Oprátka za osm mrtvých - Olga Hepnarová
čtyřiasedmdesátileté seniorky, sražené z kupole chrámu svatého Stanislava za přítomnosti její nešťastné třiadevadesátileté matky, by bylo vynikajícím tématem pro barokně pojaté nástropní kostelní malby. V těchto malbách by muselo dominovat mnoho šedivých a hnědavých odstínů. Také by se to v nich nesmělo přehánět s anděly. Andělé, pokud by tam vůbec nějací měli figurovat, by museli být vyvedeni jen velmi náznakově a velmi v pozadí, a z andělských kůrů by bylo nutno upřednostňovat ty s potenciálně neokřídlenými členy (například panovníky či archanděly). V opačném případě by to mohlo vypadat, jako kdyby ti andělé mohli tu seniorku v jejím volném pádu zachytit, ale z vlastní vůle se rozhodli, že tak neučiní.
ano každá (!!) poprava svržením z kupole chrámu naráží na některé ceremoniální otázky a těžkosti. Jde o to, kde nainstalovat krucifix, kde zrealizovat poslední přijímání Božího těla a poslední pomazání, kam dovést matku odsouzené! Má být hlavní ohnisko podobných formalit, ceremonialit a spektakularit umístěno venku před branou kostela? Dole v kostele? V nějaké kostelní kapli či u hlavního oltáře? U schodiště do kupole? Nebo dokonce na některé podestě tohoto schodiště? - Ano, přímo na kupoli, na nějakém lešení či fošně nahoře!!
Ano. Veřejný a ceremoniální charakter dřívějších strašlivých poprav to dělal pro blízké odsouzených ještě daleko těžší.
Mordhauserova vize popravy seniorky před očima její velmi staré matky by se dala uplatnit i na samotnou Olgu Hepnarovou a její matku Annu. Pokud by byl politický režim v Českých zemích mezi sedmdesátými lety a dneškem stabilní, a uplatňoval by trest smrti, je myslitelné si představit, že Olga mohla být odsouzena i k 51 letům a dvěma měsícům vězení a následnému svržení z kopule chrámu svatého Stanislava (ať již je takovýto chrám kdekoli). Pak by se její poprava konala přibližně v těchto dnech, a její matka, pokud by se byla dožila současnosti, by mohla být trpnou svědkyní tohoto aktu. Bylo-li by tomu tak, je možné si představit i to, že by výkon daného trestu byl pro stařičkou MUDr. Annu Hepnarovou těžkým otřesem i přesto, že by jí bylo bývalo umožněno se na takovouto popravu její dcery přes půl století psychicky připravovat.
To mě na celé věci spíše zaujalo to svržení seniorky z kopule chrámu jako námět nástropní kostelní malby. Věřící návštěvník kostela se podívá nahoru na kostelní klenbu, a místo nějakého Boha Otce, Krista či jiné seniorní nadpřirozené postavy křesťanského náboženství tam uvidí seniorku svrženou z kopule nějakého méně významného chrámu, nacházející se uprostřed smrtelného pádu na dlažbu před chrámem! Tehdy si znovu uvědomí tragickou realitu časné a ztrápené konečnosti, ve které se nachází každá živá bytost na této hrozné planetě!
Státní oprobrium při popravě čtyřiasedmdesátileté ženy svržením z kupole chrámu svatého Stanislava by šlo výborně vyjádřit přehráváním nahrávky přírodního hromobití.
Fascinující! Skutečně fascinující!!
Poprava Olgy Hepnarové byla událostí natolik významnou, historickou a tragickou, že to povinuje český (a případně i slovenský) národ k tomu, aby si ji stále připomínal. Proč nezadat předním světovým výtvarníkům zakázku na výpravné sousoší, ztvárňující tento strašlivý a mstivý akt komunistické moci? Socha katova pomocníka by v tom sousoší mohla ovinovat oprátku kolem krku sochy Olgy Hepnarové!! Pokud pak jde o důstojné umístění takovéhoto obrovského a pateticky působícího sousoší, klidně bych nechal kvůli němu vyhodit do povětří Metronom, nebo i památník na vrchu Vítkově!! Na Slovensku by však postačil skromější žulový reliéf s tou samou tematikou v areálu Bratislavského hradu, případně Devína!
Počkat! Za první republiky i za protektorátu by jí pravděpodobně oběsili také. Zase ti hrozní komunisté......
Samozřejmě. Zase ti hrozní komunisté, i když u tohoto tématu tento povzdech není na místě.
Za První republiky by byl provaz pro Olgu Hepnarovou nejistý, poněvadž Masaryk neměl trest smrti rád, a za celou dobu svého prezidentství potvrdil jen několik málo hrdelních ortelů. Možná Beneš by byl k její popravě vstřícnější. A za Protektorátu se jí mohlo stát cokoli - mohla být (podle toho, kdy, kde a do koho by najela) nejen oběšena, ale i sťata gilotinou, zastřelena, zavlečena do koncentráku, popřípadě ignorována, nebo dokonce odměněna.
Je jedno jestli měl Masaryk rád trest smrti. Masaryk neměl pravomoci někoho odsoudit k trestu smrti. Jisté je ,že za něho byla nezaměstnanost docházelo k sociálním střetům při nich bylo řada mrtvých a raněných.
Masaryk, tak jako každý jiný československý prezident až do roku 1990 (kdy Havel prosadil zrušení absolutního trestu), měl pravomoc vyhovět žádostem k smrti odsouzených osob o milost, respektive zmírnění trestu. A většině takovýchto žádostí Masaryk skutečně vyhověl, takže za jeho prezidentství se v Československu uskutečnilo jen několik málo poprav.
Masaryk - kam se hrabe na císaře pána Josefa II. Tento císař pán zrušil trest smrti 1787.
Jde o to, že tys jí tím ztotožněním s krutým komunistickým režimem a požadavky na památníky, postavil na roveň Milady Horákové a dalších nevině popravených z politických důvodů. To si tyto oběti rozhodně nezaslouží. Hepnarová byla vrah. Oni ne.
Kdybyst tuto diskuzi sledoval roky, co je psaná, tak byste věděl, že nemáte pravdu, Modhauser i ostatní se o komunistickém režimu v souvislosti s Olgou zmiňuje málokdy, pouze to konstatuje označení doby a toho co s ní souvisí. Nikdy třeba nikdo netvrdil, že to Hepnarová udělala jako nějaký protest proti režimu. A to i přesto, že to některými lidmi tehdy tak bylo vnímáno. Na druhou stanu, každého ovlivňuje prostředí, ve kterém žije. Tedy i společnost má vliv na jeho rozhodování, i když nepřímo.
Díky, nono.
Není za co.
Kruté, kruté (!!) a brutální bylo procedurální uškrcení Olgy Hepnarové v popravčí cele (!!) pankrácké věznice!! Ale také hrozné, ba ještě hroznější (!!) by bylo přibití Olgy Hepnarové na dřevěnou desku a její rozsekání mečem (!!!) před očima její matky Anny!!
Reklama
Příběh Olgy Hepnarové je především dramatem tragického vztahu matky a dcery. A v tomto kontextu není zcela od věci uvažovat i o podobných a jiných tragických formách lidské existence, a to jak skutečných, tak i jen možných.
K těm druhým jistě patří i nešťastná třiadevadesátiletá matka, umírající na milosrdnou mozkovou mrvici po popravě své sedmdesátičtyřleté dcery-opatrovatelky svržením z kupole svatého Stanislava Apostaty!
- Odpovědět
Pošli odkaz