Můj děsivý příběh

Ahoj LenkoTěší mě, že tě moje anabáze zaujala,je vidět, že si lidi se stejnými problémy kolikrát lépe porozumí spolu než se svým okolím a doktory.V minulých letech jsem dělala docela namáhavou práci, ovšem nevěděla jsem, že jsem nemocná, ale někdy jsem vstávala do práce unavená tak, jako bych celou noc skládala uhlí, v práci jsem měla závratě a bolely mě záda tak, že jsem nemohla sedět a nevěděla jsem, co mám dělat.Mockrát jsem kulhala kvůli bolestem nervů v levé noze pak to zas přešlo, ovšem mě pro změnu začalo bolet jinde.Vždycky když už jsem to nemohla vydržet nebo jsem bolestí hlavy prostě na práci neviděla, jsem šla k doktoru a na neschpenku,třeba na 14 dní.To nejhorší přešlo a hup do práce a jelo se dál.Takhle to bylo od roku 92, a během té doby jsem několikrát žádala o testy na boreliozu,které byly vždy sice zvýšené, ale negativní.Nakonec jsem se sešla náhodou s pacientkou s chronickou neuroboreliozou a byla jsem jak opařená.Měla jsem už roky stejné problémy, jenže ona mívala testy pozitivní a já ne.Řekla jsem si, že to není možné, a požádala jsem o doporučení na infekční kliniku,kde se léčí i ta paní.Při podezření na infekční onemocnění stačí dopor. od obvodního nebo neurologa,ortopeda, záleží jaké má kdo potíže.Lékař na ambulanci mě přijal velmi vlídně a z mého místy z nervozity zmateného plácámí si vybral to podstatné a nakonec řekl, že pro určení diagnozy by byla nejlepší lumbálka a vyšetření krve.Upozornila jsem na to, že mívám testy negativní i v akutním stadiu, když jsem nemohla chodit,a tak napsal testy, které jsou náročnější a déle trvají a to bylo dobře, protože přesto že to lidi mívají i v míšním moku, já samozřejmě ne, ale v té krvi to přece našli.Po těch zánětech nervů je lumbálka procházka růžovým sadem,trochu to píchne a křupne, jen se člověk nesmí hnout, a za hodinu už jsem mohla vstát a druhý den jsem jela domů.Při těch problémech určitě stojí za to nechat ten mok vyšetřit, mohou se tam najít i jiné příčiny problémů než bacil a člověk konečně ví, proč je mu tak zle.Musím říct, že se mi ulevilo, protože jsem už nevěděla kudy kam a konečně se budu léčit.Pokud se těmi léky podaří zabránit těm různým zánětům všeho možného, budu ráda,to poškození tam už stejně je, ale aspon?se to třeba nebude zhoršovat.Pořád mě bolí hlava a nohy,kosti na prstech a velké klouby,jsem unavená i když jsem ted?doma a do práce jít zatím nejsem schopná.Na internetu jsou i stránky infekční kliniky na Bulovce a telefony a jména lékařů, kam je možno se obrátit pro pomoc a na vyšetření.Únavový syndrom může vzniknout i z neléčené inf. nemoci, je to dost závažné a velmi deprimující onemocnění, se kterým sám nemocný nemá dost energie bojovat ale věřím, podle svých zkušeností, že nakonec najdeš toho správného lékaře který ti bude věřit a pomůže.Jen to bohužel někdy déle trvá a ve stavu neustálých bolestí a obrovské únavy a po špatných zkušenostech je někdy těžké dál a dál se snažit a pořád zakopávat o hromady nedůvěry, pošklebků a neochoty.Člověk se nesmí nechat otrávit a vzdát to, jen to ne,když už nevím kudy kam, představím si dotyčnou nepříjémnou osobu v nějaké trapné situaci a hned je to lepší,,kolikrát jsem měla co dělat, abych se ze všeho nezačla smát a hned jsem měla zas energii k dalšímu hledání.Když ti není dobře, tak nedej pokoj, dokud se nepřijde na všechny příčiny, už to máš taky dlouho, blbě se s tím žije,tak at?se někdo snaží pomoct, určitě se nakonec najde ten správný doktor.moc ti přeji úspěch pri jeho hledání a zas se tady potkáme,tyhle stránky jsou dobré, aspon?člověk vidí, že není sám a hned je mu líp.Tak hodně zdraví ahoj

