rakovina prsu

MOji tchyni objevili taky velký nádor 2krát 4 cm. musí na chemoterapii aby se nádor zmenšil.Pak je teprve možná operace. Nejste v tom sama. Držím vám pěsti oběma.

Ahoj Hano, měla jsem taky karcinom prsu, před několika lety. Ne tak velký jako ty, zato na obou prsech.(0,5 a 0,8). Po operaci, kdy mi oba nádory vyjmuly jsem chodila na ozařování, teď jsem zdravá a chodím jen na pravidelné kontroly. V téže době diagnostiovali karcinom i mé přítelkyni a ta ho měla větší cca 7 cm. Cestu k uzdravení měla o něco složitější, před operací podstoupila chemoterapii. Nádor se však natolik zmenšil, že jí mohli provést též tzv. záchovný zákrok, tedy nikoli ablaci prsu. Pak musela na ozařování a dva roky brala hormony. Teď je v pohodě. Důležité je, že věříš, že se uzdravíš. Taková víra je půl úspěchu. Pro tebe ale i pro Dášu: holky, sežeňte si co možná nejvíc informací. Na internetu je jich plno, můžete se ptát i na chatech onkologů. Lékaři to s námi myslí jistě dobře, ale málokdy se obtěžují jednat s námi jako s roznocennými partnery na cestě ke zdraví. Ten, kdo volí je vždy pacient, lékař mu má dát variantní možnosti nebo vysvětlit, proč doporučuje v jeho případě právě takový postup. A ještě jedna rada. Pokud máte možnost, sežeňte si informace i o nemocnici, kde vás budou léčit. Platí, že ty velké, kde vyléčí mnoho pacientů, jsou lepší (lékaři mají více zkušeností) než ty malé. Přeji hodně víry, odvahy, odhodlání, sebevědomí a štěstí. T.

Jsem na tom asi stejn2 jako Pavlína. Chodím pravidelně každý rok na mamograf a protože mám špatně čitelná prsa - samý uzlík a tak , tak ještě i na ultrazvuk. Jednou jsem byla na operaci v roce 2000 kdy mi vyndali bulku - cystu a od té doby jen samé cysty na ultrazvuku a letos náhle mám rakovinu a to prý asi 8 cm !!! Jsem z toho zoufalá , zjistili to po odebrání tkáně . Nevím proč když jsem měla ty prsa špatně vidět mi neudělali tu biopsii třeba každý rok a museli by na to přijít daleko dříve. Já bych to ráda zaplatila , a trvalo to jen pár minut.
Teď mě čeká chemoterapie kdy se nádor prý zapouzdří a zmenší a potom operace . no a dál nevím. Nevadí mi jestli mi vemou prsa , slezou vlasy a já nevím co . chci jen žít . Nechci se s nikým soudit ani hádat jestli jsem se měla já sama něčeho dožadovat když mi jinou prohlídku nenabídli. Já věřila že když si nebudou jistí že mi vemou vzorek . Ale ne . To jsem musela přijít až když to pravé prso začalo být čitelné i pro uplného laika. Prosím dá se po takovém nálezu ještě žít??? Zatím nemám ještě všechna vyšetření tak nevím jestli je to ještě někda jinde. zatím mě pálí uzliny ale žádně bulky jsem si tam nenahmatala. Jestli bych je třeba taky vůbec našla. Zítra se zas dovím trochu víc.
Snad nikdy jsem se tak netěšila do nemocnice(kromě porodu), jako dnes.Už aby ta chemoterapie začala a věřím že zabůsobí dobře. Nic jiného mi nezbývá než věřit. Měl někdo taky takový velký nádor? A mohu si navíc nějakými přípravky pomáhat? Prosím odpovězte někdo kdo má nějakou zkušenost.

Dáši neblázni, přeju hodně zdravíčka, ale pokud by ten nález byl skutečně maligní, je otázka času, jak rychle se začneš léčit, nádor není zas tak velký, je dost vysoké riziko vyléčení.Jak píšu výše, mamka měla nádor v prům. 3cm, je to 3 roky, musím zaklepat, vše dobrém takže doufáme že je to za námi, byloto maligní, chemoterapie, ozařování, ablace, ale je živá a snad už navždy zdravá. vím jak je to těžké se s tím vyrovnat, ale léčbu prosím tě neodmítej, k ničemu to není, lékaři tě nedonutí pokud nebudeš chtít, ale budeš sama proti sobě, takhle máš vysokou šanci na vyléčení, odmítání léčby není řešení, pracovala jsem v hospici, byly tam mladé ženy, které po zjištění maligniho nádoru odmítli léčbu a přišli třeba až za tři roky, už bohužel. Nezahazuj šanci na život. Přeju co nejlepší výsledky, a pokud bys chtěla, klidně písni

