Panická porucha

Ahoj.Je tak krásně a já jsem na sítí???? Napište PP jak trávíte volný čas.Já miluji zahradu,jízdu na kole a minisukně.Johanz

Pro Grimi :Pokud Ti to pomuze tak ja PP nemam ale seznamil jsem se s divkou s timto ci podobnym problemem. Takze najit pritele neni problem. I kdyz to musi byt nekdo s "neuveritelnou" trpelivosti. Sam nevim kde ji beru. Hodne stesti ... Pro vsechny ... ... ano Vy (s ciste PP)jste komunikativni, ale tezko mezi sebe berete "normalni" lidi ... zatim nikdo neodpovedel na muj dotaz ktery nebyl moc vzdaleny od toho od Grimi ... holt ja mezi Vas asi nepatrim ...

Pro Pajku,jo asi to bude o spatne zkusenosti, jednu takovou mam a myslim, ze PP tohle jen trochu prohloubila. Verim, ze az dostanu PP tak nejak po kontrolu, tak se vytribi a uklidni moje vztahy...

Ireno,ty stavy opravdu přicházejí,když jsi úplně v pohodě.To je právě ten strach prožitý třeba před několika dny.Mám doporučeny homeopatika v pátek to začnu.Můj "LÉČITEL" mi dává šanci se z toho dostat.Věřím mu snad proto,že je to moje poslední záchrana před "chemikáliema".Ale zkusím i psychologa.Potřebuji si s někým pokecat,kdo ví o čem mluvím.Takže mějte se všichni hezky a zažente ty strachy.Ahojky!

Neměla, ale taky jsem je nehledala ani nestřídala :)Řekla bych, že lidi s PP jsou většinou komunikativní, společenští, veselí, energičtí, aktivní, otevření, láskyplní... je to poznat i na tom, jak hodně sem píšeme. Může se k PP přidat sociální fobie, ale zdá se mi, že vzácně. Opatrnost a odstup nerovná se přece stud. Ataky, no nevím... V obdobích největší zamilovanosti endorfiny nedají šanci serotoninu, aby zlobil. Láska je vedle humoru a smíchu jedna z nejzdravějších emocí, blahodárná, léčebná, hojivá, mám na mysli ryzí hluboký a naplněný cit. Tvůj problém je možná v tom, že jsi ještě nepotkala toho pravého (a který to asi je?), špatná zkušenost snad, vnímáš je jako možné nebezpečí, až ho potkáš, nebudeš to řešit. Ataky člověk může mít z konfliktů v partnerských vztazích, člověk s PP potřebuje harmonii snad víc než ostatní...

Pro Pajku,diky za velmi povzbuzujici navod: kdo to nerespektuje, asi za to asi ani nestoji...Jeste bych se rada zeptala na jednu vec. Nemela jsi nejaky problem najit si pritele? Protoze s PP jsem i v tomhle tak nejak opatrnejsi, tak nejak ve strehu:-) nekdy mam z naklonost muzu i ataky:-(

Grimi + všem, zajímavá otázka. Já a moji rodiče, vlastně celé okolí včetně odborníků, jsme neznali PP. Byla jsem prostě úzkostné neurastenické dítě, s občasnými záchvaty velmi silných úzkostí provázených spoustou nepříjemných průvodních potíží. V okamžiku, kdy se v mém životě objevil Diazepam, dostala jsem ji v kritických chvílích pod kontrolu. Mí rodiče měli pochopení, první záchvat ve 13-ti letech, báli se o mě a velice mě podporovali, řekla bych, že maminka až příliš úzkostně. Je třeba, aby vaše okolí bylo informováno, chtělo vám pomoci, ale především postavilo se k vaší PP klidně a klid zachovalo i při vypuknutí záchvatu. Je třeba si uvědomit, že není bezprostředně ohrožen život, že existuje způsob, jak vás mohou cíleně odpoutat od záchvatu. Dnes vím, že je velmi pozitivní, pokud vaše okolí pochopí a zachová laskavý klid. Není to snadné pro nikoho se zúčastněných, ale je toho možné dosáhnout. Osvěta je dnes na takové úrovni, myšlení lidí zaznamenalo posun k akceptování podobných potíží jako zdravotního problému, který je třeba odborně řešit a navíc nás přibývá jako hub po dešti :), takže zřejmě každý člověk najde ve svém okolí někoho s psychickým problémem. Nezaznamenala jsem ani před lety, že by se na mě někdo díval "přes prsty" a s předsudky, i když se zlehčováním psychických problémů se potkávám po celý život, jenže to vždy vnívám jako jejich problém a nezralost, nikoliv svůj... a poradila bych tenhle bezpředsudkový přístup vám všem :) nabalíte si jinak jenom o pár zbytečných problémů víc...

