alkoholismus

To mluvíš o sobě ?Běžným jevem alkoholiků je lhaní.

11. Lžu všem jako když tiskne. ;-)

1. Léčím se pro sebe
2. Uvědomuji si skutečnost ,že jsem alkoholik
3.Dodržuji důslednou a trvalou abstidenci
4. Netajím se z léčbou
5. Angažuji se se při léčbě
6. Vyhýbám se rizikovým situacím
7. Učím se řešit své problémy
8. Dodržuji správnou životosprávu
9. Najdu si zájmy a koníčky
10. Udržuji kontakt s léčebnou institucí

Jaké jsou vlastně ty desatera?

Léčím se pro sebe ..bod z desatera ...

Tony, ve?mi dobre sa to číta. A ten záver je asi najdôležitejší. A nie je na tom nič sebecké. Lebo len vtedy, keď sa liečim kvôli sebe, môžem byť v poriadku. A keď som JA v poriadku, je spokojné /v poriadku/ aj moja rodina, okolie. Prajem ve?a zdaru a radosti zo života!

Znovu se vrátím do debaty,i když jsem již napsal,co jsem chtěl.Opět je tu na přetřesu vina na straně alkoholika,který se neléčí,s tím,že snaha nestačí.Je tedy NUTNÉ říci ostatním,že alkoholik má naprosto ODLIŠNÝ ŽEBŘÍČEK HODNOT!Pro alkoholika je naprosto normální utratit za pítí každý den všechno co má,ale koupit si nové boty nebo džíny - to jsou zbytečně vyhozené peníze.Neznám jediného skutečného alkoholika - nezaměňovat s lidmi,kterým alkohol teprve začíná činit problémy - který by naprosto sám došel k závěru,že to sám bez léčby nezvládne.Ani já jsem na počátku neměl snahu jít se léčit.Byl jsem ale natolik v koncích,že jsem aktivitě mojí maminky nedokázal dál odolávat.To důležité,co mi léčebna od samého počátku poskytovala,je IZOLACE OD VNĚJŠÍHO PROSTŘEDÍ a ŘÁD.Toto jsou dvě věci,kterých alkoholik při nejlepší vůli není schopen.V léčebně mě zpočátku taky dost zaráželo,že všichni ti normální střizliví lidé okolo,jsou alkoholici.To taky byla jedna z pohnůtek,že i já můžu vypadat jako ČLOVĚK a ne jako DOBYTEK.
Teprve v léčebně jsem začal mít snahu se se svým problémem poprat.Najít ztracenou sebedůvěru a důstojnost.Z počátku jsem si myslel,že se naučím mít pití pod kontrolou.Z příběhů ostatních jsem ale pochopil,že to prostě možné není.Tady začíná ona snaha.Sama o sobě pochopitelně nestačí,ale je to ZÁKLADNÍ KÁMEN,na kterém se začíná budovat budoucnost každého jedince,který do toho šel.A když zakopne a upadne?No a co!ÚSPĚCH JE PŘECI PŘÍMO ÚMĚRNÝ TOMU,KOLIKRÁT TO ZKUSÍM.Já jsem to zkoušel patnáct let bez léčebny,až jednou přišel moment,kdy jsem do ní nastoupil a zvítězil!
Ve svém prvním příspěvku jsem napsal,že jsem podstoupil a pochopil.Tím pochopením mám na mysli RESPEKT k alkoholu,který je mým protivníkem až do konce života.Tím pochopením jsem došel do pozice,kdy trvalou abstinenci chápu jako podmínku svého dalšího života,pokud ho chci prožít naplno.A to já chci.A kdyby se stalo,že zakopnu a probudím ze spánku receptory závislosti?Už jsem se přece naučil,jak nad problémem vyhrát a je důležité na to nezapomínat.Všem,kdo mají problém s alkoholem,přeji hodně zdaru v boji proti němu.
A ještě jeden důležitý postřeh.Nechtějte se léčit kvůli někomu,nebo něčemu.To je jenom pomyslná oběť,která nikam nevede.Buďte sobečtí a léčte se sami kvůli sobě.Ostatní vás budou mít rádi automaticky.

je to duševní nemoc. a když se neléčí, je to vina toho dotyčného. snažit se nestačí. pracovat na sobě, vážit si sebe a těch okolo, mít více skromnosti...
tony dokázal mít respekt před alkoholem. a naučil se s tím pracovat. zdravý člověk taky nemusí mít právě nejsilnější vůli, o vůli si myslím, je to jenom z polovice.

