Strach ze smrti

Ahojte ... ja mam obrovsku strach zo smrti..bojim sa toho ze co bude dalej .. cely zivot to iste?!..ak zacnem nadtym rozmyslat tak mam z toho az depku...nemozem nato mysliet pretoze potom ani nezaspim...

No, taky mne to "bere".
Ale mám to přesně vymezené, jen a pouze ve vztahu ke své dceři. Byl jsem přímo u toho, když neúspěšně oživovali utonulou dívku. Možná ji to ani nebolelo, ale její rodiče určitě.

smrt už nebolí,ale než se umře asi jo.

Někdy jsem na tom jako vy všichni, ale začalo se mi to stávat až potom, co jsem vlastně přežila svou vlastní smrt. Předtím jsem si nic nepřipouštěla. Teď visím chorobně na životě a bojím se, aby neskončil.
Pravda je, že když má člověk starost, co bude jíst a jestli mu nebude zima, tak na tyto věci nepomyslí.
Styděla bych se ale to, co cítím, někomu říct.

Nemám ani tak strach ze smrti,ale spíše ze způsobu. A proto se snažím nežít zbytečně a hloupě.

reni ,mas svatou pravdu!!

reni ,mas svatou pravdu!!

Ahoj lidičky, ja mam stejný problem jako vy, mam strach... Ríkam si kolik mam ještě času, mam něco v životě budovat? proč žijeme tak kratce??,život je krasný, i když je ve skutečnosti tak zlý... Mam život rada moc až k zblaznění... ach jo...

Většinou po večerech cítím úzkost . Říkám si , co bude až umřu . Co se semnou stane ?Jinak ve hrách apod. mě to nijak nevadí , ale jen ty myšlenka co pak , když přijde , tak se trápím a chci co nejdříve jít spát a až se vzbudím , aby jsem na to už nemyslel . Neuctívám žádné náboženství , takže nemám jak zjistit co pak bude .

Marcela: pokud uvažujete o těhotenství, jistě bude nejlepší probrat to s lékařem,který vám citalec předepsal. Má sestra užívala Deprex celé těhotenství a má zdravé a šťastné dítě. Moderní antidepresiva by neměli těhotenství vadit, naopak by bylo horší, kdybyste dítě nosila v sobě,nebrala léky a byla celých 9 měsíců ve špatném psych. stavu a vyděšená. To by jistě mělo dopad i na miminko. Každopádně rozhodně skonzultujte vše nejprve s lékařem, nejlépe dobrým psychiatrem,kterému důvěřujete. Ničeho se nebojte. Držím palce.

ahoj,panicku poruchu mam už 10 rokov ,začala smrtou mojej babky.moja dcera mala vtedy pol roka a syn tri roky .liečim sa u odborneho lekara uživala som neurol ale lepšie mi pomohol citalec beriem 10mg denne.Mam 33 a premýšlam nad miminkom. No neviem ako je to s liekmi .prosím ak máte niekto skusenosti sPP v tehotnosti a v uživani citalecu poradte mi ďakujem

Ano každý se smrti bojíme.Je to ale tak přirozená věc,jako,že se narodíš.Dříve se umíralo doma a proto se lidé se smrtí více setkávali,více o ní mluvili a tak to brali úplně jinak.Samotná smrt není hrozná,ale bývá strašné to co jí předchází.

Vycházejze z předpokladu, že člověk je smrtelný...

Lucko,
to tak bývá, že lásce jde v patách strach. A rodiče umějí mít bujnou fantazii, co se představ katastrof týče.
Pokud se Ti to však zdá tak silné a nenormální, že Ti to až zasahuje do života a znemožňuje prožívat ty hezké chvíle, pak už je to skutečně problém.
Strach je vlastně křeč, stažení, kontrakce. Nic jiného v tu chvíli nevnímáš, jen strach. Lékem na strach je zase jen "protijed", láska, která s sebou nese uvolnění.
Dá se navodit i samostatně. relaxace, sugesce. Ale i chemicky (léky).
Sama musíš posoudit, nakolik je to život obtěžující, ty Tvé strachy.

já mám strach od té doby, co mám děti. bojím se každý den. že mě srazí s kočárkem auto, že mi dítě vypadne z okna, že mě někdo zabije a děti zůstanou napospas, je to hrůza, nemůžu se vůbec na nic soustředit, hledám tragické situace tam, kde nejsou, prostě jsem úplně na dně. když vařím, představuju si že na sebe děti strhnou hrnec, když se koupeme tak už je vidím utopené...
co s tím? mám to nějak řešit? poraďte

trapi ma strach zo smrti nikto ma nechape pomozte mi

Proč mít strach?I smrt je nutná,víte co všechno by v našem světě chybělo,kdyby nebylo rozkládajících se těl našich předků,spalování je průser.

A moc děkuju za za tak pěknou reakci..četla jsem ji už dávno,ale až ted reaguju.

vždycky mě jednou za čas přepadne ta děsivá představa,že by moje máma mohla bejt mrtvá..teda mohl by i táta,ale nákladák prej mířil na mamku...no to je jedno...prostě je to děsivej pocit.Možná,že proto,že se to stalo si ted můžu myslet,že už se nám nikomu nic nestane,ale to je prostě zavádějící bludnej kruh..

Ahoj Evi,asi chápu Tvou situaci,ale nemůžeš se tím pořád trápit.Nezapomínej nikdy na fakt,že život je jen dlouhá ceste ke smrti,byli jsem totiž stvořeni proto aby jsme zemřeli.Tak žij dokud můžeš a naplno.Jednou stejně všichni zemřeme a to se nezmění ani kdyby jsme se postavili na hlavu.Zapomeň na to a žij dál.