Ahoj, chtela bych se zeptat, jak jste sdelili a jak reagovali Vasi rodice, a kamaradi, kdyz jste jim rekli, ze mate PP? A jak to prijali? Zmenilo se neco na jejich postoji k Vam? Ztratili jste hodne pratel?Ja jsem se totiz parkrat setkala s nazorem: "To rozchodis" (jako, kdyby nekomu, kdo ma zlomenou nohu rikali, to rozchodis:-)) to pak mrzi - plati 100% kdo nezazil, nepochopi?Diky Grimi

Ahoj,Pajko jako vždy si to napsala krásně.Dodávámě to sílu.Jinak Ireno taky bych chtěla mimčo,ale taky se bojím.Jak už jste tu psali,tak i léky se snad mohou brát aniž by to vadilo.Ty bereš rivotril a AD.Prosím Tě napiš mi co na to tvůj doktor.Anebo jaké bude volit možnosti.Velice mě zajímají možnosti.Někdo říká,že Ad nejsou vhodná ,tak nevím.Tak dej vědět jak bude u tebe probíhat další léčba i když bys byla těhulka.Moc dík.

Jsem nějak rozlítaná, tak stíhám jenom číst... Souhlasím do puntíku s Liborem, co se týká názoru na uzdravení. PP je o strachu a úzkosti, pokud se člověku podaří dostat je pod kontrolu, nenechat se jimi převálcovávat a paralyzovat, v podstatě zvítězil a fakt, jestli si občas vezme lék, který ho při extrémnějších potížích zaklidní, beru jako nepodstatný detail. I když na druhou stranu otázka o vyléčitelnosti s ohledem na výkyvy serotoninu, má logiku. Je potřeba přihlédnout i k tomu, co serotonin, jak moc a na jak dlouho každému z vás rozhodilo. Od toho se odvíjejí i prognózy na uzdravení. I když v případě PP je obtížné míru uzdravení vyčíslit, měřit. Hraje tu roli spousta faktorů, neexistuje žádný test a výsledek "negativní" versus "pozitivní", rentgen, ultrazvuk, rozbor krve, "PPG" :o) apod. Jsem tu služebně nejstarší :) a subjektivně se cítím dobře, objektivně mě možná mnozí z vás politují, jaká musí hrůza s ní žít 36 let. Nemusí, nebylo mně pořád děsně, možná jsem "lehčí forma", nikdy léčení, žádná AD, co není může být... Věřím, že nebude, že ji zkrotím, když už ji tak dlouho znám. Za poslední rok jsem o ní získala dost informací, abych se už před ní neklepala jako dřív, skóre se začíná klonit na mou stranu, roste sebevědomí, ustupuje strach, ustupuje panika a o tom to celé je. Přestaňte se křečovitě pozorovat a soustředit na sebe, vydejte se myšlenkově kamkoliv jinam a v kritických chvílích se přinuťte uvěřit, že "co má být, má být..." řekla bych, že tato formulka na ni účinkuje jako kříž na čerta :))) Ale u těžších stavů, kdy vás stíhá jedna ataka za druhou se nejprve zklidněte léky a pak začněte s myšlenkami.Taky pochybuju o účinnosti léčby homeopatiky pro PP, jenže každý z nás je originál a taky "...víra Tvá Tě uzdraví...", jednak i hoemopatikum je chemická látka, jenom si to přiznejte, není to nic neutrálního a tudíž může vašemu organismu "sednout" + kombinace s psychoterapií může být u lehčí formy docela úspěšným řešením.No vidím, že je lépe, když nemám čas, mám zase na pár dní vyčerpáno :) Milovníkům krátkých příspěvků se tímto omlouvám.

Danko, ještě jsem ti zapoměla napsat, že můžeš léčbu homeopatiky kombinovat s psychoterapií nebo nácvikem relaxace. A návštěva psychiatra nemusí automaticky znamenat, že odcházíš s receptem. Mě můj psychouš říkal, že když léky nebudu chtít, budeme léčit jenom pomocí psychoterapie a relaxace. Irena

Ahojte všichni.Pro Danu - taky jsem zkousela homeopatika, protoze mam odpor k "chemikaliim". Homeopatie uz me drive hodne pomohla, ale v tomhle pripade to bylo jeste horsi. Moje PP uz mozna byla moc rozjeta, takze zabraly az ty "chemikalie" a jsem za ne moc vdecna. Ale drzim ti pesti, kazdy reaguje jinak a ja doufam, ze ti ty homeopatika pomuzou.Pro Grimi - u mě nejde o to, že bych na něco myslela nebo nemyslela, prostě ty stavy přicházejí i ve chvílích, kdy jsem úplně v pohodě a myslím na samé pěkné věci.Jinak včera jsem vám psala, že se chystám na gyn. ohledně plánování miminka. Doktor byl úžasný, řekl, že budeme pokračovat a v případě úspěchu se s psychiatrem domluví, co a jak. Řekla jsem si, že jdu do toho, sice to je trochu nezodpovedný, ale já jsem celej život tak nechutně zodpovědná, že si to snad konečně může dovolit udělat něco ne úplně rozumnýho. Tak zatím pa, Irena

Ahojky panikáři,trochu to tady flákám, co jsem tu nebyla, tak se příspěvky tak rozjely, že nestíhám číst. Ono to v práci dost dobře nejde. Klepu na dřevo, po panice ani stopy, když se někdy cítím "divně", tak sama sebe přesvědčuju, že se nemám čeho bát, že to vlastně už znám, že je to "jenom ta potvora", a tak vím, do čeho jdu a nic horšího už mě nemůže potkat, než to, co jsem už zažila. Od ledna jsem neměla prakticky žádnou ataku, jsem na 100 Zoloftu denně, neurol jsem už dlouho nepotřebovala. Lidičky, začalo jaro a je krásně, život stojí za to, milujte se a množte se a zažeňte tu potvoru pěkně do kouta, ať nemá šanci otravovat Vám život.Páček a hezký den. Máca.

