Nez primo vychrtlost,tak staci jen HUBENOST

Ahoj vsem,Veroniko, ja si nemyslim, ze se ritim zpatky, nebot nedokazu nejist, prave naopak. Jen bych to potrebovala obcas, kdyz uz se prejim vyzvracet. Kolikze to meris, ja zapomnela. Muzes uvest priklad sveho denniho jidelnicku, moc by me to zajimalo. Jak ja bych chtela mit 42 kg !! Snad se nekdy dockam, doufam, ze se mne to hubnuti nezastavi uplne. Zatim je to porad stejny. A co vy ostatni, jak to jde ? Klarka

Ahoj Vesno!Vis, par dni uz to tady tak zhruba ctu, a ted me napadlo, ze bych ti mohla napsat sve "postrehy" a zkusenosti. Nebudu odpovidat na vsechno, jen na otazky co mi utkvely v pameti.PRITEL: Mluvim pouze z vlastni zkusenosti, ale podle mne je svereni se partnerovi to nejlepsi, co muzes udelat. Nejenom ze on konecne pochopi, proc jsi obcas "divna", ale prestane videt chybu v sobe a treba ti i pomuze. Ja, dokud o tom pritel nevedel, jsem se neustale trapila, kdyz jsme byli spolu. Nepozve me na zmrzlinu? Nepujdeme na veceri? Neni mi citit z pusy - vis co, ze? Pak jsem jednoho krasneho dne uz ten tlak nevydrzela a vsechno mu rekla. A k memu prekvapeni on uz davno tusil, ze nejaky problem mam, moc se o me bal a nevedel, jak o tom zacit mluvit. Misto rozchodu to nas vztah upevnilo a diky tomu, ze vedel, ze mam B, mi i "odpoustel" nektere zle veci, ktere jsem delala. Straslive mi pomohlo popovidat si o B, rozebrat to a vyplakat se nekomu na rameni. Mela jsem nekoho, s kym jsem se mohla podelit o prvni uspechy, pizzu co jsem nevyzvracela a zmrzlinu co jsem si dala ve meste. Diky tomu, ze je medik, mi dohledal dobre odboniky, vysetreni atd. A v neposledni rade - konecne jsem s nim mohla byt delsi cas bez toho, abych se bala o jidlo. Vedela jsem, ze me nebude nutit jist, ze kdyz bude "krize", tak zavre dvere, oci i usi a necha me udelat co musim. Jenom a jenom diky nemu jsem se z kolotoce prejidani, zvraceni a hladoveni dostala.Co se tyce kontroly - asi zalezi, co si s pritelem jak dojednas, mne muj nikdy nekontroloval, pokud jsem nechtela. Vzdycky nechal na me, abych mu rekla co bylo, abych "si delala co chci". Ja ale pak tu kontrolu spis vyhledavala, prosila jsem ho, at mi nandava na talir normalni porce, nenecha me se precpavat. ZDRAVY ZIVOT: Ono opravdu jde jist zdrave, chutne, vsechno a jeste byt bez B. Musis jenom prekonat ten blok, ze jidlo je spatne a tloustne se z neho. Jiste, jez trikrat denne svickovou s osmi knedliky a budes vypadat jako budulinek, ale takovahle jidla se stejne jedi jen obcas. Mnohen casteji jis "zdrava" jidla, treba maso, ryby, testoviny, syry, pecivo, ovoce, zeleninu atd, a z tech prece nemuzes pribirat do nekonecna. Zalezi jak moc jsi vyhubla, ale jakmile zacnes normalne jist, priberes na svou optimalni vahu a pak uz pribirat nebudes. S klidem si das velky obed, cokoladu, susenky. Tohle prece jedi vsichni a netloustnou, tak u tebe to taky bude fungovat, neboj se. Jen musis najit tu rovnovahu, ze hone kurete a braambor a trochu cokolady a ne neaopak a pak s brekem utikat na zachod.DIETA: Absolutne neni spatne hubnout, ovsem my bulimicky to delame spatne. Hubni si co srdce raci, ale pohybem a VYVAZENOU A ZDRAVOU STRAVOU. Zdas se sobe moc oplacana? Vem si plavky a jdi si na dve hodiny zaplavat, a pak si k veceri misto smazeneho syra a hranolku s tatarkou dej kure s ryzi a zeleninu. Mas chut na cokoladu, ale pripadas si tlusta? Dej si dve rady, nesnez ji celou. Vis, ono jidlem se opravdu hubne, jen my to nevidime...Ted jde hlavne o to, aby sis upravila metabolizmus a zkusila aspon trosku a obcas normalne jist. Z obcasneho spravneho jedeni se stane stale castejisi, ulety budou mizet, az na konec budes ok, ver mi. A osobne se jeste primlouvam za svereni partnerovi, mne to treba moc pomohlo.Jinak preju moc hezky den, at se ti dari.Xenie

