Nez primo vychrtlost,tak staci jen HUBENOST

VSEM A PRO VSECHNY Zdravim vas, jeste se sem nevracim jako aktivni prispevovatelka, jsem psala, ze az se vratim, tak budu O.K., kdepak v poradku jeste nejsem, ale rozhodla jsem se napsat zkracene znovu svuj pribeh, ale ne od detstvi, ale od minuleho roku. Nekomu to muze treba pomoci, nekdo si jen rad pocte, to uz je jedno. Ale diky, ze jste napsaly, ze si toho vazite, ze jsem priznala sve neuspechy a ze se muzeme bavit i o jinych vecech, s tim souhlasim. V unoru minuleho roku jsem se rohodla zhubnout na 48 kg, pak jsem svoje cile snizovala az na 42 kg. Kdyz jsem zalozila tuto diskuzi, vazila jsem uz 48 kg a presto jsem chtela dal hubnout. Byl to velky pokrok oproti 64 kg. Dlouhou dobu jsem mela silu odolavat jidlu, ne ze bych hladovela, to mnozi z vas, co me ctou, tak vedi, ze jsem diety nedrzela a nehladovela, no ale stejne ze.......Hlidat jsem se musela, takze jsem tim padem omezovat musela, no a telo a psychika strada, to je u vsech asi stejne, otazkou je jen, jak kdo ma silnou vuli a dokaze co nejdele vydrzet, stejne se to neda vydrzet vecne. Trvalo to dlouho, co jsem mela jidlo opravdu pod kontrolou, mela jsem asi je 2-3 ulety, ale jen 1-2denni, takze to bylo O.K. Byla jsem povazovana za silneho a motivujiciho cloveka teto diskuze, uvnitr jsem ovsem tak silna nebyla, stalo me to hrozne moc sil zvlastne v poslednich mesicich. Najednou se to behem jednoho dne zvrtlo, a to proto, ze jsem byla pracovne vycerpana, dlouhodobe ve stresu a najednou jsem mela hroznou chut na sladky, tak jsem si sla koupit zakusky s tim, ze az je snim, tak nebudu v nicem pokracovat. Jenze kdyz clovek zavisly sahne po dlouhe dobe po droze, tak nedokaze prestat. Tedy od toho dne se to se mnou veze...... Pak to pokracovalo majonezovymi salaty, ty ja hrozne miluju, parky, syry, pecivem s maslem a dalsimi sladkostmi. Kdyz jsem vse snedla, tak jsem nemohla ani dychat, jak jsem byla precpana, tak jsem si zkusila davat prsty do krku a neco ze sebe dostat, abych mohla dychat. Slo to tezce, na etapy, ale prece jen neco odeslo krome sladkeho, ktere se rychle vstrebava. Vedela jsem , ze tim nezhubnu, jen jsem se chtela citit lepe a volneji. Od tohoto dne se to opakovalo takto kazdy den i o vikendu pred mym kamaradem. Byla jsem tak nesnesitelne plna, ze jsem proste musela i pred nim. On to vydrzel, ja taky, ale nechapal to, i kdyz o ppp vi vsechno. Vsechny tyto dny si jsou podobne, lisi se akorat ve frekvenci a skladbe jidla, taky pochopitelne nezvracim, kdyz jsem v praci a ted ani doma ne. Sice by bylo co, hrozne moc toho snim, ale neni to najednou, tudiz tolik nepraskam, i kdyz vaha to zaznamenava poctive. Mysleni a pristup k jidlu mam stejny, je to droga a nepritel v jednom. Rano to zacina dobre, normalne se vydatne nasnidam, rozhodne se neprejim, ale stejne kolem 11.OO mam vlci hlad, prestoze jsem mela do te doby jeste svacinu. Nechapu to, proc porad ten hlad. Je to k nevydrzeni, nakupuju porad majonezove salaty a podobne veci, k obedu se v praci neprejim, najim se dost , ale stejne mam ve 14.OO opet hrozny hlad a nekdy i chute na sladky. Kdyz se pustim do sladkeho, tak vzapeti musim mit zase slany-salaty, chipsy. Omezuje me to silene v praci, mam tendence si brat porad nahradka a jit si okamzite nakoupit, nejde mi se soustredit na praci. Je to o to horsi, ze je to narocna prace po psychicke strance. kdyby to byla alespon manualni prace, tak by se to dalo ta nesoustredenost nejak vydrzet, ale v mem pripade to vyzaduje vysokou koncentraci, cistou hlavu, soustredenost a mysleni. Nejde mi to ovsem, pracuju tak na 50 %, a to se opravdu snazim, nutim se permanentne cely den. Moje mysleni je ovsem nekde, kde jsem sama a cpu se vsim moznym a zazivam tudiz nadherny pocit "uspokojeni." Byt otrokem sve touhy po jidle je hrozne ponizujici, znam jen to, ze bud jsem v praci, kde stejne myslim na jidlo nebo nakupuju kvanta jidla a jim. Na nic jineho nemam cas, silu ani zajem. Kdyz vse snim a uz nic nemam, tak se utesuju tim, ze zitra je taky den a zase budu moct jist. Tak to jde dnem za dnem, citim se jako telo bez duse, jako robot, nejsem ted mlada holka s citlivou dusi, ktera touzi po lasce a normalnim zivote (ano jsem citliva moc, touzim po lasce, ale ted je to potlacene a zalepene touhou po jidle a jezenim). Pripadam si jako zruda, ktera porad zere a zere, neni to jen imaginarni, ale bohuzel skutecne, takto ziju a pribiram.... Klarka

