Totální endoprotéza kyčle
Věrko, držím palce a přeju hodně štěstí !!!
Táňa to má také " za pár", tak přeji to samé !!!
Holky, jenom ať mám nohy stejně dlouhé!
To je moje největší přání. Udělám to jako Pájja.
Plánuji to říct na sále, protože operatéra jinde neuvidím. Ani před ani po operaci.
Zase budu kus masa. Odoperovat a šup a další.
Potřebovala bych, aby za mnou lékař přišel, řekl :nebojte, to zvládneme a po peraci, aby mě chytil za palce a řekl: vše proběhlo super a nohy máme stejně dlouhé...
Tohle je moje zbožné přání a vysílám ho do Vesmíru.
Taky mi hodně pomáhá motto: Dři a důvěřuj Životu! Znamená, že při cestě za svým cílem udělám ze své strany úplně všechno, co můžu. Pak jsem v rukou Božích (pro mě Život) . A pak už jenom důvěřuju.
Třeba to někomu tady taky pomůže.
Budu psát. Věrko, moc na Tebe myslím!
Táňo, přeju si stejně dlouhé (tvé) nohy i za tebe a pošlu to taky do Vesmíru. A přeju si vše dobré i pro Věrku!!! To by bylo, aby nás nevyslyšel. Já teda u obou operací doktory viděla, i s tím mým mluvila. Přišli, když mě už napíchli epidurál a chystali do operační polohy. Když tak popros anesteziologa nebo sestru, ať jim to tlumočí, s těmi určitě v kontaktu budeš. Prostě kohokoli :D
Zdravím všechny v klubu Tepkařů.Hlavně Táňu a Věru,Tep čekatelky,ať nic nenaruší Váš operační plán(covid skomírá ) .Já jsem neměla možnost nástupu na pooperační rehabilitaci. A v lázních byly viditelné rozdíly na těch co ji absolvovali..Neměli problém se sehnout,zavázat boty ,já tyto dovednosti ještě nezvládala .I vzhledem k tomu že jsem měla první Tep a bála se ...Také je fajn setrvat po operaci déle mimo domov,doma je to náročnější i pro rodinu.Takže následný pooperační rehabilitační pobyt bych si rozhodně vyřídila pokud bych na Tep musela,DOPORUČUJI . Lázně - mám to s nimi stejně jako Ty Pájjo, měsíc pobytu je hrozný...Beru jako nutnost,mám s páteří závažnější problémy,bolest když přijde neúnosná,proto mnoho let absolvuji rozličné lázně..S manželem různé Welness termály,on by ale víc jak týden nevydržel. Naposled jsem byla týden v červnu samoplátecký v Jáchymově, brachyradium terapie,v létě ,mimo domov.V době kdy si chci užívat léto se vším všudy-svou zahradu,zavařování,cestování,prostě nemilé...Ale naprosto chápu Ty seniory v lázních,kteří mají již množství choronických problémů,nemohou o sebe dobře pečovat,tak Ti si lázně užívají.Je to pro ně i společenská záležitost...No a jak jsem již zde uváděla,lázně už NIKDY na pokoji s cizí osobou! Ty zážitky v Bechyni se spolubydlící -ale nebyl jednolůžkový pokoj...No pozitivní je, že jsem od paní spolubydlící co rotovala denně po areálu lázní s plastik lahví s vinotéky ,navštěvovala jí podobné, skutečně dostala covid. Mírný průběh a stále mám proti látky..Takže všechno zlé ,je pro něco dobré..Do lázní ano ,na zimu,s přítelkyní plánujeme stejný termín,ale každá svůj pokoj,můžou za námi přijet i naši muži a pobýt krátce.Já i doma potřebuji svou ložnici,brzo vstávám,cvičím,"straším",a to s cizím jsem mohla koukat ráno do stropu a čekat až bude sedm hodin. Ctím druhého právo na klid,ale bezohledných jsem poznala celou řadu...No a strava -to mi taky nabourá můj zajetý systém,já začínám doma běžně první jídlo tak v 11hodin,vyhovuje mi .Nazývají ten styl stravování Intermittent fasting ,přerušovaný půst.Třeba 18 hodin se nejí, 6 hodin ano..Modní záležitost,ale pro mne bylo odjakživa příjemné jíst ne celý den,ale jen několik hodin během dne,vycházelo to z mé přirozenosti,práce..No a v lázních jako například sanatoria v Jáchymově, termály v Maďarsku,nebo různé námi dříve navštěvované španělské destinace,hotely,to je brutální obžerství..Ale patřím pozor k lidem co se mají za gurmány,-nyní bude např. na řadě jehněčí -šup do mrazáku.Jehněčí se snoubí se všemi druhy masa od našeho farmáře,pak borůvky v kyblíčkách,máme svou dodavatelku..Zahradní jahody- letos jsem si užila s manželem a synem samosběru,minulý rok jsem byla v té době na Tepce..Takže radši se téma jídla ,vaření , a hlavně pečení ,bloknu..Užívejte dne ,ať se Vám všem daří.Eva
Ahojte holky! Předně děkuji, že na nás s Věrkou myslíte. Nebojím se sebe, zvládnu vše, jen ta délka končetin..je zásadní.