Vesno, hlavne ne Krcha, jeho knizka je k nicemu stejne jako cela jeho "filozofie" leceni A a B. Je to obycejnej uchyl kterej dela chytryho ve vecech kterym vubec nerozumi.

Ahoj Vesno,já do tebe pochopitelně nevidím. Jak se cítíš, víš jen ty sama. Nicméně z mnoha věcí, které jsi o sobě napsala, bych usoudil, že zas tak zdravě své hubnutí nebereš. Promiň, ale bulimie mi se zdravím (jak fyzickým, tak psychickým) zrovna moc nekoresponduje. Jistě není nic špatného na tom chtít zhubnout, aby se ti líp dýchalo a pohybovalo (jinými slovy, aby se zvýšila "kvalita života"), ale neobrátil se tenhle cíl tak "trochu" proti tobě?? Neber to prosím jako rýpání (ostatně nic mi do toho není, píšu ti jen to, jak věci vidím). Za svůj život jsi každopádně zodpovědná jen ty sama.Nemohu (a nebudu) ti dávat žádná doporučení ohledně svěření se se svým problémem příteli. Jen bych rád uvedl na pravou míru to, co jsi z mého příběhu zřejmě nepochopila. Rozhodně NESOUHLASÍM s tvzením, že odhalení pravdy neprospělo nikomu z nás. Potíž vidím NAOPAK v tom, že naše komunikace o problému se omezila POUZE na samotné sdělení jeho existence. Bulimie bohužel zůstala mezi námi i nadále naprostým tabu. Ale i kdyby zůstalo jen u toho, náš vztah to - alespoň já jsem o tom přesvědčen - určitě dost "pročistilo".

Ahoj Klárko a ostatní,já bych ráda taky podotkla,že jsem nechtěla mít 41 kg,zdálo se mi to hodně málo,ale jak jsem přestala jíst,abych se dostala pod těch 48 kg,tak to šlo nějak samo.Prostě,nešlo přestat.Ani teď ne,dnes ráno jsem vážila 40,2 kg.Musím přiznat,že je mi poslední dobou dost mizerně.Jak po stránce zdravotní,tak po stránce psychické.Holky,ani nevíte,jak je mi šíleně líto mých krásných vlasů.Vždycky jsem je měla krásné a dlouhé,taky jsem nechtěla,aby vypadaly.Ale to se nedá ovlivnit.Chybí mi asi spousta vitamínů a minerálů

Ahoj Klárko a ostatní,já bych ráda taky podotkla,že jsem nechtěla mít 41 kg,zdálo se mi to hodně málo,ale jak jsem přestala jíst,abych se dostala pod těch 48 kg,tak to šlo nějak samo.Prostě,nešlo přestat.Ani teď ne,dnes ráno jsem vážila 40,2 kg.Musím přiznat,že je mi poslední dobou dost mizerně.Jak po stránce zdravotní,tak po stránce psychické.Holky,ani nevíte,jak je mi šíleně líto mých krásných vlasů.Vždycky jsem je měla krásné a dlouhé,taky jsem nechtěla,aby vypadaly.Ale to se nedá ovlivnit.Chybí mi asi spousta vitamínů a minerálů

