nutkavá neuróza, obsese, OCD

Ahoj lidi,
jsem rád, že jsem našel tuhle stránku. Napíšu co mě trápí, věřím, že mě pochopíte, snad i poradíte a ujistíte…
V roce 2007 se u mě objevila generalizovaná porucha, z ničeho nic, jednou v autobuse, kdy jsem jel z práce. Myšlenka, že se počůrám a že se mi všichni vysmějou. Nevěnoval jsem ji pozornost, ale za pár dní se mi vrátila. A potom se vracela častěji a častěji. Došlo to do stavu, kdy jsem nebyl schopen jezdit autobusem a potom i celkově někam chodit. Vyhledal jsem psychiatra, dostal Cipralex a léčil jsem se. Po čase se mi ale začaly objevovat myšlenky, že ublížim své tehdejší ženě anebo synovi, že bych se nekontroloval a mohl je zabít v změněmém stavu mysli a ani bych si to neuvědomil. Po asi dvou měsících to došlo do takového bodu, že jsem byl těmi strachy z myšlenek úplně paralyzován a byl jsem hospitalizován a byla mi změněná léčba na Anafranil. Změnil jsem částečně přístup k životu a časem se zdálo být vše v pohodě. Koncem roku 2010 mě žena podvedla a na to jsme se rozvedli, jsem citlivý člověk s bujnou fantazií a prostě bych nemohl být s někým, komu bych už nevěřil.
V roce 2011 jsem se přestěhoval k mé současné přítelkyni, stále bylo vše v pořádku, myslel jsem, že po těch letech léčení už to snad bude bezproblémové a časem jsem léky vysadil. V poslední době se mi myšlenky ale vrátily, myšlenky na to, že bych mohl ublížit přítelkyni a jestli by nebylo lepší se zabít. Mám strach z toho, že se OCD změní na schizofrénii a nebudu se schopný ovládat. Přemýšlím, jestli se opravdu nejedná o schizofrénii, jestli si lze tímto něco vsugerovat, že by to přemýšlení o tom ji vyvolalo. Pořád mám to svoje co když se to stane… V pondělí mám jít na kontrolu k lékaři, nevím, jak mám říct, že jsem léky přestal brát, jak říct, že bych asi potřeboval i psychologa, člověka, který mi bude rozumět víc než laik, v tomto případě právě přítelkyně…
Chci se zeptat, máte to někdo podobně, bojíte se anebo báli jste se, že se vám z OCD může vyvinout schizofrénie? A pokud máte tu zkušenost začít brát léky podruhé, po nějaké době, je průběh prvních dvou týdnu stejný jako poprvé anebo lepší nebo horší?
Všem jen to dobré.

Je mi 32 a poslední roky mně a nejenom mě ale i moji rodinu optěžuje OCD chodím pravidelně k psychiatrovi a beru Parolex, a Anafrenil řekl bych že to zabírá tak asi na 50 procent jsem daleko unavenější než dřív .U mě je ten problém že v práci musím několikrát zkonrolovat už udělanou věc i když v podvědomí vím že jsem ji udělal nejlépe co umím , ale musím ji nejlépe ještě s někým zkontrolovat. Také několikrát kontroluji dveře u bytu a podobně.Jezdil jsem i do Hradce Králové na psychoterapie , ale pan doktor mi nakonec řekl že mi asi už neumí pomoct. OCD je strašná a už sám nevím co mám dělat trápím tím i své blízké a chci se z toho bludného kruhu dostat , ale už nevím jak .Pokud víte jak si z toho pomoct dejte vědět míra

Pomůže mi někdo najít...Mám výborného psychiatra, který mi hodně pomohl s mojí Ocd. Ordinuje v Kutné Hoře

Ahoj,mam taky problem,ale nevim jestli patri sem. Napadaji mne takove myslenky,uplne nesmyslne,napr.ze je nekdo z me rodiny nemocny,ze se mu neco stane,co bych delala,kdyby...
A taky nekdy se mi stava,ze lidem preju neco hrozneho,at uz cizim nebo sve vlastni rodine,pritom to vubec nechci...
Nevim,co s tim,nekdy je to hrozne,porad se to opakuje ale nekdy zase vubec.
Je mi 26, mela sem hrozne detstvi,tak jestli koren problemu neni tam.
Rodice hodne pili a muj zivot nebyl nic moc.Jinak docela uplne normalni holka:-)
Diky Vsem moc za odpovedi

http://www.cskbt.cz/adresar.php

Ahoj všem,

mně osobně hodně pomáhá až třetí terapeut. Předtím jsem chodila k PhDr. Rosické a k PhDr. Kaněrové. Obě byly dobré a erudované a mnohým by pomohly více, než můj nynější terapeut. Opravdu jde ale i o to, abyste si tak nějak "sedli".

