alkoholismus

No, každopádně je fajn si tady tu diskuzi přečíst. Aspoň člověk ví, že v tom není sám :-(. Já mám s alkoholismem asi dvacetiletou zkušenost a můžu říct, že je všechno na draka, pokud ten dotyčný sám nemá dostatečně pevnou vůli přestat. Já jsem vyzkoušela už všechno. Bylo mi 10, když moje rozvedená mamka začala pít, řešili jsme to po dobrým i po zlým. Prosby, domlouvání, hledání doma schovaných flašek atd. Jako děcko jsem jí do těch flašek lila někaký hnusný kapky na kašel, aby jí to nechutnalo. Pak jsem zkoušela jí schovat peníze, párkrát jsem jí taky zamkla v pokoji, aby si nemohla proto dojít. Teď už je v invalidním důchodě, takže na to má spoustu času a pije celé dny. Sice se jakože chodí léčit ambulantně, ale to úplně na nic. Já už jsem na to rezignovala, za tu dobu jsem měla z těch nervů jenom zdravotní problémy a nemělo to jediný pozitivní efekt.

dotaz pro r.: ahoj, zaujala mě jedna věc: často píšeš, že se ta matka-alkoholička na světě svými skutky totálně odepsala. To si myslíš ty nebo to má ona jako výmluvu pro pití? Já tvrdím, že takový poraženecký postoj není na místě, protože spousta chyb se dá aspoň částečně napravit, pokud se člověk snaží - mluvím z vlastní zkušenosti.

Renato, ale ta šance tu pořád je; někomu zabere třeba až druhá, třetí léčba, nebo AA, nebo ho prostě jednou přestanou bavit ty recidivy - i takové případy jsou. Pozitivní je, že už dokázal uznat, že má s pitím problém a snažil se ho zvládnout, i když zatím neúspěšně. Pokus se ho podpořit (jestli jste ještě spolu) v dalším boji. Určitě ho trápí, že selhal. Přeju hodně štěstí.

Po delší odmlce jsem se mrkla na stránky této debaty a jsem velice ráda, že zmizely ty hloupé nadávky a urážky.Tony, mohl bys napsat kolik je Ti let? Není to ze zvědavosti,ale Tvůj příspěvek určitě vehnal slzičku do oka nejen mě,ale všem manželkám, které by chtěly, aby i jejich manželé a milovaní alkoholici, kteří je trápí svou závislostí, skončili s pitím jako Ty, definitivně.Aby vynahradili rodině, dětem a všem, kteří se jim snaží pomáhat to, o co je připravili svou závislotí.Já jsem v době, kdy můj dnes už bývalý manžel přišel z léčení, byla šťastná, protože jsme dokázali spolu normálně mluvit o všem.Myslela jsem, že už to tak bude pořád, ale vydržel jen tři měsíce.Snažila se mu pomoct celá rodina, ale jeho přesvědčení o tom, že pití nechá natrvalo asi nebylo dost velké.Proto si vážím Vás,kteří jste dokázali přestat a držím palce.Škoda, že můj manžel se nezařadil mezi Vás.

kde BLB ,tam nebezpečno

Vpusťte alkoholiky v absťáku do arény s příslibem chlastu a společnost má vystaráno.

Vpusťte alkoholiky v absťáku do arény s příslibem chlastu a společnost má vystaráno.

A dalším běžným jevem alkoholiků je paranoidní útočnost.

To mluvíš o sobě ?Běžným jevem alkoholiků je lhaní.

11. Lžu všem jako když tiskne. ;-)

1. Léčím se pro sebe
2. Uvědomuji si skutečnost ,že jsem alkoholik
3.Dodržuji důslednou a trvalou abstidenci
4. Netajím se z léčbou
5. Angažuji se se při léčbě
6. Vyhýbám se rizikovým situacím
7. Učím se řešit své problémy
8. Dodržuji správnou životosprávu
9. Najdu si zájmy a koníčky
10. Udržuji kontakt s léčebnou institucí

Jaké jsou vlastně ty desatera?

Léčím se pro sebe ..bod z desatera ...

Tony, ve?mi dobre sa to číta. A ten záver je asi najdôležitejší. A nie je na tom nič sebecké. Lebo len vtedy, keď sa liečim kvôli sebe, môžem byť v poriadku. A keď som JA v poriadku, je spokojné /v poriadku/ aj moja rodina, okolie. Prajem ve?a zdaru a radosti zo života!