Ahoj Klárko a ostatní,já bych ráda taky podotkla,že jsem nechtěla mít 41 kg,zdálo se mi to hodně málo,ale jak jsem přestala jíst,abych se dostala pod těch 48 kg,tak to šlo nějak samo.Prostě,nešlo přestat.Ani teď ne,dnes ráno jsem vážila 40,2 kg.Musím přiznat,že je mi poslední dobou dost mizerně.Jak po stránce zdravotní,tak po stránce psychické.Holky,ani nevíte,jak je mi šíleně líto mých krásných vlasů.Vždycky jsem je měla krásné a dlouhé,taky jsem nechtěla,aby vypadaly.Ale to se nedá ovlivnit.Chybí mi asi spousta vitamínů a minerálů

VÍTKUje to opravdu jediná možnost smířit se se svým tělem. Ale já se mám ráda a dost. Jsem žena beran, miluji se, a vážím si sebe. Chci trochu zhubnout jak jsem už psala hlavně ze zvědavosti, jak bych vypadala. A proč bych neměla chtít zhubnout? Někdo si chce vyléčit ekzem, někdo se chce zbavit křečáků, já chci troch snížit váhu aby se mi líp dýchalo,pohybovalo. Proč bych měla házet flintu do žita a smiřovat se se svým tělem takovým jaké je? Nevidím k tomu důvod. Já svoje tělo miluju a proto mu chci dát zdraví. U mě se to rovná ZDRAVÉ ŠTÍHLOSTI. S tím přítelem. sám vidíš, že to, že ti to tvoje (bývalá?) dívka řekla neprospělo ani tobě ani jí. V čem myslíš, že by to mělo být jiné u nás? Nechci svým problémem zničit náš vztah.KLÁRKOděkuji za odpověď na otázku o vředech. Mám z toho docela strach, protože to zase nezvládám. Včera jsem se najedla v 22:30, šlo to ven, přemýšlím už když to do sebe tlakuju, dívám se na ten chleba a říkám tak a budu silná, poletí do koše. Ale prostě to nejde. Nějaký blok nebo co. Už nevím, co s tím. Ale do léta ti nahlásím o 5 kg míň. Určitě, to si slibuju. Trápí mě hlavně otázka: jde se zbavit bulimie a zároveň jíst zdravě a málo? Asi ne že? měj se ahoj

Ahoj holky, tak jak se dari ? Drzite se ? Ja se celkem ted drzim, proste se o tomaximalne snazim. Nechci propadnout tomu silenemu obzerstvi, kdy jderozum stranou a clovek se vlastne ridi pudove, chova se jako zvire.Dokazu pri takovych orgiich jist rukama misto priborem a placat vsedohromady-sladky-slany atd. porad dokola, dokud mne nedojdou zasobynebo dokud proste mne neni blbe, coz mne bohuzel neni skoro nikdy. Achto me stve, kdyby to aspon pak nebyla takova prace to vyzvracet, coclovek ztrati casu, no je des. Docela zavidim tem, kterym to jdezvracet, nerikam, ze bych toho zneuzivala, to ani nahodou, ale kdyz uzse jednou silene prejim, tak bych potrebovala se toho umet zbavit.Jenze jsem takovy cunik, ktery snese vsechno a neni mu spatne ponicem. VESNO, no co se tyka Tve otazky ohledne toho vredu.......Jestli to je z hladoveni nebo s prejidani, tak to nejde jednoznacnerict, rekla bych, ze to muze byt z obojiho. Vis, vred nema kazdy,musis mit k tomu nejakou dispozici, treba nekdo to ma v rodine nebo simusis tak znicit zaludek, ze ten vred proste vznikne, ale taky nemusi,muzes misto neho mit treba nador nebo Ti jen bude casto spatne. Je tou kazdeho jine, u me asi velkou roli sehrala nejprve anorexie, paksilene prejidani a take nervy, takze vse dohromady. Clovek se nemusiani prejidat, ani hladovet a proste jednoho dne se dozvi, ze ma vred,treba z koureni,alkoholu,soli, ostrych jidel, kyseleho apod.Dej vedet, jak se Ti dari i vy ostatni. Mejte se hezky v ramcimoznosti a bojujte, nebot ten vysledek (zhubnuti) pak stoji za tuvelkou namahu a odrikani.Pa pa Klarka