Ahoj, ja beru teprve tyden...Vlasto, ahoj... Jsem tady. A dnes by měl zrovna narozeniny můj děda a babička se jmenovala Vlasta, tak nějak pociťuju, že musím napsat... Jsem dobře střelená, co? Rozumím Ti moc dobře, neboj. [email protected]

Ahoj, ja beru teprve tyden Setraline 50 mg denne a nepocituji zadne vedlejsi ucinky, jen krome toho, ze jsem unavenejsi a asi 100x denne zivam. U me panika a uzkosti zacaly znovu objevovat asi pred rokem, kdyz jsem otehotnela, ale nijak jsem to neresila a ani me nanapadlo, ze by to mohlo mit neco spolecneho s panikou. Jen jsem si myslela, ze jsem precitlivejsi a vsechno si moc beru, pak to v hlave moc resim a rozebiram a nakonec jsem z toho byla hodne smutna, nestastna, hodne jsem plakala. Nevim, jak u ostatnich, ale muj problem spociva, ze asi v podstate nedokazu duverovat. Vzdycky se priklanim k tomu, ze me lide treba za zady pomlouvaji apod. Staci mi i sny, kde se mi treba neco stalo neprijemnyho, pak ovlivnuji naladu v normalnim zivote. Jsem pak neprijemna na partnera, podrazdena, mam pocit hrozneho nepochopeni, ze takhle uz dal zit nemuzu, ze se musi neco zmenit a pak kdyz pritel neco udela napr.mluvi s nekym na telefonu, pise si s nekym, chce jit treba nekam beze me apod. tak zacnu citit vnitrni napeti a chveni. Citim jak mi stoupa adrenalin a pak staci, kdyz se me na neco zepta, tak ja hrozne vylitnu, nebo jsem na nej kvuli tomu zla apod., aniz by on cokoli udelal, vzdycky kdyz mam panicky zachvat, tak chci vsechno ukoncit, zacit uplne vsechno znovu a jinde. Aspon to v tu chvili, tak citim. Hlavou mi prolitavaji ruzne myslenky ruznyho charekteru. napr. me nekdy napadne, jak by to vypadalo, kdyz by moje pulrocni holcicka vypadla z okna apod.Predstavuju si veci, ktery jsou nerealny. Ja to vim, ale mozek porad vymysli ruzny bludy. Obcas jsem na dne, zivot me nebavi, stale placu pri sebemensi uvedomeni, ze se citim nestastne, ze me nikdo nema rad. Bylo by to vsechno na dlouhy povidani. Kdyz by mel nekdo chut si psat, budu jedine rada.

Cinto, to mi je moc líto,...Díky Terko... Promluvit umím naprosto otevřeně, nakonec mi to i psychologové (zatím tedy ženy) řekly samy, že je dobře, že umím všechno přesně popsat. S tím problém nemám. S těmi vysokými nároky pravdu máš, ano, mám je na sebe (vliv výchovy nevl. otce) a mám je vlastně na každého, tedy asi i na psychology. Zatím jsem navštívila psycholožky čtyři, v průběhu dvanácti let mé nemoci a celkově v průběhu asi dvaceti let mých dalších problémů. Nikdy jsem neodcházela "nabitá" nebo jakkoli jinak spokojenější. Proto to právě zkouším dál, i touto cestou, protože sama už si poradit neumím. Zvláštní je, že mnoha přátelům i rodinným příslušníkům pomoci dokážu a vždycky jsem dokázala, vyvést je z nějakých trablů, rozveselit a tak, ale sobě pomoci neumím. Podceňuji se, následně mi tedy vzala sebevědomí i ocd, ale já sama se poměrně dost trápím. Tady není prostor, abych všechno vypisovala, každopádně díky i za odpovědi.. či připomínky.

