Sebevražda

Petro,ve své úvodní větě jsem napsal, že kvalitu života dělá mozek, tedy logicky - myšlení. Má-li člověk deprese, ať vrozené, či jako doprovod nepříznivých životních situací, může se stát, že postižený není schopen cokoli řešit a jakýkoli bezvýznamný problém nabývá obludných rozměrů. Myšlení již postiženého se mění a jako jediný únik z problémů se může zdát sebevražda.Hloupost některých lidí v odsouzení dotyčného, tedy i tvoje, pak pramení z faktu, že posuzuješ cizí problémy svoji zdravou myslí. Nepřeji ti deprese, či jiné "Jobovy rány", ale sebevražda je jen čirý akt zoufalství, když selžou signály postiženého o pomoc, který dotyčný zcela jistě delší dobu vysílá. Nezkušené okolí je většinou nedokáže rozeznat.Nikdy nikoho neodsuzuj, když jsi neprožila jeho problémy. A i když ano, tak jseš zřejmě psychicky silnější než on. To ti ovšem dává podobné právo na převahu jako to, že v boxu bych ti to natřel já a v běhu na 20 kiláků také.

Jančo,představ si, že Hovory s Bohem jsem začal číst před pár dny a pak to odložil. prvních 15 stránek paráda, ale pak spousta nepodložených spakulací (viz. že se rodíme, abychom si rozpomněli, kdo jsme od počátku, kdy jsme se oddělili od Boha, a ne abychom se zde vyvíjeli a učili se). Věř mi, než tyhle nepodložený vyfantazírovaný řeči zištěný channelingem (se kterým mám taky zkušenosti), tak si radši přečtu nějaký vědecký pojednání o pohybu energií (ale podložený fakty, ne fantazií).O tom napsání na papír, nevěřili byste kolik set stránek papíru jsem popsal snažíce se analyzovat svoje problémy, zapisoval jsem si sny, sledoval nejjemnější detaily v chování a reakcích druhých na mě, čet knížky o psychologii, zabával se náboženstvím, astrologií, filosofií, všema těma pseudovědama, který maj recept na pravdu. A psychický a fyzický problémy přetrvávaj. Už to prostě z mýho pohledu trvá moc dlouho. Připadám si jak v samovazbě, kdy na jedný straně silně toužím po sociálních kontaktech, na druhý (a to mi věřte) toho prostě nejsem doposud schopný). Lepší by bylo, kdyby mi bránil někdo, protože s oním bych se vypořádal, ale nepřítel je ve mě a zvlášť když ho ani pořádně neumím pojmenovat.

Ahoj Přeživší,asi jsem z jineho sveta ale opravdu by me zajimalo co konkretne za problemy jsi mel, že te to dohnalo az k tomuto kroku? Ja si to opravdu nedokazdu predstavit, ze bych mela takovy problem, ktery by byl hoden MOJEHO ZIVOTA. Dokonce si myslim ze takovy problem pro mne ani neexistuje. Prece MUJ ZIVOT je to nejvetsi co mam a tomu se nemuze vyrovnat vubec nic ani zdanlive. Pisu sem protoze se nam nedavno zastrelil kamarad ale ja nemuzu pochopit proc to udelal a zaroven jsme na nej vsichni moc nastvaný. Cela jeho rodina samozrejme trpi navic to prý udelal kvuli dluhum. No tak to me sere jeste vic, protoze tim vyresil akorat to, ze problem s dluhem prenesl na manzelku a dite a on jak nejvetsi srab natah backory. Kdyby jeste zil tak mu snad nafackuju aby se probral.

Chtěl bych podotknout/připomenout, že kvalitu života nedělá fyzická kondice, ale mozek. Jsou lidé tělesně postižení, avšak schopni se radovat ze života tak, jak někdy nejsou mnozí tělesně zdraví lidé. Vypadám zdravě, zdánlivě spokojeně, bez problémů a přesto jsem chtěl spáchat (nikoli demostrační) sebevraždu. V tom slově "spáchat" je už pocit viny. Ale od té chvíle jsem zažil tolik hezkých věcí, že když si vzpomenu na důvody "proč", vím, že pozitiva mého života vysoko překračují ta negativa, které samozřejmě nezmizely. Jen až potom, když můj život málem skončil, jsem si uvědomil, kolik lidí mne má rádo. Moje smrt by zcela určitě ublížila alespoň některým blízkým lidem.Chtěl bych jen připomenout někomu, kdo váhá; je to krok, který nelze nijak vrátit zpět!A ne každý má to štěstí jako já, že přežije. Věřte, že štěstí i radosti přijdou, je to jen otázka času.