Dnes dopoledne jsem byla na mammografu,byl tam nález 0,8x1cm, podle doktorky pravděpodobně maligní, hned odpoledne mě poslala na mammární komisi-6 lékařů mě postupně prohlédlo, je nutná biopsie, oak se uvidí. S tím, že mám asi rakovinu, jsem víc smířená než s tím, že od onoho okamžiku jsme přestala být svéprávný člověk, jedná se se mnou jako s objektem č. xy,nikoho nezajímá, co chci nebo nechci já. Můžu někomu říct, že nesouhlasím s ablací prsu? Můžou mě násilím nutit k léčbě?

máme v rodině rakovinu prsu-mamka ji prodělala v 48letech. já docházím od svých 28let na UTZ a na mamologii. Tak doufám, že by se to podchytilo včas, jak vysoké je procento dědičnosti že v tomto případě onemocním?

Dobrý den,
hledám nějaké informace, případně někoho kdo podstoupil intersticiální radioterapii prsu. Já sama jsem měsíc po operaci prsu (Mastectomia partialis) a v současné době mám indikovánu adjuvantní redioterapii s tím, že bych se mohla zúčastnit výzkumu a podstoupit intersticiální radioterapii. Viděla jsem pouze obrázek z internetu a přijde mi to dost děsivé. Možná ale je tato léčba šetrnější než ozáření celého prsu. Prosím o váš názor, případně kde bych mohla sehnat další informace. Děkuji. D.D.

Pavlíno, pokud jsi si vyšetření hradila, měla jsi navštívit nějaké soukromé zařízení, je jich už zaplaťbuh dost. Vůbec nezpochybňuji tvoje zkušenosti a myslím, že je dobře, že jsi je tu zveřejnila. Pokud pomůže nějaké jiné potenciální onkologické pacientce trvat na svém právu získat za své peníze dobré služby, splnilo svůj účel. Třeba jen poznání, že nikdy není dobře přijít za lékařem a říci, že nemáš důvěru v toho dosavadního. Lépe je požádat o vyšetření a důvody neuvádět. Je to tak. Ráda bych napsala, že zdraví je zájmem lékařů i pacientů, ale raději bych na to nespoléhala... :-((

Velmi děkuji čtenářkám, za jejich reakce a doufám, že se snad, trochu i díky mým zkušenostem, nedostanou do obdobné situace a podaří se jim navázat komunikační mosty se svými lékaři. Ještě jednou děkuji Pavlína

Odpovídám Zdravotnici: asi jsem dostatečně nezdůraznila, čím jsem prošla od listopadu 2002 do 05 2004 a nechci se zde ani tolik rozepisovat. Jen ve zkratce. Navštívila jsem v průběhu roku a půl tři mamografická pracoviště a chirurga se žádostí o vyjmutí uzliny a histologii. Ten i když odmítl s tím, že uzlina je příliš hluboko, alespoň nechal udělat onkomarkery. Byly negativní, což mne trochu uklidnilo, přestože jsem věděla, že kladný výsledek není určující. V dubnu 04 jsem navštívila další mamografii v pražské nemocnici, svěřila se se svými obavami. Jediné, s čím jsem odcházela bylo, že nebudou zasahovat do práce pracoviště s takovou pověstí, jako má mé mateřské. V 05 2004 jse byla znovu u své doktorky a ta dotčená mou nedůvěrou, reagovala tak, jak jsem už popsala: zabíráte místo jiným. Kontrola za rok. Podotýkám, že jsem si vyšetření hradila. Nedivte se, že jsem už neměla odvahu ani sílu vysvětlovat dále své podezření a nenavštěvovala další a další lékaře. Byla to chyba. Dnes to vím, ale tehdy jsem měla pocit, že já jsem ten, který působí obtíže. Stačilo zkrátit dobu čekání na další kontrolu o půl roku. Každý, kdo má obavy, že mu cosi fatálního hrozí, hledá pomoc tam, kde očekává erudovanou pomoc. Děkuji za Váš názor, samozřejmě jej uznávám a věřím, že "my pacienti" se budeme stále méně obávat lidské neúčasti lékařů a že "vy zdravotníci" budete s námi pacouchy komunikovat tak, jak jste se zmínila. Děkuji Pavlína

