Chci miminko!!!!!!!!!!!!

Holky tak u nás je nááádherně!! Svítí slunko..A já trčím v kanclu :-(....Ještě že už v noci jedem za tou kámoškou do ciziny..Budu mít teď zase chvíli volno..Tak mám lepší náladu - no oproti včerejšku výbornou..
Keisy na potrat prosím fakt nechoď..Nestojí to potom za to..A navíc, pokud jste mimi plánovali, tak min. Ty na něj si psychicky připravená ne?? 21 let...Co já bych za to dala mít mičo ve 21..To už jsem se tehdy snažila..Teď je mi skoro už 29 a nemám ani to jedno :-(....Závidím Ti a moc!!! Tak ten klíček ke štěstí nezahazuj!!

jeee, to se neomlouvej, jen jsem ti to chtěla připomenout... Já vím, bohužel je nás tu hodně, které mají nějaké to trápeníčko..

Evi, tohle počasí je právě dělaný na to, se pěkně zavrtat do postýlky a malinko si dáchnout... Kde máš dcerušku? Jestli doma, tak ji pusť nějakou pěknou pohádku, udělej si kakavičko a hupky - dupky do postýlky. Takle bych to udělala já. Mám v sobě kolu a kafe... a stejně mi klimbá hlava... ;O))).

Hlavně žádné depky, ju? Ty už jsme si vybrali na deset let dopředu!!!

market mas pravdu uz si vzpominam mam v tom zmatek jak je toho hodne tak se omlouvam jinak tohle pocasi to je fakt na depky jak delany

mno Keisy, mně bylo tenkrát 18 a taky z toho nikdo nebyl nadšenej, měla jsem ještě před maturitou... Za to teď ji milou nadevšechno a pořád slyším, jak je dobře, že jsem si ji nechala a jak jsou všichni šťastní...

Dej tomu čas... Vaši budou šťastní určitě a přítelovi to snad dojde.. Nevím, jaký máte vztah, ale my s manželem mluvíme ovšem... Mně když něco trápí, tak mu to řeknu... Zkus si s ním večer promluvit typem: "já vím, že máš toho teď hodně v práci a máš hodně starostí..., ale mně trápí to, že mám pocit, že o mně ani nestojíš... nebo o našem miminko..." Uvidíš, třeba je to úplně jinak a řekne Ti, že má teď strach, co v práci a tak... A že ty a mimčo jste pro něj strašně důležití!!!

Evi, Kejsi si už odpovídala včera večer, nic nového nenapsala... A jinak tady poprchává, mno jo no.. Duben, horší je, že jsou všude chřipajzny... :O/.

keisy co se ti proboha deje ve vztahu nebyla jsem tu od vcera vecer takze nevim napis pa jo a co holky taky u vas tak hnusne leje

On z toho nebyl zrovna nadseny nikdo je mi teprve 21..Ale fakt jsem si myslela,ze to spolu zvladnem a budem se vzajemne drzet a tesit na mimco.Je fakt,ze ma hrozne problemu doma,dluhy a tak,ale i presto by se mohl chovat lip...Za tyden odjizdi do zahranici za praci tak snad mu tam zacnu chybet a vse si uvedomi...

Zuzko 1, já si myslím, že každá, která nemůže otěhotnět rok, tak na to myslí a je z toho nešťastná...

Mám kamarádku, která otěhotněla na potřetí po umělém... A má teď dva kluky (dvojčátka). To víš, že se stresovala, ještě měsíc po jejich narození, byla uzlíček nervů, pořád se bála, aby se jim něco nestalo.. Teď po roce je z ní taková ta klasická mamča... ;o)), v klídku a v pohodě...

Jsou to nervy, já vím... ale co můžeš dělat..??? Tomu člověk neporučí... Důležité je, aby si se kvůli tomu nehádala s partnerem a nemilovala se jen kvůli miminku... A to si myslím, že lze ovlivnit.. Prostě navodit atmosféru... Jednou svíčky, po druhé, třeba striptíz, jednou vyrazit do přírody.. ;O))). Zkrátka si to vychutnávat... Takový to, měření teploty a dneska fakt musíme - chceš nechceš... To je strašný lámání přes koleno...

Ale důležité je tak ob den zkoušet a hlavně improvizovat... ;O)))

A věř mi, pět měsíců nic není, já už čekám dva roky... A vím, že se jednou dočkám!!! A budu bojovat, i kdybych měla čekat dalších 10let!!!

Takže držím palečky, aby tobě to vyšlo co nejdříve, ale pokud ne, tak nesmutnískuj... Důležité je, že jsi zdravá a ta psychika po čase taky trošku ustoupí, budeš mít takové ty vlny... Někdy tě to bude hodně trápit a jindy už budeš taková otupělá....