Znovu se vrátím do debaty,i když jsem již napsal,co jsem chtěl.Opět je tu na přetřesu vina na straně alkoholika,který se neléčí,s tím,že snaha nestačí.Je tedy NUTNÉ říci ostatním,že alkoholik má naprosto ODLIŠNÝ ŽEBŘÍČEK HODNOT!Pro alkoholika je naprosto normální utratit za pítí každý den všechno co má,ale koupit si nové boty nebo džíny - to jsou zbytečně vyhozené peníze.Neznám jediného skutečného alkoholika - nezaměňovat s lidmi,kterým alkohol teprve začíná činit problémy - který by naprosto sám došel k závěru,že to sám bez léčby nezvládne.Ani já jsem na počátku neměl snahu jít se léčit.Byl jsem ale natolik v koncích,že jsem aktivitě mojí maminky nedokázal dál odolávat.To důležité,co mi léčebna od samého počátku poskytovala,je IZOLACE OD VNĚJŠÍHO PROSTŘEDÍ a ŘÁD.Toto jsou dvě věci,kterých alkoholik při nejlepší vůli není schopen.V léčebně mě zpočátku taky dost zaráželo,že všichni ti normální střizliví lidé okolo,jsou alkoholici.To taky byla jedna z pohnůtek,že i já můžu vypadat jako ČLOVĚK a ne jako DOBYTEK.
Teprve v léčebně jsem začal mít snahu se se svým problémem poprat.Najít ztracenou sebedůvěru a důstojnost.Z počátku jsem si myslel,že se naučím mít pití pod kontrolou.Z příběhů ostatních jsem ale pochopil,že to prostě možné není.Tady začíná ona snaha.Sama o sobě pochopitelně nestačí,ale je to ZÁKLADNÍ KÁMEN,na kterém se začíná budovat budoucnost každého jedince,který do toho šel.A když zakopne a upadne?No a co!ÚSPĚCH JE PŘECI PŘÍMO ÚMĚRNÝ TOMU,KOLIKRÁT TO ZKUSÍM.Já jsem to zkoušel patnáct let bez léčebny,až jednou přišel moment,kdy jsem do ní nastoupil a zvítězil!
Ve svém prvním příspěvku jsem napsal,že jsem podstoupil a pochopil.Tím pochopením mám na mysli RESPEKT k alkoholu,který je mým protivníkem až do konce života.Tím pochopením jsem došel do pozice,kdy trvalou abstinenci chápu jako podmínku svého dalšího života,pokud ho chci prožít naplno.A to já chci.A kdyby se stalo,že zakopnu a probudím ze spánku receptory závislosti?Už jsem se přece naučil,jak nad problémem vyhrát a je důležité na to nezapomínat.Všem,kdo mají problém s alkoholem,přeji hodně zdaru v boji proti němu.
A ještě jeden důležitý postřeh.Nechtějte se léčit kvůli někomu,nebo něčemu.To je jenom pomyslná oběť,která nikam nevede.Buďte sobečtí a léčte se sami kvůli sobě.Ostatní vás budou mít rádi automaticky.

je to duševní nemoc. a když se neléčí, je to vina toho dotyčného. snažit se nestačí. pracovat na sobě, vážit si sebe a těch okolo, mít více skromnosti...
tony dokázal mít respekt před alkoholem. a naučil se s tím pracovat. zdravý člověk taky nemusí mít právě nejsilnější vůli, o vůli si myslím, je to jenom z polovice.

Tony, lépe bych to nenapsala, díky. Já sama o sobě často pochybuji - co když za ty všechny běsy můžu, neměla jsem dost silnou vůli, nedokázala jsem to, selhala jsem... Bylo pár lidí, kteří mi tohle dali najevo. Ale já jsem se opravdu snažila... bylo to silnější. Ten, kdo není závislý nedokáže pochopit tu sílu, která nás strhne k tomu, co si umíme stokrát rozumově zdůvodnit že NE. Je to šílenství, bezmoc. Jsem ráda, když vidím, že tohle někdo chápe - a taky že moje vina nebyla stoprocentní. Přeju ti hodně štěstí.

Táto, kdybys radši využil svého vzdělání a inteligence k vynalezení nějakého rušícího prostředku na altestery!!!

