trauma z umrtí psa

Včera mi zverolekár povedal že mojho choreho psíka musí utratiť , nedlao sa mu pomôcť :( mal len tri roky, a neodporucak mi ho brat domoua zakopat, lebo mame este dalsiehoa vraj je to moc infekcne a mohol by to dostat, odporucal mi kafileriu, vraj tot ak bude najlespie, neviem si odpustit ze som suhlasila, stale si to vycitam :( ked si predstavim, ako ho hodili niekam bezcitne medzi ine zvierata a naraz upalili :(

pred dvema dny mi zemrel muj nejvetsi kamarad a pritel - ctyrnohy krizenec nemeckeho ovcaka a labradora "Buddy". Bylo mu skoro 13 let a zacalo mu vypovidavat sluzbu srdicko coz melo za nasledek spatny obeh a hromadeni tekutiny na plicich. Po bezesne noci kdy bojoval o kazdy dech se rano sklidnil a v apatickem stavu kdy uz nechtel ani pit ani jist pamlsky pomalu dodychal. sedela jsem u neho celou noc a den a ted uz dva dny brecim a brecim a nechci se s nim stale v mysli rozloucit. uz je zakopany na zahrade a ma svuj hrobecek ale ja nejsem schopna dat jeho veci pryc, stale tu ma pelisek a sve veci a ja nedokazi to uklidit pryc. Vim ze to musim oplakat a musi to prebolet ale cim vic byl pejsek oddany a hodny a nezlobil se na mne ikdyz jsem na nej nekdy nespravedlive vylitla nebo stratila nervi nikdy se na mne nezlobil a jen na mne koukal svyma ocima a cekal az mne to prejde. Jak jste se s takovou bolesti vyrovnali? Co vam krome porizeni noveho psika pomohlo? Ja si na noveho psika nemohu ani pomyslet - citila bych to jako zradu k Bodickovi - jak rychle jsem na nej dokazala zapomenout.

to je mi líto já vám psa...Jste moc hodna dekuji..ale nejdriv se s tim musim vyrovnat(akorad jsem zatim neprisla nato jak..) a pak se teprve rozhodnu jestli jeste budu pejska chtit..

to je mi líto já vám psa dam jsem nenocna nezvladam ho je to jemnosrtíjez je hodný k dětem ma 2 roky jezevčík, ozvěte se spojím se svami .

Dobrý den,mně umřel pejsek včera měl málo přes dva roky.Šla jsem s kočárkem na přechod auto nám nedalo přednost a zajelo ho.Vím ,že je to i moje vina měla jsem ho líp hlídat...oto to prožívám hůř.Byl to strašně hodný a poslušný pejsek..Můj miláček..Jedli jsme i ze stejného talíře..Lidé mi pořád říkají at netruchlím ,že to byl jen pes ,ale pro mě to byl člen rodiny.Vše je oto horší,že mám doma miminko ...a ani před ní nedokážu svůj stesk skrývat...Přítel mi chce pořídit nového pejska,ale já nevím jestli je to dobrý nápad bylo by to jako nahrazování a to nejde..Tak jsem ráda ,že jsem se mohla alespon podělit o svoji bolístku tady..:(

Mě, když zemřel pejsek,jsem z toho byla tak vykolejená, že jsem nespala, pořád plakala, až se kamarádka slitovala a půjčila mi svého jezevčíka, který byl u nás zvyklý.Ale nebylo to dobré řešení.Já jsem z nervového vypětí z nevyspání dostala pásový opar.A teprve, když jsem se uzdravila, po pár týdnech jsem začala shánět nové štěně.Podobná rasa, ale jiná povaha.Je to 3 roky, ale když se podívám na fotky, stejně bulím.Nejmilovanější pejsek je jen jeden za život.

