alkoholismus

já vím, Heleno, to co píšeš je přesný. Já taky nemůžu přestat a alkohol mi jen bere. Ale jsou lidi, kteří na tom ještě nejsou tak špatně a ten poměr dobré x zlé je u nich pozitivnější.

Jenže mně už alkohol nic nedával, chvilinka euforie, když jsem otevřela flašku a začala to do sebe lejt, a pak hodiny depresí a průšvihy a fyzická devastace. To se fakt nevyplatí, té hrůzy je nesrovnatelně víc než potěšení. Jenže to už jsem nemohla přestat...

a dokážete vy všichni taky pochopit, že alkohol může člověku dát víc,než si dokážete představit? Vidíte v tom všichni jen zlo, svinstvo... ale alkohol i dává. Pokud má 65letá maminka život v háji, vidí jen nemoci, chátrání organismu, žádnou lásku, přibližující se smrt.... alkohol jí dá nevídané. A je fakt, že se můžete snažit, jak chcete - pokud alkoholik nechce sám přestat, můžete se jít klouzat. Bohužel jsou i případy, kdy přestat chce, ale nejde to. Svět je bohožel ale tak krutý a bezcitný, že lidi hledají berličku, jak uniknout. Jak otupět, zrezignovat... Je to tak odjakživa. Neodsuzujte alkoholiky, spíš je litujte. Nemají šťastný život.

No Jani, to je právě to nejhorší. Myslím, že jakmile mámu pustí z nemocnice bude to stejné. Jediný problém je v tom, že jak nám tento týden řekl doktor tak její játra jsou v podstatě úplně "hotová". Takže jakékoliv zatížení (porušení diety, alkohol) pro ní znamená konec. Jinak ti budu držet palce ať to s tvojí mamkou nějak přežiješ.

"Odnaučovat" to kohokoliv je prakticky nemožné. Platí jediná rada. nůž na krk - léčebna nebo totální konec vztahů. Po dobrém to nikam nevede.

Ahoj Lucko, mám stejný púroblém, jako ty, jen jsem o krok dál.Mamka v nemocnici málem umřela-delirium,půl roku ji dávali dohromady, slibovala hory doly a jen co se vrátila domů, opět vše ve starých kolejích. Vypije denně sedmičku rumu a vykouří balíček cigaret. Nedělá nic, jen leží a ráno si zajde pro flašku. Zvrací, téměř nejí, je z ní troska a to má 65 let. Já dlouho tenhle problém nemohla zvládnout-brečela jsem, prosila, nadávala...není tok ničemu.Taky jsem rok chodila k psychiatrovi, brala antidepresiva a nakonec mi nezbylo, než se smířit s tím, že pokud nechce ona, nic nenadělám. Nechápu jen, co lidské tělo vydrží.Jakmile v televizi uvidím nějakou rteklamu na chlast, vraždila bych.Ahoj.

Heleno děkuji.

Já se na Diskuzák taky ne a ne prokousat :-(
Heleno, ten Tvůj příběh mě opravdu dostal, děkuju za něj.

Abstinenční příznaky jsem samozřejmě měla, fyzické jsem prostě vydržela, trvaly tak 3 dny, to se dá. Musela jsem je vydržet asi sto padesátkrát. Mě vedly k snaze o abstinenci spíš psychické problémy, příšerné deprese. Dodnes beru antidepresiva. Předtím jsem na ně vesele pila, tak to opravdu bylo drsné. Odvykat postupně bych nedokázala, vždy když jsem se napila, tam jsem to (ke konci) dotáhla až do úplné opilosti :-)))

Rád bych se tě Heleno zeptal,jestli jsi měla problém s abstinenčními příznaky.Pil jse asi tak pět let,celkem dost.Teď jsem si řekl,že s tím zkoncuji.Zatím se mi to asi 14 dnů daří,žádné ošklivé pocity nemám.Někde jsem četl,že se má odvykat postupně.Co ty na to?

Ahoj Lucie, jsem taky alkoholička, nyní přes rok nepijící. Můj názor je, že toho mnoho dělat nemůžeš. Vím, zní to drsně. Alkoholik se musí sám chtít léčit, jinak se to nepovede. Snad teď maminka vydrží a zlepší se natolik, že bude moci jít do léčebny. Můžete jí pomoci v tom, to vyřídit, dovést ji tam, ale léčit se musí sama.
Můžeš ale pomoci sobě. Na pití své matky nemáš vliv a není tvoje vina, že pije. Je hrozné pozorovat alkoholismus u blízkého člověka, ale musíš myslet na sebe a své duševní zdraví. Zkus třeba Al-anon, tam Ti poradí lépe. Co já vím, Al-anon funguje v Praze, Brně a Ostravě.

