Sebevražda

chci tě něčím potěšit a...Ty jsi velmi milá. Fakt mě to zahřálo. Já ale nekončím se životem. jen trochu filozofuji a bilancuji. Nic co by bylo neslučitelné s dalším pobýváním na světě.
Mám to štěstí, že kolem sebe ještě mám opravdu dobré lidi, i ta zvířátka mám dokonce. :-)
Víš, jsem takový melancholik od přírody a často se zabývám myšlenkou na nebytí, resp. touhou po něm. nyní to ale není takovéí, že bych něco páchala. ještě si chci počkat. udělat to můžu kdykoliv.
jsou tu na tom lidi daleko hůře...
Co, kde jste?
N., Troska, Jill a další?

chci tě něčím potěšit a povzbudit ale nevím čím a jak protože tě, ani tvé problémy, neznám. Škoda. Určitě jsi báječná osůbka.
A neblbni! Po každé tmavé noci se zase rozední. Děkuj Bohu za každý prožitý, i když třeba ne zrovna zdařený den, a těš se na další den. Jestli máš partnera, děti, vnoučata, dobrou kamarádku(ky) kamaráda. A víš co? Pořiď si pejska nebo kočičku. Ale raději pejska. Rybička v akváriu se moc nemazlí, ale pejsek jo. Kočka taky, ale ta jen když chce ona.
Pampeliško zlatá buď na světě určitě je někdo kdo tě potřebuje. Třeba tady na netu jsi sluníčkem - opravdovou pampeliškou.
Kamarádka na dálku.

Já mám taky strach ze......jednou tam musíme...
Jo, jednou "tam" musí každej.
Ale k psychologovi snad ne. :-)
Já nemám ostych chodit k psychologovi. jen už se mi nechce moc vracet. Ráda bych šla dál. Přitom cítím, že malá podpora by bodla. Jenže mám sto důvodů, proč "to není třeba". Snad to ještě poznám včas, kdy už to potřeba bude a nebude ještě pozdě. Snad.

Ty máš s psychology nějakou zkušenost?

Lidé si musí lecčíms...Matěji,
možná se budeš divit, já se taky divila...ale někteří lidé by nikdy za žádných okolností nepomysleli na sebevraždu. Mají tak pevné morální zásady, že by to nepřipustili.

Co se týče svěření se psychologovi o sebevražedných myšlenkách, tam bych se tolik nebála. Ono to u běžného psychologa, pokud nemáš problematickou anamnézu, tak nebezpečné není, svěřit se. Ostatně je tam od toho, aby tě vyslechl. Já jsem svému terapeutovi mohla vyprávět o své touze po konci. Sice bylo pak jedno období, kdy už se i začal kontaktovat s mým psychiatrem a doporučovat důrazně léčebnu, ale vše s mým vědomím a souhlasem. Respektoval mě velmi, a působilo to na mě dojmem, že by mě nechal i to udělat. Vlastně tomu zabránit nemohl, pokud bych to nedělala zrovna v jeho ordinaci.
Nyní mám takovou krizi ve vývoji, že si potřebuji znovu s někým zasvěceným promluvit, a nevím, jestli ještě kontaktovat svého bývalého terapeuta, nebo na to jedno dvě sezení se domluvit s někým cizím...:-?

že některý psychouš by urgentně sám psychouše potřeboval. A k té důvěře. Jasně že naivně důvěřuje jen malé dítě. Dospělák by si měl hezky rozmyslet komu otevřít dušičku. Ne každý kdo se tváří že to s tebou myslí dobře to dobře s tebou myslí.
Jsou lidé, a to i ti nejbližší, kteří se usmívání tobě do ksichtu, pokyvují, používají lichotivá slovíčka, ale při tom myslí jen na sebe ne na tebe. A nebo ještě hůř skrytě a záměrně škodí. Tam tam to bolí. Au. Ale pokud zůstává trápení uvnitř tak narůstá jako houba po dešti a pak je průser. Zkrátka průser. A všichni kolem koukají a diví se.Přitom s tebou pořád nebo skoro pořád byli nebo nebyli a měli být a nevšimli si. Lépe řečeno nechtěli si všimnout, což bylo pro ně pohodlnější a bez starostí. Tak to je. Něco jako nech si nakládat ale ostatním nenakládej. Tudy cesta nevede, což už vím. Je dobré naučit se říkat NE a nechovat se tak, aby se člověk všem zavděčil a pomohl.
Strhali by tě K SMRTI. Dobrákem ano ale jak komu a jak kdy. Dobráctví bez omezení je cesta do pekel. A tam patří někdo jiný. Mám jmenovat? Raději ne. O té osobě si ostatní myslí že je anděl. Moje zkušenost je jiná, ale ať si to každý pozná na vlastní kůži.

méně důvěry v...Já bych kolikrát nevěřila ani sama sobě. věci se tak mění, že nic neplatí věčně a co jeden den je pevné pravidlo, druhý den pozbývá smyslu. někdy se žití jeví tak zbytečné...

Jo, ženské jsou (nebo...ale to se týká také mužů. Může mít muž svatozář a být vzorným otcem, partnerem-manželem a v momentě setkání a zmanipulování ženou-potvorou se dostává na šikmou plochu. A tu nálepku už mu nikdo nikdy neodpáře i kdyby se rozkrájel na nudličky.
A pak jsou muži věční lovci. Jenže tam člověk ví na čem je a do čeho jde.
Sebevraždou jen uvolníš prostor a na to se třeba čeká. A nebo taky ne a naopak prozřeš a posílí tě to jako silný životabudič. Je to jako sundání růžových brýlí.
Ale nikdy neříkej nikdy. Nevíme co nám život přinese a to je dobře. Veselá mysl půl zdraví, trochu obezřetnosti, méně důvěry v ostatní a více důvěry v sebe.
Než se otočíš je to ..sát a nemá cenu se ohlížet za tím co bylo, ale těšit se na to co bude. Zdravím tě Pampeliško a měj se dobře.
Lea

a protože nejsme tvůrcem...Nemůžeme klidně umřít?¨
Ale lidi klidně umírají, tak co s tím uděláme?