Zkouska posty

Ahojky vesno!tak to ti moc a moc gratuluju, davej na sebe pozor a mej se.Xenie

Ahoj holky a kluci, píšu jenom tak narychlo abyste si nemysleli, že jsem zmizela z povrchu zemského. Normálně se držím jak jsem chtěla, jím vegetariánskou spíš veganskou stravu a už týden a půl jsem nezvracela. Jsem nachlazená takže píšu z domu. Držím vám všem palečky v boji s tou hnusnou potvorou.papa

Ahoj danko!Vis, ja hrozne nerada pisu o sobe takovy veci, ale fakt je, ze ja jsem primo idealni dite. Pozornost rodicu mi az tak nechybi, na co si ukazu to taky mam, volnost, studia kde chci, penize vice mene na co potrebuju. Skola mi vzdycky sla, hvezda rocniku. Oskliva taky snad nejsem..Nepotrebuju vetsi zajem rodicu, staraji se az dost, mozna moc. Piplaji si me jako princeznu, az mi to leze na nervy.U me to zacalo tak, ze mi vsichni zacali rikat, jaka jsem pekna slecna, jakej mam sexy zadek a nadherny boky a jak na me kluci poleti. Delalo se mi z toho spatne, ale nejvetsi impuls byl, kdyz mi mam rekla, ze mam kulatej zadecek, ale at to neprehanim a netloustnu. No, vzhledem k tomu, ze ona porad drzi diety, pocita kalorie, co smi a co ne, tak jsem se proste k diete pripojila a ona se mi "trochu" vymkla z rukou.Zhubnout se mi podarilo dost (diky A), mela jsem....jezisi, ja uz nevim, nejmin asi 42 na 163, desna kost a kuze. Pak se to zvrtlo do B, celkem se mi ta vaha dala udrzovat, ale prisly deprese a zdravotni problemy, a pak i vazny vztah. Tam uz bylo znat, ze jsem nejaka "divna", ze tu neco nehraje. byli jsme spolu casto..a mne jednou ruply nervy a ja mu vsechno rekla. No laska hory prenasi, takze pritel me podrzel, naucil jist a diky nemu jsem to, co jsem ted, bez nej bych uz byla davno mrtva, odhodlani ani prostredky na sebevrazdu mi nechybely. On sem i nekdy pise, rika si "pritel X", neuvadime prava jmena, mam panicky strach, ze me tu nekdo pozna, hlavne podle nej. A mne vlastne taky, rekla jsem toho tady o sobe dost (taky na chatu anorexie-bulimie).Ja ted uz nechci zhubnout, hladovet muzu zacit vlastne kdykoliv a na zvraceni..staci si vybrat toaletu. Jenze tohle neni zivot, ani pro me, ani pro nej. Ja bych to ted moc chtela dostat z hlavy, tu nenavist ke svemu telu, tu touhu zhubnout.Vis, paradoxne, cim me pritel nakopnul, abych fakt neblbla? Paradoxne me zachranila moje marnivost. jednou, to jsem asi dva dny nesnedla ani sousto, se nade mnou rozbrecel. rekl, ze by moc chtel, abych tady s nim zila dlouho, ale ze vidi, ze umru o moc driv, nez cekal, ze to jde se mnou rychle. Ale ze bude az do konce se mnou a pomuze mi, az mi vypadaji nehty ze mne bude nosit, az mi vypadaji vlasy tak vybereme hezkou paruku...A to mne fakt probralo. Kruci fix, mne je jednadvacet, mam zivot pred sebou, nadherny vlasy a nechci o ne prijit! ja paruku nikdy nosit nebudu!Ale lasko, neboj, to nikdo nepozna, ja vim, ze jsi na ne tak pysna, bude to tezky, ale ja ti pomuzu.Vlasy ne!No to bys ale musela zacit jist a byt "normalni"..Tak budu.A vice mene jsem. Vlasy mam jen kratke (pod ramena), moc padaly,ale jsou furt moji pychou, zuby taky zatim ok, jen mirna paradentoza, nehty zatim furt stejny. jen to telo je desne....no kecam, neni tlusty, je proste normalni.Ale ono hladoveni a zvraceni nas fakt zabije a udela z nas seredy. mame tedy na vyber - "krasne" a stihle po dobu tri let a pak smrt, nebo "normalni" a stastne na cely zivot?Snazim se vybrat si druhou variantu, strasne moc bych chtela dostudovat a venovat se kariere, co jsem si zvolila, a jeste vic bych chtela zit se svym pritelem. Mit vlastni barak, jezdit na dovolenou a na drahy vecere. A ne ve spitale zvejkat salat v paruce. Moc chci , ale je tak tezky, bejt stastna, kdyz musim jist.xenie