Ahoj Vesno,jestli stojíš o můj názor, tak tady je (podotýkám, že si nedělám žádný nárok na pravdu, a kritické připomínky

Ahoj Vítku, děkuji za odpověď a tady je ta moje.Ptáš se jestli je jídlo důvodem ke zvracení? Asi ne, ale když už to dělám 3 roky, tak asi neznám hranice mezi tím, co můžu (co jsem si povolila) a co ne. Asi se fakt moc zaobírám svou postavou. Je mi líto, ale je to teď bod č. 1 zkusit zhubnout. Ale neboj, nejdu přes mrtvoly. Doufám, že ještě nějaký zdravý rozum mi zůstal. Často přemýšlím, proč vlastně pořád lezu na tenhle chat, proč si nenajdu nějaký

Ještě jedna věc: Pocit štěstí, spokojenosti a smíření se sebou NENÍ v těle, ale v hlavě! (A tam by se taky měl řešit.)

Ahoj Vesno,k tvé (zajímavé) zpovědi mám pár postřehů... Co je špatného na "ohromné chuti k jídlu" (taky mi chutná kde co, ale život mi to nijak zvlášť nekomplikuje)?? Proč by to mělo být důvodem ke zvracení? Jak se zdá, kontakt s podobně "postiženými" ti očividně příliš nepomohl... Jak z toho, že tě po zhubnutí všichni "chválí", můžeš vyvozovat, že po dalším zhubnutí bys byla ještě atraktivnější?? Všechno má přece své meze a v tomto případě rozhodně neplatí nepřímá úměra (čím méně tím lépe)! Jasně, spousta lidí je na své tělo fixována více než ostatní. (To platí to pro obě pohlaví! Nevím, jak jsi dospěla k - podle mě scestnému - závěru, že "chlap to asi nikdy nepochopí"). Možná se budeš divit, ale i tvé touze po dokonalosti (jakkoli je její dosažení nereálné!) rozumím. Být tebou bych se ale ptal sám sebe, co je v tvé situaci "vyšší měrou dokonalosti" - znásilnění vlastního těla, "dobrovolná" psychická deformace a povýšení hlídání kilogramů na smysl života, nebo ROZUMNÁ progrese v mezích únosnosti (a hlavně bez obelhávání sebe sama!)??? Odpověď si můžeš dát jen ty sama, ale leccos jsi naznačila už ve svém předchozím příspěvku. Tvé zmínky o "ujíždění" svědčí o tom, že příliš v pohodě zrovna asi nejsi. Jednostranné nazírání na svět (skrze kilogramy), tak charakteristické pro mnohé hlasy v této diskusi, asi nebude tou nejvhodnější cestou. Tvůj - přímo diskriminační! - přístup k tlustým lidem budiž pro tebe varováním, že něco (s tvým smýšlením) není v pořádku. Přitom zároveň uznáváš, že mnozí "tlouštíci" jsou se sebou spokojeni. Pro srovnání mohu nabídnout svou zkušenost: Jak uboze působí "vychrtlice" traumatizovaná tím, jestli už je konečně na své "cílové váze", vedle dobromyslného, vyrovnaného, spokojeného a hlavně LIDSKÉHO "tlouštíka"! Nemáš pocit, že žiješ svůj život příliš "naoko"? Mám na mysli, jestli se příliš nepodřizuješ tomu, jaký budíš (mnohdy jen iluzorní!) vnějškový efekt, a nepřehlížíš pocity, jaké z toho máš. Není ten (těžko říct jaký...) pocit, který tě dohnal až sem, příliš vysoká cena za těch pár kilo váhy? Tvá závěrečná otázka není určena pro nikoho jiného než pro tebe samotnou. Návštěva psychologa není ani tak volbou založenou na objektivních skutečnostech, ale spíš důsledkem toho, jak se cítíš uvnitř. Vůbec bych se ale nedivil tomu, kdyby se ti s tím, co řešíš, těžko usínalo... A mimochodem, proč by mělo být ostudou přiznat někomu do očí, že trpíš bulimií? Že je to ponižující? Ale do této situace ses "ponížila" ty sama, stejně jako se z ní jen ty sama můžeš dostat! Okolí ti nicméně může být významnou oporou, což ovšem předpokládá "vyložení karet na stůl" (mimochodem, ví tvůj přítel o tvé bulimii???). Především bys ovšem měla přiznat pravdu sama před sebou. Upřímně si přiznat problém není přece známkou nedokonalosti, taková věc dá člověku sakra zabrat!