No já bych to nehnala až na ostří nože..pokud bych o sobě věděla, že se bojím někomu věřit, že se bojím z intimity apod. tak bych si zkusila odpovědět proč se toho bojím. Napsala bych si to na papír a pak si to jedno po druhém procházela a snažila si zodpovědět, jestli je se toho opravdu bát a proč mi to tak vadí apod. Navíc až by přišla ta situace, kdy se budu opět bát, tak bych se snažila u toho přemýšlet, jak to mám vyřešit, ať se toho už příště bát nemusím. Protože pokaždé, když je situace, kdy se bojíš, tak je to příležitost, jak ten svůj strach zničit. Proto takové situace ber jako příležitosti, jak se naučit ovládat svůj strach, nebo jak ho překonat. Pak bych taky doporučila si přečíst knihu Hovory s Bohem. Není to nic o křesťanství. I mně tato kniha pomohla zbavit se mého strachu. A teď už si dokážu se strachem poradit i sama. Pevně věřím, že to překonáš!!

a poc se chcete zasebevrazdit? Chapu ze osobe , ktere zustane napr. na voziku nebo jinak telesne postizena se tezko hleda smysl zivota, ale na druhou stranu v dnesni dobe kdy uz invalida nerovna se troska si myslim ze s pomoci psychologa a spravnym pristupem muze i takova osoba najit smysl zivota. Jinak je opravdu kazdy sveho stesti strujcem. Naucila jsem se nikdy od nikoho nic neocekavat, na nikoho se nespolehat a nenechat se nikym ovlivnovat. Clovek si treba mysli ze neco chce protoze je to "normální" ale ve skutecnosti to nechce a pak ma z toho uzkostne stavy.

0Lidi, taky mě napadají myšlenky ne sebevraždu, mám problémy. Ty problémy jsou chronické (dlouhodobé), psychického rázu. Vpodstatě mám taky všechno- štědrý rodiče, dostudovávám Karlovku, jazyky vcelku zvládám, vím o lidech, kteří by mě možná zaměstnali ve skvělý práci (kontakt s cizinou, pomoc lidem, vytváření projektů...). Ale ty problémy, co mám jsem nevyřešil. Mám hrozný strach z intimity, blízkosti, nikomu nevěřím, atd. Zkoušel jsem kdeco a dost dlouhou dobu a ta poslední zkušenost s léčením, ve kterou jsem vkládal naděje, mě zklamala. Zkoušel jsem psychology, hypnoterapeuty, lěčitele, holotropko, kineziologii, normální lěčení, metody s kyvadýlkem, regresi, channeling, intenzivní sportování, pozitivní myšlení, silvovu metodu, meditace s řízeným dýcháním... Nic nepomohlo. Už cítím fakt beznaděj. Chtěl jsem to napsat. Ale co bych chtěl napsat ještě s větším důrazem, je, že se domnívám, ale jistý si tím nejsem, že 1.každý si za svoje problémy může sám, 2.můj problém je v mém nesprávném psychickém nastavení, mém uvažování, ne v lidech kolem mě. Prostě až změním svoje uvažování, bude dobře. A na nikoho nemůže valovat vinu. Ale protože lpím na svých nesprávných přesvědčeních a ze strachu a lenosti se nechci změnit, tak ten psychický problém je chronický. 3. nevěřím na reinkarnaci, minulé a budoucí životy- dá se to vysvětlit i jinak (Rudhyarovo transpersonální pojetí) Taky jsem se opíjel představami o znovuzrození, ale je to sebeklam- myslím, že po sebevraždě je prostý nebytí.

Tak tomuhle říkám pech. Člověk se snaží otrávit vlastními léky, aby nakonec zjistil, že to přežil protože jich bylo příliš moc aby je strávil... Příště si zkusím pustit žilou. Bože, jak já nesnáším krev...

Myslenka na sebevrazdu je silny utesny prostredek, se kterym prekleneme jakoukoliv zlou dobu.. Ale u myslenek zustat nemusi. Ja jsem sebevrazdu chtela spachat v klidu, s rozumem, jako ukonceni zivotnich i zdravotnich problemu.. Ale zachranili mne a skoncila jsem na uzavrenem oddeleni na psychiatrii... Dnes se lecim ambulantne s dg F 33, beru osm leku a jak je to se sebevrazdou? Myslim na ni stale, neda se toho zbavit, sama nevim, co bude dal...

