Minulé životy

Přidávám svůj příspěvek do diskuse. Minulými životy se zabývám už řadu let. Určité nejasné skutečnosti, kterými jsem procházela mne zavedly k mé přítelkyni, která se mnou prošla pár mých minulých životů. Tam jsem také nalezla mnoho odpovědí na mé otázky. Vznikla z toho kniha, kterou mám v korektuře a snad se mi podaří ji i vydat. Ten, kdo doopravdy prochází nějakými těžkostmi, které si neumí vysvětlit, nebo pomoci si, pak se domnívám, že je tato metoda vhodná. Pouhá zvědavost je ovšem na škodu.

Geralt-to jsi myslel sám sebe, kdo se zabývá posmrtnými životy?
Napiš něco o tom víc.
Taky se divím, proč si lidi dělají z lidí, kteří se zabývají "neviditelným" světem blázny. Přitom telepatii, lásku na první pohled, nebo jen nějaké vnuknutí, sny určitě všichni prožili. Tomu moc nerozumím od mala. Měla jsem tendence se o těchto věcech bavit běžně,jako by to byla normální součást každého života, ale byla jsem několikrát upozorněna, že někteří lidi můžou být ze mě v šoku a smát se mi..Vím, že to zní naivně, ale takhle jsem to brala. Ted už si to taky radši nechávám pro sebe, bohužel. Opravdu není moc lidí, kteří by byli schopni se bavit, o něčem, co nevidí a neslyší..o jiných světech.

Pro Geralta: Vždy člověk narazí na někoho, kdo má jiný názor. Pak záleží na obou, jak to ustojí. Souhlasím, že zesměšňování není vůbec správné a doufám, že z mých příspěvků něco takového nevyznívá. Mám úctu, respektive uznávám právo všech směrů na svou existenci, ať si každý vybere dle svého, ale nelíbí se mi, když se někdo nutí k tomu, aby začal myslet a cítit jinak. Můžeme si své rozdíly ukázat, podebatovat o nich, ale každý ať si zastává, co chce. Viděla to formou nabídky. Já cítím, že...A kdo cítí stejně, tak se přidá, kdo ne, může svobodně odejít. Ale většinou se to tak neděje, využívá se posměch, nátlak, výhrůžky apod. Ještě bych povídala, ale teď už musím končit. Tak třeba někdy, jestli budeš chtít dále se mnou diskutovat. E

Pro Evelyn: Je hodně málo lidí, kteří to opravdu dovedou dokonale, ale to nebrání těm ostatním, aby se o to snažili. Duchovno a různé filosofické směry se staly pro určitou část lidí životní nutností, ale pro určitou část také pouze módní záležitostí. Někdy to tak na mě působí, ostatně i svět reklamy se o různé takové věci obohacuje. nemám to rád, protože takové věci by se měly brát vážně. Já osobně mám celou řadu výhrad třeba vůči křesťanství, ale nikdy bych si nedovolil o tom nemístně žertovat, je to něco, co je pro mnoho lidí posvátné a nedotknutelné, tak proč to znevažovat. Lidem, kteří se ale zabývají posmrtnými životy a poznáním se velmi často stává, že je ostatní zesměšňují, nazývají blázny a to i jim velmi blízcí lidé. Je to smutné, ale musíme s tím počítat, odpovídá to pouze omezeným schopnostem vnímání čistě materialisticky založených lidí.

Pro Geralta: Krásně jsi to popsal a asi máš pravdu, že to někde v skrytu vím. A i když si uvědomím, že vím, je velmi těžké vše uvést také do praxe. "Je rozdíl znát cestu a jít po ní". Zřejmě všem známá větička z Matrixu. A pokud budeš mít někdy chuť pokusit se o popis slovy, tak budu ráda. Tvůj názor mě v každém případě obohatí, buď se mnou souzní nebo ne, oboje bude mít pro mě stejnou hodnotu. Dík.