Podmínky na přípravu mám lepsi, autotrasfuzi, cvičení...
Snažím se, z mé strany dělám vše, co můžu.
Ozvu se po předoperačním.
Pájjo, já bych chtěla v nemocnici zůstat tři týdny, jak bývá normálně po Trpce zvykem, když není Covid. Týden na normálním pokoji a dva týdny na rehabilitačním. Budu mít jídlo, nemusím vařit, nebudu mít pokušení uklízet, ohýbat se atd..Haha, tak vidíš, máme to jinak. Mi nemocnice nikdy nevadila, lázně byly spíš sportovní záležitost pro mě a tak jsem bez problemu zvládla. Nemusela jsem se sdružovat, byl Covid, vyhovovalo mi sedět sama u stolu. Ale po čtyřech týdnech- i když mi nabízeli prodloužení - jsem byla ráda, že už jedu domů. Měla jsem návštěvu manžela skoro každý druhý den, museli jsme být v autě, zákaz návštěv, nic nebylo otevřeno.Alw nic nevadilo, povídali jsme, i kachlíky do koupelny vybrali a objednali přes mobil a v autě.-))
Holky moje, napíšu!
Věrko, myslím na tebe a piš!
Táňo, já tedy na rozdíl od tebe, nemocnici nemusím. Největší strach mám koho budu mít na pokoji. Seriálové divačky - no musím to přežít, proto mám taky v lázních vždy pokoj sama pro sebe. Po té nemocnici je to relax i pro duši :-) Ať ti všechna vyšetření dobře vyjdou a pak si budeme psát poznatky z léčení. Hezký týden.
Táňo, přeji, ať ti to všechno klapne tak, jak si přeješ a máš to vše za sebou. Já od porodu v 89 jsem nemocnici zblízka poznala až při tepce 2016. Nikdy jsem s ničím nemarodila, pouze si hlídám preventivky na gynekologii a u zubaře, obvoďák má taky smůlu. První kontakt s doktory až ortopedie při nepřestávajících problémech s kyčlí. Takže žádný zvyk, naopak :D Teď 5.10. budou operovat přítele kamarádky, on chce taky rovnou na rehabilitace. To já jsem fakt cvok, co utíká domů. Přitom, aby si někdo nemyslel, jsem možná až moc družná, celý život pracuji s lidmi, nemám problém navázat kontakty, přizpůsobím se a stejně mi ta kolektivní zařízení vadí. Tak držím pěsti pro štěstí a podávej zprávy!