..taky jsem nekolikrat stal u koleji a videl se rychle blizici vlak, ale kdyz byl na dohled, byl hrozne velky a pak jsem pocitil asi pud sebezachovy, nebo jsem jen srab a uskocil jsem. Uzival jsem leky - Seropram, Lexaurin, Stilnox na spani, abych nelezel s ocima dokoran, nekoukal do stropu a nepredstavoval jsem si co me jeste ceka...Myslim, ze muj problem je/byl v tom, ze se neumim prosadit, ze jsem si nechal vnutit skolu, praci, ktera me nebavi, holku s nemanzelskym ditetem, protoze me jina nechtela...a ted jsem tim uz natolik svazan, ze to nejde zrusit a zacit znovu...proste je to v pr...

Díky za odpověď. Od Lundbecku už jsem několik léků bral, ale jejich výsledky jsou bohužel nulové. Jedna moje přítelkyně mě ještě přemluvila, abych vyzkoušel jednu alternativní terapii, ale sám tomu vůbec nevěřím. Už nevěřím ničemu. Smířil jsem se s tím, že pro mě není žádné pozitivní cesty. Vlastně bych to ani nemusel tady psát, ale mám nějakou zvláštní potřebu to sdělit. Třeba mi to nakonec pomůže.Díky za pomoc!

Vojto, iracionální strach = úzkost a úzkost souvisí s několika možnými diagnózami, všechny ovšem, pokud o nich člověk nic neví, vedou k pocitu beznaděje, bezvýchodnosti a deprese. Jako první pomoc Ti nabízím přeskočit na ukecaný chat Panické poruchy 3, kde je spousta zoufalců, mnozí z nich s celkem slušnými zkušenostmi i fígly, jak z toho ven. Takže buď ještě chvilku srab a dej si možnost dostat se z toho třeba i netradičně a taky koukni na tento odkaz:http://cz.lundbeck.com/cz/Public/what_we_do/Depression/documents/Trpite%20zachvaty%20panicke%20uzkosti.pdfnebo lépe www.lundbeck.cz - Pro veřejnost - Čím se zabýváme - Deprese a úzkost.Přeji Tobě i nám, abys to přežil!!!

Už několik let mě trápí deprese. Rok se léčím na psychiatrii. Bez výsledků. Ač mám svou psychiatričku moc rád, jediné, co dokázala, bylo dočasně mě oblbnout. Teď jsem vystřízlivěl z tlumících léků a všechno je zase zpátky. Mám strach ze všeho, co je přede mnou. Na první pohled jsem úspěšný člověk. Studoval jsem matfyz, umím anglicky, německy, rusky, italsky a norsky, umím dobře programovat atd. Mám docela dobrou rodinu. Všechno je to na nic, protože cítím neustále hlubokou beznaděj a iracionální strach. Už to nedokážu dál snášet. Již několikrát jsem stál na nástupišti a chtěl skočit pod vlak. Ale jsem srab. Zatím poslední plán mám na zítřejší večer. Nevěřím ničemu. Ani tomu, že to udělám. Ani nevěřím, že mi někdo z vás pomůže. Ale člověk nikdy neví. Je to taková poslední jiskřička naděje.