Tony, lépe bych to nenapsala, díky. Já sama o sobě často pochybuji - co když za ty všechny běsy můžu, neměla jsem dost silnou vůli, nedokázala jsem to, selhala jsem... Bylo pár lidí, kteří mi tohle dali najevo. Ale já jsem se opravdu snažila... bylo to silnější. Ten, kdo není závislý nedokáže pochopit tu sílu, která nás strhne k tomu, co si umíme stokrát rozumově zdůvodnit že NE. Je to šílenství, bezmoc. Jsem ráda, když vidím, že tohle někdo chápe - a taky že moje vina nebyla stoprocentní. Přeju ti hodně štěstí.

Táto, kdybys radši využil svého vzdělání a inteligence k vynalezení nějakého rušícího prostředku na altestery!!!

Ano máš Tony pravdu .Taky jsem měla kamarádku se kterou jsem dlouho stýkala.Po čase jsem zjistila ,že hlavním důvodem našeho kamarádství byl alkohol .Jakmile jsem se vrátila z léčení nastal konec .Nemáme si co říct .Ona pije dál ,já ji pomoci nemohu .to nejde .Vyhýbá se mě ,protože já nepiju ona má jiné kamarády.Neřeším vůbec proč jsem do závislosti spadla žiju dneškem ,těším se z každé maličkosti .Problémy ,které nastanou řeším hlavně v klidu .Srovnala jsem si to v hlavě tak ,že je pro mě důležité žít a ne přežívat .Taky mám radost z toho ,že jsem dokázala přesvědčit ty ,kteří o mě pochybovali .Nemůže být nic nádhernějšího , než se ráno probudit s čistou hlavou.Vidět život jasně a krásně.

Ahoj Lubico.
Budu hovořit za sebe.Myslíš,že když jsem se poprvé opil,že jsem měl tušení,jaký to bude mít konec?Jako každý mladý člověk jsem si říkal,že mně něco takového nehrozí.Nikdo ale neví,proč u někoho závislost vzniká a u jiného ne.Nikdy jsem si neuvědomil,že jsem to právě já,komu to chutná víc,než ostatním.To je takové to-kam bys chodil,dáme ještě jedno,doma to znáš,atd.Alkoholismus ale postupně vytěsňuje všechny zájmy,všechny koníčky a bohužel se na druhou kolej dostává i rodina.Krom toho alkoholismus celkem spolehlivě ničí osobnost.To je to,že člověk působí odpudivě.I když to zní jako fráze,ale rodina JE základ života.V léčebně jsem viděl mnoho mužů,jejichž manželkám na nich záleželo a ony byly tou hybnou sílou,která jim pohla k rozhodnutí léčit se.Mně se od manželky dostalo opovržení-a nedivím se,málokdo zná problematiku pití natolik,aby věděl,jak se k tomu postavit-a doslova jediným člověkem,který nemohl unést moje sebeničení byla moje maminka.Ona byla tou hybnou silou,která dala věci do pohybu.Bez ní bych byl s největší pravděpodobností po smrti,protože už u mě docházelo k záchvatům srovnatelných snad jenom s epilepsií.Vážně si myslíš,že jsem se k alkoholismu rozhodl dobrovolně?Nikoliv.Vznik závislosti je proces dlouhodobý.Pro mě bylo nejtěžší připustit si,že právě já jsem ten pleps společnosti a bez pomoci ostatních se z toho nevyhrabu.Ani se nedá spočítat,kolikrát jsem byl pevně rozhodnutý,že toho nechám.Rozum stokrát říká NE,ale huba jednou řekne ano a všechna rozhodnutí jsou pryč.Toto jsou stavy,které zdravý člověk prostě nemůže pochopit.
Ptáš se taky,jak se dá pomoci alkoholikovi,který sám nechce?NEDÁ!Na to ho musíš postupně připravit,aby se smířil s tím,že bude žít BEZ pití.Mojí mamince to trvalo možná dva roky.Nejvíc toho zmohla po dobrém.
Ptáš se taky,jaký druhý krok by měl udělat udělat ČLOVĚK,který se rozhodl léčit,respektive už má po léčbě.Začnu chybným krokem,kterého se většina léčených dopouští.Svým vítězstvím nad alkoholem se chlubí v hospodě.Alkoholik totiž z pravidla jiné lidi nezná.Svým nepitím však nasírá všechny ostatní,kteří nedokázali léčbu podstoupit a ti se ho k vlastnímu osprevedlnění svojí neschopnosti snaží přemluvit k tomu,že si klidně jedno může dát,že jedno pivo nic neznamená.Ale ono znamená.Je to začátek dalšího konce.
Co je tedy důležité jako druhý krok?PŘERUŠIT styky s lidmi a místy silně spojenými s pitím.Já jsem se přestěhoval na druhý konec města a našel si novou práci.Vrátil jsem se k profesi řidiče.Pro své "nejlepší" kamarády jsem přestal existovat,protože jsem se zbláznil a nechodím na pivo.Podle jejich slov ze života nic nemám,když se nemůžu vožrat.Je mi jich líto.Za tu dobu,co abstinuji,jsem se dostal společensky o několik příček výš a zrovna tak i duševně a vědomostně.Nestačil jsem se divit,kolik mi toho za ta léta uteklo.Vrátil jsem se k hudbě,hraji ve třech kapelách a jsem natolik vytížený,že mi na sebezničení nezbývá čas.Krom toho si velice silně pamatuji pocit být absolutní nulou a velice si uvědomuji,o co všechno bych mohl přijít jediným půlitrem piva.Doslova si užívám pocit,že si mě ostatní opět váží a mohou se na mě spolehnout.