Zdravím všechny po týdenním pobytu v Lázních Lednice. Vyšlo celkem počasí, okolí úžasné, pořád jsme měli kam jít/jet. Našlapány desítky kilometrů, žádná nuda, pořád v pohybu. Ale!!!! Holky, upřímně smekám před všemi milovnicemi lázní. Procedury byly fajn, nejlepší byl zábal s mořské soli a potom masáž olejíčkem, jodobromové koupele příjemné, vířivku s mořskou jodovou vodou jsme si zamilovali, bez inhalací Vincentky se v životě obejdu. Masáže normálně taky nemám ráda, kromě lymfatické. Nic mě nebolí, tak na žádné nechodím. Tady jsme měli masáž 2x. Masér se mě na konci zeptal, co dělám, že mám záda v pořádku, pevné svaly, nikde nic zatuhlého, což ho překvapilo a mě potěšilo. Cvičím a plavu, zatím to stačí. Vstup do bazénu kdykoli, mimo pár termínů, kdy se tam cvičilo, to jsme plně využívali hlavně před večeří. Ale i tak, představa, že tam budu tři týdny, sama, to bych nedala. Courat v županu z procedury na proceduru (lázně jsou mini, vše v jedné budově), s berlemi (?), 3x denně výkrmna, když jsem viděla, co někteří dokázali sníst k snídani, tak bych se celý den nepohnula. Vařili výborně a snídaně opravdu pestré a kvalitní. Závěr? Lázně neeeeeee, jsem šťastná, že jsem nikam nejela. Kamarádka mi říká, že jsem magor, ona by tam vydržela klidně i déle, lázně miluje. Takže jako dovolená bezva, ale jinak to přenechám jiným. Doufám, že se tímto nikoho nedotknu. Všem přeji, ať si to v lázních užijí, zregenerují, odpočinou, ale zatím beze mne.
Pájjo, sedím a usmívám se. Tvoje povídání vidím před očima ve skutečnosti :-) Courání po procedůrách v županu nedělám - psala jsem proč - a s berlemi už vůbec ne, i když hodně lidí jinak nechodí, ale o tom jídle, to máš pravdu. Jestli měli jen polopenzi a museli se najíst na celý den, nevím, kam bych to dala. Taky mi vadí ty čtyři týdny po operaci, když jsem byla naposeldy, ještě stačily tři týdny. Ty svaly ti závidím. Já jsem rozklepaná, nepevná a věčně něco zatuhlého a přiskříplého. Právě zase masér v lázních mi řekl, že mám zatuhlou celou pravou polovinu zad. Od loňska, kdy se mi v bazénu zaseklo koleno, se bojím jít plavat. Uvidím, jestli to bude po operaci lepší. Zkusila jsem si zarezervovat Třeboň Auroru. Ta má velký bazén, tak to zkusím. Snad mi operace vyjde, že bude všechno probíhat jako při prvním kolenu a to jsem po třech měsících zvládla lázně bez holí i hůlek. Jinak finišuju s předoperačními vyšetřeními, zítra jdu k obvodní na EKG a snad budou výsledky všechny v pořádku, příští týden ještě anesteziologie ve fakultce, Covidový test ve středu a pak nástup. To je plán, který věřím, že vyjde. Tak si všichni užívejte ještě krásné dny, ještě je teplo :-)
Věrko, žádná polopenze, pěkně tři jídla za den. Polopenzi jsme měli my, naštěstí byla možnost výběru. Nechtěli jsme se obědy blokovat kvůli výletům. K obědu podle jídelníčku bývalá polévka, hl. chod a dezert, u večeře mini předkrm, hl. chod a několik druhů salátů. V tomhle opravdu velká 1*
Ahoj děvčata, čas utíká, tělo si zvyklo a já občas zapomínám, že mám umělý kyčel. Lázně jsem si vybrala a zabukovala ještě před operací, pak kvůli reoperaci mi termín ochotně přeložili. Pravda bylo to před covidem, ted je vše jinak. Bechyně žádnou zálohu natož nevratnou nepožadovala.
Tamaro, volala jsem i do Bechyně, musela bych nastoupit před Vánocemi, protože v lednu neberou. To samé Kijev ve Frantovkách. Je to nešikovné datum nástupu. A kromě toho já chci samostatný pokoj. No hlavně abych měla vyšetření v pořádku a nastoupila na operaci. Držím palce i Táně. Krásný víkend všem.
