antidepresiva. Ale já mám nízký tlak a vyzkoušená AD mi zastavují tep.A pak ,já jsem trochu "vadná" ,utlumená bych nemohla fungovat,jsem temperament s kterým emoce mávají a utlumená -to nejsem já...Ted zakázali návštěvy,bratr byl dán do izolace,protože byl na pokoji s covid pozitivním,na pokoji s očkovaným pánem,a ten měl silné řeči o nezodpovědnosti těch,co se nedají očkovat. Bratr je neočkovaný, poslední PCR Test covid neprokázal.Ale má respirační problémy,nemůže vykašlat hleny.. To minimum ,jen jej podpořit návštěvou (víc jsem nemohla)padlo, HROZNÁ DOBA!!!!!!!!!!!! No a jinak Alčo nebraň se antidepresivům,v mém blízkém okolí užívají "silní"chlapi,aby mohli fungovat,nebyli podráždění...Zaráží mne ten Tvůj termín-šestý měsíc rok 2022? To Ti vyhovuje když máš jak píšeš silné bolesti? To čekání zlikviduje psychiku nejvíce! Přeji nám všem to s l u n c e v duši..
P.S.
Také mám teď období hodně probrečené a někde v ústraní ,mí synci pak jsou kvůli mámě smutní a tak maskuji jak se dá.!

Všechny vás moc zdravím. Před 14ti lety jsem se zapojovala do této diskuze, po operaci pravé kyčle (jako Alena a protože tu už jedna je tak nyní Alča). Teď čekám na operaci druhé kyčle a jen tak náhodou jsem si vzpomněla na tehdejší debaty. A ony tady jsou stále!!!
Jsem o 14 let starší, mezitím ještě i s novým kolenem a úplně psychicky na dně. Jsem trochu obětí této blbé doby. Na Nový rok mi náhle zemřela maminka (našli ji v PD s roztříštěnou hlavou a dodnes nevím, jak se to stalo), na Covid zemřelo několik známých, zákazy vycházení a pod. Už v lednu jsem měla obě očkování. Dopadlo to tak, že jsem začátkem dubna dostala ataku depresivní a úzkostné poruchy, prý nahromaděný stres. Už několik let vím, že mám artrozu i v levé noze a bude to na Tep kyčle. Jsem v léčení u psychologa a psychiatra,ale nějak se mi nedaří z toho ven. Hlavně se mi strašně zhoršil stav kyčle, už se nemůžu bez bolesti ani postavit. Operaci mám na 2.6.2022. Žiji jak v jiném světě. Jsem jako na kolotoči. Co dříve brát. Léky na hlavu nebo léky na bolesti. Už mám i černé myšlenky. Neudělám to, ale kdo nikdy nezažil pochroumanou psychiku, tak to nepochopí. Kromě toho mám fobii na léky, bojím se závislosti.....
Sedím u počítače a vzpomněla jsem si na tyto stránky. Četla jsem si i tehdejší mé debaty.
Musím se něčím odreagovat a zabavit,abych nemyslela na "co bude?".
Teď jsem se vám alespoň vypovídala a nezlobte se,že jsem vás tím otravovala.

Tak děvčata, další zpráva. Převezli mi na rehabilitaci o den dřív, než paní, se kterou jsem byla na pokoj, ale měla jsem fajn dvě paní a to je hodně pro dobrou pohodu a uzdravování. Motodlaha, cvičení, měkké techniky, dostala jsem i magnet na záda, protože mi při operaci asi hnuli s nohou nějak jinak a strašně mi bolelo v zádech, si skloubení a do zadku, prostě moje klasika. Jizva se dobře hojila, tak jsem v pondělí 1. 11. šla cvičit do bazénu. Pro Táňu - jizva musí být úplně zahojená, bez stroupků a jakýchkoli známěk poranění. A v úterý po bazénu přišla doktorka a oznámila nám, že se rehabilitace v pátek zavírá, sestry přechází na kovidové oddělení a kdo může ať jede domů nebo mu vyjednají převoz na jinou rehabilitaci. (Je to rehabilitace nejen pro TEPky, ale i pro neurologické operace a jiné problémy). Měla jsem jít domů ve čtvrtek, ale protože jsem docela dobře rozcvičená, šla jsem ve středu. A první moje cesta vedla do zdr. potřeb reklamovat fr. hole. Mohlla jsem na nich chodit už od pátku - půjčili mi je - manžel mi v neděli přivezl moje, co jsem si vyzvedla už před operací a v úterý mi jedna škrábla do předloktí. Ten vyměkčený střed pod loktem se na jedné straně utrhl a zbyl takový ostrý špunt, který mi škrábl. Tak mám zase svoje 9 let staré dobré cvakací hole. Mají na to měsíc, tak abych je vůbec užila :-) K těm lázním - zkoušela jsem si je zamluvit před operací, abych měla zajištěný pobyt, když musím nastoupit do tří měsíců. tj. do 8. 1. 2022. Strašný, jet v lednu do lázní, ale jestli se to nezavře, pojedu. Už jsem tam byla v únoru, tak to není nic, co bych neznala. Nejhorší je, že nikdo netuší, jak se to bude zase vyvíjet a nějaké plánování dopředu je tak spíš zbožné přání. A doma jsem nahopla do stlaní postelí a pomoci při vaření - pekla jsem štrůdl - a necvičím, protože tu byla návštěva v pátek i včera a mám špatné svědomí. A ještě jsem dostala injekce proti srážlivosti krve a to jsem nechtěla, ale jak jsem rychle vypadla, nevyjednala jsem si Pradaxu, tak si musím jestě 8 dní píchat. No jde to, už jsem si to píchala i manželovi jsem je píchala, mám praxi :-) Tak to je asi tak všechno, co se přihodilo v poslední době. Heslo - to dáme!!!! Mějte se hezky.