Som si istá, že ten 1.krok už 100x urobili. Aký by mal byť podla Teba druhý?

Ano, Tony, súhlasím s Tebou, alkoholizmus je nemoc. Ale rozdiel medzi alkoholikom a chorým napr. na leukemiu nie je len v tom, že si alkoholik spôsobil svoju chorobu sám a preto nevzbudzuje súcit, ale na rozdiel od leukemika ničí svoje okolie, svoje manželstvo, život svojim deťom, rodičom, súrodencom atd. Nikto sa nestal alkoholikom dobrovolne? A ako? Násilne? V tomto s Tebou nesúhlasím. A že sa velkej většine nedostane pomoci včas? A ako sa dá alkoholikovi pomoct, keď on to sám nechce? Sám píšeš, že než si to všetko pochopil, premárnil si 15 rokov života. Aj keď je ťažké povedať, že premárnil. Poznám velmi ve?a abstinujúcich alkoholikov, lebo s nimi pracujem. Oni po nejakom čase abstinencie hovoria, že ďakujú za túto skúsenosť, vedia si tak nejako viac vážiť život, vedia sa tešiť z maličkostí, cítia sa ako znovunarodení. A ja to na nich vidím, rozumiem im a velmi dobre sa medzi nimi cítim. Tony, každý, kto sa rozhodne s pitím skončiť a ide sa liečiť, si zaslúži úctu, lebo to rozhodnutie nie je ?ahké, určite vieš, o čom hovorím. Takže si Ťa za to velmi vážim a prajem ve?a radosti v živote!

Ze všech názorů,které jsem si přečetl,se ztotoňuji se dvěma názory:alkoholismus je nemoc
:alkoholik musí mít důvod ,proč se léčit.
Přidám ještě jeden postřeh,který tu nezazněl.Nemocný leukémií,rakovinou nebo jakoukoliv jinou život ohrožující nemocí,vzbuzuje soucit.Naopak alkoholik působí odopudivě.Většinový názor společnosti je takový,že si za to může alkoholik sám.TO JE OBROVSKÝ OMYL!Nikdo se nestal alkoholikem dobrovolně.Valké většině z nich se však nedostane pomoci v pravý čas,takže překročí pomyslnou hranici,ze které už bohužel není návratu.
Dalším z omylů je,že přestat s pitím je věcí silné vůle.TO JE DALŠÍ VELKÝ OMYL!Nikdo nenaučí alkoholika pít s mírou.Mít to pod kontrolou.Nastartované receptory závislosti zůstávají nastartované do konce života!Není vyjímkou,že do závislosti spadnou opětovně i lidé úspěšně abstinující přez patnáct let.
Byla zde zmíněna léčebna Apolinář.Je to naše nejlepší léčebna,která s ochotou pomůže každému,kdo o to doopravdy stojí.Zmínil jsem,že nejde odnaučit pít.Zato však lze velmi úspěšně připravit postiženého alkoholismem na život se všudy přítomným alkoholem,jak mu čelit a v případě "uklouznutí" vám v případě vašeho zájmu ochotně pomohou.
Není v možnostech léčebny vyléčit každého,kdo se přihlásí.Absolvování léčby není všelék.Je to dlouhodobý proces zrání,ve kterém si ujasníte svoje priority,pro které se vyplatí abstinovat.A tady nastává rozhodnutí nejvyšší-smířit se s doživotní abstinencí.Tato představa je pro každého alkoholika apokalipsou,protože zákeřností alkoholismu je to,že se vám to vlastně líbí a najdete si tisíc "rozumných"zdůvodnění,proč se neléčit.
Toto všechno jsem podstoupil,pochopil a pro to všechno jsem měl jediný důvod-mít se zase dobře.Bohužel,než jsem na to přišel,promarnil jsem patnáct let života.