Věrko a Táňo, držím palce, ať všechno vyjde. Věrka už si užila tolik trápení, je to ale velká bojovnice, tak to zvládne. A zvládne to i Táňa, druhá operace dopadne stejně dobře a podle mých zkušeností je ten průběh poté mnohem snadnější. Věrko, také sleduji "covidí situaci", ale přece jen je to jiné než vloni, tak nevěřím tomu, že by se opět rušily plánované oper. výkony, a to rovnou už v říjnu. Tak hlavně ať vám oběma dopadnou dobře předoperační vyšetření a následně i operace. Táňo, já jsem jedna z těch, která měla TEP kyčlí v jednom roce, ta druhá následovala 5 měsíců po té první. Při druhé operaci mi prodlužovali nohu, to už jsem ale věděla předem. Pak jsem na ni nesměla dlouho došlapovat, tak jsem FH začala pozvolna odkládat až za 3 měsíce (před první "o" už jsem směla po 6ti týdnech, ale kvůli druhé noze to nešlo). Pájjo, když jsem si přečetla první část tvého posledního příspěvku, tak jsem se tedy tím hnusem opravdu "orosila". Nedávno jsem tu psala, že se ke mně všude chovali dobře (viz Motol a ta patrně vymyšlená příhoda s následnou LDN), ALE : Také jsem nedávno psala o své vnučce (akutní zánět slepého střeva) a o přímo prasáckém chování "záchranářů", když jí vezli do nemocnice, kde skončila po vyšetřeních hned na sále, ale také nedávno o mé léčbě osteoporózy (trval na tom můj operatér) v ÚVN Střešovice, ať už šlo o sestry, tak o lékaře (kapacitu přes tuto léčbu). Zatím mám psychickou sílu je ve vší slušnosti a bez jakéhokoli zvýšení hlasu "brutálne" srovnat, ale než tam jdu, vždy se musím vnitřně vybudit k boji, což mě nebaví. Kdybych se po jeho léčbě nezlepšovala, už jsem jinde, kde se chovají slušně. Říci ale někomu, že mu předepíšou pomůcky až poté co přežije operaci, tak to je naprosto otřesné. Děvčata, držte se, myslím na vás. Dlouho se neozvala Tamara a Květa už to tady asi podle posledního příspěvku asi ukončila?....
Ano, teď mi začíná, jak já říkám, nejšílenější měsíc. Táně vlastně taky. Mám od pondělka příštího týdne každý den nějaké vyšetření a nástup by měl být 8. 10. Mám taky strach aby se jim povedla operace napoprvé, protože zatím to nevyšlo a taky mám strach abych měla nohy stejně dlouhé. U kolena to snad nebude takový rozdíl. Poprvé jsem měla jen půl centimetru, myslím. A v nemocnici si na sestry nemůžu stěžovat. Ochotné, příjemné, snad se to moc nezměnilo od mé poslední operace. Jen nevím, jestli pojedu do lázní. Vychází mi nástup 8. 1. 22 - možná se vrhnu jen na rehabilitaci jako po reoperaci. Je to ještě daleko. Volala jsem si totiž do Bohdanče a do Třeboně a oboje chtějí nevratnou zálohu a když nevím, jestli operace vyjde, tak se mi do toho nechce. Ali, myslím, že Květa byla taky jen vymyšlená povídka pro nás, abysme se měly čemu divit :-) Mějte se hezky, na víkend se má zlepšit počasí.
Pájjo, já jsem ti a vám všem tady neskonale vděčná. Člověk by byl na to všechno tak sám. Tak sam. Protože kecy všech těch, co neprožili.. vůbec nejsou relevantní.
Ahoj holky, tak mám termín druhé operace!
14.10. Už se posírám. Aby bylo všechno tak snadné jako poprvé. Věrko, spolubojovníce, držím palce, ať vše vyjde, předně předoperační. To bývá někdy překvapení. Covid nás může taky zaskočit. Pájjo, prosím, pořád se bojim, aby byla stejná délka končetin.Vim, že Tys byla na obou v rámci jednoho roku, proto oslovuji Tebe, ale myslím že tu jsou i další. Měly jste holky stejný průběh? Nebo to bylo s každou nohou jinak? A jsou nohy stejně dlouhé?