Ráda bych se zeptala na radu. Mám maminku alkoholičku. Pije už dlouho (co já pamatuji tak aspoň 20 let). Ze začátku to nebylo tak hrozné, postupem času to na ní bylo čím dál tím víc znát. Přemlouvali jsme ji celá rodina aby se šla léčit. Ale ona naprosto odmítala skutečnost, že má problémy s alkoholem. Její stav se postupně zhoršoval, ale přesto odmítala se sebou cokoliv dělat a v poslední době na nás při jakékoliv zmínce byla i velmi nepříjemná. Poslední měsíce už ani nebyla schopná nic dělat - jen seděla u televize a pila. Před 14 dny skončila v nemocnici (bylo jí už tak zle, že ani neprotestovala a nechala se tam odvézt). Mám cirhozu jater ve velmi pokročilém stadiu. Tento týden nám jí pustí domů a si nejsme jistí co s ní. Vypadá to, že snad bude souhlasit a půjde se léčit. Jenže alkohol se v poslední době podepsal hodně i na její psychice. Špatně chápe, má problémy se postarat sama o sebe, obléknout se, občas nestihne doběhnou na záchod ... Vezmou nám jí vůbec v takovémhle stavu do léčebny? A dá se do léčebny dostat hned nebo existují nějaké čekací doby? Bojíme se totiž, že jakmile bude doma vrátí se ke svému původnímu režimu. V žádném případě nevěřím, že pokud bude doma nebude pít. Co s tím? Jsem z toho docela bezradná.

MQ každému se dobře radí,kdo v té situaci nikdy nebyl,je to nespravedlivé, že zrovna Tvoje rodiče se dali na pití,hlavně si dodělej maturitu,ať najdeš práci,pak se budeš moct postavit na vlastní nohy,ono se říká hlavně zdraví,ale ty peníze jsou potřeba abys měl kde začít.Hlavně se nedej na pití taky, protože nešťastný člověk udělá kolikrát takové věci,které by ho před tím ani nenapadly nebo které dřív odsuzoval,tím by sis vykopal sám jámu pro sebe.Je to hrozné,ale ber rodiče jako odstrašující případ, a jestli to jde,nedělej to, co dělají oni,protože se dědí nejemon dobré vlastnosti.Držím Ti palce a když budeš v úzkých,klidně napiš,nemusí to být na internet,stačí si zavést deníček pocitů,mám ho taky,psaním se hrozně uvolníš a nemusí to být žádné zápisky na několik stran,jsou věci které třeba nechceš veřejně křičet do světa.Hodně štěstí.

MQ nemáš to vůbec s rodiči jednoduché a věřím, že ti z toho musí být všelijak. Myslím, že ty sám to ale asi nezvládneš a ani to po tobě nikdo nemůže chtít. A právě proto jsou tady úřady sociální péče, kde by ti měli pomoci a nebo se zkus obrátit na nějakou linku důvěry, kde ti jistě poradí.

Ahoj, mám problém s moji matkou, která je alkoholik ale nevím jak se přesně označuje. Je to ten typ, že jednou za cca 45 dní má tah 5 dní v kuse, kdy jenom chlastá a zanedbáva vše (práci,rodinu). Ráno načne nenápadně flašku a zbytek dne prospí(když se napije málo, tak se dotankuje večer na spaní) a upřímně mě to velmi sere(a koho by nesralo) ael po těch 5 dnech si sama řekne stop a nepije, i když jednou se v tom táhla 2 týdny a miji nemohli z toho dostat. Byla léčena a úspěšně - 3 roky nepila, ale pak si dala jenom skleničku vína a už začala její 5-denní "relax". No ale tu to nekonči, otec postupně z těchto situaci se přiklonil taky na stranu alkoholu a je cca 20 dní měsíčně vožralý(ten nezanedbáva práci, narozdil od mámy, která si to "může" dovolit). No a jelikož jeden druhého osočuje, že je alkoholik, tak sám to nepřízná. Jsem z toho v prdeli a už mě opravdu tím vytáčí a té ostudy co je!!! Asi budu srab ale po maturitě jdu od nich pryč a nebudu to řešit, nebo naopak poraďet

Lituji všechn, kteří musí žít s alkoholikem.Nikdy si žádný nepřipustí, že pije a ničí celou rodinu.Mé manželství se po 20letech rozpadlo právě kvůli pití manžela. On ztratil domov, práci, dělá dluhy, ostudu.Nepomohlo domlouvat, prosit, nadávat, vždycky vydržel měsíc a pak se vše vrátilo do původních kolejí,nepomohla ani léčba.Pokud ten kdo pije sám nechce přestat pít, nic nikdo nezmůže, i když ho milujete sebevíc a snažíte se pomáhat.Dnes je z mého bývalého manžela bezdomovec,nás všechny obětoval pití.A věřte,přes všechny skutečnosti mu mé děti neřeknou jinak než tatínek.

K certu s "r"

K certu s "r"

text

my to víme ... Třeba se fakt povede, že tam vydrží, nikdy v životě nebyla bez alkoholu 3 měsíce, třeba to bude pro ní tak nová zkušenost, že to vydrží. No, uvidíme. Intervaly mezi jednotlivými kolapsy se zkracují.