Ivčo tak s tou prací jsem to tak měla min. rok..Brala jsem i dost slušné peníze na to, abych odešla z tama na mateřskou..Byla to psychicky a časově ale hodně náročná práce a když jsem nemohla otěhotnět skoro rok, tak jsem to vzdala a našla si práci jinou...Jít teď na mateřskou, tak jsem s penězi opravdu hodně jinde(hůř), ale už to neřeším..To štěstí mě holt nepotkalo a setrvávat v té práci dál, tak by mě asi nepotkalo nikdy..Je to naprd..Mojí kámošce když už se v práci nelíbilo a byla totálně vytočená, tak se prostě jeden měsíc rozhodla, počala dítě a šla na nemocenku..Samo nechtěla dítě jen skrz práci :-), ale prostě se jí to povedlo..
Zuzko1 Ty se vůůůůbec nestresuj!! 5 měsíců je holé nic..Vím že je to těžké, ale je to fakt nic na to, aby ses v tom utápěla..Kámoška nemohla otěhotnět rok, šli na inseminaci a bylo to hned..Teď chtějí druhé, nejde to, tak po roce půjdou na inseminaci zas..Někdy prostě musíme na to mimi čekat..Pár měsíců, či rok není nic, tak se proboha nestresuj!!!!

ty někoho takovýho znáš,kdo otěhotněl i přes psychické problémy?a každý mě nutí ,abych s ní něco dělala.já se snažím něco dělat,ale stejně na to myslím

Ahoj Zuzko,

já vím, ta psychika... ta si dělá svoje... :O(.

Ale tu máme v prdeli všichni... (promiň slušně to říct nešlo...) a copak ti, co jdou 4krát na umělý a nic...

Já vím, že psychika dělá hodně, ale otěhotněly i ty, kteří na to mysleli ve dne v noci...

S psychikou moc nenaděláš, můžeš si najít koníčky, můžeš změnit místo... (udělala jsem obojí), výsledek je, že stějně myslíš jen na to mimčo....

Ale dobrý třeba je, vypadnout někam s přítelem a udělat si hezký výlet, fakt romantiku... Nemusí to bejt drahá dovča, stačí tady po čechách.., aby člověk vypadl z toho prostředí a byl s tím partnerem, uvolnil se... a hlavně jak já říkám - dobil baterky...

já jsem zdravá po fyzické stránce a manžel asi taky.vím,kde je problém.v mojí psychice,ale nemůžu s tím nic a nic dělat.snažím se to všelijak lámat přes koleno,ale nejde mi to.

ahoj Keisy, kamarádce se stalo něco podobného, ale horšího. Snažili se o mimičo skoro rok a když to vyšlo, řekl ji, že má jinou... Tak šla na interupci.... A teď nemůže mít s novým přítelem děti... Ale snad půjdou na umělé a vyjde to!!!

Moc bych ji to přála, ale ona si to strašně vyčítá. Takže jestli můžu radit, vykašli se na něj. Chlapům někdy tohle dochází později, on se prostě zalekl toho, že bude tátou... Ale až se to malé narodí, tak se z toho zblázní.

A když ne, tak mi věř, že já byla taky svobodnou maminkou, vůbec toho nelituji... Pak jsem si našla jiného partnera a vdala jsem se... Jsme teď všichni moc šťastní, jen si přejem dalšího sourozence a ono to bohužel nejde tak rychle... :o/.

Už na něj čekáme dva roky. Věř mi, dítě je největší dar... a nenech si ho nikým vzít. Když si mimčo necháš, nikdy toho nebudeš litovat. Já vím, chce to hodně síly a odvahy, ale ty to určitě zvládneš. A uvidíš, moc bych Ti přála, aby se přítel vzpamatoval a byli byste šťastná rodinka.... Pokud ne, tak mi věř, že toho pravého potkáš, toho, který bude milovat tebe i tvoje dítě.

ahoj zuzko 1, vím, je to těžký, taky mám jednu těhotnou v práci. Moc ji to sluší, je prostě šťastná. Podařilo se jim to za 4 měsíce.

Mno, někdy to jde hned a jinde to trvá. Proč to zrovna u nich trvalo 4 měsíce a pak otěhotněla..., to nikdo neví... Je to těžký...

Zuzko 1, věř mi 5 měsíců není ještě tak dlouho, aby se Vám to nepodařilo a pokud se to nepodaří, tak zajdete na vyšetření a uvidíš, třeba má manžel pomalý spermijky... A ty zkus pít čajík z kontryhele, podporuje OVU.

Vím, že je to těžký a všechny myslíme na to jedinné. Mít miminko. Ale pokud jsi podle lékaře zdravá, tak to je veliké štěstí. Jsou ženský, který mají opravdové problémy a podaří se!!!

Takže hlavu vzhůru a zkoušet zkoušet zkoušet.... ;O))). Však ono se to jednou podaří.

Ivuško a co ty? Jakej byl srazík? Já tě s tou prací chápu. Jsem tady 4 měsíce a taky bych nejraději vypadla... Mno, ale hlavní důvod to není, hlavní důvod je ten, že prostě chci další mimčo.... Což máme určitě stejnej.

Ivčo, třeba nám v pondělí nápíšeš // ;O)). A pokud ne, tak důležité je, že se už něco začně pomalinku dělat... A vyjde to na umělém... Mno a třeba to budou rovnou dvojčátka.... ;o))))!!!