Díky Terko... Víš, já...Cinto, to mi je moc líto, že se ti nepodařilo najít nikoho, kdo by ti sedl. Nevím, v čem by mohl být zakopaný pes, ale určitě nejsi "tak strašný případ" :))
Jak to máš s komunikací? Dokážeš psychologovi přesně popsat, co cítíš, jaká jsou tvá očekávání, na čem přesně bys chtěla zapracovat a čeho se zbavit? Tohle byl vždycky můj problém.. dokázat se otevřít a říct přesně to, co bych chtěla, aby terapeut věděl.
Jako druhá možnost mě napadá, jestli nekladeš příliš velké nároky na sebe nebo na psychologa? Na sebe v tom smyslu, že by ses všech problémů chtěla zbavit během krátké doby a když se to nedaří, rezignuješ. A na psychologa v přehnaných očekáváních. Já si třeba při první návštěvě psychologa myslela, že mi dá nějaký návod, nějak mi poradí, prostě to za mě vyřeší.. Až později jsem pochopila, že mě může jen navádět, vést.
Třeba jsi ale zatím neměla jen štěstí. Ta komunikace a očekávání mě nepadly na základě mých zkušeností :)
Přeji ti, abys brzy našla člověka, ušitého tobě na míru :))

Cinto, nejjednodušší bude...Díky Terko... Víš, já pořád někde slyším - tenhle psycholog je dobrý, tenhle pomohl odbourat bloky z dětství apod. Já jsem za těch jedenáct let ocd prošla několika ordinacemi, ale nikdy jsem se nesetkala s tím, že by se odbouralo něco z dětství (což u mě určitě velký problém je) nebo abych vyšla a byla nabitá energií a chutí do života. Myslím, že o tom by psychologie právě měla být... Nebo jsem tak strašný případ... nebo jsem prostě ještě nenašla správného... A někdy pomůže někdo a ani to nemusí být psycholog... Proto zkouším touto cestou nalézt nějakou pomoc. Pro začátek by stačilo pomoci zvýšit nebo alespoň srovnat sebevědomí, trošku se posílit...

Pomůže mi někdo najít...Cinto, nejjednodušší bude vyhledat si kontakt na psychologa (například v časopise Psychologie Dnes, na webu znamylekar.cz) a sama ho vyzkoušet.
I psycholog, na kterého dostaneš deset doporučení, ti nemusí "sednout". Někdy je cesta k nalezení člověka a přístupu, který by ti nejlépe vyhovoval, docela dlouhá. Ale rozhodně to stojí za to ;)

Přesně tak, trápíš se...Pomůže mi někdo najít dobrého psychologa (Středočeský kraj)? Trpím ocd již jedenáct let, v nejtěžší formě. Je to šílené, ubíjející, unavující a pořád nenacházím žádnou pomoc.

Moc díky za odpověď... ;)Přesně tak, trápíš se zbytečně. Pro psychologa i psychiatra je úplně běžné bavit se o takových věcech. Stejně tak jako třeba zubař, když mu sděluješ, že tě bolí zub :)
Tito lidé lidské prožívání, myšlení, vnímání, stejně tak jako jejich patologii, studovali a pohybují se v téhle oblasti spoustu let.
Pokud pro tebe i přesto bude nemyslitelné se alespoň zpočátku o svých potížích bavit, mohl bys zkusit navrhnout, že na příští sezení doneseš své problémy na papíře. Měla jsem stejný problém, nebyla jsem schopná bavit se o svých myšlenkách z očí do očí. Takže po domluvě jsem všechno sepsala a pak už jsme se o všem bavili. Ale komunikovat pouze přes e-mail je nemožné. Chybí zde okamžitá zpětná vazba, neverbální komunikace..
Přeji Ti hodně štěstí a odvahy :) Neboj se, nejsi v tom sám :)

zbytečně se...Moc díky za odpověď... ;)

zbytečně se trápíš,doktorka už toho slyšela i to,co máš ty,není to žádná hanba,dcera měla myšlenky dva roky vtíravé o násilí,vraždách,bere Zoloft a lepší se to,bud se porad se svým dětským doktorem nebo přímo zavolej dětský psychiatr a jak se budeš objednávat,tak řekni v kostce,co máš za problém

Dobrý den, je mi 17, už nějakou dobu cca rok trpím nediagnostikovanou OCD. Myju se, když se neumyju jsem nervózní, vyhýbám se určitým místům, v tramvaji jezdím jen v zadním voze atd. Já absolutně vím, že normálnímu člověku to všechno přijde absurdní a směšné, ale já ačkoli vím že to jsou vlastně hlouposti se těm hloupostem nedokážu bránit. Poslední dobou je mi úplně na nic, nejlíp se cítím v obývaku, kde mám jistotu že se "nekontaminuji". Jsem díky svým problémům nesmírně sám, dokonce ani s mámou už nevycházím tk jako kdysi. Život je tak prázdný a já vím, že jedinou nadějí je psycholog, nebo psychiatr, ale strašně se tam stydím jít. Ono to přijít k tomu doktorovi bych možná ustál, ale mluvit tam o těch věcech, to bych se asi propadl hanbou do země, chci se tedy zeptat, myslíte si že by se šlo s doktorem domluvit tak, že bych mu třebas ty svoje potíže napsal třeba e-mailem a pak si akorát o tom přišel popovídat? Já bych ty kraviny nikomu do očí nedovedl říct. :(((((