Holky,ja teda nevím, opravte mě jestli se pletu ono to "vyléčení" se vlastně rovná dostat strach a úzkost zpátky pod kontrolu. Přece strach a úzkost není 100% vyléčitelná emoce?JInak se taky přikláním k názoru Lucky na léčbu.Dana má pravdu ale taky, jestli tomu věří může se jí to podařit a s tou panikou zatočit. Ten kdo nemá stavy tak silné,jako ti,kteří prošli hospitalizacemi či dlouhodobou PN,může pomoci i třeba jensezení u psychologa.Ale protože u mě to trvá už 2 rok, a ataky jsou nepravidelné a mají tendenci se tvořit stejně silné jako na začátku,tak raději zkusím moderní medicínu,možná i proto,že znám jednoho populárního léčitele (bývalý manžel mé tety) a upřímě řečeno to co o něm vím z dob,kdy to ještě nepraktikoval mi stačí.... Je to jak říká Dana jen o úhlu pohledu.Dano držím ti palce ať kápneš na toho pravého a dobrého homeopata nebo léčitele a pomůže ti.Pajko,kdepak se nám zase touláš :-))ahojLibor

Lucko,já to přesto zkusím.Uvidím pokud mi to nepomůže tak zbude jenom jedno.Asi je léčitel a léčitel.Někteří si myslí,že PP souvisí s panenstvím.To jsem se s chutí zasmála.Pokud je to tedy nedostatek serotoninu,přesto,když přestaneš brát léky tak se ti to může časem vrátit.Myslíš,že se vyléčíš natrvalo?A pokud si vzpomeneš,co jsi prosím tě brala za homeopatika?

Dano, taky jsem chodila k homeopatovi. Bylo to jeste pred tim, nez jsem vedela, ze mam PP a nedokazala si vysvetlit, proc mam treba strach jit do kina nebo jezdit tramvaji. Vubec mi nepomohl. Naopak jsem usoudila, ze je to blbost. Krom toho tady vsichni psali, ze je to nedostatkem serotoninu v mozku a s tim Ti homeopatika vubec nepomuzou. Myslim si, ze co se tyce homeopatu a lecitelu, tak jsou co se tyce PP na prd. Je to teda jenom muj nazor. Samozrejme vyzkouset to muzes. Ja jsem ale zbytecne jenom vyhazovala penize a kdyz jsem si to uvedomila, tak jsem byla poradne nastvana... Poradne mi opravdu pomohly az AD + neurol. Ale je na kazdem, jak se rozhodne.Mejte se vsichni krasne. Pa pa

Ahojte,myslím,že zkusím léčbu homeopatiky.Nechci do sebe zatím cpát chemikálie.PP je nemoc strachu.Je třeba strach překonat a myslím,že bude líp.Já tímto trpím už rok.Léčím se také na nízký tlak vyšetření mám snad všechna a stále je to stejné.Jsem citlivější povaha,mám stále strach o blízké a za tu dobu si u mně PP našla koutek a hlodá mě.Až jsem našla tyto stránky,tak už vím o čem je řeč.Tak je třeba se na ni zaměřit a určitě se to musí zvládnout.

Ahojte,myslím,že odložím návštěvu psychiatra a zkusím léčbu homeopatiky.Nechci do sebe cpát chemikálie.Chci to zvládnout bez nich.Vím, že je to nemoc ze strachu.Je třeba překonat strach a překonáme i PP. Dana

Pro Martina Z,stejné vyšetření jako Grimi...ORL,magnetická rezonance,CT,echo srdce,audiograf,RTG,rozbor krve.....hospitalizace na neurologii - závěr odeslán na internu ambulatně = výsledek diagnoza PP doporučení na psychiatra :-)Mimo léčby tlaku (při atace 160/106) v normálu 120/72...Ataka = špatně se mě dýchá,motám se (rozostřené vidění,pocit neskutečna),mravenčení v těle,ruce mám jak kus ledu,víření (kručení) v žaludku,bušení srdce,zvýšený tlak,strach-úzkost. Co to vyvolá - cokoliv a třeba i nic jen tak to prostě na mě skočí.Odborně = způsobuje to vyločování adrenalinu nebo noradrenalinu ( v nadledvinkách) - dělali mi testy právě na nadledvinky zjistili vyšší hodnoty při testu na vanilomandlovou kyselinu (ne však tragické)tak čauzatím Libor

To Irena,me se naopak zda, ze v obdobi MS je to mnohem snadnejsi, protoze se soustredim na neco jineho a nemam cas se zabyvat panickyma myslenkama:-))