Váš příběh je tak podobný mému .Taky jsem před čtyřmi roky byla na léčení .Abstinuji úspěšně a jsem ráda ,že jsem to zvládla a zvládám .Prošla jsem peklem ,ale léčba mě zachránila život.Je to neuvěřitelná radost pro matku ,když vidí jak její dítě jí ,celé rodině dělá radost .Přála bych všem ,kteří nezvládají tento problém měli sílu jít se léčit ,jinak to sami nezvládnou a alkohol je zničí.

I já se přidávám do vaší diskuze, netýká se to osobně mě ale moji dcery,je to pěkná,chytrá holka, ale před 4 lety absolvovala protialkoh.léčbu v Praze u APOLINÁŘE V DÉLCE 4 MĚSÍCŮ.vĚŘTE NEBYLO TO LEHKÉ ANI PRO NI ALE ANI PRO NÁS.V té době byla rozvedená,bydlela v podnájmu a měla dceru 7 let.
Sama přišla že musí jít na léčení, pila hlavně večer doma. Naše reakce byla standartní, bude ostuda,co práce, to tě nezastaví ani dcera a pod.
Navíc v té době již 3 rok bojoval muj muž s rakovinou, no byl to boj na všech frontách.
A jak vše dopadlo?Dcera abstinuje 4 roky,já dokonce v rámci rodinné terapie tehdy strávila týden s ní v léčebně,kde jsem absolvovalavše co oni, ten režim tam je přísný ale pomáhá,to mají vyzkoušené, já alkohol vůbec nepiji, ale věřte bylo to i pro mne velmi poučné.
Poznala jsem tam i prima lidi, tak to pro dceru dopadlo velmi dobře,měla neschopenku,o práci nepřišla, naopak každý si ji váží,že ten krok udělala, ale nesmírně si ji vážím já jako máma,táta to samé, ale ten nám loni v říjnu zemřel, bála jsem se že to nezvládne a začne po jeho smrti dcera opět pít, ale nestalo se, je to super holka, koupila si svuj byt, už má splacené nové auto,pracuje u nové firmi,kam odešla kvuli výdělku, má zde vícce, dělá rok už manažerku u zahr.firmy, létá po světě a zvládá výchvu dcery, ta chodí na jazyjovou školu, dnes je jí 11 let a má samé jedničky.
proč to píši?Pokud máte někdo z vás velké problémy s alkoholem, nečekejte na nic a jděte do léčebny,např.u toho apolináře je to takové lidské, věřte není nic horšího než aby vás ten alkohol zničil, kašlete na lidi, budete na sebe hrdé, není to nic lehkého, ale doporučuji, také jsme s mužem byli zásadně proti, dnes děkuji dceři , že na nás nedala a šla, my ji v tom pomohli co jsme mohli,snad, a dnes sklízím i za muže ovoce,je v pořádku,jak ona tak vnučka.
POKUD CHCE NĚKDO O TOM PSÁT VÍCE,KLIDNĚ SE S NÍM SPOJÍM I JINAK.
Moc vám všem držím palce aby jste udělali správné rozhodnutí,je to na celý život!

myslím, že verča v společnosti pijícího alkoholika změní názor po měsíci. to pro kolaps stačí:-)))))))

Verčo, najdi si v okolí alkoholika a "pomáhej" mu. Až to budeš dělat cca rok, pak pochopíš, o co jde. Máš jistě dobré úmysly, ale ta představa je naivní. Manipulativnímu chování alkoholika je možné čelit a nenaletět jako dospělý. Ale dítě to nechápe, natož jde li o nejbližší osobu, ve kterou by mělo mít důvěru.

Verčo, dík. Nechci to zlehčovat, ale neodolala jsem.
Problém je v tom, že přestat pít je výhradně v rukou alkoholika. Musí chtít každou buňkou své bytosti a udělat pro to všechno. Podpora okolí a lékařů je skvělá, možná nutná, ale hlavní část práce je na alkoholikovi. Co by dali nešťastní rodiče dětí beroucích drogy, kdyby nějaká účinná pomoc existovala. Pro své děti by se rozkrájeli. Ale tohle nikdo za nikoho neudělá, je to jedna z mála nemocí, kdy je v tom nemocný sám. Ale když to srovnám třeba s roztroušenou sklerózou, jsem vděčná za tu svou nemoc...