Také mívám v posledních dnech podobné myšlenky. Ještě před rokem jsem byla téměř zdravá, žádné problémy. Díky špatnému zákroku jedné lékařky teď mám výrazně zdeformovaný obličej a asi půl roku beru denně léky proti bolesti. Všemu šlo zabránit, kdyby se mi podařilo lékaře přesvědčit, že příznaky jsou skutečné. Přes půl roku mi tvrdili, že se na problém příliš koncentruji, že se pozoruji a chtěli mě poslat i psychologovi. Než jsem našla lékařku, která se problémem začla zaobírat, bylo již pozdě. Je dost pravděpodobné, že deformaci budu mít do konce života, na plastické chirurgii mi řekli, že se to nedá spravit, co se týče bolestí - těžko říci. Nejvíce deprimující je, že stav se stále zhoršoval a zhoršuje, lékaři s nimiž jsem měla co do činění byli velice arogantní, neochotní a po zjištění, že nejsem ničí příbuzná, jejich zájem o léčbu skončil na nule. Nyní, kdy je problém již velice závažný a komplexní, mají zase obavy se v případě angažovat - co kdyby se to nepodařilo? Nyní už jen počítám dny do dalšího vyšetření nebo ošetření, i když každý zákrok zatím vedl jen k dalšímu zhoršení a zvýšení bolestivosti. Takže si říkám, jestli tam někde "nahoře" mi tím nechtějí říci, že můj čas nadešel a abych to skončila sama. Připadám si jak za skleněnou stěnou, kterou nemohu prorazit. Na problémy finanční, partnerské, školní i jiné teď pohlížím úplně jinak a považuji je za malicherné, protože ty člověk může alespoň zčásti ovlivnit a po čase na ně člověk zapomene aniž mu zůstanou trvalé následky, stejně jako u některých nemocí může léčbu sám podpořit nebo zmírnit její dopady, ovšem u té mé nemohu dělat vůbec nic a jsem na 100% odkázána na lékaře, kteří ji zavinili, a kterým už na 99% nevěřím. Problém je, že přesně víte, co se s vaším tělem děje, ovšem lékař to ví lépe, a když se ukáže, že nemá pravdu, tak to není jeho chyba a pomoci se nedovoláte. Navíc mi zřejmě zůstanou trvalé následky (vzhled, bolesti). Takže, abych pravdu řekla, úplně jsem změnila svůj názor na asistovanou s. a momentálně asi jediným důvodem proč tady ještě setrvávám je, že neznám 100% úspěšný způsob jak bezbolestně odejít (naštěstí nemám žádné velké závazky) a kdyby se to nepodařilo, nechci skončit na psychiatrii (slyšela jsem že je to v těchto případech dost kruté). Snad to někomu pomůže uvědomit si, že jsou i horší důvody než ty jeho.

Já jsem na tom zatím tak, že jsem to už jednou zkusil na střední kombinací antiepileptik, antibiotik a matčiných prášků na srce, ale jak vidno, jsem to přežil a protože jsem byl zrovna nemocný tak nikdo ani nepoznal. Sám jsem ale došel k poznatku že tudy cesta nevede. Poslední dobou o tom uvažuju pořád znovu a znovu a myslím že asi zkusím žíly. Co mě k tomu vede to přesně nevím, ale chci už mít prostě pokoj ode všeho. Od neúspěšného shánění práce (za celé tři roky od matury jsem pracoval jen 3/4 roku), naléhání našich, přátel taky moc nemám, ale co mě nejvíc štve jsem já sám. Nejen jak vypadám, ale jaký jsem. Vím co bych měl dělat, ale za nic na světě se k tomu nedokážu přimět a když už tak to většinou pěkně zvorám. Všude každý mluví o tom jaký má cíl. Jenže co chci já to nevím, nevím jaký mám mít cíl. Tak si každý večer před spaním přeju aby se stalo něco co to změní. Cokoliv. Jenže ono to nepřijde. I to vím, ale stejně si to přeju. Čtu, hledám práci, dívám se anime a čtu pratchetta a mangu. Bojím se to provést, protože když to přežiju, tak nevím co bude, protože budu všem na očích, možná bych mohl něco nevratně poškodit. Nevím kdy, ale někdy jistě.

Já jsem skočil z padesátého patra. Satan mě v pekle nechtěl,tak jsem musel do nebe,andělíčci jsou fajn akorát bůh to trochu přehání s whiskou.Zdar

sebevrazda to je to jedine co mi ostalo....uz nemam nic...........