Táňo, já to svému operatérovi ještě na sále připomněla, že nej přání je mít stejnou délku. Pak za mnou přišel na pokoj, zatahal za palce a prý jak se snažil, že si jde pro pochvalu. Dostal ji a velké díky. Jinak průběh po druhé operaci absolutní brnkačka. Všechno jsem uměla, musela jsem se hlídat, ať vše dodržuji jak se má. Okamžitě po návratu z JIPky jsem šla na WC a táhla za sebou kapačku, děs z mísy. Sestra protestovala, ale když viděla, že berle umím, byla ráda. Byla totiž sobota, o víkendu žádné cvičení s rehabilitační, chtěla ať ležím do pondělka. Naštěstí přišel doktor a povolil mi to. Cviky jsem uměla, rehabilitační sestra si mně pamatovala, chůzi jsem si trénovala už sama. Byla jsem tentokrát na ortopedii 1, kvůli nadstandard pokoji. Dopoledne odváželi lidi na operace, tak jsem se na chodbě nemotala, chodila jsem až dopoledne a večer, až byl klid. Měla jsem i větší pokoj, tak jsem chodila i po něm. Sestry i doktoři jí hlásili, že poctivě šlapu, tak byla ráda, že má víc času na druhé. Primář by mě 4.den pustil domů, musela bych ale být z Jihlavy, 40 km sanitkou v kalamitě se mu nelíbilo, tak nic. Třeba tě pustí taky dřív a pak opět sanitka na vydání stehů. Se zeptej, kdybys teda chtěla domů. Moc vám holky oběma držím palce a podávejte zprávy.
Pájjo, šla jsem se zeptat do zdrav. potřeb na nástavec na WC, pojišťovna ho hradí. Mám z takové šedé hmoty (teď měli světle šedý), je teplá a příjemná na sezení, cca 15 cm vysoký a na WC se nasazuje při odklopeném prkénku (manžel si ho sundává). Paní mi napsala kód a požádám obvodní aby mi ho napsala. Tak nevím, co tvůj známý chtěl za typ, že není hrazený. Možná by stačilo se zeptat na možnosti. A k té endoprotéze bych řekla, že půl kila je asi tak akorát :-)
Věrko, jemu to řekla sestra v nemocnici, když si vyřizoval papíry k předoperačnímu. Ať si ho prý sežene, že mu ho nikde nenapíšou. On ani netušil, že nějaký potřebuje. Berle si nakonec kupoval taky sám! Ale poradila jsem mu rovnou ty lepší. Asi před třemi lety manželovi od kamarádky doktorka řekla, že mu napíše berle a nástavec až po operaci, co kdyby ji nepřežil a ona to zaplatí ze svého!!! Pochopíte to? Okamžitě u ní skončili. Holt naše nemocnice jede pořád ve stejném modu. Jak píšu, máme WC výš asi o 5-6 cm, výška co se dává pro invalidy, výš už nejde. A manžel dovezl poprvé 15 cm vysoký nástavec. Potřebovala jsem schůdek, abych usedla :D Tak ho jel obratem vyměnit, mám jen 10 cm, příjemný bílý plast, pár korun doplatil, protože erár nebyl a byl pátek, objednaný by došel po víkendu. Prkno musí také nahoru. Mně dali poukaz až při propuštění. Paní, co ležela na vedlejším pokoji poprosila saniťáka, aby to s ní vzal do sanitky kolem zdravotnických potřeb přímo v nemocnici a vyzvedl jí ho.
Reklama
Alenko, měly jsme to podobně. Já mám asi tím pětiletým kulhaním pánev trochu křivou, to vidím, když stojím před zrcadlem. A chůzi jsem po operacích musela trénovat, protože zvyk je zvyk. A blbě se odučuje.
- Odpovědět
Pošli odkaz