Dobrý den, chtěla bych...Dobrý den, také jsme zažili stejnou smutnou událost s pejskem.Předcházela jí nemoc, operace, zprvu to sice vypadalo nadějně, ale pak povolily stehy, nehojilo se to, hnisalo.Stále chtěl být v bytě, nechtěl se nikam hnout.Ránu si nesměl lízat,což pochopitelně nevydržel jakmile jsme ho nehlídali. Tři měsíce jsme spali střídavě s manželem vedle pejska na zemi, ruku omotanou vodítkem, aby nás to vzbudilo. když se začal olizovat. Pak poslední dny stěží pil a potravu už nechtěl vůbec,nakonec si jeden večer lehl do boudy, smutně se na nás díval,najednou jen tak malinko jakoby zasténal a byl konec. Myslela jsem, že to manžel nepřežije. Nespal, nejedl a jen brečel.Nakonec si nechal poradit a začali jsme shánět nového pejska. Protože jsme již důchodci,chtěli jsme staršího psa,zase ale jsme nevěděli, jak se bude snášet s kočkama,tak pro jistotu manžel začal dělat kotec.Nakonec po různých zádrhelech jsme objevili pejska, kterého se někdo zbavil a vyhodil ho.Je to podobná rasa jako ten první, ale vzhledově i povahově rozdílný.Zpočátku to s ním bylo trochu problematické,bál se třeba každého prudšího pohybu.Ale pak se začal měnit den ze dne k lepšímu.Je hrozný mazel,
vděčný, kamaradský jak k lidem tak ke zvířatům. S každým psem by si hrál a kočkám neublíží, dovádí s nimi. Na našeho prvního pejska si často vzpomeneme, ale už ne s takovou beznadějnou lítostí jako zpočátku. Proto říkám, pejska si pořiďte, vybírejte však dobře a zpočátku moc nesrovnávejte bývalého pejska s novým. Vlídností a správným přístupem lze vychovat i staršího pejska. A ještě bych dodala: nejvděčnější jsou pejsi, kteří zažili špatného pána a zacházení. Váš syn je zrovna ve věku, kdy to hodně prožívá a zřejmě má dost citlivou povahu, ale čas určitě jeho bolest zmírní. Chce to nějakou činnost, musí se přemoci a začne-li se starat o jiné zvířátko, bude mít povinnost a rozptýlí ho to, věřte mi. Přeji mu to ze srdce.

Ájo, jediná rada je, že...Aleno, jsi správná ženská, máš dobré názory i na tato neveselá témata. Ztotožňuji se s tebou. Lina.

dobrý den mám 11 letou...Ájo, jediná rada je, že musíš nechat dceru truchlit - vybrečet. A určitě se jí nejlépe brečí u jeho hrobečku. Postupně to alespoň částečně dcerku přebolí. Být tebou nechám ji, aby se mohla vybrečet a to pořádně. Zkus to neřešit, tady pomůže - ač to zní otřepeně - jen čas. Tvoje holčička si postupně zvykne, že už kamarád odešel. Ale určitě neradím přizovat nového pejska. Trpěla by dcerka i nový psík. Až jí to přebolí, a že se to stane, tak sama dá najevo, že chce nového pejska. Dej jí čas. Ahoj a vydrž to.

dobrý den mám 11 letou dceru nedávno nám umřel pes .Dcera k němu měla velice vískoký vsath.Jeho umrtí nesla velice těžce nechtéla s námi vůbec mluvit a pořád sed´ela u jeho hrobu a brečela někdy tam sed´ela třeba 2 hodiny a nehla se z místa a brečela po nocích nepala a doted´ brečí porad´t´te jak ji uklidnit.

Děkuji za vislechnutí.

Aleno,v tomto případě...jojo, na odkazy jsem už koukla. A pes vypadá parádně. Toho bych doporučila i k miminu. Jsou tam rodinné fotky a je asi moc hodný a trpělivý.
Ten náš erdel je na tom stejně dobře jako tvůj miláček. Od jara do podzimu je otevřeno na terasu, tak je kde zrovna chce, ale většinou doma. Potřebuje nás mít na dohled a hlavně na dosah, zahradu chodí pravidelně pouze kontrolovat. Chtěli jsme psa hlavně jako společníka ( na výstavy moc nejsme a chovatele jsme na to předem upozornili), tak nám erdelteriér naprosto vyhovuje. I svoji bláznivou - teriéří -povahou.
Tak jsme trochu zabrousili do kynologie, ale opravdu by mě zajímalo, jakou rasu Daniela měla. Tak jestli to budeš Danielo číst, dej vědět.

Na ovčáka jsem myslela taky,...Aleno,v tomto případě preferuji rasu CC.Zadej si to na vyhledávači a uvidíš napsanou povahu atp.
My toho psa máme.Je na dvoře(má boudu,ale do ní nechce,jen když prší).
V domě(velký dům) je pánem dle situace,všude kouká-nakoukne,odejde dál olíznout třeba malou,nebo moje nohy:-))Nestalo se,že by se vykálel v baráku.U televize sedí u Vás celý film a ani se nehne-jen strašně slintá(přetopeno),jinak sqelí společník-viz.odkazy CC.

Záleží na prostředí.Nemůžu...Na ovčáka jsem myslela taky, když jsem četla trápení Daniely, ale mám pocit, že je to pes jen jednoho pána. Synovi je 15 let. Za 4 roky půjde třeba studovat, odejde z domu...tak myslím, že by byl vhodný rodinný pes a ne pes, který se hodně fixuje na jednoho pána.

