Starší partner

Ahoj myslím že k tomu není co dodat,já mám přítele je o 16 let staršího a žijeme spolu 2 roky.Máme stejně staré děti,on dceru z prvního manželství a já syna 8.Náš vztah je perfektní z žadným maldším chlapem jsem si nikdy nerozumněla tak jako s ním.Na okolí jsem nikdy nekoukala a ani nekoukám.Je jasné ,že se za námi lidi otáčej,ale já a i on to ignorujeme,protože nám je prostě krásně a ty lidi co se za tebou otáčejí ti nedopřejou ten krásnej pocit.Tak proč na ně brát ohledy.Mám ještě jednu zkušenost.Můj první partner přišel při autonehodě o nohu.A tehdy jsem se asi naučila nekoukat na lidi,protože to se za námi otáčel opravdu každý.

25 let není velký rozdíl, já mám teď přítelkyni, která je o 35 let mladší a cítíme se spolu fajn. Tlusté knihy říkají, že muž vedle mladé ženy nestárne, ale mládne, protože začne produkovat víc testosteronu.:-)

Co k tomu všemu dodat?Záleží na každé z nás.Jsme svobodné,je to náš život,naše svědomí,náš vztah a naše láska.Na věku nezáleží,žijme a milujme,jsme tu jenom jednou.Každá chvíle,strávená s opravdovou láskou je neopakovatelná,nikdy se nevrátí,proto si ji važte.Závist a nevraživost okolí?Hodte za hlavu!Já osobně mám partnera o 14let staršího,ale tolik lásky,ohledu a péče jsem nikdy neměla.Nyní mě čekají zásnuby a příští rok plánujeme svatbu.I kdybychom spolu byly krátce - ty chvíle stály za to!!!Přeji Vám všem milé dámy - hodně síly a výdrže.

a tak je to spravne!

Já se vůbec nezlobím! Také můj muž uvažoval nad tím, když jsme začali plánovat mimi, jaké to bude později. Jenže já s ním dítě chtěla. Ne, že jsem prostě chtěla být matkou, já chtěla být matkou jeho dětí. Jsem mladší, děti vychovám. Máš pravdu, může tu s námi být dlouho nebo jen chvilku. Je to špatný příklad, ale i mladý člověk může umřít a uvažuje mladý pár nad tím, kdo z nich a kdy umře? Takhle myslet, tak by nebyli žádné děti. Vím, že ostatní si časem můžou myslet, že je to děda dětí a ne otec, ale já ho prostě miluji, děti také a doufám, že to ještě hodně dlouho tak bude.

to tereza: naprosto s Tebou souhlasím, s Tvým názorem na vztah.Ale na druhou stranu, celá diskuze na doktorce je založená na tom, že každý každému do všeho kecá; a podle toho, kolik je tu pořád lidí, tak to všechny tady dost baví.Kdo nechce, aby se ostatní k jeho záležitostem vyjadřovali, ten je sem neuvádí.

Dobre, ale podle me je to jen v tech lidech a ne ve veku. Jemu se to zrejme v techto pripadech narame hodi pripominat svuj vek, ale kdyby nebyl starsi, apeloval by na neco jineho. Tot muj nazor.

Já sice nemám staršího partnera,ale moje kamarádka jo.Sice jen o 12let,ale můžu říct,že takový život bych nechtěla.I když jí věří a ona mu nedává žádný důvod k pochybnostem,přesto jí pořád připomíná,že je starší a ona mladá a co kdyby.Nejhorší je že je citlivější než ženská.Člověk mu nemůže nic říct na rovinu,protože vydedukuje takovou pitomost,že nad tím uvažuje a trápí se.Hned je uražený.Já neříkám,že muži nemůžou být citliví,ale až tak.

omlouvam se za preklep, melo tam být "do idealni podoby":-)

Lidi, nepremyslite takhle nahodou az prilis? Prece laska a zivot se neda naplanovat do idealniho podoby, podle ktery by se meli vsichni ridit.Nedovedu si predstavit, ze by mi nekdo rikal, jak by mel vypadat idealni vztah a ja bych se podle nej ridila. To je prece nesmysl!!! Pokud je nekdo stastny s clovekem, který je treba i o ctyricet let starsi, tak by si do toho prece vubec nemel nechat kecat!! Kdo ma tady vlastne patent na idealni zivot a partnerské vztahy? A co se deti tyce, prece harmonie ve vztahu rodicu se musi zakonite odrazit na detech..

Prepac S., ale je rozdiel, ked je starsi iba jeden z rodicov. V tom pripade sa ma kto postarat o dieta aj ked bude starsie a ma kto prebalovat toho stareho rodica, ako si naznacila. Suhlasim s nazorom, ze nikdy nevieme, co sa cloveku moze stat, a tak nie je na mieste hladat si partnera podla veku, ale takeho, s ktorym sa citis fajn a rozumiete si. Asi by sa ti viac pacilo, keby si mala mladych rodicov, ktori by mali zly vztah, ze?

Eliško, čekala jsem, že se ozve někdo, komu se můj příspěvek nebude líbit. Věř mi, že jsem dlouho přemýšlela, zda mám ještě odepsat. Ale nelíbilo se mi to srovnání s tím, že o rodiče můžeme přijít, třeba při nehodě, když jsou mladí.To nebyl účel mojeho příspěvku. Já jen chtěla ať si každý uvědomí i pocity dětí starších rodičů. Někdy se chováme tak trochu "sobecky", chceme miminko a neuvažujeme, co to miminko, ne za pět let, ale za dvacet let. Smysl života je také to, že pro miminko chci jen a jen to nejlepší. A pomáhat mu. Třeba tím, že mu jednou budu hlídat jeho dítě, mé vnouče.A né aby se moje dítě muselo starat o mě, protože už budu hodně stará.Asi jsem to zase napsala jinak, než to citím, ale nejsem žádná spisovatelka.

