alkoholismus

Jak se dostat na diskuzák tu už dříve bylo podrobně popsáno. Stručně: http://diskuzak.cz/, nutné se zaregistrovat. Potom se dostat na správkyni Zuzanax a té poslat mail s žádostí o vstup do diskuse Alkoholismus.

Neustále zmiňujete "diskusák" a já nevím,kudy - tudy.Napíše mi někdo cestu?

Béééé! Jak dojemnééééé!!!

Táto: to je projekce, vlastně se to našeho případu vůbec netýká.
Včera jsme museli mluvit s přítelem matky, strašnej zážitek. Má klíče od bytu, nechtěl vydat dítěti jeho věci, lhal nám, a defacto přiznal, že jak matka ukončí léčbu, že jí musí někam odvést, protože jinak do toho hned spadne znova že se pohybuje v té "správné" společnosti. Už jí nevěří ani tenhle člověk. Pořád jenom dělal přednášku dítěti, že musí jít za matkou do toho blázince, až jsme museli fakt zasáhnout. Takže drobek přišel i o vzpomínky a dárky, co sbíral celý dětství.
Stejně z toho běhá mráz po zádech, jak se tak malý dítě orientuje v situaci, a jak se opravdu snaží matku ze svého života vytěsnit. Babička tuhle si udělala vzpomínkovej večer na fotografiema, a místo smutku dítěte po matce mi skočilo okolo krku, že je tak šťastný, že mě má. Tam se muselo stát něco ještě vážnějšího, co si ani nedovedeme představit, co ta matka dítěti provedla, že se chová takhle. Je tam něco vytěsněnýho. Trápí se i, že se musí za matku stydět. Občas pronese nějakou vzpomínku, jen tak, mimochodem, ale nám z toho běhá mráz po zádech.
Zase si říkám, že děti přežily horší situace a vyšly z toho se zdravou kůží, a tenhle náš pokládek je silný.
Taky začínám získávat pocit, že co rodina, to alkoholik. Teď vyšlo najevo, že dcera mého strýce, co se uchlastal, je na práškách a alkoholu. Její rodina to tutlala, ale prosáklo to teď, když má zdědit majetek - peníze - přes milion, tak začal zbytek rodiny šílet, že to prochlastá a úplně se oddělá.

R, přeju dítěti klid a matce co nejdelší abstinenci. Zajímavé, že někomu může připadat strohý popis stavu jako nenávist.

Pro Máňu: Je mi líto alkoholiků, protože vím, jaké je to utrpení a jak těžké je se z toho dostat. Ale to neznamená, že schvaluji, co děláme, a že mi není líto též blízkých alkoholika. Zachraňovat alkoholika nejde, ten si musí pomoci sám. Zachraň sebe a ,pokud můžeš, odejdi. Bez výčitek! Třeba to bude ta poslední kapka, která s ním pohne. A když ne, tak by to stejně nebylo k žití.

uteč ... Nemůžeš mu pomoct. Není jak.
pro Anonyma: přání pro matku dítěte kupuji já, dítě napíše text (bez oslovení, bez důvěrností, když už nenajde žádnou výmluvu a k psaní si sedne) a já ho odnesu na poštu. Teď ten pohled nechtěla ani podepsat. Stačí to takhle? A co vaše děti?

Taky bych s tou záští řekla! :-/
Zlámejte jí vaz a budete mít pokoj...

mám manžela alkoholika je to hrůza. jsem už z něho natolik unavená,že mě ani nebaví žít. pořád čekám,kdy zase na něho přijde ten kolotoč,který se nadá zastavit a končí tím,že se poslední týden jen dokáže válet v posteli pít nejíst a dopotácet se na wc,to poslední ke konci ani to ne,to už ani nevstane a tehdy když dojde chlast a on není schopen si pro něho dojít,tak přestane. ale ty absťácké stavy. kdo má pořád po něm uklízet,strachovat se kdy a kde spadne, atd. děláte z alkoholiků chudáky,ale co ti co s ním žijí ve společné domácnosti? kdybych odešla,mám výčitky,že jsem se na něho vykašlala,když zůstanu,odnesu to zdravím. takže východisko?

milá r., jdi už s tou svou záští a nenávistí do prdele. Ty musíš být od té přemíry žluči úplně světlezelená.

