alkoholismus

Heda není přesvědčena ,že opravdu potřebuje být abstidentem ,jak psala .To už mluví za všechno ,je tam ani si to neuvědomuje.Kdyby chtěla i v práci by se to dalo zařídit ,všichni jsme nahraditelní .Když se nechce tak to nejde.A sama to nedokáže .

Zkus aspoň týden nepít, když to vydržíš bez kapky alkoholu, třeba alkoholička nejsi.Možná už jsi na tom dost zle, každý alkoholik v pokročilém stádiu se vymlouvá,tvrdí, že na tom není tak zle.Zajdi se podívat na Anonymní alkoholiky,tam se dozvíš nejvíc,A dej si pozor, abys, až spadneš na dno se z toho vyhrabala, důchodu se dožila.Ze dna je moc těžký se vyhrabat.

Asi máte všichni pravdu, ale já na léčení opravdu nemohu, protože pracuji v malé firmě, kde jsme pouze dvě pracovnice v administrativě a na dobu 3 měsíců prostě odejít nemohu. Mám 6 let do důchodu a jsem ráda, že mám hezkou práci. Před několika léty jsem chodila na psychiatrii, a tak přemýšlím, že bych se svému psychiatrovi zmínila o svých problémech a pokusila se o léčbu ambulantní. Ale zatím nejsem přesvědčena o tom, že to opravdu potřebuji a být abstinentem se mi opravdu nechce. Takže Vám všem moc děkuji za zájem, vidím, že to myslíte dobře, ale já asi ještě nejsem na dně......Ahoj a Lenko ozvi se !!!!!

Hedo, myslim, ze to je u Tebe jasne -alkohol Te uz dostal do svych sparu a ovlada Te. Jsi zrala na lecbu.

Dnas jsem byla v jedné léčebně, kde jsem byla i pacientkou,vyprávět o AA, o abstinenci. Je den mladý kluk se mě zeptal, jestli jsem šťastná,když nepiju. Odpověděla jsem mu,že vím, že už podle něj mám svoje odžitý,jsem stará,ale přesto prožívám nejklidnější ,nejlepší chvíle svého života,a jen proto, že nepiju, vidím svět takový jaký je.ta pohoda se nedá popsat, ta se má žít.

Marku je pravda ,co píšeš.Kdyby mě tohle někdo řekl před čtyřmi lety ,taky
bych si z toho nic nevzala ,ba naopak asi bych toho člověka nenáviděla.Ale jsem ráda ,že to období je pryč a doufám ,že natrvalo.

Aleno, ta zkušenost je obávám se nesdělitelná, tzn. každý si tou cestou musí projít sám až do konce, teď ti prostě (bohužel) Heda neuvěří, ještě nedošla dost daleko

Hedo!
Děláš chybu ,že nejdeš na léčení.Čtyři dny abstidence nic neznamenají a co myslíš ,že chut´není závislost.To je právě ,že máš chut´a potom se rozjedeš.Alkohohol je zrádný ,potahne Tě dolů nebudeš mít sebekontrolu a jsi v tom zase.Už to jak píšeš ,že si nedovedeš představit ,že se nebudeš moct napít tě stejně jednou stahne dolů protože to neuhlídáš.Asi se ti nelíbí ,co píšu ,ale já jsem si tím ,čím ted´ procházíš už prošla.Na léčení jsem byla a vůbec mě nevadí ,že se nemůžu a hlavně nechci napít.Pro mě se život změnil k lepšímu ,raduji se z každé maličkosti prostě žiju plnohodnotný život bez chlastu.V léčebně je režim ,ale ten je potřeba k abstidenci ,ten si musí každý dodržovat podle sebe a hlavně nesmí povolit .Tady jsou dvě možnosti bud´budeš pít anebo nebudeš ,nic mezi tím není .Jednou se napiju a všechna snaha je pryč.Hedo ,jak myslíš ,že zbavíš těch slabých období ?Jedině ,že nebudeš pít a to nikdy.Neváhej dokud máš ještě čas.Uvidíš jak ti bude dobře bez alkoholu.Já si připadám ,jako kdybych nikdy nepila .Žiju dneškem z minulosti jem se poučila a proč bych si dělala problémy.Přeji Ti mnoho úspěchů a hlavně se správně rozhodni.

jojo, ten malej zavřenej hororovej detox je za jídelnou v prvním patře a zážitky z něj výrazně posilují motivaci abstinovat :)

