alkoholismus

Pristi tyden si jedu pro odznacek za rok abstinence,to se mam co:))

ahoj všem, u nás nic nového, alkoholička opět pije, včera pila v práci a neměla lepší nápad než obvolávat všechny okolo, aby se nestalo, že by její stav někdo přehlídl. Už to neřešíme, není jak, není co...

Tak za hoďku vyrážím do áček, necítím se tam pořád nic moc, ale naštěstí jsem poznala lidi, kteří se se mnou sejdou i mimo skupinu a za to jsem moc ráda, chodím taky k psychiatričce, ale v posledních dnech, kdy se mi povedlo zůstat úplně střízlivá, někdy jsem si to užívala, někdy ne, možná to bude i tím, že jsem se zamilovala, proto nevidím v tom pití až takový problém. Což ho dělá spíš ještě větším. Když jsem si před pár dny zkoušela přiznat, že jsem alkoholička, byla jsem z toho úplně na dně, vystresovaná a myslela jsem jen na to, že se nebudu moct už nikdy napít. Ale když jsem se od toho nějak oprostila a řekla si: Holka, ještě to není tvůj případ, někdy si můžeš něco dát. Spadlo to ze mě a bylo mi psychicky i fyzicky mnohem líp. Vím, že to není zrovna nejmodřejší přístup, ale asi nejsem zkrátka ještě připravená na nic víc. :-(

Katko,bezva je opravdu málo lidí komu se to povede a tobě držím pěsti.Já sama jsem si taky přiznala že jsem alkoholička,ale pomoc jsem hledala i u psychyatra sama bych to asi nezvládla.

Musím říci, že jsem si vždy ráda dala skleničku vína, či panáka. Deprese jsem neměla, důvod pro pití také ne, ale pořád se něco slavilo... Každý den kolotoč, děti práce, vařit, prát a tak jsem si ráda dala skleničku na dobrou noc. Občas to byly skleničky dvě či tři. Časem jsem zjistila, že pro mě není problém vymlasknout celou sedmičku a při oslavách daleko více. Málo kdy jsem se opila, že bych povídala nesmysly, ale i to se občas stávalo. Pak jsem se přistihla, že se na tu sklenku těším a ať už je večer a v klidu si udělám pohodičku. Musím říci, že v té době jsem byla dost hádavá a i podrážděná. Pak přišla větší oslava v rodině a já po 6-ti deci vína byla skoro na mol. Moc jsem si toho nepamalovala, zvracela a byla úplně mimo. Kocovina byla strašná a o to horší, protože byla ostuda před rodinou. Mé oblíbené vyprošťováky nefungovaly a já si užívala kocovinu tělesnou i morální. Bylo mi to divné , že mi bylo tak zle, když jsem toho neměla zase až tak moc. To jsem zvládla daleko více. Najednou přišel ve mě zlom. Přišel sám od sebe, že to je vlastně konec, alespoň jsem to tak cítila. Přeslala jsem na pití myslet. Začala jsem mít radost z toho, že můžu jet kdykoliv v noci autem a nemyslet na to, že nemůžu protože zase jsem pila... Udělala jsem si pořádek v mysli a řekla si, že ty potvory v hlavě co mě nutí pít přestanu živit a oni umřou. Povedlo se zatím jsou to dva roky, co nepiji, ale nemám vůbec na to chuť a ani mě to nenapadne. Vím, že si skleničku asi nikdy nedám, ale vůbec mi to nevadí. Užívám si to, že jsem s v o b o d n á.

Také bych ráda, kdybyste zase psali, vaše příběhy mi moc pomáhaly. Josefa si nevšímejte, je postižený, psychicky určitě, možná i tělesně, a má mindrák. Vůbec si ho nevšímejte a pište, jako by nebyl. Díky.

Prcat, Táto, prcat.

Zajímavé, po kreténovi se nikomu nechce psát.

Kunda.

Terko, nevsimej si toho....
Normalka pis dal at si trepi hubu a vubec na to nereaguj.On Pepca urco zmeni tema.

No ty jsi ale inteligent, to ti povím!

Hovno.

Byla bych pro to, aby ten, kdo se neumí ani podepsat, a navíc nenapíše nic kloudného, jen nadává,tady radši nic nepsal!!!