Ahoj Xenie, u mě je to přesně taky tak. Ja taky nerada budim pozornost, ale v tomto mi to přijde, jako že je to tak nějak podvědomě. U mě to začalo tak, že jsem záviděla svojí kamarádce anorektičce, jak se o ni najednou začal starat její tatínek, chodil za ní do nemocnice, kupoval jí skoro co si řekla a i jinak bylo vidět, že mu na ní záleží. Já jsem svým rodičům úplně ukradená, nestarají se o mě (i když studuji, musím pracovat), můj táta mi nikdy nekoupil ani tričko. Tehdy to začalo, říkala jsem si, že by se o mě třeba začal starat. Moc zhubnout se mi nikdy nepodařilo. Ten prvotní důvod už dávno pominul, už je mi to všechno jedno, ale podvědomě to tak ve mně asi nějak zůstalo. Vím, že kdyby se o mě začal starat, tak by se mi to taky nelíbilo. Taky mi to nedává smysl. Já taky jím celkem normálně a PPP mám spíš v hlavě (čekám na vhodnou příležitost, kdy zhubnout). Ta hladovka mi nikdy moc dlouho nevydrží. Jen v tyto dny jím míň, jak jsem psala, tak kvůli nemoci jsem omezilo jídlo (vhodná příležitost).

Ahojky Danko!Diky za odpoved, hmm, ale ja nevim, jak je to se mnou. Ja nerada budim pozornost a nesnasim, kdyz me nekdo utesuje a pomaha mi. Proto me taky obcas neuveritelne depta, kdyz je na me pritel moc hodny a snazi se mi pomoct a spis bych chtela, aby me treba opustil a ja zase byla na vsechno sama..Hele, to, co jsem napsala je blbost, nechci, aby me pritel nechal (rozejit se s nim muzu i sama, kdyz budu chtit), jsem s nim rada a miluju ho. Ale tak nejak mi pripada, ze bych se mela obejit bez lasky a dokazat vsechno sama, ze laska cloveka jen zdrzuje a bere mu volny cas a on toho stiha min ve skole a v praci. Jo, taky jsem rada svym panem a nesnasim, kdyz se musim nekomu podrizovat, ale zrejme vnitre touzim byt dite - jenze to prece nedava smysl...Jinak ja jim normalne a hladovky nedrzim, jenze tak, jak jsem ted (pro vsehny normalni, pro me odporne tlusta a prsata - pozor, ted perlicka: muj pritel tvrdi, ze mam maly prsa!) si nejak nepripadam stastna. Tim chci rict, ze mne pripada zbytecny neco delat, neco se ucit a chodit ven, kdyz vypadam takhle. Ted teda ven nechodim, diky zlomeny noze, ale myslim jindy. Uplne jsem alergicka na to, kdyz na me nekdo kouka, nebo me pochvali, ze mi to slusi, to mi hned zkazi celej vecer. Pritel proto, kdyz uz me nekam vytahne, radsi drzi pusu.Ale ja to fakt nechapu, prijde mi, ze to cely nedava smysl...kdyz teda nehubnu "pro krasu", tak pro co?????Na zaver chci jenom rict, ze ted mam PPP spis v hlave, ne v tele (nezvracim, nehladovim atd). Tak nejak mne prijde, jako kdybych se dostala z PPP na tele a naucila se jist jako robot, ale uvnitr byla nekdo uplne jiny.Xenie

Ahoj Xenie, ten posledním odstavec v Tvém předchozím příspěvku je přesně to, jak to cítím já. Taky se mi tak žije jednodušeji. A to, co chci slyšet od ostatních je taky to druhé. Mě k tomu napadá jen to, že trochu na sebe chci (nenápadně) přitáhnout pozornost, i když ve skutečnosti pozornost zaměřenou na mě nesnáším. Když se mi něco nepovede, spíš se stane nějaká nespravedlnost od druhých, tak reaguji hladovkou (ale tajně, ne že bych nejedla, aby to každý viděl). Asi je to proto, abych vypadala jako bezbranné, hubeňoučké děťátko, které je třeba ochraňovat. Ve skutečnosti jsem na všechno sama, ráda jsem svým pánem a když má někdo tendence mě nějak ochraňovat, tak si to nenechám. Ale to se moc nestává, protože se od ostatních izoluji.