Marek:navic ty dojmy hororu byly asi nasledky delirka,jinak tam samozdrejme samo o sobe nestrasi:)

Marek:priznam se ze si ty prvni dny moc nepamatuju,ale myslim ze to bylo az dole,ten malej detox kam se slo pres jidelnu (zavreny dvere a nedalo se chodit jinde po patre).Nekdo rikal detox i tomu kdyz lezel na hlavni budove a cekal nez pujde jinam na pavilon.TAk nevim jesti jsi ty navstivil tu diru.Ja jsem nechtel strasit,muj zamer bylo napsat,ze to tam bylo nakonec v pohode,to se mi nepovedlo?:)

Honzo, detox je sice horor, ale ne ve sklepení, je to v prvním patře - zas ty alkoholiky co už tam mají našláplo tolik nestraš :))

Ja bych o buzeraci nemluvil,jen se musis ridit urcitym radem,ale to je snad samozdrejmost.Jak ja tam nikdy nechtel a taky ze jsem nesel,radsi jsem se upijel dal az me tam jednou odvezli po delirku a rozvratu organismu.Je potreba se objednat predem a cekat na termin,ale tezsi pripady berou hned,tak jsem na detoxu podepsal 3 mesicni dobrovolnou lecbu (bylo mi to jedno hlavne at uz me nekam polozi a daj nejaky prasky po kterych mi bude lip) prvni tyden na kapackach ve sklepeni kterymu se tam rika detox.To byl horor.Potupny bylo kdyz tam prisel Nespor se studentama,stali kolem mne a delali si poznamky,ty holky byly v mem veku.Ven me mohlo vysvobodit sepsani zivotopisu ,teda do prvniho ven z detoxu.To jsem zvladl za 7 dni.Drzeli mne nad vodou prasky ktery mi davali prvnich 14 dni,nahrazuji alkohol a pomalu se vysazuji.Okamzite vysazeni alkoholu po vysokych davkach je prusvih-delirium,epil. zachvat..V lecbe jsem se vicemene oklepal tak za mesic,pak me to tam docela i bavilo po tech 2 tydnech jsem sel na pavilon kde se jede terapeuticky rezim.Ze zacatku jsem si rikal,ze zacnu pit jak se dostanu ven..po nejakym case,jsem zase planoval mit piti doma jen pro kriticke chvile..Az jsem uplne obratil.Po dvou mesicich jsem mohl jezdit na noc domu,nebot jsem pokrocil do nejvyssiho programu .Ze zacatku jsem radsi spal jeste tam,mel jsem strach abych to neznicil.Ale posledni 3 tydny jsem uz jezdil spat domu a tam jsem dozjizdel jako do prace od 8 do 16.Lecbu jsem dokoncil loni v kvetnu,pak mne ani nenapadlo ,ze bych se napil a cely to tak zahodil.Podle my zkusenosti jsou 3 mesice v bezpecnym prostredi(vam vuci alkoholu) akorat pro cistou mysl a pak uz clovek musi vydrzet abstinovat pokud chce!

Ahoj Lenko, souhlasím s tebou. Na léčení bych opravdu nešla, protože si myslím, že tak zle na tom ještě nejsem. Teď se mi daří již čtyři dny abstinovat, myslím, že u mne nejde o závislost, jen o chuť. Vidím, že se dokážu ovládnout. Abych řekla pravdu, nedovedu si představit, že bych si už nikdy nedala pivko nebo skleničku vína. Je fakt, že někdy mívám horší období, ale funguji normálně. Jen mne někdy štve, že když mám slabé období, piju už po ránu. Ale ještě nikdy jsem nezameškala práci. Myslím, že mám dost pevné vůle, abych se neupila. A o víkendu jsem nebyla v limbu, ale v sobotu a v neděli na internet nechodím, protože toho mám dost celý týden v práci. Lenko , držím ti palce, myslím, že to dokážeš a i já si věřím. Ahoj a ozvi se

..tak ono se asi do léčebny nechtělo nikomu z nás..a taky pochybuju, že se tam někomu líbilo a užíval si pobyt..ale je to tak silný nakopnutí k abstinenci bez kterýho "tak nějak přestat pít sám" spousta lidí nedokáže

Do léčebny můžete jít, zkusit sami sebe, jak dalece vám stojí za to abstinovat, žít.Je tam buzerace, ale určitě má smysl.Uděláte si v hlavě jasno, dozvíte se o své nemoci dost poznatků, a uvidíte lidi, co jsou na tom hůř, co vás může taky potkat.Jste svobodní lidé, můžete léčbu ukončit,odejít. Já sama jsem to tam nenáviděla, proklínala, ale vydržela,po 4 letech vím, že to má smysl,jsem jim vděčná. Alkoholik nemá léky na svou nemoc, neexistují,pevná vůle nestačí. Sám tohle nezvládne nikdo, chodím na AA, někomu ty anonymní alkoholici pomůžou i bez léčebny. Nepřeju nikomu zažít si to peklo s chlastem, co jsem si užila já.