Předmět: sebevražda Autor: lubos Datum: 19.5. 2005 17:53:30 Ahoj, rad bych se s Vami podelil o sve trapeni. Kdyz se nekdo diva na muj zivot, musim mu pripadat jako rozmlazeny fracek, na co si vlastne stezuji. Mam dobre placenou praci, mam pritelkyni, s kterou cekam dite (a ktera jiz jedno ma z predesleho manzelstvi), mam kde bydlet. Presto mam pocit, ze doba pohodoveho mladi skoncila, ze jsem otrokem rodiny, prace, starych rodicu ke kterym dochazim a o ktere se staram, ze uz to v mem veku nemuze byt ani jinak (je mi 33), ze veskera legrace skoncila. Zacinam nenavidet sve blizke a kreslim si predstavy o zivote, kdy bych byl sam a mohl si delat co chci. Vim, ale ze by mi bylo asi zachvili smutno, zvlast kdyz mi vrstevnici a kamaradi take ziji poklidnym rodinnym zivotem. Muj zivot nema smysl, je to jen prezivani a cekani na to az budu stary a umru. Proc to tedy nepreskocit a neumrit hned???????Jiz rok navstevuji psychologa, ale prijde mi ze vse je jen takove teoreticke povidani, ktere nelze v realite uskutecnit. Zjistil jste nekdo nekdy ve svem zivote ze uz nema cenu na smrt cekat????? Diky za odpoved. Lubos Předmět: sebevražda Autor: anka Datum: 19.5. 2005 18:05:08 Byl jsi diagnostikovan na deprese?Kazdopadne s tou sebevrazdou pockej, prece nechce, abys mel pohrobka... Ted se tes na dite! Zkus si ubrat trochu tech povinnosti. K rodicum chod jen parkrat do tydne. Misto toho jim zarid pecovatelskou sluzbu... Hlavne nedelej blbosti, dite Te urcite vyleci. A kdyz ne dite, zajdi k psychiatrovi, predepise Ti antidepresiva.

Neustale jiz tri roky tady do mne kopou neznami telepati proudem a snazi se me paralyzovat ci dohnat k infarktu (momentalne miri do srdecni krajiny, patere, ledvin, hlavy, koncetin, genitalii). Olomouc v okruzich ulic Karafiatova 1, Komenskeho 9, Kosmonautu 29 a v obci Zeruvky u Olomouce. Dne 7. 1. 2003 me v Olomouci u obchodniho centra "Senimo" okradli! V patek 10. 1. 2003 jsem na Karafiatove 1 v Olomouci omdlel! Vykradli mi 3x chatu, a postupne mi ji nici v obci Huzova u Stemberka na Morave. Mousi se na me domluvily! Pokazily mi opet oba domovni zvonky. Dnes mi prokoply schranku. Jeste ten den zastrel na nohy + ukajeni hlasu. Rikaji mi ze jsem omyl, buzerant, "uchyle", kurvousek, kurvila, neknuba, hajzl, debil, zmetek, "zhlopni", "de s tim pokoj", "prosim te odendi", "mas picu", "soun", "uhon si", "devko", "masturbuj", "ticho bud", "gumo", "sbohem", "chci tvou smrt", "nudis", "nebud", "uhoris", "prasata", "mizere", "cikane", "spatniste", "koncist", "nebud", "hovadiku", "silen", "zdechni", "smrdis", "pruso", "hovade", "mizero", "otevri se", "spadniz", "nech nas na pokoji", "nechod tady", "pubertaku", "jdi do hajzlu", "hajzliste", "smoliste", "zrudo", "chces dite", "nedele me takovy vece", "vyser si voko", "brecilku", "sulinkove", "lisk ho po tlame", "sbohem", "bez do pate", "maluj se", "sou oraze", "soustavne podvadime te", "odsoudime te k smrti", "zabijeme te", "picneme te", "zakroutim ti krkem", "obesime te", "slapnem te", "mame granat", "pichneme ti injekci", a v neposledni rade "muz Vas prejede" od urednice! Pri sepisovani zastrel na tyl, do ledvin a do hlavy. Neustale mi cuka prave oko v pravem koutku. Ko pou mi take stridave do obou usi. Skodna mi kazi pristup na sit! Posmivaji se mi, ze jsem teplous, homosexual a nechteji mi dat divky o ktere stojim, ackoli jsem heterosexual! Nektere servery mou zpravu mazou. 14. 3. 2003 mi pokazily emailovou postu. Dne 15. 2. 2003 mi neznami telepate zlikvidovali vysavac! Kopou take do meho psa a do kocky, kterym se tvori podkozni nadorky a bradavice! Dne 27. 6. 2003 mi otravili pejska, ktery na hodinu zcela ochrnul! Pes se mi nakonec ztratil uplne! Dnes jiz vim, ze mou setru srazily autem a mne srazily z kola hned 2x, o cemz jsem si myslel, ze jde o nahodu. Prolevam se mineralni vodou "Magnesii", odvarem z medunky, cajem "Zeleny drak" spim v alobalove krychli, pojidam horcikove tablety, ale to vse mou situaci pouze zmirnuje... tel.: 7327880, ktery je vsak odposlouchavan, nebo e-mail: voracek"tiscali.cz, kde mi zadrzuji postu! Kazi mi take praci, nechavaji vracet me postovni zasilky k odesilateli, rozdrbavaji pocitace,nevyplaceji vyplaty a nechteji dat socialni podporu do vyse minimalniho prijmu! P. S.: Prosim vsechny, kteri se Zkopanym sympatizuji, aby tuto zpravu sirily siti! Hledam fenku dlouhosrsteho jezevcika, je 16 let stara, hodna a neskodna, zluto, hnedo, cerne zbarvena, slysici na jmeno Laura, vybavena obojkem s napisy HANA DOG, s prosedivelym cumakem, tvoricim bilou masku, kolem cenichu a oci. Nalezci mrtveho psa, vyplatim 100 Kc, nalezci ziveho psa 2000 Kc (mozna i vice)! Zabehla se v prostoru kopce Mokreho hrbetu u Kralickeho Snezniku, byla videna v obcich blizkych Kralickemu Snezniku: Stribrnice, Novy Rumburk, Nova Seninka, Javorina, chata Olsanka, stanice Morava, Stare mesto, v uvedene mistopisne posloupnosti! Jakekoli informace podavejte na tel: 7278680, 5823563