Ahoj Vitku,vim, ze tve otazky nebyly na mne, presto zkusim odpovedet.Podle mne je klidne mozne pribrat za vikend 4 kila, tezkym bulimickam vaha dost kolisa. Tyhle kila se nepribiraji z vody, jde fakt o tuk. jelikoz je metabolismus straslive zpomalen, pri velkych davkach jidla (kdy by normalni telo pulku vyloucilo) zpracuje a vsechno ulozi na horsi casy. takze po nekolika velikych prejedenich bez zvraceni ty 4 kg klidne nabyt muzou. Mne se to stavalo bezne - v patek ze mne kalhoty padaly, o vikendu spoustu jidla a nezvraceni a v nedeli vecer jsem je nejen nezapla, nybrz ani neoblekla! Bohuzel, stejne rychle se mi pak i hublo, stacilo dva dny strasne malo jist a hodne zvracet a kila byla dole.Tady jde o obrovskou nerovnovahu v organismu, podle mne. nejsem odbornik, ale vim, ze co u "normalnich" lidi nejde, u nas bohuzel ano.K Jitcine poznamce o diteti - jsem presvedcena, ze radila podle sveho nejlepsiho vedomi a svedomi (jako asi i my vsichni), ale co pomuze jednomu, nepomuze druhemu. Zasadne vsak s tebou souhlasim - dite NE! Podle mne z B nepomuze, naopak, muze do ni zenu jeste vice zatahnout. Samotnou by me napriklad polozilo ztloustnout v tehotenstvi a dost se bojim, ze bych byla schopna snad i v tehotenstvi znovu zvracet. A kdyz ne pred tim, tak urcite potom. A ta deprese z ditete, povinnosti atd....No spis se mi zda, ze by bylo faj na tyden hlidat dite kamosce na dovoleny, ale vlastni mi pridada dost velky riziko.V cem bychom se tu meli podporovat? V hledani cesty ke stesti, v otevirani oci a v pomoci tem, kdo je maji uz pootevrene, ale jeste poradne nevidi.Moc a moc si vazim Klarciny uprimnosti, ktera tu priznala, ze do "toho" spadla a nemuze dal. Ano, skutecne, hladoveni a touha hubnout nam neprinesou stesti, ale zavislost na jidle a deprese. Mozna vidime vychrtle modelky, ale vime taky, ze za par let konci, jelikoz se slozi? Vime taky, jak vypadaji bez make-upu, ktery zakryva kruhy pod ocima a starou plet? Vime, ze vsechny fotky se retusuji, zestihluji a pribarvuji? Zvlastni, o tomhle se v casopisech nedovime..Horsi je to s nami, co se tak trochu nemuzeme vyrovnat se zenstvim..stale nenachazim odpoved na to, proc bych mela byt stastnejsi plocha a detsky nevyspela a proc se citim "fajn", kdyz muzu fyzicky trpet. Radsi misto vety "tobe to ale slusi" bych slysela "jezisi ty jsi ale desne hubena". Premyslim proc, kdyz takhle se mi zije lepe, jednoduseji a prijemneji. nenapadne tebe (vas) neco????Jinak se mejte vsichni dobre, prosim jezte aspon neco a ozvete se, jak se vam dari.Xenie

Když jsem četla včera Klárčin vzkaz, tak jsem si říkala, že taky končím. Ale ne tady v této diskusi, ale s hubnutím. Vždyť to přejídání je přesně to, čeho se bojím. Děkuji Klárce, že sem upřímně napsala i svoje neúspěchy. Ale je to zrovna teď pro mě těžké. Přes víkend jsem totiž měla nějakou střevní chřipku a tak jsem skoro vůbec nejedla a teď mi to zůstalo. Řekla jsem si, že je to dobrá příležitost, jak snížit svůj příjem kalorií. Zatím je mi skvěle, jím tolik, kolik jsem si vždy přála. Takže se podle toho, co jsem si včera řekla, nechovám, právě naopak. Kdyby do toho nepřišla ta nemoc, tak by se to nestalo. Možná mi to ale nevydrží, včera jsem už měla víc hlad.Je mi líto, že Klárka odchází, však se tady nemusíme podporovat jenom v hubnutí. Důležitější přece je, jak se kdo cítí, ať se téma jmenuje jak chce. Diskuze se přece může i vyvíjet jiným směrem, než bylo myšleno na začátku. Ale je to její rozhodnutí, z jejího příspěvku jsem však pochopila, že ona se chce vrátit, až jí zase půjde hubnutí. Přitom to, co se jí stalo, má právě z toho hubnutí.