Právě že toto poznání mi není cizí, díky takto nezodpovědným lékařům jsem onkologická , ano, nepoznali, zanedbali, a ruky pryč, to je ta tealita, marně jsem apelovala a žádala o vyšetření, závěr vždy byl - moc se pozorujete. A ani nyní, když si chci něco zkonzultovat na jiném onko pracovišti, po tel. kontaktu sdělí, ať si to konzultuji tam, kam chodím.takže milá zlatá, REALITA je úplně někde jinde, a právě díky takovým dnes už si dovolím klidně říct darebákům, jsem takhle dopadla .Zapříčinila jsem si to snad sama? Když totiž nemáš patřičné známosti, stáváš se se svými neustálými problémy obtížným . U případu Pavlíny mám dojem, že pochybení by se dokázat dalo, ale to je to poslední, když Ti v uších denně zní ta diagnóza rakovina, to mi věř.A to jak, píšeš, že pacient má mít vlastní odpovědnost, to se lékaře netýká? Ten především má být zodpovědný za své rozhodování a brát v úvahu připomínky pacienta, nebo jen člověk sám zná celé své tělo nejlíp. Dle Tvého příspěvku si Tě odhaduji zařadit do skupiny nezodpovědného zdravotního personálu,promiň , jestli se mýlím.

Také promiň, ale dovolím si upozornit, že i lékaři jsou jen lidé omylní. S tím musí každý pacient počítat a při oprávněných pochybách o správném postupu v určení diagnózy či terapie, zvolit alternativní postup, nejlépe konzultaci s jiným lékařem na jiném pracovišti. Na západ od nás je to zcela běžný postup, který praktukují i sami lékaři, aby chránili před vlastním pochybením pacienta i sebe. Pavlína si jistě může stěžovat, ovšem bez valné naděje na úspěch. Pochybení lékařky totiž není schopna prokázat. Taková je praxe. Poznání, že za své zdraví si ručím sám sobě a žádný lékař tuto odpovědnost nemůže vzít na sebe je zásadní. Z tvého příspěvku je zřejmé, že toto poznnání je ti zatím bohužel cizí. Ovšem ke tvé vlastní škodě. Žádná úspěšná stížnost ani případné odsouzení lékaře nemůže být dostatečnou satisfakcí, dojde-li k lékařskému pochybení. Znovu tvrdím je to na pacientovi, ten nese všechny následky a je tedy v jeho zájmu těm špatným se vyhnout vlastní odpovědností.

Promiň, musím reagovat, z Tvého názoru vyplývá, že když lékař i přes upoznění zanedbá pacientku, je vina na pacientovi? No to snad ne,případ Pavlíny je tak na stížnost na Lékařské komoře a ne na omluvu lékaře a vinění pacienta. Strašné !!!!

Pavlíno, nemíním obhajovat pani doktorku, která zřejmě učinila profesní chybu. Zaujalo mne však líčení důvodů, pro které jsi se vzdala konzulací, které byly, jak se ukázalo, žádoucí. Konkrétně kontrolní vyšetření mamografem. Myslím, že jako každý vztah, i vztah lékař - pacient je vztahem dvou osobností. Tady v Česku bohužel ještě pacieti mají dojem, že silnějším a mocnějším v tomto vztahu je lékař. I když se mnohé změnilo k lepšímu, sebevědomí pacientů roste jen zvolna. Jedná se však o zdraví pacienta a ten má nejen z praktických důvodů právo i povinnost vůči sobě, sehnat si veškeré informace, které jsou o jeho nemoci k dispozici a nejít si tu nejlepší pomoc. Pokud dojde k nešťastné situaci, jakou popisuješ, není vina na lékaři ale na pacientovi, který také nese její negativní důsledky. Promiň, pokud můj názor s tvým nekoresponduje. Myslím, že vy pacieti musíte lékaře stále tlačit ke komunikativnějšímu způsobu práce. Nikdo to totiž za vás neudělá.