Alda má pravdu.Je třeba znát prostředí.....
Poradím rád,nevím jen jak.Tak se Dano ozvi.

Záleží na prostředí.Nemůžu mít v bytě Bernardýna anebo na statku krysaříka.Dana se nevyjádřila přesně,co měla,a co chce.
Do bytu doporučuji(jsem členem kyn.spolku) jezevčíka,krysaříka atp.Na dvorek patří Německý ovčák,Dalmatin(pro děti),těch ras je nespočet.Měl jsem hodně(a mám) psů.Na Německého ovčáka nedám dopustit,je to pes všestranný,dle toho,jak si ho vychováte.
Pro náročnější ,a rodinu s dětmi doporučuji plemeno Cane Corso,jež se hodí i do bytu.Pes PÁN.

Danielo, souhlasím s názorem Vandy, že syn by si měl svého psa odsmutnit. Pořizovat ihned nového psa mi připadá nefér jak k synovi, tak k psovi. Za čas přijde sám na to, jak moc mu pes chybí a řekne si o něj sám.
Jsem dospělá ženská a trvalo nám s manželem rok, než jsme se pochopili, že to bez psa nejde a pořídili si štěně. Předtím jsme měli foxteriéra-děsný éro, tak jsme chtěli něco klidnějšího a pořídili si erdela. Je povahově hodně podobný prvnímu, to nám naopak vyhovuje, jen klidnější. Nechtěla bych našeho prvního pejska vymazat z paměti. I když to vzhledem k jeho uličnictví opravdu nejde .
Změnu rasy bych nedoporučovala, ale nejsem žádná odbornice.

Mým rodičům po 11 letech umřel prakticky do týdne na rakovinu jater pes , kterého si rozmazlovali,  a který byl právoplatným členem rodiny, mající i své místo u stolu :o) prostě si je omotal kolem prstu prevít malej. Ten den co ho veterinář musel už uspat oba brečeli a ani jeden z ních nechtěl psa už ani vidět, Druhý ráno jsem  je viděla sedět v tom prázdném domě jak dvě hromádky neštěstí a v tu chvíli mi došlo , že prostě půjdu a něco udělám!!Ještě ten den jsem se vrátil domů se štěnětem pražského krysaříka , dala jim ho se slovy : A nechci slyšet ani slovo!.Za dvacet minut oba ač důchodci chodili po čtyřech  a šišlali na štěně a smutek byl pryč. Nové štěně oba zaměstnalo tak že si již jen občas postesknou, třeba v souvislosti s Vánoci, ale smutek je pryč a mají doma opět živo. Vřele doporučuji.

Dobrý den, chtěla bych...Danielo, nám když umřel pes, tak dceři bylo 6let, učila se chodit tak, že se ho držela za ucho, ujídala mu granule z misky, pes s ní spal snad od narození...Když jsme dceři řekli, že je pes mrtvý, vlezla pod stůl, kde pes lehal, asi tři dny s námi nemluvila, učitelka volala ze školy, že tomu nerozumí, kdo že nám to v rodině umřel. Mysleli jsme si, že to spraví nový pes a tak jsme zamluvili štěně. Nechci od toho nikoho zrazovat, ale nestalo se, co jsme čekali, nemůžu říct, že by dcera neměla tohoto psa ráda, ale nikdy si k němu nevytvořila takový vztah jako k tomu prvnímu, který měl 5 let, když se narodila. Nedokázala se sžít se štěnětem, které bylo temperamentní, bralo jí věci a chovalo se prostě jako štěně, říkala nám, že ten první pes byl lepší a pro samé vzpomínky nedokázala mít štěně ráda. Asi až po roce jsem se dozvěděla od známých, že jejich děti reagovali velmi podobně. Já jsem proto pořídit psa až po nějaké době, až si dítě "odsmutní" toho předcházejícího.

To já zažil to samé.Nového psa a to co nejdříve.Otázka rasy?Nevím,jestli máte dům,či byt a která rasa byla.

Dobrý den, chtěla bych poradit se synem 15let....špatně snáší úmrtí psa v rodině:-( Je to poprvé, co se setkal s takovou věcí. Viděl ho umírat a ještě jej s manželem pohřbívali. Moc u toho plakal.Poté už s námi nekomunikoval, nemůže spát, nic ho nebaví...nechce se s námi ani o tom bavit. Přemýšlely jsme o koupi nové psa, ale nevím, zda je to dobrá volba.Snad jinou rasu, ať mu ho stále nepřipomíná.