Renatko, zdá se, že v tom vězíš až po uši. Je mi tě líto (a určitě nebudu sám), ale věz, že planými nářky se nic nespraví. Opravdu si myslíš, že když ti sem někdo napíše nějaký "normální jídelníček", budeš se podle něj schopna stravovat? Myslíš, že tvá nezvladatelná touha po jídle (přejídání) pramení jen z toho, že NEVÍŠ, co a v jakém množství jíst, a že když ti to někdo ozřejmí, bude všechno zase v pořádku? Ačkoli neznám přesně tvou situaci, řekl bych, že zdroj problému bude asi někde úplně jinde. Sotva lze spoléhat na to, že někdo na dálku (v diskusi na webu) určí přesnou diagnózu tvého problému, což je do jisné míry nezbytný předpoklad jeho úspěšného řešení. Proto bych ti v první řadě doporučil obrátit se na fundovaného odborníka (psychterapeuta se zkušeností s PPP). Mimochodem, ještě drobná poznámka k tvému příspěvku... Přibrat 4 kila (tuku?) během jednoho víkendu snad ani není možné! (Nebudou ta kila náhodou někde jinde? Když vypiješ 1 litr vody, taky přece okamžitě "přibereš" 1 kg.)Jitko, v mnoha věcech, o kterých píšeš, máš jistě pravdu. Netuším, jaké jsou tvé zkušenosti s problémy, které se řeší v této diskusi, ale v každém případě se mi tvé "doporučení" (i když sice nevím, jak přesně to bylo míněno, vyznělo to tak!) mateřství ("pomůže i dítě") jeví jako dost neprozíravé. Domnívat se, že člověku, který má dost vážných problémů sám se sebou, pomůže, když na svět přivede dítě (které na něm nadále bude existenčně zcela závislé), je podle mého názoru velice pošetilé. Doufám, že si dívky, které PPP trápí, zachovají alespoň spetku soudnosti a zdravého rozumu, a neupnou se k porození dítěte jako k poslednímu zoufalému kroku, "jak z toho ven". Nehledě na to, že mnoho zejména anorektiček není (v důsledku dlouhodobého trýznění vlastního organismu) fyzologicky způsobilých porodit bez značných rizik zdravé dítě!Klárko, možná se k tobě v současné době téma tohoto fóra (na první pohled!) nehodí, ale věz, že tvá přítomnost zde je velice ŽÁDOUCÍ. Rozhodně to nepíšu proto, že tvá současná rezignovanost v podstatě "potvrzuje" můj názor (že slepá touha po vychrtlosti je jen cestou "do pekel"), ale proto, že nám jde (doufám) o totéž - aby kdokoli, ať už touží být vychrtlý, "jen hubený", štíhlý, tlustý, dlouhý, krátký... našel v životě štěstí a uspokojení. Cestu k jeho dosažení vidíme evidentně každý někde jinde, ale třeba ze vzájemného střetávání (zdánlivě?) protichůdných stanovisek vzejde něco pozitivního, co obohatí lidi, kteří mají stejné či podobné problémy. Opravdu si vážím toho, že dokážeš (alespoň tady na internetu) otevřeně přiznat, že se ti ne vždy daří dosáhnout toho, co sis vytyčila (to znamená hrozně moc!). Přiznala sis problém (dokonce jsi jej pojmenovala jako "nemoc"!). Po celou dobu, co sleduji tuto (i tu předchozí) diskusi, jsi projevovala nezměrnou vůli po dosažení svého cíle (vychrtlosti, hubenosti). Najednou jako by se všechno obrátilo proti tobě a tvůj cíl se začal ztrácet kdesi v nedohlednu. Ale co když to byl cíl, kterého prostě NEŠLO dosáhnout? Proč bys zrovna ty měla být "ta slabá", "ta, co zklamala"? V dosahování svého cíle jsi vždycky měla odhodlání a síly na rozdávání. Vždyť to bylo právě tvé nezměrné úsilí (které by málokdo jiný podstoupil), co tě dovedlo až tam, kde jsi dnes. Bohužel jsi s vidinou dosažení svého cíle kráčela zřejmě sama proti sobě... Z tvých příspěvků promlouvá obrovské zklamání (a já to naprosto chápu!). Ale z čeho vlastně? Z toho, žes nedosáhla své "cílové váhy"? A cožpak by smyslem tvého života mělo být stát se "otrokem kilogramů"?! Po tom všem, co jsi "dokázala", máš určitě (stále) dost sil na to, aby ses opět "vrátila do života". Možná k tomu stačí překvapivě málo (i když pro tebe to asi žádná hračka nebude): změnit směr svého usilování. Cítíš se asi dost zoufale, dokonce tak, že odtud chceš odejít. Nevím přesně, jak ti je, ale bez ohledu na to věřím, že by pro tebe mohla tato konference být i nadále přínosem. Možná jsi na některé věci změnila názor. Proč bys o tom nemohla napsat? Proč bys nemohla zkonfrontovat to, jak se cítíš, s ostatními? Dělá to tu kde kdo a mnohým to v jejich problému nemálo pomáhá. Myslíš si, že by mělo být ostudou, že jsi "zklamala"? Ale vždyť ty jsi nezklamala! Možná jsi "zklamala" svůj cíl - ale tomu jsi ty jako člověk byla vždycky "ukradená" (přestože tobě na něm tolik záleželo)! Zkus se na věc podívat jako na výzvu. Výzvu k nalezení sebe sama.P.S. Je možné, že tě prostředí této konference - vzhledem k tomu, jak se teď cítíš - deprimuje natolik, že se potřebuješ od podobných témat odpoutat. V takovém případě tvůj odchod z diskuse jedině podporuji a vítám jej jako příslib toho, že se snad budeš mít brzy lépe. Přeji ti hodně štěstí!P.P.S. V čem by se diskutující v této konferenci měli vlastně navzájem podporovat??? (otázka pro všechny)