Přesně tak ,každý je...Jo, ženské jsou (nebo umějí být-nemusí to využít) pěkné potvory. :-)

Překvapuje mě, kolik se tu objevilo mravokárců.
Řekla bych, že každý je tvůrcem vlastního života. Neviděla bych tam zodpovědnost za jiné životy. Když se dva rozejdou, asi tam cosi fakt nefungovalo. Když to přijde nečekaně, hodně to bolí, umím si to představit. Utrpení z nenaplněné lásky bývá stejné ve 40 jako v sedmnácti. Duše přece nestárne. Pravda, člověk víc a víc zapojuje racionalitu, ale vždyť je to krásné, že můžeme, že umíme milovat i ve 40, i v 60. Kdykoliv. Proč by láska měla být výsadou mládí?
Schopnost milovat s sebou nese bohužel i tu druhou stranu mince-zranitelnost. když otevřete své srdce, je to jako otevřená rána. Je to daň za schopnost milovat.
Myslím, že člověk, který prožil lásku, byť nešťastnou, a i kdyby se nakonec zabil, prožil život plnější, než ten co žije spořádaně a sterilně.

V tomhle se ale neshodnou lidi od nepaměti. Já to mám takhle,, žít raději krátce a pořádně, naplno.
Klidně můžu už umřít, všechno jsem si v životě splnila. Zažila jsem vše, co jsem si opravdu potřebovala zažít, včetně toho hnusného.Můžu odejít šťastná a spokojená.

iris, nevím, proč mi to...Irrsinningu, ano, láska dokáže divy a zblbout lidi , i v tvém věku, bolí to, ale souhlasím s předchozím, kdo ti psal, že po čtyřicítce už bys měl vědět, že láska je pomíjivá.

Irrsinnigu podívej se na to i z druhé strany, jestli ona už nemá zájem, tak další pokračování vztahu, kde jeden už nechce, je trápení obou! Když bys opravdu udělal, co chceš, tak by to mohlo vyznít i jako "msta" za její odpor! Také citové vydírání a čert ví, co ještě..
Vím, co si o mě teď myslíš, ale zkus opravdu něco jiného, někoho jiného, buď trochu krysa, hrab si pro sebe a třeba to nebude dlouho trvat a budeš v pohodě!
Přeju ti, ať to vyjde a držím pěsti!

aha. To jsem si o oddechl. No vidím to stejně. Jak může zan druhý, co žil dva vztahy a dnes už je to jasné, těžko by odešla do nejistoty, to tak bez emocí, klidně smáznout a chovat se jak kdybych nikdy nebyl a ještě mi dělá problémy, naschvály a podrazy. Prostě mě odepsala. Ze dne na den.

to nebylo vyjádření ke konkrétní osobě, ale k tématu sebevražda. Nevím jak potom, co třeba ten podváděný dobrovolně ukončí z tohoto důvodu svůj život, může nevěrník a jeho láska spokojeně žít. Asi tak.
Iris

nehledě na to, že...iris, nevím, proč mi to píšeš, projdi so znovu celou diskusi, odpovídal jsem někomu, kdo mi psal, že by se styděl za to, co píšu já. Nikdy jsem nebyl nikomu nevěrný a neuznávám to. Naopak, ctím toho druhého i déle než je vhodné. A rozum v kalhotách, to mme uráží. Je to pro mme vyústěním pevného vztahu, nikoli skončení ,mejdanu.

nehledě na to, že někteří jedinci, jejichž protějšky jim byly nevěrné, dobrovolně skončili se životem. Takže nevěrník je potažmo ještě vrah.

Jestliže by jsi se styděl,...láska je v podstatě pud, nikoliv prd. Jen pudově se chovají zvířátka. Člověk byl obdařen navíc rozumem, avšak mnozí lidé mají rozum spadlý v kalhotách. No a zvířátka také nic nevědí o morálce, stejně tak jako mnozí lidé. Kdo si toto neuvědomuje, blb nikdy, tak by se neměl ženit ani vdávat natož mít nějaké děti. Chceš se chovat jako zvíře tak jako zvíře žij. Z nevěrníků a nevěrnic je mi na blití a nemám pro ně slova pochopení, omluvy a slušného slova.

Jestliže by jsi se styděl,...láska je v podstatě pud, nikoliv prd. Jen pudově se chovají zvířátka. Člověk byl obdařen navíc rozumem, avšak mnozí lidé mají rozum spadlý v kalhotách. No a zvířátka také nic nevědí o morálce, stejně tak jako mnozí lidé. Kdo si toto neuvědomuje, blb nikdy, tak by se neměl ženit ani vdávat natož mít nějaké děti. Chceš se chovat jako zvíře tak jako zvíře žij. Z nevěrníků a nevěrnic je mi na blití a nemám pro ně slova pochopení, omluvy a slušného slova.

Bylo to pro irrsinninga ,...Jestliže by jsi se styděl, že Tě může láska takhle zblbnout, tak jsi nikdy nepoznal. Láska se neřídí rozumem, ale srdcem, a kolik Ti je, je úplně jedno. Ta pravá, může přijít klidně až na sklonku života, možná se jednou budeš divit, co to s Tebou udělá.

takže jste oba obětovali....Žádné děti jsem neměl. Manželka si jako první našla v německu íránce a žila dvojí život. Takže těch nešťastných zas tolik nebylo....