Milá Sávo, jsem z Tvého přípěhu v šoku stejně tak jako jsem byla z příběhu Pepinky. Já prožívám něco podobného, ale u mě to shrnuli do diagnózy chronický únavový syndrom, ale skoro pořád mě posílali na psychiatrii, já stále tvrdila, že tam nepatřím a taky ano, žádná antidepresivy mi nikdy nezabrala a to je vidět, že to mé problémy nejsou způsobeny depresí ani jinou psychickou poruchou. Mám také hrozné bolesti nohou, rukou, únava, slabost, někdy neudržím ani hrnek, hučí mi v hlavě a je celkově zle, prošla jsem skoro všemi vyšetřeními vč.neurologie, ale nikdo mě neposlal na lumbální punkci. Jsem jen vedle z toho, že existují nějaké tlepší testy na aby zjistili boreliozu v těle. Já už delší dobu marodím a nic se neděje. Jak to děláš ty Sávo, prosím Tě to při tom všem jsi schopná chodit do práce? Já budu muset v září, protože mi končí roční podpůrčí doba a do inval.důchodu mě nedají s mojí diagnózou to už mi doktorka řekla. Tak zatím Lenka

Ahoj milá PepčoMoc mě těší, že se na mě obracíš a doufám že Ti moje odpověd´ aspon´ trochu pomůže.Vezmu to stručně, protože to co jsem zažila bylo podobné tvému příběhu. V roce 87 jsem najednou začala mít prudké bolesti páteře a kloubů a za několik měsíců to došlo tak daleko, že mě odvezli na Bulovku, protože jsem měla 39 horečky a nemohla jsem se bolestí vůbec hýbat. nejdřív to vypadalo na zánět všech velkých kloubů, ale byl to i zánět nervů a svalů.Po nesčetných odběrech krve konečně asi po třech měsících našli při nevím už kolikátém testu zvýšené protilátky na boreliozu a nasadili deoxymikoin.Potíže se zmírnily ,ale za dva měsíce mi začlo být zase špatně, hrozně mě bolely záda a nohy ,hlava a měla jsem často závratě, nebo jsem třeba chtěla rozsvítit lampičku, ale ruka mi nefungovala.Bylo mi čím dál hůř, ovšem nikdo mi to nevěřil, protože o borelioze se tehdy skoro nic nevědělo a byla jsem přeci už vyléčená.Až když mě vedoucí poslal domů z práce, kde jsem každé dvě hodiny padala na zem a nebyla použitelná,omdlela jsem přímo v ordinaci, měla jsem tep 140 ,nemohla jsem dýchqat a bolestí bych brečela, kdybych se ovšem nedusila, mě doktor poslqal rovnou z ordinace na Bulovku, kde zjistili ,že mám v těle zánět a lumbálce našli v míšním moku autoimunitní reakci.Zároven?se v krvi prokázala opět borelioza.Nasadili mi prendizon a na posílení imunitniho systému injekce Transfer -faktor.Bolesti trvaly ještě dlouho, ale závratě přestaly, zánět se na čas odléčil a po těch injekcích jsem neměla roky ani chřipku.Na posílení imunitního systému jsoi velmi účinné,aspon?podle mě.Bohužej během dalších let se mi vytrvale vracely bolesti páteře,kloubů a hlavně děsné bolesti hlavy. mívala jsem také záněty,u kterých se nenašla žádná příčina a zas samy odezněly, když mě ovšem patřičně potrápily, jako třeba půl roku trvající průjem i po suchém rohlíku, zánět slinivky, zánět žil,závratě,a jiné radosti.Nakonec jsem vloni měla úraz a následoval zánět nervů a takové problémy,že mi to nakonec nedalo a požádala jsem o doporučení na infekční kliniku ,kde mi udělali lumbálku a vzali krev na podrobnější vyšetření, než se dělají běžně.Právě jsem se dozvěděla výsledky, které jsou pozitivní a půjdu do nemocnice na kapačky, protože mám neuroboreliozu.Jedná se o postižení nervového a pohybového aparátu po prodělané borelioze tak ted?aspon?vím,proč mám pořád takové bolesti páteře,kloubů a hlavy atd.Ovšem kdybych tohle vyšetření absolvovala dřív,mohla jsem se dřív léčit a ne až po letech,kdy jsou následky asi už trvalé.Taky mě to mockrát nevěřili jako tobě,připadala jsem si někdy všelijak ,jen jsem si pořád říkala, kruci vždyt?mě opravdu není dobře, tak to přeci musí něčím být.Konečně tedy vím čím a ted?, po 15 letech různých zdravotních problémů se začnu konečně pořádně léčit.Jestli mohu poradit,obrátila bych se, být tebou na infekční kliniku na Bulovce nebo v Hradci Králové, jsou tam naši největší odborníci na boraliozu a její následky a jsou tam i oddělení pro léčení složitých poruch imunitního systému.Jestli běžné testy na boreliozu jsou negativní, nic to neznamená, jak je vidět na mém případě a musí se udělat testy složitější a déle trvající.Četla jsem na internetu, že jednomu muži našli boreliozu až po letech problémů v DNA.Člověk, kterému není dobře a cítí že není v pořádku, to prostě přes všechny špatné zkušenosti ve vlastním zájmu nesmí vzdát a tak dlouho musí tlouct bolavou hlavou do zdi nepochopení, až ji prorazí. Jiné řešení není, je to smutné, ale je to tak.Lékaři v Hradci i na Bulovce jsou ve svém oboru velmi dobří a vždy se mi snažili pomoci.Dá se tam zajet na ambulanci i bez objednání,stačí doporučení od obvodního nebo odborného lékaře k vyšetření.Nevím, co si z mého psaní vybereš, je to nějaké dlouhé, ale po tom, co proděláváš mě asi chápeš, taky jsem se potřebovala vypovídat.Měj se moc dobře a přeji TI abys konečně našla toho správného lékaře, který opravdu pomůže a bude Ti líp.Přeji moc a moc zdraví a těším se na další pokračování Tvého příběhu, věř že to už bude jen lepší a lepší. AHOJ TOBĚ I TVÉMU PŘÍTELI SÁVA