Ahoj, chtela bych se s vami vsemi rozloucit. Odchazim odsud. Pokracujte si v diskuzi a podpore navzajem, neruste tuto diskuzi. Jednou bych se sem rada vratila, az bude vsechno jine, jestli ovsem bude. V soucasne dobe se tema tohoto fora ke mne absolutne nehodi. Touha po hubenosti mne dostala na same dno, ze ktereho mne nejde se vyskrabat. Propadla jsem zavislosti na jidle. Je to ta nejhorsi vec na svete, nebot bez jidla nejde zit. Netrapi me ted postava, ale nemoc jako takova. Mysleni, chovani, pristup ke vsem a ke vsem mam uplne prevraceny a nenormalni. Uz nemuzu dal tady byt, ztratila jsem silu a samu sebe. Nejde to uz sem dal cokoliv psat. Bude se mi po vas styskat, ale je tu mala nadeje, ze se sem jednou vratim. Az se sem vratim, tak to bude jen v pripade, ze jsem se uzdravila a mam svuj zivot ve svych rukou. Ted jsem na dne po vsech strankach a nevim, co bude. Jsem ted uplne vymeneny clovek. Takze holciny loucim se a nezpomente...............bude se snazit vratit se zpet mezi vas. Klarka

to je hruza-kdyz se zacnu prezirat, tak jako kdyby mi uplne vyplo, proste nemuzu prestat!!!!! ted zrovna edim u pocitace a bojim se odejit, protoze tu je doma desne sladkosti a ja bych se prezrala!!!!!!!

Ahoj Renatko!!jamam stejny problem, jeste asi tak pred ctyrma mesicema jsem byla krasne stihla-170/52 a ted uz vazim asi tak 59! strasne me to stve-vzdy tak 4 dny hubnu a pak se desne prezeru, uz se narvu jen do dvou kalhot-no proste hruza!!!!!! uz jsem uplne bezradna-ale ja nechci zustat na veky tlusta!!!!!!!!!!!ahoj vsichni, Anita

Vaše příběhy dostanou člověka do úlně jiného světa - do světa smutných, ztracených duší. Přeji Vám, aby se Vám v životě podařilo narazit na člověka nebo třeba na životní prožitek, který Vám život nasměruje jinam. Někam, kde nebudete neustále myslet na jídlo, ať snězené nebo nesnězené. A těm děvčatům, které to neví, chci říct, že od zaobírání se sebe samou, pomůže (až do tohoto věku jednou dojdete) i dítě - je velikou životní radostí, dívat se jak se mu daří.P.S.: Píše Vám šťastná a štíhlá žena. Dle Vašich měřítek, bych ale neměla hambou za svou tloušťku ani vyjít na ulici (mám prsa č.3). - Je to ve vnímání sama sebe. Kdo se nedokáže mít rád sám od sebe, nepotřebuje dietu, ale odbornou pomoc druhého. Těm, co jsou zechoceny "lékařskou pomocí" věřím. Ne všichni dokážou pomáhat, ale někdo takový musí existovat.

