Reklama

alkoholismus

saba (Čt, 26. 6. 2008 - 19:06)

R. přemýšlí nad tím jak se jí co nejdříve zbavit, nejlépe doživotní ústav nesvéprávnost apod. Ta vůbec neuvažuje o nějaké pomoci, leda do hrobu. Konečně by byla jednička jak u manžela, tak u děcka,ale mám takový pocit, že nikdy jednička nebude. Kdo jinému jámu kopá sám do ní padá.

verca (Čt, 26. 6. 2008 - 19:06)

ako jej ma pomoct? V prvom rade by ju mala brat ako cloveka a nie, ako netvora. To by snad mohol byt 1. krok.

to hel: mozno ja, lenze som daleko.

Helena (Čt, 26. 6. 2008 - 18:06)

Alkoholismus je opravdu nemoc, ale povinnost někomu z tohoto titulu pomáhat je odvážná. Podle statistik je asi 6% populace potencionálními alkoholiky, to je asi 18 lidí na jednoho alkoholika. Napadá mě, že by se mohly vytvořit takové občanské skupinky, která by se každá ujala jednoho alkoholika. Kdo se hlásí do té mé?
Helena alkoholička :-)))

Návštěvník (Čt, 26. 6. 2008 - 18:06)

povinnost každého je chránit si své zdraví.
alkoholik si zodpovídá sám za své zdraví. a taky jak je známo, nikoho nevemou do léčebny bez jeho souhlasu, že? takže?
oni se jí napomáhali už dost, teď je řada na ní, jak se rozhodne.
a to, že si r. dělá nároky na její dítě, je dobrá kravina. to už opravdu jen v případě, že by r. byla neplodná. si myslím já.

Táta (Čt, 26. 6. 2008 - 17:06)

A jak jí má pomoct??

verca (Čt, 26. 6. 2008 - 16:06)

R nenavidi alkoholicku a je jej uplne jedno, co s nou bude.Najradsej by bola, kebyze ju zbavia svojpravnosti a ma od nej navzdy pokoj. Dieta by bolo len a iba jej Nevie sa vcitit do jej problemu a hlavne jej zavadzia, preoze si stale /uboha ruina/ robi naroky na svoje vlastne dieta.

Pro R: alkoholizmus je diagnoza. Ta zena je chora uz vela rokov /sama ste to spominali v minulosti, da sa to vyhladat/, tak jej prosim pomozte. Je to vasa povinnost.

Alena (Čt, 26. 6. 2008 - 16:06)

Ano H .ve všem máš pravdu .Nic jiného než léčebna není účinné.Ostuda to vůbec není ,opilá žena je ostuda,je to opravdu nevábný pohled.Byla jsem na léčení čtvrtým rokem nepiju o práci jsem nepřišla .Léčení mě zachránilo život a práci taky.Hedo na nic nečekej ,dělej se sebou něco bude to horší.

H. (Čt, 26. 6. 2008 - 12:06)

Hedo, nad tou větou "do léčebny nemůžu kvůli práci" se musím jen trpce pousmát. Přesně, přesně to samé jsem taky celou dobu prosazovala. Trpěla jsem jak zvíře, měla jsem strašné absťáky a každý den byl peklem, ale "kvůli práci..." Stokrát jsem se to pokoušela zastavit, zkoušela jsem psychiatry, psychology, akupunkturu, hypnózu, homeopatii, všechno marné. A moje závislost se natolik zhoršovala, že pak přišly dny, kdy už jsem do té práce nebyla schopná přijít. Následovaly hospitalizace, ale do léčebny za žádnou cenu, kvůli práci... No, nakonec jsem v té léčebně stejně skončila a o tu práci přišla. Já vím, že si říkáš, že u Tebe to bude jinak. Ale to by se musel fakt stát zázrak. Léčebnu vřele doporučuju, mně by nic jiného bývalo nepomohlo. Jo, byla to ostuda, ale předtím, kdy jsem bývala opilá to byla ostuda asi větší (okolí to na tobě časem pozná, protože se budeš zhoršovat, já taky nejdřív pila jen doma a nikdo to nevěděl, ale pak už jsem si třeba musela dojít koupit flašku a dělalo mi problém jít rovně). A taky když jsi potom v pořádku, tak nějak se povzneseš nad to, co si myslí ostatní lidi o tom, že jsi se léčila. Tak snad je lepší pokusit se vyléčit a přestát nějakou ostudu než páchat sebevraždu, kruci! A i kdybys o tu práci měla přijít, co je víc, práce nebo holý život? Taky jsem si myslela, že bych to nepřežila - a přežila jsem to. Ač to bylo nejhorší období mého života, přežila jsem to. A dokážu si teď vážit každého dne, kdy je mi dobře. Doporučuji Ti objednat se na léčbu, ale to teď asi neuděláš. Tak zkus alespoň ty AA, i to je šance, i když bez léčby o dost menší. Ale přeji hodně štěstí, utrpení alkoholiček je strašlivé.