Ahoj Pepinko, náhodou jsem si přečetla tvůj dlouhý článek a moc moc Ti přeji ať se uzdravíš, v životě je určitě spoustu věcí které by jsi ráda poznala. Měla jsi velikou smůlu že jsi poznávala pouze špatnou stránku. Moc ti držím palce a nikdy něvěš hlavu, z příspěvků je vidět že je spousta hodných lidí, kteří by ti rádi pomohli. Měj se moc hezky Jana.

Otázka na Sávu.Moc děkuji za příspěvek a chci se zeptat jak ses dobrala léčení a jak Tě léčili. Obávam se , že múj stav je způsoben neléčenou boreliózou navíc uhoršený prodělanou EBV. Nikdo se nechce vyjádřit k mému zdravotnímu stavu a ujmout se léčení.Díky. Pepča

Pepino, jak se Ti dari, vsichni /drobnych vyjimek si nevsimej/ Ti drzime palce. Ozvi se. Zdravi Jirina

Jeny a Tomasi /podle meho jde o jednu osobu, tak proc se o tom rozepisovat kazdemu zvlast, ze/. V nasi zemi mame nabozenskou svobodu, ktera dava pravo kazdemu verit v co chce a ucastnit se jakychkoliv obradu /pokud pravda nezahrnuji nektere veci vyslovene zakonem zakazane/. Cela vec ma ovsem take jeden hacek Vase svoboda konci tam kde zacina svoboda druhych. A pokud pokladate za nutne druhym vtloukat do hlavy tak skvely plod Vasi viry jako je myslenka, ze kazda nemoc je trest, ktery si dany jedinec privodil sam, porusujete jeho nabozenskou svobodu, ktera/ budete se divit/ zahrnuje i pravo na bezverectvi. To je vse co Vam kdy k tomuto tematu reknu, i kdyz uverejnite dalsich patnact prispevku na toto tema a kazdy pod jinym jmenem. Muj nazor je, ze pokud si potrebujete z nekym podebatovat o sve vire je na internetu dost chatu, kde nepochybne najdete nekoho ochotneho o techto vecech debatovat. Je dost netaktni cpat se do diskuze o nemocech lidem, kteri maji skutecne zdravotni potize. Jen na jeden prispevek bych jeste byla ochonta vam odpovedet: k jake vire se uchylite pokud onemocnite Vy, nebo nekdo vam blizky? Predpoklad, ze nikdy v zivote neonemocnite je sice zajimavy, ale ponekud v rozporu s prirodnimi zakony.Takze opakuji tim jsem vam rekla vse a nemam k tomu co dodat. Jirina