Pro Evelyn: Naslouchat svému srdci je těžké a jednoduché zároveň. Jestli se to dá popsat slovy? Pochybuji o tom, ale mohu se o to někdy pokusit, ale bude to zase jen můj názor. Myslím si, že jakési "kolébání" pocitů a života nahoru a dolů je jev, který se děje všem. vrací se nám podobné problémy, nálady, pocity radosti a zoufalství. Jakoby to byl neustálý vnitřní boj uvnitř nás samých. Mě to připadá jako boj nejtěžší, daleko složitější než řešení problémů materiálního světa. Materialistický život může být velmi snadný, ale také velmi chudý. S odstupem času mě to připadá jako plýtvání s časem, je samozřejmě důležité v současných podmínkách zajišťovat úroveň žití pro sebe a své blízké, ale podle mého soudu ta materiální podstata není zase tak důležitá. K tomu, aby byl člověk opravdu šťastný může být důležitější třeba držet za ruku někoho, kdo o to stojí, vidět krásnou oblohu posetou mráčky a našlo by se spoustu "běžných" situací, které mají daleko větší hodnotu, než nový dům, respektive je nesmysl to vůbec srovnávat, je to neporovnatelné. Možná v pochopení těchto věcí a v jejich přirozeném prožívání spočívá (krom jiného) naslouchání svému srdci. I když já si myslím, že tohle všechno dávno víš i bez knih a mé odpovědi.

Strach ze smrti? Víš, já si myslím, že pokud máš úctu k životu, jak jsi napsala, a snažíš se být dobrým člověkem, tak se opravdu nemusíš smrti bát, ovšem je pokud je člověk zlý, tak by strach mít měl, protože pokud jsi četla třeba Tibetskou knihu mrtvých (já se o tyhle věci začala zajímat až po regresi), tak víš, že existuje něco jako karmický zákon, který by se snad dal shrnout jako "kdo s čím zachází, s tím také schází", čili se ti všechno to zlo, které jsi konala v předešlém životě, nějakým způsobem v tom dalším vrátí, velmi zjednodušeně řečeno, vrah by se měl stát obětí, atd. No a ta možnost nahlédnout do svých jiných životů?Myslím, že "přírodní" národy to dokázaly vždycky a určitě se našla spousta lidí i v západní civilizaci, kteří o sobě věděli, že jsou vlastně někdo jiný, tak to v nich bylo silné, ale většinou skončili v blázincích, viz. ti různí převtělení Napoleonové, Richardové III, atd.

Marie, díky za příběh, nemyslíš si, že je zvláštní, že máme tu možnost pohlédnout do minulých životů a zjistit třeba i příčiny dnešních problémů? Často přemýšlím, zda ten pohled byl možný i v minulosti-mám na mysli např. minulé nebo předminulé století, zda jsem i předešlém životě věděla, kým jsem byla předtím..Nebo je to dar, na který jsem musela čekat až doted?
Měla jsem totiž taky "hrozné" problémy a přišlo se na to, že původ je v minulosti..Je to krásně vidět, že nežijeme jen jednou a smrti se není třeba obávat.Jen lidi na světě by mohli mít více úctu k životu a ostatním bytostem tady na zemi

Je to už pár let, co jsem určité období trpěla hrozným strachem ze smrti. Tehdy se mi objevily zvláštní dýchací potíže, jako bych se soustavně dusila, ale žádné vyšetření dýchacího ústrojí nic neprokázalo. Při regresní terapii vyšlo najevo, že jsem v minulosti dvakrát zemřela na zadušení, jednou na hranici, podruhé v koncentračním táboře v plynové komoře, čili jsem si smrt spojovala s dušením, a odtud pak moje dýchací potíže související se strachem ze smrti. Jakmile jsem si to všechno srovnala v hlavě, obtíže rázem ustaly. Tím chci říct jen jedno, že na minulé životy věřím, a věřím i tomu, že mohou ovlivňovat naši současnou existenci. A taky že stále znovu potkáváme bytosti, se kterými jsme měli co do činění předtím - odtu pramenící spřízněnost duší, nenávist a jiné pocity...

Pro maravatut: A zkoušel jsi své nově nabyté schopnosti využít nějak pozitivně? K pomáhání druhým? Chceš se podělit o svou špatnou zkušenost s duchy? Občas se mi v noci při spaní zdá, že zahlédnu bílé "cosi", co okamžitě zmizí, když otevřu oči.

Byl jsem na druhé straně,topil jsem se.Dnes se smrti nebojíma vím,že tu nejsme jen jednou.Nepříjemné na tom je,že od té doby vidím auru,čtu lidem co se jim honí hlavou a i jiné paranormalní záležitosti.Někdy je to sranda.Jen z duchy není radno si zahrávat,špatná zkušenost.