Helena (Čt, 26. 6. 2008 - 11:06)

Pokusit se nepít jaksi nefunguje :-))))
Asi všechny ty rady znáš, AT poradny a tak. Jestli máš v dosahu AA, tak opravdu doporučuji tam zajít, jsou velice přátelští a získáš spoustu přátel a taky spoustu akcí, výlety, setkání... Místa, kde jsou AA získáš na http://www.sweb.cz/aacesko/
Nemá cenu dál trpět.

Heda (Čt, 26. 6. 2008 - 11:06)

Heleno, já tě obdivuji. Mi také alkohol nedělá žádnou radost, nevím vlastně proč piju. Na druhý den jsem jako pytlem praštěná, mám deprese a výčitky svědomí. Měla jsem s alkoholem už moc problémů. Asi bude nejlepší se pokusit nepít. Přeji hezký den a máš moji velkou úctu.

Helena (Čt, 26. 6. 2008 - 10:06)

Milá Hedo, mám takový názor, že alkoholikovi v té fázi, kde jsi Ty, není pomoci. Neboj, neznamená to, že mu vůbec není pomoci, ale že teď není síla, která by ho zastavila. Abych nekázala, budu psát o sobě. Byla jsem na tom velmi podobně. Ani omylem bych nešla do léčebny, přišla bych o práci a ta ostuda! Koneckonců díky tomu, že jsem pila doma, jsem to zdánlivě měla pod kontrolou. Žádné válení se po ulici nebo nedej Bože záchytka. Žiju bez manžela, tak jsem se mohla večer opít až do bezvědomí, ráno jsem si nepamatovala, jak jsem se dostala do postele, ale ráno jsem se v ní vždy probudila, asi nějaký pud sebezáchovy... Zvracela jsem ukázněně do záchoda a po ranní dávce jsem byla zase na nohou a funkční.
Tahle fáze ale netrvá věčně, alkoholismus je nemoc, krerá se pomalu ale jistě zhoršuje. Pak už jsem začala pít i v práci, pak už mě našla dcera na ppodlaze... Zkrátím to, chodila jsem na psychiatrii, byla jsem v léčebně, přišla jsem o práci, začala chodit do AA, byla na psychiatrii, protože jsem se pořezala... nejhorší byly ty deprese, dávno mi alkohol nedával žádnou radost, byla to čistá hrůza. Vzalo to dlouhých pět let, než jsem to zastavila. Teď abstinuji rok a půl a dělám všechno, abych vydržela.
Už před těmi lety jsem měla všechny informace, ale abych to zastavila, musela jsem dojít na své dno. Myslím si, že to musí každý, protože bez průserů prostě "dobrovolně" nepřestane. Ale to je jen můj názor, každý příběh je jiný. Každopádně Ti držím palce.

Heda (Čt, 26. 6. 2008 - 07:06)

Jsem pravděpodobně alkoholička. Ke snídani si pravidelně dávám 1/2 l vína a pak jdu do práce. Vpráci nepiju, ale hned jak přijdu domů dám si buď pivo nebo zase víno. A piju celé odpoledne. Vypiju asi 1 - 1,5 l vína. O víkendu piju už od rána. Po obědě si zdřímnu a pokračuji dál. Teď odjíždí můj manžel na dovolenou, takže budu bez dozoru. Bojím se, že nebudu dělat nic jiného než pít. Už ani odpoledne nejím, jen piju. myslíte, že jsem schopna se z toho dostat sama. Nebo co mám dělat. Přemýšlela jsem už mockrát o sebevraždě.Chuť na alkohol je silnější než já. Zatím v práci funguji v pohodě, ale jsem skoro denně ráno opilá a možná to jednou práskne a mi nezbude nic jiného než sebevražda, na léčení jít nemohu kvůli práci, to bych opravdu nepřežila. Smutné je, že se těším až manžel odjede, abych mohla spokojeně pít bez dozoru. Je mi 54 let a myslí, že mi není pomoci.

Lidka (St, 25. 6. 2008 - 21:06)

Ten přiběh s moji sestrou co se stal byl opravdu zázrak za pouhe tři měsíce se jí a celé rodině změnil život ..Abych pravdu řekla moc jsem tomu nevěřila je to ted suprová holka hezky se obleká a je moc fajn já osobně tomu věřím že to tak zustane nadale moc jí to přeji navštěvujeme se píšeme si tak to přeci má být....

Táta (St, 25. 6. 2008 - 18:06)

Dospělý může alkoholika zachraňovat a x-krát mu znovu a znovu dávat šanci. Ale nechtějme to po dětech.

Lidko (Út, 24. 6. 2008 - 22:06)

to je tak dobře, že to tvoje sestra zvládla! Je to zázrak, který vám moc přeju.
Sama zmiňuješ dva případy, k oboum členům rodiny jste se určitě chovali stejně, a stejně jeden z nich ten boj zvládl, a další to vzdal.
Naším úkolem je uchránit malé dítě před dopady alkoholismu jeho matky, a je pochopitelné, že zrovna netoužíme se s jeho matkou družit a zvát jí k nám na kafe.
Ale babička se snaží pořád, aspoň jí volá, nabízí ubytování (peníze už nemůže, všechny jí dala), ale od vlastní dcery neslyší nic než urážky, tak setkat se s ní po tom všem už jen tak nedokáže.

saba (Po, 23. 6. 2008 - 22:06)

hodně těžkých alkoholiků bez podpory rodiny t.j. manžela a dětí nakonec spáchá sebevraždu. Nemůžou žít s alkoholem, ani bez něj. Na to ale přece r. čeká, to by se jí moc hodilo, podle jejích příspěvků všechno proto dělá co jí síly stačí. Proto říkám, je to žárlivá, nepřející, jedovatá svině. taky na ni jednou dojde. Na každou svini se někde vaří voda.