Hovno.

hovno

myslím, že naše starosti s tou pijící osobou jsou ničím oproti tomu, co způsobuje sama sobě. Jsem ráda, že jsem mohla tady napsat naše zkušenosti a i mě to moc dalo. Snažím se jí neodsuzuvat, což jde líp teď, když je hlavně dítě v pohodě, už se matkou nenechá trápit, a i nám ona dává pokoj. Matka se odsunula někam do pozadí a my žijeme náš život, s vlastními starostmi a radostmi.
Alkohol je strašný svinstvo, co dělá s lidmi .. Kdo nezažil, neuvěří. Přeji silnou motivaci zůstat svůj! r.

To r.:Děkuji, že jste mi napsala i přesto, jaké starosti máte sama s osobou, která pije. Ten dokument jsem viděla a psala jste o té ženě, která tam vyprávěla, že si třeba doma otevře víno a tak, pak šla k tomu doktorovi a on jí řekl, že má vydržet, teď nevím přesně, 3 měsíce? A jestli to bude problém, že je pravděpodobně závislá a ona mu odpověděla, že to problém rozhodně bude, tak tuhle pasáž jsem taky viděla a docela jsem žasla. Když já jsem takový nerozhodný člověk, chápu, že to není v pořádku, ale zároveň si nemyslím, že by to bylo až tak vážné.

Proto jsem taky zašla na AA, snad mi tam příště bude líp. Jedna paní mě vzala takzvaně "pod svá křídla". Za to jsem byla opravdu moc ráda a dokonce jsem ji mohla navštívit doma. Nikomu z rodiny jsem o tom neřekla, jen jsem tak letmo sdělila, že jdu s kámoškou do města. Byla jsem u ní a bylo mi tam fakt dobře, mohla jsem jí a jejímu příteli říct o všem a oni to chápali, bože, mě se tak ulevilo, byli skvělí! Opravdu už věřím tomu, že kdo nikdy neměl s alkoholem problém, nebo není alkoholikem, tak to nedokáže pochopit, a hlavně člověka nedokáže nesoudit. Když jsem pak byla už doma,řekla jsem si, že nemá cenu mamce lhát, že by na to jednou stejně přišla, náhodou by se zeptala mojí kámošky, nebo něco jiného, a to by pak bylo ještě horší. Samozřejmě, že jsem neřekla nic o jádru problému, ale že chodím na skupinovku, že jsem byla doma u lidí z té skupinovky, ale o co se přesně jedná, to jsem nemohla říct. Vykrucovala jsem se z toho. Řekla jsem, že tam chodí lidi, co mají problém s úzkostí a tak, jenže doma se to nikomu nezdálo, prohlásili, že je to blbost. Takhle to jako blbost možná zní, ale jen proto, že neznají ten pravý důvod.

Pánové, kteří si rádi často přihnete nebo to přeženete tak že nevíte o sobě, pak zbystřete svou pozornost - při oblékaní a svlékání pánských sukní odpadá zouvání, hledání nohavic a při zadrhnutí zipu sukni vykasáte, zatímco v kalhotech trpíte křečí nebo se musíte počůrat. To vaše kalhoty neumí!

Ahoj Petro, moc gratuluju! Bojuj dál, žiješ svůj život. Těžko se radí, ale věř, že blbě na duši bývá i těm, kdo nikdy problémy s alkoholem neměli. To je život, jednou dole, jednou nahoře, a platí to pro úplně všechny:-) Ta bojuj, za sebe. Ahoj r.

Neumím posoudit, jestli jsi nebo nejsi alkoholička, ale evidentně jsi v problémech. Počítej s tím, že psycholog / psychiatr s Tebou dokáže s Tebou navázat kontakt až když vydržíš 3 měsíce úplně bez alkoholu. zaujala mě Tvoje zmínka o koních. jednak: koně nesnáší alkohol. Co to znamená naučit se perfektně jezdit na koních? Učila jsem se jezdit, po jednom ošklivým pádu teď nemohu zatím do sedla, ale myslím, že na koních je abslutně úžasný jenom s nima být. Pomáhalo mě jenom být v těch stájích, čistit jim srst, čistit boxy, překonávat strach z těch kousavých potvůrek, radovat se s těma hravýma. Mít vlastního koně není žádná výhra, nejenom že je to hrozně drahý, ale fakticky se člověk musí věnovat jenom tomu zvířeti. Ženy se i rozhodují mezi tím pořídit si koně nebo dítě. A stačí jedna blbá kolika a nebo zlomená noha, a je konec. Člověku v depresi je těžko radit, ale zkus zajít do nějakých stájí jako dobrovolník na úklid, moc to pomáhá a uklidňuje. Jen tam nesmíš přijít opilá, ty zvířata by ti to vrátila i s úroky. držím pěsti. r.