r ten pohled k narozeninám by jste ji mohli dopřát.

to by museli alkoholici žít sami na ostrově odříznutí od ostatních. Pořád jen chudáci alkoholici, nemají to lehký, a nebo machři, co to jako zvládají. Ale co jejich okolí? Rodina? děti? rodiče? Proč mají děti, rodiče a partneři alkoholiků zničený životy? Berou antidepresiva? Jaký vzor jsou alkoholici pro svoje děti?
Ahoj Táto a Heleno, u nás je relativní klid, rodinná alkoholička je zatím pořád v blázinci, a prý se snad podaří, že tam bude rok. Změnili jsme sociální pracovnici, ta nová je natolik rozumná, že netrvá na tom, ať dítě nutíme do návštěvy v blázinci, když tam opravdu za matkou nechce. Dostalo se k nám, co matka vyváděla, než jí z hodiny na hodinu vyhodili z práce. Takže se dítě za matku strašně stydí, zná všechny od ní z práce. Nechce jí ani poslat pohled k narozeninám.
Ale už se nám daří žít tak nějak normálně, téma alkoholismus a alkoholici okolo nás se z denního řešení vytrácí, už můžu říct, že žijeme normálně, úplně normální rodina.držte se! Hodně sil přeje r.

já vím, Heleno, to co píšeš je přesný. Já taky nemůžu přestat a alkohol mi jen bere. Ale jsou lidi, kteří na tom ještě nejsou tak špatně a ten poměr dobré x zlé je u nich pozitivnější.

Jenže mně už alkohol nic nedával, chvilinka euforie, když jsem otevřela flašku a začala to do sebe lejt, a pak hodiny depresí a průšvihy a fyzická devastace. To se fakt nevyplatí, té hrůzy je nesrovnatelně víc než potěšení. Jenže to už jsem nemohla přestat...

a dokážete vy všichni taky pochopit, že alkohol může člověku dát víc,než si dokážete představit? Vidíte v tom všichni jen zlo, svinstvo... ale alkohol i dává. Pokud má 65letá maminka život v háji, vidí jen nemoci, chátrání organismu, žádnou lásku, přibližující se smrt.... alkohol jí dá nevídané. A je fakt, že se můžete snažit, jak chcete - pokud alkoholik nechce sám přestat, můžete se jít klouzat. Bohužel jsou i případy, kdy přestat chce, ale nejde to. Svět je bohožel ale tak krutý a bezcitný, že lidi hledají berličku, jak uniknout. Jak otupět, zrezignovat... Je to tak odjakživa. Neodsuzujte alkoholiky, spíš je litujte. Nemají šťastný život.

No Jani, to je právě to nejhorší. Myslím, že jakmile mámu pustí z nemocnice bude to stejné. Jediný problém je v tom, že jak nám tento týden řekl doktor tak její játra jsou v podstatě úplně "hotová". Takže jakékoliv zatížení (porušení diety, alkohol) pro ní znamená konec. Jinak ti budu držet palce ať to s tvojí mamkou nějak přežiješ.

"Odnaučovat" to kohokoliv je prakticky nemožné. Platí jediná rada. nůž na krk - léčebna nebo totální konec vztahů. Po dobrém to nikam nevede.

Ahoj Lucko, mám stejný púroblém, jako ty, jen jsem o krok dál.Mamka v nemocnici málem umřela-delirium,půl roku ji dávali dohromady, slibovala hory doly a jen co se vrátila domů, opět vše ve starých kolejích. Vypije denně sedmičku rumu a vykouří balíček cigaret. Nedělá nic, jen leží a ráno si zajde pro flašku. Zvrací, téměř nejí, je z ní troska a to má 65 let. Já dlouho tenhle problém nemohla zvládnout-brečela jsem, prosila, nadávala...není tok ničemu.Taky jsem rok chodila k psychiatrovi, brala antidepresiva a nakonec mi nezbylo, než se smířit s tím, že pokud nechce ona, nic nenadělám. Nechápu jen, co lidské tělo vydrží.Jakmile v televizi uvidím nějakou rteklamu na chlast, vraždila bych.Ahoj.

Heleno děkuji.

Já se na Diskuzák taky ne a ne prokousat :-(
Heleno, ten Tvůj příběh mě opravdu dostal, děkuju za něj.