Reklama

Starší partner

Návštěvník (Po, 1. 7. 2002 - 21:07)

Pokud mám mluvit za sebe... Je mi 20 let a zatím nehledám trvalý vztah, mým nejbližším cílem je dostudovat VŠ. Mám partnera o 25 let staršího, je starší než mí rodiče (ale ti mi do ničeho nemluví, naštěstí). Stručně, jasně, výstižně: V posteli je NEPŘEKONATELNÝ :-))) Vím, že tohoto vztahu nebudu nikdy litovat.

Gargouš (Čt, 20. 6. 2002 - 21:06)

Milé dámy.V 25-ti jsem začal s 15-ti letou.Dle literatury,jsem pedofil(ale těším se až mé kočce bude aspoň přes 20),dle její matky jsem hovado a dle mojí lásky jsem neuvěřitelný miláček.Tedy,ehm,vykašlat se na všechny,nakopat je do ......... a ať si pustí televizi!!!!!!!!!!!!!Hlavu vzhůru!!!Jen ten kdo štěstí nedošel,hází kamenem.Váš Gargantua

Návštěvník (St, 19. 6. 2002 - 07:06)

Sla bych do toho,jen s tim,ze bych si byla 100%jista,ze mi nebude vadit nazor okoli a hlavne rodiny.Nevim,ale mymu tatovi by se asi nelibilo,kdyby mel zete stejne staryho jako je sam.A taky si uvedom,proc tak stary chlap nema rodinu(pokud ji nema nebo nemel).Zamilovanost je pekna,ale realita je kruta!To je ale jen muj nazor,zadna rada.Rozhodnout se musis sama,je to prece tvuj zivot.Mimochodem,znam jeden par,kde jsou od sebe 19let,uz maji dospele deti a na pohled vypadaji stastne.

Návštěvník (Út, 18. 6. 2002 - 13:06)

Vážení, velmi pěkně se to čte. Ale z vlastní zkušenosti po 27 letech manželství - mužský si hraje na juru, jak je žádaný když za ním běhá 20 letá. Ale vžily jste se někdy do pozice jeho ženy. Doufám že to jednou také zažijete, není to nic příjemného.

Návštěvník (Ne, 16. 6. 2002 - 00:06)

Čauky všichni, co máte stejný problém jako já. Myslím si, že věkový rozdíl není ve vztahu to hlavní. Bohužel to naše společnost moc nebere. Můj přítel je o 25 let starší než já, což mě nevadí, ale moje okolí se na to tváří dost divně. Ale já za to nemůžu, prostě si se stejně starýma klukama nerozumím. Nejhorší na tom je, že i on má chvílemi záchvaty "rozumu", kdy dostanu přednášku o tom, že je mě pro něj škoda a že si mám najít někoho "vhodnějšího a s budoucností". Jsem přesvědčená o tom, že je lepší prožít pár dní, měsíců nebo let s někým, kdo za to stojí, než se ohlížet na okolí a "čekat" na toho "vhodného". Hlavní je, jaký sám člověk je a ne to, kolik mu je let. Abych ještě zareagovala na jeden příspěvek - všechno, co jsem tady napsala platí samozřejmě i opačně, tedy starší žena-mladší muž. I když tahle varianta je, bohužel, v naší "demokratické" společnosti ještě méně přijatelná. Držím všem palce a přeji silné nervy v "boji" s okolím.

Návštěvník (Pá, 3. 5. 2002 - 11:05)

Nevidim problem ve vekovem rozdilu. Zila jsem s muzem o 20 let starsim, nemohli jsme se sebe nabazit. Uz spolu nezijeme, protoze se bal. Z pocatku tomu podlehl, ale pak se mu zacal ozyvat "rozum". Ze to je moc, ze by to nevydrzelo, atd. Ale jsem presvedcena o tom, ze kdyby se nebal, bylo by to stale fajn. Trosku ochladlejsi, ale fajn. A obcasne odlouceni i ze zkusenosti v soucasnem manzelstvi muzu jen doporucit. Styskani, uvedomeni si touhy a lasky k tomu, koho u sebe zrovna nemuzeme mit - to neni vubec na skodu. Rozdmychava to uhasinajici plaminky zamilovanosti.

Návštěvník (Čt, 2. 5. 2002 - 22:05)

ahojky,mne je 26 let a libi se mi starsi zeny tak kolem 50 let.Jiz jsem nejaky ten vztah mel,ale je to velky problem,protoze spousty zen se za to stydi a vychovany komunismem jsou presne nalajnovany na stejne stary partnery.Je mi z toho spatne kdyz slysim ty jejich kecy...a co by rekla sousedka?a tak dal...najde se nejaka,ktera mne pochopi?je mi smutno a radeji bych byl teplous,ale uz jsem se s tim davno smiril a tak hledam a hledam.....Jirka

Návštěvník (Ne, 10. 3. 2002 - 12:03)

Čauky,mám přítele,který je o 14 let starší než já.Je rozvedený, má dvě dcery,s kterýmy si velmi dobře rozumým.Příbuzní z mé strany ho vzali velmi dobře a někdy mi přijde,že ho berou víc než mě.Z jeho strany je to skoro dobré až na jeho matku,která se stím dlouho smiřovala a smiřuje dodnes,jsou to 4 roky co jsme spolu,ale mě přijde, že mě pořád nebere jako jeho rovnocenou partnerku.On je řidič z povolání a tak je často na cestách.Ze začátku jsem měla problém si zvyknout na jeho práci, když jsem konečně našla někoho koho mám ráda a chci s ním být a on mi ujížděl, tak to bylo pro mě kruté. Teď jsem si zvykla a občas je dobré že jezdí pryč. Pak se na sebe víc těšíme.Vy máte navíc společné koníčky(turistika), které můžete provozovat společně. Pokud má odjet na delší dobu a je hodně věci,které vás spojují a v čem si rozumíte, tak věřím tomu, že by vás tato odluka mohla jen a jen posílit. Držím palce.