Honza (Po, 23. 6. 2008 - 17:06)

I ja musim napsat,ze bych to bez opory rodiny nezvladl.Byl jsem na tom uz hodne spatne,prisel jsem o praci,delal jen ostudu,pil od rana do vecera,psychicky jsem vydiral a mucil vsechny doma,prodaval jsem "domaci veci abych mel na chlast.Rikal jsem,ze se radsi zabiju atd.Magoril jsem doma s delirkama.Rodina toho musela hodne vytrpet... v lecebne jsem se dal dohromady a ted zase normalne funguju jako driv.Je dulezity,ze na mne doma nekoukali jako na nechutnyho vozralu od kteryho ruce pryc,ale jako na mne ,tak jak mne znali-kteryho ovladl alkohol.I kdyz alkoholik rika,ze nechce prestat,lze.To z nej mluvi chlast a kdyz nepomuze lecba tak je tam dalsi vazny problem s kterym si nevi rady.muj nazor..

Lidka (Po, 23. 6. 2008 - 16:06)

Ano mám osobní zkušenost v rodině,proto to píšu.Jak jsem již psala je to moc složitý problém a u každého je to jinak .U nás v ridině mám takové případy dva .Jeden smutný a jeden veselý .Začnu u mého otce ,těžkého alkoholika .Pro něho nebylo nic jiného než alkohol pomoci mu nebylo .Byl na léčení ,ale vůbec žádná změna u něho neproběhla .Jezdil na dovolenky pil .Vrátil se z léčení pil.V práci byl slabý a neunesl tíhu ponížení a posměšků pořád pil až ho propustili .Jeho slova zněla"Když nebudu pít ,tak nebudu žít."Taky se tak stalo ve svých 40letech spáchal sebevraždu.No a časem se stala alkoholička i z mé sestry,byla na tom dost špatně.Ostudy ,které způsobila ,po nocích se opilá toulala ,telefonáty v opilosti ,problémů nadělala až začala mít problémy v práci šla na léčení.A nastala změna k pozitivnímu.Stal se z ní jiný člověk .My jsme ji moc jako rodina podporovali ,nikdo ji neodkopl ,děti a manžel ji mají moc rádi .Osobně se přiznám ,že jsem nevěřila ,že to má sestra zvládne.Vzpomínám si jak byla agresivní ,dnes je nejklidnější člověk ,všechno zvládá a pomáhá ostatním při řešení problémů.Lidé si ji váží a získala si zpět ztracenou důvěru a obdiv jak to zvládla.Srovnala si to v hlavě a je to úplně jiný člověk.ale zvládne to málo lidí ,moc bych přála i vám ,aby to bylo v pohodě .Naděje umírá naposledy. Má sestra je ted´vzorem pro mnohé a hlavně pro ty ,co o ní pochybovali.Zázraky se přeci jenom dějí...jenom stačí jim trochu pomoct...

Návštěvník (Ne, 22. 6. 2008 - 22:06)

Pro r. nech už toho špinění na ní,nenapsala jsi na ní ani slovo pozitivní.Je mi z tebe špatně,dovedu si představit jak ji špiníš všude kde chodíš.Jak už tady někdo napsal přála by sis aby nebyla,že jo?

to: anonym (Ne, 22. 6. 2008 - 20:06)

Omlouvám se, že Vaše názory označím jako značně naivní. Dítě není hračka, která by se mohla přesouvat za odměnu. A věřte tomu, že pro alkoholičku v tomto stádiu už není možnost vidět dítě motivací, hrozba ztráty kontaktu s dítětem nebyla ani důvodem změnit chování. I když ví, jak strašně to dítě nesnáší, na schůzkách to nevydrží a napije se i před ním.
Ukazuje se, že největší kámen úrazu už není ani tak ve faktu, jestli je matka zrovna střízlivá, ale v dopadu alkoholu na její mozek. Pojem "vychlastaná" to možná trochu vystihuje. I za střízliva už není schopna pochopit a respektovat základní pravidla komunikace, vlastně komunikace s ní není veskrze možná ani s dospělým, natož s dítětem.
Když se napije, své vlastní matce posílá SMS na téma, kdo jí tedy zaplatí rakev (to je jedna z nejmírnějších). Po takových ranách do srdce se těžko zvoní u dveří a vyslovuje podpora. Zvlášť když už to několikrát udělala a byla opět zahrnuta výčitkama.
Vy máte osobní zkušenost s alkoholismem v rodině?
r.

Reklama

Přidat komentář