Pani Jirino, jak zni "dobre" pochopeni budhismu. Jak je mozne,ze se nekteri lide narodi zdravi, jini maji v zivote velke zdravotni potize, jedni se narodi v Africe temer bez moznosti vzdelani a kvalitniho zivota, jini napr. v zapadni Evrope, kde je vseho dostatek. Zkuste to podeprit nejakou odbornejsi studii, jelikoz se lze tezko spokojit s tim, ze nekdo tam nahore si to preje. Zdravi Jeny

Tomasi, soudim, ze jsi zdravy a nad problemy nemoci jsi se nikdy nijak nezamyslel. Evidentne neni pomoc druhemu mu vtloukat do hlavy, ze jeho nemoc je jen jeho vina, je to spis postoj dost bezcitneho cloveka. Kdyz jsem onemocnela prestaly se se mnou lide tohoto typu stykat, jak mi vysvetlila jedna "kamaradka" proto ze nemocni lide odsavaji energii jinym a pokud chce clovek zustat zdravy ma se jim vyhnout. Vetsi pitomost jsem v zivote neslysela. Pak jsem se doslechla, ze ji onemocnel otec, zajimalo by me, jak daleko v jeho pripade zasla, jesli se take ridila svou teorii a vyhybala se mu. Mam ted hodne pratel zdravych i nemocnych, kteri me berou i s mou nemoci, a neblaboli o negativnich vibracich a nutnosti odpykani trestu za minule ciny a podobne nesmysly. Zajimalo by me, jesli si skutecne myslis, ze nekumu pomuzes, kdyz mu jeho nemoc vycitas, jako by to byla jeho vina. Problemy nemocnych lidi jsou dost tezke i bez techto nesmyslnych a poburujicich "filosofii". Jsem o par let starsi nez Ty a mam za sebou pomerne tezky zivot, mimo jine jsem pracovala i ve zdravotnictvi a nikdy jsem podobne nesmysly neuznavala a ani nebudu. zdravi Jirina

Souhlasím s Jeny. Už dříve jsem se k tomuto tématu vyjadřoval, myslím, že na "tahu" je Pepinka. V žádném případě nezlehčuji problémy, do kterých se Pepinka dostala, sám jsem nic podobného neprožil. Pepince přeji jen to nejlepší a snažím (a snažil jsem se) ji pomoci. Nevím jestli to dělám správně, ale dělám to podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.Má snad někdo z nás patent na rozum, (p. Jirino Spurná?) aby mohl posoudit co je a co není pomoc druhému?

Odpoved Jeny. Mila Jeny s filosofii lidi Tveho typu jsem se uz setkala. Podle me jde o nejake spatne pochopeni budhismu, kdy si udajne clovek odpykava trest za minule ciny, nebo za ciny z minulych zivotu. V podstate jde o racionalizaci, kterou se lide jako ty snazi prehlusit vlastni hruzu s nemoci a oduvodnit, proc nikomu potrebnemu nepomahaji, ale obloukem se mu vyhnou. Podle me je to tedy obycejne sobectvi. Zajimalo by me, jak budes mluvit az onemocnis sama nebo nekdo z tvych blizkych. Jestli chces mit muj nazor podepreny nejakou odbornejsi studii, doporucuji knihu Susan Sontagové."Nemoc jako metafora". Cituji

Milá PEPINKOMoc tebe i tvého obětavého přítele pozdravuji. Je dobře, že už konečně našli alespon?příčinu tvých hrozných potíží a ted?by se mělo podařit najít nějakého dobrého odborníka, který by konečně začal napravovat, co lékaři předtím neviděli a neléčili. Myslím, že ještě pořád u nás takoví lékaři jsou, škoda, že na ně člověk narazí většinou až potom, co z něj ostatní dělají hypochondra.Moc Ti přeji, abys takového našla a dokázal Tě těch krutých dlouhodobých problémů konečně zbavit. Léčba bude asi dlouhá, vždyt?Ti bylo zle taky dlouho, ale když už je jasná příčina, mělo by se to zlepšit. Mě bylo před lety taky moc zle a nakonec mi taky našli autoimunitní reakci po prodělané borelioze a taky mě nejdřív přesvědčovali, že si to namlouvám. pak mě pořádně léčili a pomohlo to, tak Ti moc přeji úspěch a držím všechny palce, abys NAŠLA KONEČNĚ HODNÉHO A ZKUŠENÉHO lékaře, který by opravdu pomohl.Po těch předchozích zkušenostech si to opravdu zasloužíš,abys zas mohla prožívat obyčejné radosti a zbavila se stálých bolestí.Aspon?všichni co ti psali ledacos vidí, že sis nic nevymýšlela a měli by se stydět za to co dokázali psát.Sami neví, kdy se jim může stát cokoliv a budou potřebovat pomoc a mohou narazit zrovna na tak neochotné lékaře jako Ty, jak jim pak bude. MĚJ SE DOBŘE A PŘEJU TOBĚ I TVÉMU PŘÍTELI,AT´JE TI LÍP A LÍP A LÍP. AHOJ