Holky! Prosim, poradte mi, co mam delat! Donedavna jsem byla krasne stihla a ted... porad jsem se musela precpavat a porad jsem jedla a jedla... a hrozne se mi roztahl zaludek - a nemuzu prestat s tim preziranim. Navic kdyz nemam hlad, tak jist musim - nasi me nuti (kdyz si chci treba udelat den pustu). A to je mi 19!! Mam tedka hrozny stresy ve skole a resim to jidlem. Nejhorsi je, ze kdyz zacnu jist, tak nemuzu prestat. Ani uz nevim, co je normalni davka jidla - bud se prezeru nebo nemuzu jist vubec. Za tento vikend (pa,so,ne) jsem pribrala 4 kila!!! Nezvracim, ale strasne zeru. Napiste mi prosim nejaky jidelnicek - abych vubec vedela, jak normalne racionalne jist. Dekuju.

Ahoj, dnes asi jen dve vety. Prejidam se nadale silene, vcera jsem zvracela, dnes to ani neslo. Byla jsem na navstevach. Ted se mne blbe pise, kdyz mne do toho nekdo kouka. Takze dnes bulimie silena, ale bez zvraceni, porad jim, cely den. Samozrejme ze se uz nevazim, odhaduju tak o 6 kg vice, rychle pribiram. Zatim ahoj.

Ahojky Klarko!Moc jsem se vydesila po tvem prispevku, ani nevis, jak je mi te moc a moc lito a jak moc s tebou soucitim. Ale musis to ted prekonat, vytrvat a bojovat s PPP a depresemi, a urcite to dokazes. A podporu? tu mas tady od nas, my tu jsme pro tebe a budeme se ti snazit pomoci! Az budes potrebovat, na cokoli se zeptej, s cimkoli se vyzpovidej! Tady se ti vzdycky budeme snazit pomoct.Ja na tom byla pred rokem uplne stejne jako ty - kilo vlasaku k obedu, pet tatranek, zmrzlina a sup na zachod. Kolotoc k nezastaveni. A vidis, ze jsem se z toho tak nejak dostala, takze ty to taky dokazes, uvidis!! Jen si musis verit, musis se snazit a jit vzdycky znovu dal, i treba po malym neuspechu. Pokud trpis stresy v praci, je to des, to znam, je tezky se pak neprejist. Ale kdyz na tebe padne takovejhle splin, zkus se na chvilicku zastavit, dat si sklenici vody (dzusu, coly, caje) a zamyslet se. Mam vazne hlad? Co kdybych se treba sla projit, do parku, do mesta? Nebo je venku osklivo, tak si dam dlouhou vanu, se svickama a vonavym cajem? Mam zkusenosti, ze pak te ta desna chut se prejist prejde a nebo - pokud mas hlad- tak ten hlad zustane a ty se normalne najis. Zkus si taky proti stresu udelat prijemny vecer - pust si hudbu, ztlum svetla a treba si masiruj nohy nebo telo kremem a nebo si zkus dechova cviceni nebo jogu. Pokud rada malujes (na neco hrajes, zpivas atd), tak to delej. Vyndej si noty a kytaru a hraj, nebo vodovky a ctvrtku a kresli. Uvidis, ze ti to pomuze uvolnit napeti. Ja jsem mela moc rada ty prochazky, pak ty vany. Dostane te to trochu do nalady, bajecne si odpocines a treba se pak nebudes chtit "poskvrnit" zvracenim. Je taky dobry zavolat kamaradce (nebo priteli - vi o tvych problemech??? treba je cas se sverit..) a treba si s ni povidat, jit k ni na caj , nebo spolu do kina.Moc doufam, ze se budes citi brzy lip a moc ti drzim palce. ted jen malicka rada na zaver: Prosim te - pokud zvracis, hlavne si pak vzdycky vyplachni pusu dukladne vodou a mezi kazdym novym pokusem taky. Moc tim pomuzes sklovine. Taky zkus v sobe udrzet banany, jsou moc dobry pro zensky a hlavne oslabeny zvracenim. A nejaky ovoce, diky ztrate vitaminu jses desne malatna a snadneji podlehas stresum a depresi.Ozvi se, jak se dari, preju krasny vikend, treba ve vane nebo v prirode, nebo jen doma u knizky.Xenie