Ahoj Klári, no dokážu toho sníst fakt hodně, několik rohlíků, vaječinu ze 3 vajec, spoustu sladkostí, chleba s čímkoliv a na to cokoliv dokud mi není na prasknutí. Ale tyhle záchvaty se objevují tak 2x za měsíc. Jinak zvracím často, ale nepřejídám se. Prostě mi dělá jídlo v žaludku blbě. Chtěla jsem se jen zeptat jak ten vřed vznikne? z hladovění nebo z bulimie nebo jak? jsem v tomhle úplný laik. díky a drž se

Ahojte všichni a zvlášť tobě Vítku, Chtěla bych ti vysvětlit jak to se mnou vlastně je, možná že když to vypíšu, tak mi to taky pomůže se ve mně vyznat. Jo, já totiž sama nevím, co se to vlastně se mnou děje. Nebo je to tak jednoduché? Fakt nevím.Bulímie mě trápí už 3 roky, ale před rokem jsem ještě neměla ponětí o bulimii. Zvracela jsem jen proto, že mám ohromnou chuť k jídlu. Je to dá se říct moje droga. Nemyslela jsem si o sobě, že jsem tlustá, a ani teď si to nemyslím. Mám zkrátka postavu po taťkovi, silné kosti, široký hrudník no kus ženské. Většina známých mi říká že jsem tak akorát. No a jídlo jsem začala zvracet, protože jsem prostě nechtěla přibrat. Nic víc. Ale až před rokem jsem se na internetu dozvěděla o bulimii a poznala jsem se ve většině příběhů. Dozvěděla jsem se o množství zdravotních rizik, které B přináší (mimochodem já jsem nevím jak to asi je to tím, že se snažím žít jinak zdravě, zatím zdravá, bez zkaženého zubu, nebo žaludečních potíží). Ale taky jsem se dozvěděla spoustu jiných věcí, které nám bulimičkám moc neprospějí. Začala jsem se v tom moc patlat, dopisovat si s holkama, a převzala jsem některé jejich touhy např po štíhlé postavě. Prostě jsem si na tom ujela a asi furt bohužel ujíždím. Baví mě, že si mám a můžu konečně o tom s někým pokecat. Netoužím po štíhlé postavě proto že když jsem hloupá nebo škaredá tak budu aspoň štíhlá. Jsem normální ženská, celkem chytrá (nevím jak to napsat aby to nevyznělo blbě) a na nedostatek lásky si taky nemůžu stěžovat. Mám krásný vztah už 4 roky, miluje mě, já ho, jsem prý pro něho nejkrásnější na světě tak proč ta touha po dokonalosti?Přemýšlela jsem nad tím, asi je to i ze zvědavosti, kdybych zhubla tak 5 kg, jak bych asi vypadala? Už teď když jsem zhubla 3 kg, mě všichni chválí, jak jsem hezčí. Tak proč nebýt ještě hezčí a tím pádem podle mě dokonalejší? V tomhle se asi zhodnu s většinou holek: DĚLÁME TO HLAVNĚ KVŮLI LEPŠÍMU POCITU ZE SEBE A TAKY ZNÁM TY CHLAPSKÉ POHLEDY TYPU: NO TA MÁ P