Předmět: sebevrazda 2 Autor: Katy Datum: 25.12. 2004 19:14:10 Ahoj, když se chceš podřezat a máš opravdu nějaké trápení, tak tě vůbec nic nebolí, cítíš jen velkou úlevu a klid (prý je to způsobené nějakými hormony, které se vyplavují, protože už před tím myslíš na bolest a oni jí umí zamezit, nebo tak nějak). Já se chtěla podřezat, ale kamarádka mě zachránila. Nevím, co b tě víc zajímalo. Ale teď už vím, že není hrdinství v tom, chtít se zabít, ale v tom, najít smysl života a něco, pro co žít... Předmět: sebevrazda 2 Autor: An Datum: 26.12. 2004 1:35:56 Mluvila jsem jednou s ženou, již zachránili po pokusu o sebevraždu - nevím už zda šlo o podřezání žil, ale myslím, že ano - její základní sdělení tehdy bylo - že nebyl konec - měla takovéty zážitky, jež jsou popisovány v souvislosti s klinickou smrtí ... duše mimo tělo, pak se vrátila. Nemám na tyto věci názor ujasněný, ale tehdy jsem si říkala, tak je tedy možné - že člověk chce tou sebevraždou něco vyřešit ... způsobit konec a ejhle, on to třeba konec není ... představa, že bych se pak odněkud shůry dívala na to, co jsem tu nezvládla dořešit a zbaběle opustila, se mi stala docela dobrým odrazením od sebevražedných myšlenek.Vyprávění té paní bylo totiž dost přesvědčivé. Přeji nám všem nalezení síly k životu a abychom toto nemuseli řešit. Předmět: sebevrazda 2 Autor: Z Datum: 26.12. 2004 22:51:46 diky za odpovede, ale chcela by som to aj tak vediet, od niekoho, kto to prezil, neviem Katy, ci ty si to napisala z vlastnej skusenosti, alebo si to len chcela urobit. Prosim napiste mi niekto kto to prezil a pamäta si ako mu bolo pri tom-počas toho. Předmět: sebevrazda 2 Autor: Katy Datum: 27.12. 2004 13:51:41 Nevím, co myslím tím - přežil nebo se o to pokusil. Já se o ní 3x pokusila a 1x můžu říct, že jem jí opravdu přežila, protože nebýt toho, že se náhodou kamarádka vzbudila, už bych tu nebyla. Jaké byly pocity? Cítíš velikou beznaděj, úzkost, prázdo v takovém rozsahu, že už nemůžeš dál žít. Když pak vezmeš nůž, je ti krásně a necítíš nic než ten pocit úlevy. Cítíš, jak ti teče krev a začínáš se ocitat nevím, jinde, cítíš se jinak, položivě, ale strašnně hezky a klidně. Už nevnímáš živt jako takový, ale spíš nějaký meziprostor. Když tě pak ale někdo uvede zátky do tohohle života, je ti hrozně smutko a cítíš veliké zklamání. Po chvíli si ale uvědomíš, že je to tak správně, že nemáš právo se zabít a "rozsvítí se" ti v tom, že si uvědomíš, že život je jen pro tebe a pro nikoho jiného a že vněm nemáš co ztrati, můžeš jen získat, že spoustě lidí na tobě záleží a spoustě lidem můžeš pomoci, prostě tu nejsi zbytečně. A díky tomu, že svět je tak rozmanitý a krásný, můžeš si v něm najít to své a žít šťastný a spokojený život. Prosím, napiš mi, proč to ale chceš vědět, případně mi napiš na mail. Měj se co nejlíp a hezké vánoční a novoroční svátky! Předmět: sebevrazda 2 Autor: Z Datum: 29.12. 