Věrko a Táňo, jsem moc ráda, že máte TEP za sebou, protože už zase do budoucna hrozí odklady plánovaných operací a začne se opět ortopedickými výkony. Už mě ta korona nebaví, ale co naděláme. Manžel už má za sebou třetí očkování, já bych měla jít na řadu v prosinci. Ale teď povzbuzující info pro všechny: Manžel je občas ve spojení se svým kamarádem, který po 68. r. emigroval i s manželkou do Kanady. Ona je o dost starší než on, takže jí je cca 85 let. Už 18 let (!) má oba kyčle po výměně, druhá operace po třech měsících. Tak to je ta dobrá zpráva pro všechny, ale nebudu zastírat, čemu všemu se divím. Po operacích nebyla nikdy na žádné kontrole, ani v nemocnici a ani poté na žádné rehabilitaci, co jsou to lázně, se nemá cenu s nimi ani bavit. Chovají koně, takže po TEPkách jezdila i na koni (?!), teprve svého času kvůli věku přestala. A to není všechno. Oni nepodstupují žádné preventivní prohlídky, pouze když mají problém, tak někam zajdou a tím to skončí. Divili se, kam my s manželem pravidelně docházíme, i když nám nic není. Já tedy kdybych pravidelně nedocházela např. na gyndu, tak už je minimálně 20 let po mně. Tak asi mají kliku. Ale to už zabíhám do polemiky o úrovni zdravotnictví u nás a v Kanadě, což není téma pro tuto diskuzi. Ta mi jediná pomohla před operací. Nikoli kanadská Blanka, o které jediné jsme věděli, že by mohla poradit (o nikom z okolí jsem nevěděla, prostě "panenská půda"). Neporadila, jen stále opakovala, že o tom z psychických důvodů nemám vůbec přemýšlet a jen se těšit na nový život. Děvčata, držte se a mějte se. Jsem tu s vámi ráda, a to už od r. 2009, kdy jsem byla hrůzou bez sebe před první operací. Myslím, že žádná diskuze na doktorce nevydržela tak dlouho jako tato.

Koukám, že tu zahlcuju, haha.
Dnes mám dotaz na Pajju, protože vím, že chodila plavat po operaci do blízkého bazénu.
Pájjo, prosím Te, odkdy jsi takhle chodila sama na bazén? Musí být zhojená jizva, to je jasné, ale kdy to je? Já jsem 3.tydny po operaci, zda se mi zhojená, ale určitě bych ještě tak tři týdny počkala, o to mi ani tak nejde. Spíš, jak se do běžného (tedy ne rehabilitačního) bazénu dostat. Nejsou tam schůdky a zábradlí z obou stran. U nás jsou jenom žebříky. Odložit berle těsně před žebříkem a jde to nějak? A pak vylézt? Kdybys mi poradila, asi bych odpískala lázně, i když jsem je tak propagovala. Proč? Jednoduše proto, že já tam byla, když nás bylo pět v bazénu a každý měl svůj pokoj a byl sám u stolu. Teď jsou lázně přeplněné, a to mě i kvůli korony děsí....

Bez prášků!! Jen Pradaxa na ředění krve, té mám ještě tak na 14.dni a musím dobrat.
Už to jde všechno honem vpřed. Vim, co mám dělat a jsem zkušenější. I v samoobsluze, oblékání a podávání věci ze země.
Pro nové pacienty (pokud zde zabrousí) - přežít JIP a celkově nemocnici, to je náročné, pak už skoky dopředu. Každý den mi přijde jako by mě ve spánku neco zahojilo ,každý den je totiž posun. Ve svalech, v jizvě. Je moc fajn se připravit fyzicky dopředu, lidí bez posílených rukou (už zvedání se pomocí hrazdičky nad postelí byl problém) těžko se zvládají berle, břišní svaly,( táhla jsem břichem např.sedani a lehání na postel v nemocnici), no a to stehno...to mám téměř nedotčené, lékař proved precizní řez. Poprvé jsem měla lehčí jipku, ale zrovna ten stehenní sval úplně spadnul. Člověk nesmí srovnávat, je to jako dva porody, každý je jiný, každé těhotenství je jiné. To platí i u těchto operací.
Já pořád srovnávala. A spíš jsem byla zklamaná, zdálo se mi to horší, i díky tomu velkému černému hematomu, taky když jsem si sedla, měla jsem pocit, že sedím na klubíčku.
To je po 14.dnech všechno pryč. Zdá se to neuvěřitelné, tak pokud tu je nějaký tep čekatel, ať ví, že všechno odpluje (pokud je tep dobře udělaná)

Ahojky, já mám dnes vytažené stehy a zítra si konečně umyju hlavu (po 15.dnech..fuj!).
Sestra říkala, že mám ještě vydržet, a dnes tomu dát pokoj. Jizva mě poprvé vyděsila, teď překvapila, jak je hezká. Hematom se vstřebal (po opce veliký černý hematom na stehne).
Končetinu mám o 1 cm delsi, prý pokud jde o tak malý rozdíl, tak se to nijak neřeší, ani podpatenkou. Levá noha byla první operaci dorovnána o 1,5cm, a teď ta pravá zase o kousíček utekla, ale jsem ráda, že jen malinko. Někde jsem četla, že si to ještě může sednout,až začnu nohu plně zatěžovat. Každý milimetr dobrý. V každém případě stehno je úplně v pohodě, pracuje, svaly jako by ani nebyly dotčeny, to tedy u první bylo bláto. Takže cítím vděčnost a dnes asi půjdu poprvé kolem baráku. Jo, a ptala jsem se kolik kloub váží, tak prý cca 400g.