Výprask před diváky

Když mně bylo asi 15, pomáhal jsem svému tátovi v obchodě, který dodnes vlastní. U nás na vesnici byl soused řezník, jeho žena byla trochu na hlavu a bylo o ní známo, že je kleptomanka. Prostě krade, protože jí to baví. Takto se svou asi desetiletou dcerou kradli i u nás v obchodě. Chytli jsme je při tom, ale nechtěli jsme to řešit s policií, tak jsem zavolali jen jejího manžela. Bylo to po páté hodině, kdy jsme zavírali, tak jsme to šli řešit k nim domů. Soused řezník se přimlouval, ať to s policií neřešíme. Poté šel do skříně pro pásek a neřezal své dceři na holou. Jenže to nebylo vše, pak úplně stejně dostala na holou i její matka a musela pro ní být hrozná ostuda, že se na její výprask dívá cizí puberťák i jeho otec. Ale pomohlo to, už u nás tyto ženy nikdy nic neukradly.

Tohle si nejvíce užívala moje ségra. Když jsem doma dostal od táty nakládačku, tak to pak několik dní všem zvesela vykládala a schválně to zveličovala a přeháněla.
Naschvál se mě před svýma kámoškama ptala - tak co brácha jak se ti dneska ve škole sedělo po tom výprasku?, někdo pro mě přišel, šla otevřít a hned oznamovala - brácha ven nejde, včera dostal strašně nařezáno a má domácí vězení, - nebo o víkendu přišla návštěva a segra hned - teto víš že Petr dostal ve čtvrtek zase řemenem přes zadek.
K výprasku teda nebyli zapotřebí diváci, ono bohatě stačilo, když jsem pak musel všem několikrát odpovídat na otázky za co jsem ten nářez dostal, jestli to opravdu bylo řemenem a jestli mě ještě bolí prdel.

Speciální byl výprask za pozdní příchod. Většinou se mnou šel nějaký kamarád, se kterým jsem se zdržel, aby se za mě přimluvil. Nepomohlo to, jen byl někdy výprask menší. Bit jsem byl vždy hned v předsíni. Musel jsem se zout, boty i ponožky dolů a bosý jsem rychle mazal pro řemen a pro židli. Pak jsem se rychle musel svléknout donaha, oblečení jsem tentokrát nechával na zemi a přes židli jsem se přehýbal já, přes sedačku. A už jsem byl bit. Můj řev musel asi slyšet celý dům, ty pleskavé rány taky, tenkrát to ale bylo běžné, nikoho to nezajímalo…

Já dostával tak od pěti let pořádný sekec na holou. Bylo to v sedmdesátých letech. Bila mě máma, vyrůstal jsem jen s ní. A vždycky u toho byl někdo další. Buď nějací příbuzní, včetně dětí, nebo přátelé mojí mámy, taky s sebou mívali děti, později i moji kamarádi. Na výprask jsem si na sebe musel donést vařečku, nebo řemen. Pak jsem se musel celý svléknout a nahatý se položit na pohovku v obýváku. A pak jsem pořádně dostal. Největší hanba pro mě byla vždy to svlékání donaha kvůli výprasku před publikem. A navíc to bylo takové obřadné. Ta návštěva seděla na židlích před pohovkou. Já jsem si musel donést taky židli a postavit ji k pohovce. Postavit ji tak, aby nepřekážela, až budu bit. Pak jsem se musel zout, bačkory dát pod židli, urovnat je, když jsem měl ponožky, tak musely hned po bačkorách taky dolů a musel jsem je zastrčit do bačkor. (V zimě jsem někdy míval punčocháče, v létě jsem býval v bačkorách naboso. Někdy jsem měl podkolenky, ty jsem složené pokládal taky přes židli, sundával jsem si je taky hned po vyzutí bačkor.) Pak jsem jsi sundal tepláky, nebo kalhoty, podle toho, co jsem zrovna měl a položil je složené přes židli. Když byly v zimě punčocháče, tak jsem si je pak stáhl a položil je rovněž složené přes kalhoty. Pak šlo dolů tričko, nebo košile, zase podle toho, co jsem měl na sobě. Zase jsem to musel složit a položit na tu židli. No a pak už zbývaly jen trenky. Sundal jsem si je přeložené je položil na hromádku oblečení na židli. No a pak jsem si lehl nahatý na výprask na pohovku. Máma stála při bití trochu z boku, aby na mě všichni dobře viděli… Dostával jsem tak od dvaceti až do čtyřiceti ran, na ten můj holý zadek. Podle provinění a věku. Jako malý patnáct až dvacet ran. Pořádně to pleskalo, řval jsem a bulil, návštěvy se většinou při tom dobře bavili, bohužel i někteří moji kamarádi…

Ještě doplním to ,že ona z toho radost neměla dívat se na výprask, rodiče jí vyhrožovali ,že když nebude poslouchat nebo bude mít špatné známky ve škole tak že jí něco podobného čeká. Když jsem dostával tak se dívala dolů .Přesto její přítomnost při výprasku mi byla nepříjemná .Už to ,že věděla ,že jsem byl bit

Dnes by to bylo jiné ale musíme si uvědomit jak to tady bylo v 70tých letech. Všichni slepě poslouchali každý se bál rodičů i učtelů