Ahoj holciny, koukam, ze tu dost prispevku pribylo, to je dobre. Jen piste a podelte se o sve uspechy i neuspechy. Ted se postupne vyjadrim ke vsem, co ted napsaly. Bylo to zajimave cteni a docela me to povzbudilo a pomohlo mne to odolat (mela jsem touhu se splacat sladkym a pak salaty, vsak to znate), neudelala jsem to treba diky Veronice, ona ma moji vytouzenou vahu, i kdyz mne by stacilo 43-45 kg nejvice, zalezi jak se budu citit a kdyby mne moc padaly vlasy, tak zustanu na te nejnizsi vaze, pri ktere mne vlasy padat nebudou. Veroniko, koukam , ze Ti je stejne jako mne, merim taky tak asi 171 cm, rekla bych, ze mame hodne spolecneho, jak si uvedla ty sve psychicke problemy. Ze nosis paruku, tak to me dost prekvapilo. To nemas vlasy skoro vubec ? Takze nechces mit taky deti, vid ? Jak jis ted ? Stale tak malo ? Mela jsi nekdy bulimii nebo nejake preziraci ulety ? Pro me je to taky ted tezky a skoro nemozny, pohnout s temi 48 kg. Jim docela dost, nedokazu jist min. Souhlasim s Tebou, ze Ti zavidi. Kazdy by byl radsi hubeny nez tlusty. Pod 40 urcite nechod ! Advocatus, Tvuj prispevek mne prijde hloupy a vubec se to sem nehodi. VESNO, vitam Te u nas a budu rada, kdyz tu s nami zustanes. Mas pravdu, ze vazis dost. Kdybys mela 53 kg, tak by to bylo idealni, pokud nechces byt vylozene hodne hubena, ale jen stihla. Jak casto zvracis a kolik toho tak snis najednou ? Sama bych potrebovala poradit, jak ziskat nechut k jidlu. Mne chutna vsechno, jsem takovy jedlik, ze se nekdy za sebe musim stydet. Lenisko, ja se Te ptala na cukrovi a pritom vim, ze mas cukrovku, promin. Moje vredy se zacaly projevovat - nejprve palenim zahy po dlouhe mesice, pak bolest mezi zebrami, hrozna kyselost v puse a nakonec prime boleni pod levym zebrem, coz znacilo, ze se jedna o zaludek. Spatne mne nebylo, chut k jidlu samozrejme velika, jak jinak u me. To prejidani, ta touha se objevuje necekane, nepravidelne, nekdy to souvisi treba s depresi, s nevyspanim, se stresem, nekdy treba ani nevim, co zatim je, proste to citim, ze se ten den budu prejidat, nebo mam jen chut na sladky, koupim si jednu tatranku, ale ta mne nestaci, rozjedu to pak vzdycky a zakoncim jidlem. Tak se pro dnesek se vsemi loucim a drzim vsem palce. Je to opravdu tezky zvladat sve touhy po jidle. Pa pa Klarka

Lenisko, myslíš si, že když někomu, kdo černou vidí jako bílou, budeš vysvětlovat, že je to černá, dotyčný přijme tvé tvrzení a svůj názor změní? Myslím si, že tady žádné vysvětlování nepomůže. A kdo z nás má vlastně ten "jediný správný vkus", který by měli všichni následovat? (Navíc tohle přece vůbec není otázka vkusu!)Vesno, tvé "řešení" je rozhodně zajímavé. Tak trochu jako vyhánění čerta ďáblem (nebo z bláta do louže?), ne? Docela absurdní mi připadá tvé srovnání, že "bys radši brala anorexii". Neměla bys místo přemýšlení o tom jak se dopracovat k nechuti k jídlu (nebo rovnou i k životu?) uvažovat spíš nad tím jak se radovat ze života?Danko (i všichni ostatní), všechno se to tu točí stále dokola: kila, vzhled, kila, vzhled, kila... A do toho Střepiny. Mimochodem, když už se tu zhusta diskutuje o tom, jak ta a ta vypadala (vypadá), co je pěkné a co ošklivé, zamýšlel se někdo z vás taky nad tím, co ty holky ve střepinách říkaly? Nebo jste měly/máte "vypnutý zvuk" všechny? (Asi stěží to tu někdo bude vnímat s dostatečným nadhledem, když se tu o podobných zvrácenostech píše ve stejném duchu.) Mnohým z vás se tají dech při pohledu na štíhlé, hubené, vychrtlé... (nehodící se škrtněte) holky, ať už ve Střepinách či jinde, a toužíte být jako ony. Ale ptá se někdo z vás, jestli jsou tyhle holky šťastné???! Nevyměnily by bez váhání svou rachitickou postavu za klidný a šťastný život bez nočních můr a děsů jménem jídlo??? Otevřete oči a zkuste se zamyslet nad tím, kam tahle cesta vede (než bude pozdě i pro vás)! A to ne proto, že to sem někdo, komu do toho navíc ani nic není, napíše, ale kvůli sobě samotným.