Moje milé "spolubojovnice", také jsem prošla krutým poznáním a celým následným martyriem léčby rakoviny prsu - chemoterapie,ozařování,operace,hormonální léčba a jak jsem si na této stránce už přečetla, nebylo to tak hrozné.V květnu letošního roku to budou dva roky od ukončení léčby krom hormonální, ta probíhá dále. Tedy klišé. Mám ale jiný problém. V roce 2002 mi doktorka objevila změny v levém prsu tedy spíše neustále se měnící obraz tkáně. Klasifikovala jej jako normální bez patologických změn. V zápětí při další kontrole se objevila zvětšená uzlina v levém podpaží. Opět konstatováno, že se o nic nejedná. Protože jsem měla určité znalosti z této oblasti, nenechávala mne uzlina v klidu. Navštívila jsem postupně několik odborníků, ale všichni byli velice neochotní - navštěvuji prý špičkové pracoviště - a nebudou do jeho práce zasahovat. Nakonec jsem si připadala jako obtížný pacient. Mé špičkové pracoviště mi pro opakované návštěvy vysvětlilo, že zabírám místo jiným a objednalo až za celý rok. Byla moje chyba, že jsem nezkusila ještě jiné mamografické centrum, ale už jsem sama sobě připadala jako hypochondr a dodržela roční termín kontroly 19.5.2005. Toto datum už nedokáži zapomenout Přišla jsem si pro verdikt. Rakovina prsu s vysokou agresivitou tedy vysokým gradem a metastázou v levé uzlině. Ani ostatní parametry nebyly příznivé. Paní doktorka neprojevila sebemenší rozpaky a glosovala moje zděšení výrokem: "kdybych se měla starat o každou uzlinu!.....". Položila mi otázku, zda si chci vybrat onkologa. Jmenovala jsem lékařku, ke které jsem doprovázela přítelkyni s tímtéž problémem. Paní dokotorka odpověděla, že ji nezná a tudíž není v jejich silách mi pomoci. Doktorku jsem kontaktovala a jaké bylo mé překvapení, když jsem na dveřích její ordinace četla také jméno mé ošetřující dokotorky. Tedy má paní doktorka člověk nejen nesvědomitý až laxní na pracovišti, kde se doslova rozhoduje o životě a smrti, ale také velmi velmi zbabělý. Byla si vědoma zanedbání péče a nedovedla přiznat chybu a odmítla pomoci. Těžko se srovnávám s myšlenkou, že alespoň metastáza nemusela být, pokud by paní doktorka věnovala mým upozorněním a obavám potřebnou pozornost. Nevím, proč se někteří lékaři staví do pozice nedotknutelných, když snad právě rozhodování o kvalitě života či dokonce nebytí, mají v rukách. Jak jim vysvětlit, že zničí každou šťastnou chvíli v životě, pokud v sobě nenajdou dost pokory, empatie a soucítění. Je mi líto, vím že dobrá prevence zachrání životy, ale žiji teď ve stálých obavách, aby podobný přístup a bohorovnost lékařů nezničila život ještě mým, prevenci podstupujícím dětem. Ještě jedna perlička. Navšívila jse genetické pracoviště, abych vyloučila geny, které by ohrozily stejnou diagnozou mé dcery. Test mi byl odepřen, pokud si jej sama nezaplatím. Zaplatila, ale už nikoli, ke své lítosti, v Čechách. Kde vzít důvěru v lidi, kterým se svěřujete? Nechají někdy dojít své myšlenky tak daleko a do hloubi sebe samých, aby si uvědomily, že drží v rukách štěstí nejen pacientů, ale i jejich rodin. Přeji všem mnoho síly a chutí překonávat těžké chvíle. Pavlína