Já vím, že je to těžký a je hodně ženskejch, kterým to vyšlo hned... Ale na druhou stranu, je i hodně těch (a to bohužel), co jim to hned nešlo a stejně se nakonec dočkali... Musíme věřit, doufat a dělat všechno proto, aby to šlo. Abychom byly zdravé, jedli hodně vitamínku, popř. listovku, nebo Baby plan, či Femibion 800. Musíme si hodně smát a bavit se. Chodit do kina, divadla... Rozmazlovat se... Dělat si radost, protože takle připravujem miminku to správné pohodlíčko. ;O)))

Já vím, že se to snadno napíše a hůř dělá... Ale my to nesmíme vzdávat, musíme bojovat!!! A já věřím, že si to jednou vybojujem!!!

jo a jinak hani1 piš co budem telepatizovat dál:-)))a ajk na tom jsi ty.

no já nevím, já to taky chci a hodně, ale zase na druhou srtanu vím, že čím víc to budu chtít nebudu to mít. je to tak vždycky proto jsem se rozhodla dát tomu volný průběh a už to nechci tak upěnlivě. Prostě bud to bude nebo ne. ted mi říkala moje ségra, že už nad tím též přemýšlí a já vím jaká by to byla bomba. u ní bych to uvítala, když ne mi tak oni a u ní bych se vyřádila s tím kočárkem a vím, že ty myšlenky by šly jinam a třeba by to bylo. já chci taky mimi a naopak spíš ho potřebuju nebo u nás je to nakloněné i v práci a já jinam už jít necjci ale vím že to tak brzo nebude tak to radši neřeším nebo pro mě co je nejhorší pocit tak je bezmoc a v tomhle jsme na tom všechny stejně tak jde jen o to jak se stím vyrovnáme...já co vím stopro je že nechci do jiné práce, chci doklepat svoji práci a apk byla v plánu mateřská. když nad tím přemýšlím jsem tam už dost přesčas...a neboj se kolem mě taky všichni rodí jak o život a my co bysme mohli dát dětem všechno, nemůžem je mít, taky mě to trápí. doktor ve zlíně nám řekl bude to dobrý a já mu prostě věřím, že jo, jen to chce čas. těhotní tam lidi s velkýma problémamatak na nás to tam místo snad čeká též. já taky nemám problémy, jsem uplně o.k. a nikdy mi nic dohromady nebylo, jen spermiogram dopad špatně, ale zase né natolik že bysme se jednou nedočkali. ted máme 3pokusy na IUI za 1500 a pak se to rozjede s IVF. Vím to nebo tak jednoduše jsem v životě nic nedostala a počítám s tím. Jsem na začátku tak to nemůžu vzdávat, věřím jim a možná i to mi tak upravilo psychiku. mimochodem našim známým se povedlo mimi až po 4rokách. nic s tím nedělali a pak najednou to tam bylo...ale tohle já bych nedala, jsem ráda, že jsme tam šli a že se to rozjelo. a vy jste jak daleko? myslím kolik toho máte zasebou?

a zuzi nepomohla by ti změna? jakože nějaké zájmy a koníčky a tak ne? já kdybych na tom byla až tak zle jak se mi zdá, že jsi šla bych do všeho po hlavě jen at si tu makovičku vyčistím..

víš,že na tom asi něco bude.když jdu po hlavě do těhotenství,které ne a ne přijít.tak proc bych nemohla jít po hlavě do jiných věcí.

ale já chci otěhotnět.když to jde ostatním. proč ne mě. a to doktor tvrdil,že jsem v pořádku.ale psychika je kurva.

a zuzi nepomohla by ti změna? jakože nějaké zájmy a koníčky a tak ne? já kdybych na tom byla až tak zle jak se mi zdá, že jsi šla bych do všeho po hlavě jen at si tu makovičku vyčistím...taky bych si někam zašla s kámoškama odreagovat se a zajela si na dovču, prostě samé příjemné věči pro vyčistění těla i hlavy. Nadepkuj, život je tak krátký a je škoda si ho ubírat ještě tímhle.

jinak zuzi nebud smutná máme to všechny stejně kolem nás je všech kupa těhul a co hůř mimča mají ty co je nechtějí. je to smutné ale je to tak. já se ted pořád radši na něco těším dávám si nějaké cílea tak žiju. už mi to ani nepříjde že mi o to tak jde a je to dobře nebo bych se udepkovala. je fakt že už mě to ani nebaví, pořád jsem na to taky myslela a ted jsem ráda že mám klid a odpoutala jsem se od toho. jo a hani telepatie to asi je nebo jsem taky byla u zubaře a zjistila jsem jaký jsem srab baba...ale to je na dlouho a trhla jsem si pořádnou ostudu. 10,tého jdeme na svatbu a ten pár co jim jdem nemůže mít malé už přes 2roky též, ale nechápu je že se berou hádky jsou tam už na denním pořádku a že se to tam řeší chlastem vidí všichni, ach jo, mě se tam tak nechce!!!!!!!!!!!!!!

prosím poraďte mi.