Pro Geralta: Ano, naslouchat svému srdci. To bude pro mě asi ten největší oříšek. Nalézt své srdce a umět mu naslouchat. Dokázal bys slovy popsat, jak najít cestu ke svému srdci? Když ho ego stále překrývá, mate a svádí k oklikám? Připadám si jako na houpačce. Jednou zažívám ohromné pocity štěstí a radosti ze svého bytí, cítím vděčnost za život, který mi byl dán, jindy se cítím jaksi neúplná, fyzické tělo tu je a sdílí život s ostatními, ale "já" jsem někde jinde a jsem tam strašně sama. Moc se mi líbila slova z knihy Záhir od Coelha, kdy žena říká: "Mé tělo je přítomno, ale má duše už dávno stojí ve dveřích." Tak nějak se cítím. Ale ani o tomto není tato diskuse a zase sem moc vnáším ten osobní prvek. Měj se. E

Pro Evelyn: nepřišel jsem nikoho soudit, každý máme přece svého soudce v sobě a ten nás odsoudí, kdykoli si to zamane. Nezáleží mi na tom, jestli se mnou souhlasíš nebo ne pro můj ani Tvůj život to nemá zásadní význam. Četba těchto knih může být zavádějící (samozřejmě neříkám, že se nemají číst) už jenom z důvodu různých překladů. Porovnej si několik jazykových verzí třeba jediného odstavce (jsou běžně dostupné na Internetu) a zjistíš, že nečteš Castanědu, ale v podstatě toho, kdo to překládal. Uvádím to jen proto, že tu nejlepší cestu si lze opravdu vybrat jen srdcem. To jediné nás dokáže nasměrovat k tomu, abychom nalezli to co je v poznání opravdu ukryto. Neměli bychom podle mého brát toho či jiného autora jako dogma, ve většině filosofií, učení a náboženství je ukryto mnoho moudra a srdce by nám mělo radit co si z toho vybrat. Jen a jen naše srdce, každý jsme jiní a jedinečný, někdo podlehne svodům a kouzlu moci, jiný si řeší svoje problémy a jen velmi málo lidí naslouchá svému srdci tak, že dokáží dojít k cíli. Takhle se na to dívám já a nenutím Ti tento pohled ani ho neoznačuji za jediný správný, je to můj pohled.

Pro Geralta: Každý se díváme jen tak daleko, kam dohlédneme. A tak každý vidíme do jiné dálky. A na těchto stránkách není prostor pro sdělení či sdílení našich lidských osudů. Je to zvláštní, ale cítím velký rozdíl mezi Tvými příspěvky. Ten první mi připadal, že jsi nás přišel soudit a odsoudit. V tomto pociťuji jistou moudrost, i když nemohu souhlasit se vším, co píšeš. Castanedu máš zřejmě také dobře nastudovaného. Nevím, kam mě dovede má četba, nechám to volně plynout. Ono mi to nějakým tím "kopancem" ukáže.

Geralte, požehnáním jsou slová Tvá zde:)Konečně názoe člověka, který ví, o co jde

Pro Evelyn: Vycházejme z jednoho základního principu, který se objevuje v Castanědových knihách: Na cestu poznání se nikdo nedá dobrovolně, ale pouze na základě lsti a nějaké životní situace, pokud by se někdo vydal na tuto cestu dobrovolně a s nadšením, stejně by nestál za nic. Tato cesta je v Castanědove pojetí velmi krutá a neosobní, já tento názor nesdílím a jsem přesvědčený, že tato cesta obsahuje mnohem víc než je v knihách předkládáno. Navíc popisovat poznání slovy je nesmírně obtížné a možná trochu i nesmyslné. V poznání hledají dle mého soudu lidé záchytné body, když jim jejich život v reálné podobě selže, takoví lidé se dostanou nejdál, neboť to pro ně není hra ani záliba, ale nutnost přežít. Na příkladu Mirka je vidět, že je velmi vzdělaný a zabývá se tímto tématem jistě celá léta, ale třeba je jen prostředníkem k tomu, aby se jeho manželka (jak napsal, že s ní sdílí instituci manželství) stala skutečnou čarodějkou, protože ona k tomu má (teoreticky) přirozené schopnosti (nemusí se třeba nic učit, protože má dar přímého poznání), kdo ví. Samozřejmě, že teď částečně spekuluji, ale lidé jsou přece nezměrné tajemství a život jako takový zvlášť.

Pro Marii: Jsem v těchto věcech ještě začátečník, takže nevím. Ale řekla bych, že může zachránit život podle velikosti víry, síly a naprosté důvěry v to, že se dílo podaří, kterou do tohoto křížku vložíš, tak aby tato síla byla schopná pohnout "Vesmírem".

27.6.2006 chtěla bych vědět jestli muže křížek zachránit život

Pro Evelyn:Ne nemůžeš.Je to můj příběh.

Pro Gustinu: A mohu já odejít z Tvého osobního příběhu?