Ano máš Tony pravdu .Taky jsem měla kamarádku se kterou jsem dlouho stýkala.Po čase jsem zjistila ,že hlavním důvodem našeho kamarádství byl alkohol .Jakmile jsem se vrátila z léčení nastal konec .Nemáme si co říct .Ona pije dál ,já ji pomoci nemohu .to nejde .Vyhýbá se mě ,protože já nepiju ona má jiné kamarády.Neřeším vůbec proč jsem do závislosti spadla žiju dneškem ,těším se z každé maličkosti .Problémy ,které nastanou řeším hlavně v klidu .Srovnala jsem si to v hlavě tak ,že je pro mě důležité žít a ne přežívat .Taky mám radost z toho ,že jsem dokázala přesvědčit ty ,kteří o mě pochybovali .Nemůže být nic nádhernějšího , než se ráno probudit s čistou hlavou.Vidět život jasně a krásně.

Ahoj Lubico.
Budu hovořit za sebe.Myslíš,že když jsem se poprvé opil,že jsem měl tušení,jaký to bude mít konec?Jako každý mladý člověk jsem si říkal,že mně něco takového nehrozí.Nikdo ale neví,proč u někoho závislost vzniká a u jiného ne.Nikdy jsem si neuvědomil,že jsem to právě já,komu to chutná víc,než ostatním.To je takové to-kam bys chodil,dáme ještě jedno,doma to znáš,atd.Alkoholismus ale postupně vytěsňuje všechny zájmy,všechny koníčky a bohužel se na druhou kolej dostává i rodina.Krom toho alkoholismus celkem spolehlivě ničí osobnost.To je to,že člověk působí odpudivě.I když to zní jako fráze,ale rodina JE základ života.V léčebně jsem viděl mnoho mužů,jejichž manželkám na nich záleželo a ony byly tou hybnou sílou,která jim pohla k rozhodnutí léčit se.Mně se od manželky dostalo opovržení-a nedivím se,málokdo zná problematiku pití natolik,aby věděl,jak se k tomu postavit-a doslova jediným člověkem,který nemohl unést moje sebeničení byla moje maminka.Ona byla tou hybnou silou,která dala věci do pohybu.Bez ní bych byl s největší pravděpodobností po smrti,protože už u mě docházelo k záchvatům srovnatelných snad jenom s epilepsií.Vážně si myslíš,že jsem se k alkoholismu rozhodl dobrovolně?Nikoliv.Vznik závislosti je proces dlouhodobý.Pro mě bylo nejtěžší připustit si,že právě já jsem ten pleps společnosti a bez pomoci ostatních se z toho nevyhrabu.Ani se nedá spočítat,kolikrát jsem byl pevně rozhodnutý,že toho nechám.Rozum stokrát říká NE,ale huba jednou řekne ano a všechna rozhodnutí jsou pryč.Toto jsou stavy,které zdravý člověk prostě nemůže pochopit.
Ptáš se taky,jak se dá pomoci alkoholikovi,který sám nechce?NEDÁ!Na to ho musíš postupně připravit,aby se smířil s tím,že bude žít BEZ pití.Mojí mamince to trvalo možná dva roky.Nejvíc toho zmohla po dobrém.
Ptáš se taky,jaký druhý krok by měl udělat udělat ČLOVĚK,který se rozhodl léčit,respektive už má po léčbě.Začnu chybným krokem,kterého se většina léčených dopouští.Svým vítězstvím nad alkoholem se chlubí v hospodě.Alkoholik totiž z pravidla jiné lidi nezná.Svým nepitím však nasírá všechny ostatní,kteří nedokázali léčbu podstoupit a ti se ho k vlastnímu osprevedlnění svojí neschopnosti snaží přemluvit k tomu,že si klidně jedno může dát,že jedno pivo nic neznamená.Ale ono znamená.Je to začátek dalšího konce.
Co je tedy důležité jako druhý krok?PŘERUŠIT styky s lidmi a místy silně spojenými s pitím.Já jsem se přestěhoval na druhý konec města a našel si novou práci.Vrátil jsem se k profesi řidiče.Pro své "nejlepší" kamarády jsem přestal existovat,protože jsem se zbláznil a nechodím na pivo.Podle jejich slov ze života nic nemám,když se nemůžu vožrat.Je mi jich líto.Za tu dobu,co abstinuji,jsem se dostal společensky o několik příček výš a zrovna tak i duševně a vědomostně.Nestačil jsem se divit,kolik mi toho za ta léta uteklo.Vrátil jsem se k hudbě,hraji ve třech kapelách a jsem natolik vytížený,že mi na sebezničení nezbývá čas.Krom toho si velice silně pamatuji pocit být absolutní nulou a velice si uvědomuji,o co všechno bych mohl přijít jediným půlitrem piva.Doslova si užívám pocit,že si mě ostatní opět váží a mohou se na mě spolehnout.