Rozhodne vzdavam hold energii Pepinky a silne preji vyleceni, ale priklanim se te mene popularni casti respondentu a tvrdim, ze soucasna situace kazdeho z nas je vysledkem jeho minulych myslenek, slov a cinu. Coz, pokud si clovek uvedomi obsah tohoto sdeleni, znamena, ze pokud neni nekdo jiny odpovedny za nas soucasny stav, nezalezi na nem, ale na nas, zda se z nej dostanem. Tzn. nepomuze obvinovani a nadavky na adresu nekoho, tim se neda ziskat vic nez jen vice negativity v mysli, nasledne ve slovech a v jenani.Opravdu silne preji zlepseni stavu a zmenu vnitrniho postoje. S pozdravem Jeny

Pepinko,jsem otřesená tím,co jsem tu přečetla,Tvým příběhem.Nedělej si nic z reakcí lidí,kteří Ti nerozumí,ale čerpej z dopisů lidí,kteří Tě chápou, jsou fantastické a moudré.Sama se léta potýkám se zdravotními potížemi,zdaleka ne tak krutými jako ty Tvoje, ale i tak naprosto souhlasím, že je velmi těžké najít lékaře, který by nemocnému člověku pomohl.Pacient se musí sám tak trochu rvát. Věřím, že teď, po zjištění základní diagnózy máš pevnou půdu pod nohama a Ty s Tvou energií už najdeš lékaře,kteří Tě budou úspěšně léčit.Konkrétní radu nemám,tak aspoň přeju hodně síly a štěští a gratuluju k obětavému příteli.

Ahoj, Pepinko, hned, kdyz jsem cetla poprve Tvuj dopis, napadlo me, ze by mohlo jit o nejakou poruchu imunity,ale nikdo nema pravo mast druheho svymi domnenkami, na kterych nemusi nic byt, krome toho jsi uz tak behala od jednoho lekare k druhemu, takze jsem Ti jen drzela palce, aby se na to brzy prislo a aby Tve komplikace byly alespon casem resitelne. Myslim, ze je trochu uleva, ze konecne lekari vedi, ze Tve problemy nejsou psychicke, a ze se trochu rysuje cesta po ktere se da jit k zlepseni Tveho zdravi. Pokus se se svym pritelem najit imunologii, kde by pracoval nejaky dobry odbornik. Ve vetsich mestech by to nemela byt takova potiz. Vim, ze Tva duvera v lekare je za tu dlouhou dobu, kdy jsi bojovala prakticky sama velmi otresena, ale existuji i lekari kvalitni jak po odborne, tak i po lidske strance. Jestli by Ti to pomohlo, pokus se se mnou spojit, zkusila bych zjistit, zda nekdo ze znamych nezna nejakeho dobreho imunologa, ktery by byl ve Tvem okoli. Drz se, nejhorsi obdobi mas za sebou, konecne je ceho se chytit. Moc zdravi Jirina

Pisu za Pepcu, ktera je na tom jiz velice spatne. Po krevnich testech, ktere si sama vyzadala a zaplatila, ji nasli zavazne autoimunitni onemocneni, ktere ji napada svalove a nervove bunky. Prestoze nemoc je klasifikovana jako velice zavazna , pri neleceni dokonce i smrtelna, se zdravotnictvi k tomu nadale stavi velice laxne. Sami musime hledat nemocnici pro hospitalizaci a okamzitou lecbu. Je to skutecne neuveritelne, kam az saha pohrdani lidskym zdravim a zivotem v nasem zdravotnictvi. Nikomu nepreji prozitit ten strach, bezmocnost a beznadej, v kterem ted jsme. Pritel Pepci.

