Výprask před diváky

U nás je výprask našeho kluka takový obřad. Je mu deset, jmenuje se Dominik. A má dva mladší sourozence, osmiletou Anežku a pětiletého Matěje. Anežka bita není, holku trestáme jinak. A Matěj ještě nedostal, ale brzo už dostane taky. Dominik tedy dostává před celou rodinou. Posadíme se na sedačku, tedy já s mladšími dětmi. Dominik musí stát vedle stolu, čelem k nám. Manželka přinese starou deku a dá ji na stůl. Pak se Dominik musí svléknout na výprask. Nejdřív se musí zout. Takže si vyzuje pantofle, dá je pod židli, která je postavená vedle stolu. Musí je mít urovnané. Pak si musí Dominik sundat ponožky, musí každou složit a dá je do pantoflí. Potom si svlékne kalhoty a dá si je složené přes opěradlo židle. Pa si vysvleče spoďáry, taky je složí a dá je přes kalhoty. Pak musí poklusem doběhnout pro řemen, který visí v předsíni a je určený na výprasky na ten jeho zadek – brzo bude i na ten Matějův zadek. Dominik při tok klusání pro řemen pleská bosýma nohama o podlahu. Přikluše ke mně, podá mi ten řemen a lehne si na stůl na břicho. Pak si pořádně vyhrne tričko, které může mít při trestání na sobě. Ruce natáhne dopředu a nohy dá k sobě. Pak manželka vezme velký, čistý složený bavlněný kapesník a smotá ho do ruličky. Dominik musí otevřít pusu a manželka mu tam vloží kapesník, Dominik se do něj zakousne. Musí ho v puse držet po celou dobu výprasku, aby moc neřval. Pak mu manželka chytne nohy u kotníků a pevně je drží. No a já vezmu řemen a začnu Dominika vyplácet na holý zadek. Nespěchám, biju ho pomalu. Ze začátku jsou rány slabší, pak přitvrdím. Hodně to pleská, o ten Dominikův holý zadek. Vždy po deseti ranách je krátká pauza. Dominik dostává vždy třicet ran. Při bití brečí, přes kapesník moc křičet nemůže, takže vydává takové zvuky, hu, hůůůů. Na jeho holém zadku postupně přibývají rudé pruhy, až je těmi pruhy celý pokrytý. Výprask mu vždy rozložím na celý zadek. Po bití sleze ze stolu, vyndá si z pusy kapesník, vzlyká a utírá si oči. Pak se musí obléct a může odejít.

Taky bych rada viděla jak se rozsekava nějaká jiná prdel na cáry než ta moje

Náš kluk občas dostane výprask před kamarádem, nebo i více kamarády. Nebo před nějakou návštěvou. Seřežeme ho na holou, takž nejen že bulí a řve, ale ještě se hodně stydí, že byl bit před někým a že to bylo na holou. Je mu deset, takže se stydí hodně. Včera měl doma dva kamarády a hodně vyváděl, předváděl se před nimi a byl drzý. Tak jsem si došla pro řemen a řekla jsem Petrovi že dostane. A ať se svlíkne na výprask. Nechtělo se mu, ale pak poslechl. Musel si před kamarády sundat kalhoty a spoďáry a pak jsem mu řekla ty ponožky taky dolů, budeš tady bos! Tak se sehnul a sundal si i ty ponožky. A pak se musel položit na postel, vyhrnout si pořádně tričko, aby nezakrývalo ani kousek toho jeho holého, bílého zadku. A pak dostal před kamarády pořádný výprask, na tu jeho holou zadnici. Pleskavé zvuky bylo slyšet asi po celém baráku, zrovna tak Péťuv řev. Kluci na to koukali, byli zrudlí v obličeji, chvílemi bledli. Řemen o ten holý zadek pleskal a rudých pruhů na něm přibývalo. Když jsem mu pořádně nařezala, tak měl Petr ten zadek celý rudý a obličej mokrý od slz.

Nikdo?