Pavlo, najdi si někoho (nejlépe dobrého psychologa), komu VĚŘÍŠ, kdo ti dokáže "nastavit zrcadlo" a problém s tebou řešit (tj. v první řadě změnit tvé DEFORMOVANÉ vidění sebe sama). To, o čem píšeš, "normální" (i když co je normální, že? :-) není. Nejde o to, že bys vybočovala z nějakých norem či škatulek, ale asi sama cítíš, že něco není v pořádku, že tato tvá touha má potenciál tě uštvat, nehledě na to, že tě může přímo ohrozit i na životě.

Ahoj lidičky dlouho jsem nepsala od nového roku jsem se dala do hubnutí a docela se mi to daří za 3 dny jsem zhubla 2 kg.Takže teď mám při 167cm 46kg.Vánoce byly ale děsný snažila jsem se oc nejíst ale stejně jsem přibrala hrůza.Ale teď to dám do pořádku.Docela se i divím že nemusím skoro jíst a nemám ani hlad už jsem přišla jak na to.Ráno nesnídám pak se snažím vydržet co nejdíl ve škole bez jídla když si pak dám jednu housku jsem přejedená a nemusím obědvat což je supr jen je mi někdy líto vyhazovat co mám doma připraveno ale nedá se dělat nic jiného.Pak si dám třeba jabko a už nemusím do večera jíst. Někdy mě teda pěkně bolí břicho ale dá se to vydržet.Chci taky chodit ráno běhat a cvičit a cvičit. Musím trochu přidat co se pití týče piju hrozně málo cca půl litru za den když mám dobrej den někdy mi to taky stačí na tři dny.Ani nemám nějakou áhovou hranici a kterou se chci dostat hlavně chci být hubená!!!!Hodněkrát se mi ale stalo že jsem takhle nejedla a potom jsem se strašným způsobem přejedla a nešlo mi to vyzvracet tak držte palečky ať to vydržím!!!!

Ahoj Klárko,No, řekla jsem, že by mně z toho bylo špatně, ani jsem ale nelhala, ryby jsem nejedla snad nikdy, ze salátu s majonézou bych asi umřela. Já mám v poslední době šílený problémy se zažíváním, skoro ze všeho je mi blbě. Mohla bych se Tě zeptat, jak se začaly projevovat ty Tvoje vředy? Cukroví já opravdu nemusím, navíc vzhledem k dg. DM bych ho ani neměla. Jeden den jsem ale trochu zhřešila, měla jsem pak vysokou glykemku, takže jsem všechno stejně vyloučila ve formě cukru v moči, ani jsem tedy nepřibrala, ale bohužel ani nezhubla.Jak často míváš ty návaly přejídání? Tak se měj pěkně a zase se ozvi, jak pokračuješ? Danko, prosím Tě, neblázni! Vždyť ta holka ve Střepinách vypadala šíleně, jak nějaká smrtka. Já vím, že být jak žok taky není vůbec pěkný (a asi bych to nesnesla), ale to bylo fakt moc. Ty fakt musíš mít nějakej zvrácenej vkus. Máš nějaký zdravotní problémy? Promiň, ale je to můj názor, já chci zhubnout tak max. na 45 kg, vím, že vzhledem k mýmu základnímu onemocnění to trochu práce dá. Mohla bych se Tě zeptat, kolik Ti je a jakou děláš tu školu!Zdraví Leniska