Ahoj Pepinko,ozvi se a napiš nám,jak pokračuješ ve své nemoci.Vím od Tebe z mailu,že Ti našli závažné onemocnění.Jinak držím palce,dobře to znám a kdo to nezažil,vůbec neví,o čem je řeč.

Souhlasim, ja jsem take byla stale lekari i znamymi ujistovana, ze jsou to jen nervy, az u ne bylo zjisteno onkohematologicke onemocneni v pokrocilem stavu. Prvni otazka lekare byla proc jste proboha neprisla driv, pochopitelne me to strasne vytocilo. Preji Pepince, aby jeji problem nebyl tak zavazny a rozhodna,aby byl resitelny, aby se nenechala odradit a otravit. Jen jeste jednu vec, ja bych neodmitala analgetika, zjistila jsem, ze bolest vyrazne meni muj dusevni stav, vse se zda horsi a beznadejnejsi, pokud ma clovek bolesti. Jinak preji Pepince, aby to probojovala. Zdravi Jirina

UFF. Teda to je smutné. Četl jsem pozorně úvodní příspěvek a pak zběžně reakce. Chtěl bych popřát autorce, aby se jí podařilo najít někoho, kdo by jí pomohl a nebo ji alespoň podpořil. Já pomoci neumím, je mi to líto. Hlavně bych ale chtěl reagovat na mnohé příspěvky. Je hrůza, když lidé kteří nevědí jaká je pravda obviňují autorku z toho, že si vymýšlí. Nikdo nemá právo radit autorce, ať hledá chybu u sebe. NIKDO!! Pacient MÁ PRÁVO být léčen, doktoři jsou povinni se postarat!! A pokud neumějí nebo nechtějí, tak ať to slušně řeknou, ale ať pacienta neshazují.Plně chápu autorčino rozhořčení, když jí někdo blbě radí. Ve mě se zvedal takový vztek, když jsem četl, že si má něco přečíst, nebo ty kecy o pokoře. Já bych asi vraždil, kdyby se mi ti lidé dostali do rukou!! No samozřejmě, že bych nikomu neublížil, nemám na to povahu a nic to neřeší, ale chtěl jsem demonstrovat své rozhořčení. Prosil bych, aby si Ti rádoby rádcové nechali svá moudra pro sebe. Autorka ví o pokoře mnohem víc, než oni všichni dohromady. Nebo to podezřívání, jak může psát tak dlouhé příspěvky. Co je komu do toho? Ať už autorka píše jeden příspěvek několik dnů nebo to diktuje, je to jen její věc. Kdo jí nevěří, TAK AŤ NEREAGUJE psaním blbých příspěvků. Protože jestli má autorka pravdu, tak jí to moc ubližuje. Kdežto kdyby si dělala srandu ona z nás, tak nám to neublíží. Už jen proto, že by to mohla být pravda, tak autorce věřím. Pokud bych mohl nějak pomoci, asi bych ji chtěl kontaktovat osobně a dozvědět se o ní víc, ale pokud jediné co investuji je čas na přečtení článku, tak je nejlepší věřit.A teď zpět k autorce.Asi by to opravdu chtělo mít na své straně někoho, kdo dokáže u doktorů vzbudit strach. Aby byli nuceni říct: "neumím pomoct, je mi líto" nebo "zkusím to, ale neručím za výsledek" nebo "nesouhlasím s Vaším postojem k Vaším potížím, zkuste to jinde"nebo něco takového férového.Kde takového člověka najít nevím, je jich asi málo. Bez něj se to ale povleče dál bez zlepšení. Zkuste si někoho takového najít. Aby se za Vás bil. Ještě jednou Vám Pepinko přeji šťastné vyřešení vážných problémů. A blbce ignorujte.

K poslednimu prispevku. vetsina z nas neshledava v pouti od lekare k lekari zadne spestreni nudneho zivota. Podnikame to, protoze, pro sve potize nejsme schopni pracovat a zoufale se snazime hledat pomoc. Prace neni samospasitelna. Valne vetsine z nas je nakonec skutecne zjisteno onemocneni pro ktere casto skoncime v invalidnim duchode. Takze bych rada pisatelku posledniho prispevku ujistila, ze nejsme jen nudici se hypochondri ale skutecne lide trpici chronickymi problemy. Jirina