Pro Lenku
Ahoj Leni,vis jak uz jsem se zminovala neziju v Cechach,ale v Irsku,ma maminka tu byla se mnou a tady si i bulku nasla,do Cech se vratila po pul roce co ji objevila a ihned navstivila lekare,vysledky mela behem dvou dnu a verdikt byl rakovina prsu,nador zhoubny,take ji bylo receno,ze prisla kdyz uz je nador v pokrocilem stadiu,nador byl velky tudiz jedine reseni nebylo odoperovat pouze kus prsu,ale pouze cely prs a to ma maminka odmitla s tim,ze ma stejne sance kdyz ho ma i kdyz ho nema.A lekari ji nijak neodradovali ba dokonce ji lekarka rekla,ze ma pravdu,coz podle meho nazoru vedela,ze je bez sanci a jde jen o to jak dlouho tu bude.Chapu,ze pro nas zeny je velice tezke odstraneni prsu,ale kdyz je to rakovina ja bych nevahala ani minutu.Zacala okamzite chodit na chemoterapie a ozarky plus samozrejmne dostala leky,pul roku na to ji bylo hodne zle,zacala trpet zavratemi a velkymi bolestmi hlavy - verdikt plosny nador na prave pulce mozku a jelikoz byl plosny tak neoperovatelny,tudiz se ozarky presmerovali na mozek.Maminka to,ale nikdy nevzdavala,ihned zacala cist ruzne knizky v kterych se psalo,ktera zelenina a ovoce pusobi proti rakovine,okamzite si delala stavy a pravidelne kazdy den je pila,cetla o zelenem caji a ten take pravidelne pila,ja ho zacala pit take,je nekolik druhu,my si kupujeme sayonaru,je moc dobry a to je co rict,protoze ja a bylinky nejdou dohromady,ale tento je jako klasicky nebo mi alespon tak pripada,vyrobce-distributor:Phenix,Division s.r.o.,U Bachmace(nad c je hacek,ma klavesnice nema hacky a carky) 29,Plzen 32600,tel.371 782 003,tato adresa a telefon je na krabicce tak snad je jeste platna je to pul roku co jsem si koupila zasoby :),ale da se koupit v obchodech,ktery se temito caji a bylinkami zabiraji,tady jsem slysela,ze jeste lepsi nezli zeleny caj je bily caj,nevim zdali se da koupit v cechach,protoze znama si ho privezla ze spanelska,ale chci se po nem zeptat,cely dva roky to maminka jakztakz zvladala,az posledni pul rok,dostavala uz jen leky,zadna chemo,zadne ozarky,ale nevzdavalo to i kdyz tusila,ze lekari ji jen nechteji rict "uz se neda nic delat".Lekarka nam rekla,ze piti caje a stavicek ji hodne pomohlo,jinak by tu tak dlouho nebyla.A jestli,ze tve mamince rikaji,ze je to lecitelne,coz me mamince rekli je to 50% na 50%,myslim,ze ma urcite daleko vetsi sance nez mela ta moje,operace urcite dopadne dobre a je nutna a maminka si myslim,se pak bude citit i lepe uz jen z toho duvodu,ze ten hnusny nador je pryc i kdyz samozrejmne netvrdim,ze je vyhrano,budu vam drzet palecky

Paní Heleno,po zjištění mé diagnozy jsem byla vděčná za každou novou informaci,kterou jsem si našla na internetu,za pokec s lidmi stejně nemocnými.Jste asi jediná na této stránce,které vadí jak Vy píšete ty naše "nářky".Je to Váš názor a já Vám ho neberu,když Vám to tak vadí tak si to nemusíte číst.Já jsem se díky těmto "nářkům" seznámila s bezva lidičkama.Návzájem se povzbuzujeme a to nám hodně psychicky pomáhá.

K odpovědi 11. 3. 2008 08:39:49, Jana J uvádím: Názory zásadně neodsuzuji, ale když nesouhlasím - tak s nimi polemizuji. Toho zřejmě nejste schopná. Jinak k celé té diskuzi : každý jsme jiné nátury, je to dáno obecně životními postoji.

Pro Lenku B.
Leni ahoj, dekuji za tvůj příspevek, chtela jsem se zeptat, tvoje maminka začla bojovat po tom půl roce, kdy se to dozvedela?Sla k lékari, na operaci a chemoterapii?Nebo i po tom půl roce se nechtela lecit? A zacala s chemoterapii az pozdeji? Co rikali lekari,kdyz ji zacli lecit? No moje mamča ma naplanovanou operaci a to uz za deset dni,ale je natom psychicky spatne, boji se, ze uz je pozde, i kdyz lekari rikaji,ze je to lecitelne, coz je super :)
Podporu z rodinu ma od nas vsech a verim, ze vsechno bude brzo zase fajn a i ona bude zase fajn :)

Já jsem po těžké onkologické operaci v 8/2007,nyní chodím do práce, cítím se dobře a od samého počátku ovlivňuji mé vnitřní já, že něco bylo, je to pryč, začínám znovu. Takhle mi doma naučili přemýšlet,ikdyž jen já vím své,ale snažím se móóc myslet pozitivně.Ono podvědomí je docela silné a myslím si, že i funguje .Navíc v zaměstnání vůbec netuší, čím vším jsem prošla , takže žádná lítost .Ale to víte, že ikdyž se snažím být nad věcí, tak vždy to nejde.Všem přeji hezký den , Jani J,pomohla jsi mě nasměrovat s Fi naděje, děkuji moc.