No těžko pousoudit, jak jsi na tom, zda dokážeš přestat sama. Já sám mám s alkoholem problémy a po pravdě řečeno by se mi do léčebny taky vůbec nechtělo. To by byl až ten poslední krok, ale dokážu si představit, že bych tam šel, pokud by už nebyla jiná možnost. Tak se zatím pokouším nějak přestat sám, (ve spolupráci s odborníky v Praze na Ondřejově). Držím palce.

Moje matka je také alkoholička.Kvartální.Bylo to s ní hrozný,válela se někde ve křoví,nacházely jsme jí se sestrou pomlácenou,bez bot...Pak jsme jí daly do léčebny,protože si sama sobě byla nebezpečná...Odešla odtamtud jako svéprávný člověk..po 3 týdnech.Pak měla pár recidiv a pak prostě přestala pít a hotovo.Ze dne na den.Abstinuje už přes rok,je spokojená a tvrdí mi,že většina žen se kterýma tam byla,tak se těšily na to až vyjdou ven a dají si to svoje...oblíbené víno nebo neco jiného..Že je tam taková hrozná buzerace.Takže proto taky já nechci na léčení-mimo jiné.Máma mi tvrdí,že já to taky dokážu,přestat pít sama a nemusím se někde nechat buzerovat.Co si o tom myslíte????

Zdravím vás:-) Nějak jsem se rozepsala, po tak dlouhé době bez internetu, i když na dovolené ten čas utekl jako nic.
U nás opět hlásím klid. Když matce můj muž řekl, že sociálka chce souhlas s nahlížením do zdravotní dokumentace a zprávu o průběhu léčby z léčebny, a že tam má zajít, ať se domluví na dalším postupu, tak tam raději vůbec nešla. Je teď zavřená v nějakém odvykacím centru, prý tam bude půl roku, nemá tam mobil, nedala drobkovi na sebe adresu, takže zažíváme období klidu.
Ale drobeček nám jde do puberty, tak nás zase nenechá nudit. A jeho zdravotní stav už vůbec ne. Bohužel, patrně důsledky pití matky v těhotenství, to už nám nikdo nevyvrátí. Ale jsme optimisti, že to všechno dobře dopadne, děláme co je v našich silách.
Přeji hodně sil i vám a jen dobré zprávy.
r.

ano, věř tomu, že jestli žena pije, je jí dítě odebráno a stará se o něj někdo jiný, nebo je umístěno do dětského domova.

Je to asi nepředstavitelné, v jakém pekle to dítě bylo, že jej sociálka ze hodiny na hodinu mámě odebrala, pro toho, kdo to nezažil. Drobek zkrátka nemůže být u mámy. Kdyby to jen trochu šlo, byl by u ní. Ale nejde to.Protože máma pila a pije, je její ditě z toho jediného důvodu natrvalo svěřeno do péče svého táy a mne. je to pro něj rozhodně lepší než v děckém domově. Že to není jednoduché pro nikoho asi nemá cenu psát. Z minuty na minutu se mi změnil život, všechny plány, všechny představy. co jsem měla dělat? říct, že cizí dítě doma nechci, ať jde do děcáku? S tím bych žít nemohla. Mému muži by jej samotnému nesvěřili (z mnoha důvodů), u sociálky a soudu hrál největší roli fakt, že jsme vytvořili harmonický pár a domov, a to je vhodné zázemí pro dítě.
Naši kamarádi si dítě adoptovali. Podstoupili všechna vyšetření, po nějaké době na ně na sociálce zamávali fotkou mimina a zeptali se: chcete ho? Rozhodněte se, teď hned.
Když to vyprávěli, tak mi došlo, že mě se vlastně nikdo neptal. A tak jsem to ve srandě vyslovila, a drobek hned udiveně: to bys ale přece nemohla říct, ŽE MĚ NECHCEŠ!?!
Ne, nemohla bych to říct. Protože když už se o něj máma nemohla postarat, tak já spolu s jeho tátou se o něj postarat můžu.
r.