Oprátka za osm mrtvých - Olga Hepnarová

Své vraždy, ty dokonané i ty budoucí, které měly být vykonány až po vyhotovení dopisu na rozloučenou, Kozák nepotřeboval řešit. Samotné byly z jeho hlediska řešením. Přesto však uznal za vhodné úkolovat lidstvo co do posthumózního nakládání s jeho tělem, a své zpopelnění a rozptýlení na neznámém místě nechtěl zadarmo!!

Jiným enigmatickým počinem Davida Kozáka bylo, že u jednoho ze dvou výtisků svého dopisu na rozloučenou, ve kterém vyjádřil mimo jiné i přání své kremace a následného rozptýlení na neznámém místě, řečený Kozák zanechal i jistý hotovostní obnos na pokrytí daných pohřebnických služeb. 

Podle svého dopisu na rozloučenou učinil Kozák pozoruhodné rozhodnutí v tom Klánovickém lese, když tam odpravil toho dvaatřicetiletého muže a jeho dvouměsíční dceru v kočárku. Na procházce s tím mužem a její dcerou totiž měl být i jejich rodinný pes, a Kozák se toho psa údajně rozhodl ušetřit.

Je otázkou, zda byl ten pes ušetřen kvůli tomu, že byl příliš rychlý a hbitý, nebo kvůli tomu, že měl Kozák zájem zabíjet jen příslušníky svého vlastního biologického druhu. Buď jak buď, nechat toho psa volně pobíhat kolem místa činu i jinde po lese byl ze strany Kozáka zvláštní nápad. Co kdyby se tomu psovi podařilo někoho předčasně přivést k těm mrtvým?

Jak Olga Hepnarová, tak i David Kozák, se vyjadřovali kriticky k některým službám či úkonům, jež potřebovali, aby jako vrahové mohli likvidovat lidi svým kýženým modem operandi. 
Hepnarová kritizovala autopůjčovnu za to, že jí pro její najetí půjčila stařičkou erenu, a neměla pro ni k dispozici modernější nákladní automobil, příhodný ke srážení chodců.
Kozák se zase ve svém dopise na rozloučenou pozastavoval nad tím, jak snadno získal zbrojní průkaz, a jak jednoduché následně bylo si na něj pořídit účinné střelné zbraně.

Právě v těchto dnech a týdnech tanou na povrch nové a nové okolnosti kolem fakultního střelce (!) Davida Kozáka. Vychází například na světlo velmi formální charakter Kozákova dopisu na rozloučenou včetně přiznání se k mimosoudní střelné popravě dvaatřicetiletého muže a dvouměsíční ženy v Klánovickém lese! Piďme se po těchto detailech, neochvějně vyzývejme zúčastněné orgány i jednotlivce k jejich dalšímu veřejnému doplňování a zpřesňování, a věnujme čas a energii jejich rigorózní (!!) analýze!

Zajímavou je otázka, zda by Hepnarová v době své popravy přijala nabídku jakéhosi hypotetického kouzelného dědečka-hříbečka, aby byl magicky navrácen život obětem Hepnarové, a současně aby bylo upuštěno od vykonání Olžina nejvyššího trestu. Já si myslím, že vpodstatě ne. Olga byla hrdá na svůj čin, a nestála o život ve společnosti, o které si myslela, že jí samotné, Olgy, není hodna. A na tom nic nemění ani případné pudové a instinktivní Olžino chování v jejích posledních dnech či v její poslední hodince.

Olga Hepnarová byla především ("ke své nelibosti") obyčejným člověkem. A obyčejný člověk je zranitelný. Celkem snadno a relativně bezpečně mu mohou ubližovat různé mocné osoby, instituce, a eventuálně i jiní obyčejní jedinci-šikanisté. Mohou s ním různě vyjebávat, urážet ho, zraňovat ho, způsobovat mu nepohodlí, přezírat jej, zanedbávat, poškozovat jeho práva, zcizovat a ničit jeho majetek, všelijak ho okřikovat, ano, i fyzicky (!!) jej atakovat!

Olga Hepnarová byla ve svém krátkém životě obklopena dělnickou třídou (jíž se sama stala nedobrovolnou součástí), důchodci, příslušníky státního aparátu, dětmi, družstevními rolníky a řemeslníky, institucemi komunistické státostrany, včetně uličních organizací a občanských výborů. Bez tohoto socio-institucionálního kontextu nelze pochopit ani její čin, ani její trest!

Nemylme se: na Olgu Hepnarovou působila po celý její krátký život kosmosféra, atmosféra, antroposféra, biosféra, hydrosféra! A ano, i jí pronikaly! A tak jako každého z nás, i ji nemilosrdně, den po dni, hyzdila zemská gravitace!