Domacnost

My mame domaci prace rozdelene.Ja nerada luxuju a stiram prach, muj pritel nema rad "mokre" prace.Akorat to zehleni me dost neba a pritel to zas neumi (respektive vyjde levneji, kdyz vyzehlim)

Tohle téma pro muže asi fakt lákavé není. Žiju s rodiči, ale chtěl bych jen říct, že představa, že by kolem mě žena jenom poskakovala a já se na ní díval, mi je odpudivá. Takových rodin znám několik, je to hnus. To je zatím vše.

Mužů ti sai odpov dost málo,nebude to pro ně lákavé téma.Já to vidím asi tak,že naše matky žily přece jen v jiném světě.Před 20 - 30 lety aby chlap pomáhal doma,to nemohla žádná chtít.Dnes se to trochu přece jen změnilo.Nepamatuju se,že by moje mamka chodila 2-3 x týdně na aerobik nebo do sauny,každý týden na masáž jako já.Dneska brečí, že táta nic nedělá, a když chce doma nedej bože něco předělat(vytapetovat,zrenovovat),je to boj.Ne nadarmo se v manželství mluví o toleranci.Já naštěstí moc o pomoc prosit nemusím.Na nádobí mám myčku,prádlo pere pračka,žehlení mě baví a okna myje ten můj.O některé věci se např. nestarám vůbec.Než jsme se s dětmi vrátily z prázdnin,bylo vystěhováno,vymalováno,uklizeno a zase nastěhováno.Ani jsem nevěděla,že malujeme.Drobný úklid ale zůstává na mě.Mimochodem,taky se vám stává,že muž řekne často: Tady je ale bordel! a nikdy: Tady je ale uklizeno!?

Dělení práce v domácnosti jsme s přítelem řešili několikrát, leč nevyřešili. On má náročnější zaměstnání, chodí domů kolikrát domů až v šest, i když ne vždy za to nemůže. Sepsali jsme na papír všechny domácí práce, rozdělili je pokud možno spravedlivě - já ty častější, denní práce, on ty méně časté, méně náročné. Stejně to vydrželo maximálně týden. Pak se to nějak zvrhlo a vše zůstalo zase na mě. Dneska se snažím domácnosti věnovat jak to jde, zatím stíhám, ale vím, že je to jen tím, že v podstatě jiné větší koníčky nemám. A mrzí mě to. Ale mám ráda doma pořádek a navařeno, takže to prostě dělám asi i ke své spokojenosti. Když už to nemůžu stihnout, prostě mu řeknu, ať mi pomůže. Vím, že to někdy i nechtíc jakoby přikážu. On to udělá, nikdy nic neřekne, ale vím, že kdybych to řekla lépe, určitě by byl radši. Snažím se to říkat jemněji a s láskou. Když je práce, která ho baví, sám přijde a pomůže. Když se jedná např. o vytírání, luxování, nádobí apod. radši uteče... Nějak to snáším, nechci se kvůli tomu hádat. Ale zase nechci skončit tak, jako moje máma, která se rodině prakticky obětovala jen proto, že jí táta vůbec v ničem nepomohl a ona si musela chtíc nechtíc udělat koníček z rodiny, jinak by to v žádném případě nestíhala...

Muží, kteří myjí podlahu a umyvadlo existují, i když žijí 15 v manželství.

Existují muži, kterým nevadí, že jednou za týden přijde paní na úklid, a existují paní na úklid, které jejich práce baví a dokonce je pro ně koníčkem. Neexistují muži, kteří myjí podlahu WC a umyvadlo POKUD mají partnerku :-)

Mam dotaz tykajici se vztahu s muzi. Po osmi letech jsem se rozesla s pritelem. Problemu jsme meli vice, ale me by zajimalo, co si zvlaste muzi mysli o nasledujicim. Jsem pomerne aktivni clovek. Mam dceru, praci, ktera me bavi, dodelavam si skolu, mam kamaradky, se kterymi se rada vidim, chodim behat atd. S pritelem jsme se delili o vydaje na domacnost 50:50, i kdyz jsem nekdy mela v porovnani s nim petinovy plat , zato domaci prace zustavaly zcela na mne. Meli jsme dum, takze prace bylo spousta. Pritel mi vycital, ze neumim udrzet takove to teplo domova. Ja si myslim, ze na vytvoreni prijemne atmosfery jsou treba dva. Bylo pro me tezke byt prijemna, kdyz veskera prace byla na mne a pritel to nicim nekompenzoval. Mozna jsem nesnasenliva zenska, ale ja nechci stravit svuj zivot v domacnosti. Vim, ze jsou zeny, ktere to bavi nebo jim to nevadi, ale ja takova nejsem. Zajimalo by me, jestli existuji muzi, kterym nevadi partnerce pomoci a kdyz uz ne pomoci, tak situaci vyresit pomoci pani, ktera 1 tydne prijde a s nejvetsi casti prace (vytirani, myti koupelen a oken, zehleni) pomuze. Ocenim, kdyz se mi nekdo ozve.