2004 18:23:59 Prepac ze sa nebudem rozpisovat.. Este mi prosim napis priblizne, kolko asi trva, nez upadnes do bezvedomia, ci to trva dlho a tak. Ked uz s tym mas skusenosti. Dakujem Z Předmět: sebevrazda 2 Autor: katy Datum: 29.12. 2004 20:24:25 zkušenosti mám, ale já ti také nebudu odepisovat, pokud o sobe něco nepovíš i ty. přemýšlíš o sebevraždě? Předmět: sebevrazda 2 Autor: Z Datum: 29.12. 2004 20:29:44 Prosim ta napis mi to. Len mi tym ulahcis moje trapenie. Mam niečo nevyliecitelne, co ma pomaly ale isto... Prosim neda sa s tym nic ine robit prosim pomoz mi aspon takto.PROSIM Předmět: sebevrazda 2 Autor: katy Datum: 29.12. 2004 21:03:58 Opravdu nevím, jak reagovat... Máš nevyléčitelnou nemoc? Víš, se vším se dá žít, jediné co musíš mít je smysl života. Ale nechci ti touhu žít vnucovat, protože nevím, co tě trápí, co ti je. Mluvit o tom, co člověk zažívá při umírání mi přijde absurdní, víš, nezvyklé, zvláště, pokud to říkáš někomu, kdo se chce zabít. znám hodně lidí, kteří žijí v různých podmínkách, znala jsem kluka, který umíral na AIDS. Také se chtěl zabít, ale nakonec mu přirozené umírání moc dalo, připravilo ho na cestu. Dnes už se dá boles z 99%? Tlumit. pověz, prosím, co tě trápí? Přijde mi hloupé se tě na to ptát, ale nejde mi to jinak... pokud ale budeš stále chtít, napíšu ti, co si přeješ, je to tvá volba. Mej se, prosím, co nejlépe!!! Předmět: sebevrazda 2 Autor: Z Datum: 29.12. 2004 22:15:18 Hm tak s tou AIDS si to uhadla a je to strasneee. Viem si predstavit, ze pisat o tom musi byt strasne, pokial by Ti to vsak nevadilo, napis. Nechcem Ta nutit. Dakujem Předmět: sebevrazda 2 Autor: katy Datum: 30.12. 2004 10:04:14 Je mi moc líto, co se ti přihodilo. Neznám tu nemoc přesně, jen jsem se párkrát setkala s jedním klukem, který AIDS trpěl. Ony ty všechny zdravotní potíže musí být ukrutné, ale dá se to s láskou zvládnout, pokud máš někoho blízkého. On totiž poznal, že na smrt musí být člověk připravený a že za ten čas, ktrý mu zbývá, toho může ještě moc prožít. A také prožil. Nechci to psát sem do éteru, tak mi kdyžtak písni na mailík. Teď tě právě v tom podporuji, i když mi srdce říká, že to není správné. Máš nějaké blízké lidi, kteří tě mají rádi, kteří tě podrží a které máš rád ty? S těmi se dá všechno zvládnout. Navíc, na AIDS se zaručeně umírat nemusí, ale to ty určitě víš a asi znáš dobře svoji zdravotní situaci. Myslím, že je nepřirozené chtít odejít dřív než máš, a pokud máš nějakou víru a lásku lidí kolem tebe, určitě to nezahazuj! Nechceš si ještě užívat tohohle světa, chodit přírodou mezi stromy a pociťovat teplo sluníčka? Slyšet zpívat ptáky a šumět stromy? A jít přitom s někým, koho máš moc rád a kdo ti pomáhá? Zkus to, zabít se můžeš vždy, ale život pak už nevrátíš. Také mě napadá, že jsou různé stacionáře pro nemocné AIDS a psychologická pomoc. Zkoušíš to využívat. Když už ti mám psát, jaké je to "umírat", zkus mi, prosím, napsat do mailu něco víc... Měj se co nejlépe můžeš, ať nic nebolí a jen hřeje u srdíčka!!! pa Katy