PS: a nejvíc mě trápí to že lidi kteří si to neprožili mě vůbec nechápou, občas si přeju aby si to alespoň na chvilku zkusili jaké to je, ale pak si říkám, že bych to raději nikomu ani nepřál. Ten pocit když víte že jste cvok je prostě totálně šílený :((((

Leno, myslím že jde o jednu...Děkuji moc Terko!

Ahoj,

chtela bych se...Leno, myslím že jde o jednu z typických forem OCD, sama v tom rozhodně nejsi ;)

Existuje mnoho...Ahoj,

chtela bych se zeptat, jestli to cim trpim je mozna take OCD. Mam nutkave katastroficke myslenky,ktere nedokazu ovladnout, spojene predevsim s mymi nejblizsimi. Nekdy jsem soucasti tech myslenek ja,jakoze neco spatneho zpusobim, ale nekdy v tom zadnou roli nehraju. Proste mi do hlavy vleze scenar neceho hrozneho z ceho mam strach, ze se stane ostatnim, ale ja to primo nezpusobim. Je to na zblazneni. Mam hruzu z toho, ze tim ze nad tim premyslim, privolam tu situaci a tim padem za ni muzu. I ted kdyz to pisu si rikam, ze bych o tom nemela psat.

Cetla jsem diskuzi a vetsina lidi pise o tom, ze v tom hraje roli tech, co by mohli ublizit, to mam taky, ale taky mam v hlave ty situace, kdy sice neublizuju ja, ale stejne mam pocit, ze za to muzu. Je to asi postaveny na hlavu a omlouvam se, zda to pisu srozumitelne.

Dekuju vsem, kteri sem prisli se svym pribehem. Ulevilo se mi, ze v tom nejsem sama.

Dekuji Lena

Ahoj, taky mám občasné obsese, ale ne tak rozvinuté, většinou mě trápí krátkodobě. Někdy mám takové myšlenky, že se za ně až stydím, je to příšerné. Nejhorší je, když se všechen možný strach zkombinuje...to je opravdu hrůza. Bojím se to úplně napsat - dobře, bojím se hororů... Možná se to někomu z vás bude zdát směšné, ale pro mě to tak není. Nemám strach z toho hororu, ale z myšlenek, které mě poté v souvislosti s ním napadají. Naposledy jsem se dozvěděla o nějakém hororu, kde nějakou dívku dokonce někdo neviditelný znásilňoval. No, vzpomněla jsem si na to předspaním a už to jelo. V důsledku toho mě začalo bolet břicho, což je normální, má to souvislost s nerovovým vypětím, ale já začala mít obavy, že se mi něco takového taky stane nebo ba co horšího, že se mi to zrovna děje! Hrůza! Z toho plyne, že nemám strach ani tak z toho, jestli je to možné, protože vím, že není (to bych přece musela vědět), ale spíš strach z toho, že si to takhle namluvím a pak tomu uvěřím a skončím někde v blázinci.... :(

Ale víte, co mi pomáhá? Možná je to paradoxní při myšlenkách na špatno, ale myslím na Boha. A pomáhá to. Myslím na to, že nad každým z nás drží pomocnou ruku, ochraňuje nás a i přes naše otravné myšlenky nás miluje. A také mě těší pomáhat ostatním! Není nic hezčího, když jste užiteční, když neškodíte. Takže pár rad, které mi pomáhají, protože chci, aby vás otravné myšlenky přešly!

1) Neustále něco dělejte! Buďte činorodí!
2) Zkoušejte naplnit hlavu jen samým dobrem, když máte představivost k tomu, abyste si představovaly škaredé věci, obraťte to! Vím, že to trvá, mně také. Ale jde to!
3) Nevracejte se ke starým myšlenkám. Pomysleli jste na to, ale to jen ze strachu! Ze strachu, co by se mohlo stát. (strach ze smrti, z ublížení ostatním, ze zlých představ)
4) Obklopujte se přáteli, láskou!
5) Zkuste se pořádně, ale opravdu pořádně vyspat... hledejte příčinu ve vytížení, většinou to tak je. Jste li vyčerpaní, strach se na vás nejsnáze usadí a už to jede!