Trochu jsem to popletla. BJ nebo Anndy - vždyť je to jedno, obě máte štěstí. Ahoj Ela.

Pro S.: Nevím... ale kdyby se tvůj tatínek, tehdy už trochu starší nerozhodl, že chce ještě mimčo - pro něj obrovský smysl života .... tak tu přece dnes nejsi. Myslím, že to stálo za to a rozhodl se správně. Já sama žiju se starším přítelem. Naštěstí má děti rád. Z předchozího manželství už děti má, ale chceme mít ještě dítě spolu. Jelikož jsem ještě mladá, nedokážu si představit život bez dětí. Na tom jsme se shodli a brzy chceme rodinu založit. V podstatě dítě může o rodiče přijít v jakémkoliv věku. I mladí rodiče můžou mít nehodu, nemoc. Jsme tak křehcí. Život žijeme jen jednou... snažíme se ho naplnit, užít si ho ... a to jde jen s dětmi. Fandím BJ - jsou super pár a má doma fakt chlapa.

Anndy - nechci být protivná. Prosím neurážej se!Přemýšlela si nad tím, kolik mu bude, když budou holčiny mít 18 a budou potřebovat s ta´tkou vyrazit na kafe.Já jen, že jsem si užila dost trapasů, když otec přišel na střední škole na třídní schůzku. V pubertě mi bylo fakt trapně. Samozřejmě to bylo období v pubertě, já ho měla moc ráda. Ale pak mi bylo dvacet a otec umřel. A já byla ještě tak trochu dítě, které otce potřebuje!Mám teď staršího partnera, stále jsem nevědomky hledala "otce", ale dětí jsem se vzdala!Jen to jen a jen můj názor. Nezlob se. A držím pěsti!

BJ, mám stejný názor jako ty. Můj partner je o 19let staší a náš vztah je úžasný. Máme spolu dvě malé holčiny. Jak sám říká, v mládí by si děti neužil tak, jako teď. Nemá potřebu nikam chodit, prý si toho užil dosytosti. Jsme spolu skoro 7let a já ho stále miluji. Když chce chlap zdědkovatět, povede se mu to rychle. Ale když má vedle sebe mladší partnerku a děti...

Krásný příspěvek, BJ! Díky a hodně štěstí!Je skvělé, že se Vám spolu tak daří.

ahojte všichni, přidávám se k vašemu tématu:vdávala jsem se hodně brzy a manžel byl o 10 let starší.Narodily se nám dvě holčičky¨, ale po 10 letech jsme se rozvedli protože můj manžel užíval života s kamarády a na nás nebral žádný ohled. byla jsem hodně na konci svých sil, když jsem zůstala se dvěmi dětmi sama a v té době mi zkřížil cestu muž - opravdový muž. Byl o 22 let starší ale byl opravdu po všech stránkách pravý muž. Dneska jsme spolu již 7 let a nemám vůbec pocit nějakého věkového rozdílu, naopak pořád ho mám více ráda a právě v těchto měsících se pokoušíme o společné, vysněné dítě. Dlouho jsme váhali z důvodů, které tady zazněly jenomže společná radost ze života a hlavně smysl života nás ujistily,že děláme správně. Mé dvě dcery má velice rád a chová se k nim lépe než vlastní otec. Za celou dobu společného soužití nebyl důvod k nějakému konfiktu nebo hádkám a to můžu říci, že spolu trávíme opravdu hodně času jelikož spolu pracujeme. Takže si myslím, že je důležité jaký člověk je a jak se chová a ne kolik má let. Jsem opravdu šťastná, že mám takového partnera i když si uvědomuji, že věkový rozdíl nám pravděpodobně nedopřeje žít tolik let společně jako kdybych měla partnera ve stejném věku jako já. Proto si užíváme společného života jak to jen jde a jsme na sebe opravdu hodní. Doufám, že nebudu jediná která tady napsala takový příspěvěk, snad se najdou další které mají stejný názor a prožitek.Přeji všem bez rozdílu věku hodně štěstí v životě a správnou volbu partnera.

Uz tři roky žiji s mužem o 23 let starším.Ze začátku jsem si taky říkala,že je všechno super,ale teď si pomalu ten věkový rozdíl začínám uvědomovat se vším všudy.Je mi jasné,že tento vztah nemá budoucnost a možná to není láska,co nás spojuje,ale říkám si,že je lepší být s někým než s nikým a taky ho nechci ranit rozchodem.Na druhou stranu si ale říkám,jestli to ode mě není sobecké,když s ním zůstávám,protože já nebudu mít zřejmě problém najít si někdy v budoucnu jiného partnera,ale co on?I když fakt je ten,že on nepomýšlí na zakládání rodiny.Jsme spolu proto,že je nám spolu fajn,že si dobře rozumíme,máme podobné názory a zájmy,ale přesto cítím,že v tom vztahu nejsem úplně šťastná...

Ahoj Samko,moc se mi Tvůj názor líbí,je vidět,že myslíš hlavou.Měj se.