Ahoj holky a Vitku, diky moc vsem za podporu a vase rady. Moc si toho vazim. Nejprve zacnu, jak jsem dopadla vcera. Neopakovala se to, protoze jsem si v krame pripadala trapna si koupit tolik jidla, i kdyz jsem to chtela udelat. Byli tam nejaci znami a ja se stydela, takze to me zastavilo. Dneska jsem mela , nevim proc, vlci hlad, tak jsem si na obed koupila vlassky salat, dalamanek, taveny syr a platkovy, to jsem snedla a pak jeden takovy rez (piskot,dzem,cokolada,nepecene testo,krem)-moc dobry, ted jsem to zapila kafem. Samozrejme,ze mam porad pocit hladu, je to zvlastni, kdyz jsem tolik najedena, ale je to tak. Budu se snazit dneska drzet. Ale stejne to neni ono, pred casem mne to slo normalne jist pravidelne a nemela jsem vubec hrozny hlad. Asi za to muze taky psychika-stres z prace. Ted jdu po nedeli na gastroskopii, tak jsem zvedava, jak je na tom vred, jestli to neni horsi. Ted prejdu k vasim prispevkum.......... Alco, ale vim, co chci, ale telo si dela co chce. Ta touha jist je silnejsi, nez moje vule a snaha jist zdrave, nehladovet a jeste zhubnout. Ted spis pomalu pribiram. V tomhle mi moc nikdo nepomuze, musela bych byt v lecebne, aby me nekdo hlidal, ale kdyz bydlim sama a mam ke vsemu volny pristup, tak to je o to horsi. Radila jsem s odbornikem, rikala, ze bych potrebovala lecebnu. Jenze ja si nemuzu dovolit chybet v praci, jinak bych o ni prisla i o bydleni. Diky, zes mi drzela palce, budu se urcite dal snazit, jak jen budu moci. Vitku, i Tobe diky za podporu. Nevzdam to, ale ty deprese jsou tak silny. Lecim se na deprese uz dlouho, ale moc to nepomaha. Nekdy to je lepsi, jindy horsi a nekdy neunosny, ze bych mela chut se nechat zavrit do lecebny. Moc blizkych lidi bohuzel nemam. A podporu v nikom z rodiny uz vubec ne. I na Vanoce jsem byla sama. Lepsi jsou nekdy cizi lidi, nez rodina. VESNO, vim, ze mi rozumis, znas to sama z vlastni zkusenosti. Xenie dava dobre rady vim, ctu vsechno. Zkusim si tu knizku pujcit nebo koupit. V mem pripade je to hlavne asi o psychice, kdyz jsem vystresovana tak dojde na prejidani, ne treba hned, ale blizi se to a do tydne to tady je. Uz jsem to vypozorovala. Jenze pri me praci se stresu neubranim. Prozatim koncim, uvidim, jak to bude vypadat o vikendu. Jeste jednou diky. Pa pa Klarka

Ahojte lidičky,Xenie- jde to zatím jako po másle. Našla jsem konečně - doufám že ne jenom na týden - zase sama sebe. Cítím se po 2,5 letech zase normálně a krásně. Je to krásný pocit mít zase pod kontrolou SVÉ tělo. Nedám ho ani zdraví té hnusné BULIMII. Chce to jenom získat určité pravidla ve stravování. Pomohla mi hodně ta knížka a tvoje rada. Nepřemýšlím konečně jenom nad tím, čím se zase přecpu. Až teď si uvědomuju, že mě to tak hrozně omezovalo. Nehledě k chudákům lidem co mě obklopovali.Co jím zeleninu a ovoce mám konečně hodně energie a pořád dobrou náladu. Nejradči bych všechny kolem sebe objímala. Nebudu si říkat že je to jenom na čas a pak mě stejně zase dostane. NE! Už se nedám!Vždyť je to tak krásné být zase svým pánem. U každého jídla se B vysmívám :-)))))Omlouvám se že jsem musela dát svým pocitům volný průběh ale tak to cítím a i když mi nevěříte, já to musím napsat.KláriMoc dobře vím, jaké to je. Motala jsem se v tom 2,5 roku, deprese a přejídání. Zkus si přečíst co píše Xenie a řídit se tím. Nebo si přečti knížku o které jsem tu už mluvila Fit pro život. Má 2 díly, seženeš ji někde v antikvariátu. Je to o zdravém stravování, jsou tam určité pravidla kombinování potravin, vlastně dělená strava s omezením ml. výr, a masa. Neboj se že po něm přibereš. Já jsem zhubla 4 kg a cítím se nádherně.Potřebuješ jenom jako já aby tě ze začátku někdo vedl krok za krokem a ukázal ti jak máš jíst abys nepřibírala a nechyběly ti vitamíny ani jiné látky potřebné k životu. Budeš mít dobrou náladu a usmívat se po dlouhé době na svět. Jestli mou radu hodíš za hlavu, bude mi to moc líto, mě nepomohlo brouzdání na internetu z B ani žádné rady. Pomohla mi tahle knížka společně s radami Xenie. Neboj, já se taky šíleně bojím toho že přiberu. Ale to se prostě bát nemusíš. Zkus si ji přečíst. Pro mě má cenu zlata. zatím se mějte všichni krásně a díky za každou další radu