Návštěvník (St, 13. 2. 2002 - 22:02)

Ahojte, obraciam sa na vas s prosbou, ci mi vie niekto poradit. Mam 30 rokov, 6 rocnu dcerku a priatela, ktory ma 50 rokov. Je nam spolu velmi dobre, dokonca dusevne citime obaja taku zvlastnu energiu, nieco na sposob "vzajomnej harmonizacie", vela sa rozpravame, sme obaja v turistickej skupine, cize priroda a sport su nam blizke. Teraz ide min. na 6 mes. pracovne do zahranicia a kedze sa blizsie pozname asi 3 mesiace, snazime sa byt aj realisti, brat nas vztah cit + rozum, no obaja citime, ze sa do nasho vztahu tym viac ponarame. Priatel ma trosku strach, co bude v buducnosti, teraz ten rozdiel necitime. Obaja chceme trvaly vztah, rodinu, zazemie. Je mozny trvaly vztah medzi partnermi s takym vekovym rozdielom? Prip. aky vply moze mat nasa rozdielna mentalita? Ja som Slovenka a on Moravak. Takze vas velmi prosim, ak mate zo zivota nejake postrehy, prip. vlastne skusenosti, napiste mi...budem vdacna za kazdy nazor. Srdecne dakujem

Návštěvník (Pá, 30. 11. 2001 - 16:11)

Ahoj, mezi mnou a mým partnerem je věkový rozdíl 13 let. Ale já vypadám mladší, než ve skutečnosti jsem a tím se rozdíl pro okolí ještě opticky zvyšuje. Ale problémy jsem nikdy necítila. Prodavačky v obchodech mě vždycky odhadly správně jako partnerku. Jen jednou se jedna známá přes pejsky partnera v mé nepřítomnosti ptala, jestli jsem dcera nebo žena:-))Jsme naprosto v pohodě, protože si rozumíme snad úplně ve všem a chybíme si, když spolu nejsme i když nás vztah je už hodnědlouholetý. Mohu-li mluvit za sebe - našla jsem v partnerovi přesně to, co jsem hledala. Rodinu mám bezva, rodiče mi do vztahů a lásek nikdy nemluvili a tohoto staršího partnera mají velmi rádi. On je totiž prostě bezva:-)

Návštěvník (Čt, 29. 11. 2001 - 18:11)

Ahoj Evi. Dovol abych přidala i svou zkušenost.Nějakou dobu jsem chodila s partnerem, který byl o 18 let starší. Není to sice tolik, jako u Tebe, ale vzhledem k tomu, že mi v té době bylo 18, je to znát. Naše okolí se to dovědělo velmi brzo a nebyl s tím žádný problém. Spíš naopak - jeho kolegové a známí ho popichovali v tom smyslu, jak je dobrý, že má tak mladou holku a mně to lichotilo. Asi to není zrovna to, co bys hledala Ty, ale jen myslím, že reakcí okolí se nemáš zabývat. Jistě, že na ulici se po vás nejspíš bude pár jedinců dívat divně, ale s nimi přece žít nebudeš. I rodina to rozchodí, pokud jí na Tobě záleží.Přeju Ti, abys v tom vztahu našla to, co hledáš.

Návštěvník (So, 24. 11. 2001 - 23:11)

Ahojte, som Nina. Rada by som vedela aky je Vas nazor na vztah medzi vekovo neprimeranemu partnerovi (15-20r.)Dakujem

Návštěvník (Ne, 21. 10. 2001 - 16:10)

Tento model-mladší partnerka a o dost starší muž byl v době našich prababiček naprosto normální.Já sama znám ze svého okolí několik takových dvojic i manželství,které jsou vzorná.Jednou jsem se ptala jedné takové ženy na to,zda jí to nevadí a ona mi řekla zhruba toto:Pokud jsem já s tímto mužem šťastná a miluji ho a on mne,vůbec mě reakce okolí nezajímá a i kdyby on zemřel daleko dříve,než já,tak ten život po jeho boku stál za to.

Návštěvník (Ne, 21. 10. 2001 - 15:10)

Ahoj.Mám jeden velký problém.Již 8 měsíců chodím s mužem,s nímž si výborně rozumím,ale dělí nás věkový rozdíl 25 let.Od doby,co jsme se poznali,se můj život změnil,myslím,že k lepšímu.Nikdy jsem si nerozumněla s partnery mé věkové kategorie,vždy jsem cítila psychickou převahu.Což mě sice zprvu lichotilo,ale z dlouhodobého hlediska to bylo neúnosné.Svého současného partnera si vážím a respektuji ho a on respektuje mě.Konečně jsem našla,na co jsem dlouho čekala-dalo by se říci,ale...Jsem vlastně velmi konzervativní a donedávna jsem si takové soužití nedokázala ani predstavit.Děsí mě reakce okolí,které mě,i když se bráním,ovlivn?uje.Také nevím,jak to sdělit rodičům..Zavěrem mohu říci,že nebýt okolního světa,cítím se jako v ráji,ale vydržím při své povaze ignorovat okolí donekonečna?Napište mi,co si o tom myslíte s jak byste reagovali v mé situaci.Díky.

Reklama

Přidat komentář