Rozchod a navrat - co vy na to??

Naučil jsem se dobrou věc a ta platí i při rozchodech i vztazích a to..."mít se taky rád" Není to sobectví,ale uznání toho,že člověk se nemá trápit tak, ža je mu "zle a mizerně"není to dobrý ani pro život,ani pro zdraví a nervy.Mám hezký vztah,kde jsme se našli a se svojí bývalou přitelkyní jsme poznali, že bychom se jen trápili a ubližovali si a tak jsme jen přátelé co si občas s něčím pomohou,zařídí a tak...Prostě myslím že,není dobrý se vracet,ale raději jít dál...

:)děkuju Tome. Já si jen...Kláry, nikdy neříkej nikdy, může přijít po roce na to, že si uvědomí něco co teď nevidí, ale pak je právě otázkou to, kde jsi ty a zda by jsi to chtěla. Neříkám, že to přijde za každou cenu, ale je to fáze rozchodu, kdy se to děje, jen nikde není dáno, zda to je za měsíc nebo za rok či za pět. Pamatuji si před třemi lety, kdy moji přátelé o kterých jsme si všichni mysleli, že jsou ideální a sobě souzeni, tak se rozešli. Kamarádka mu řekla, že ho nemiluje, že jsou spíš přátelé a že by to tak chtěla. Uběhl rok a pověděla mi, že ho miluje a že to byla velká chyba. Zkusila to, zda by to šlo zpět a dali se dohromady, bohužel kamarád nechtěl i když byl sám, protože neviděl důvěru a neměl pocit, zda by to mělo budoucnost. Prostě se to dostaví, až když to nejmíň čekáš. To co říká člověk u rozchodu, tak je hodně ovlivněno právě odpudivými vlivy, které v ten moment jsou v přesile a je to ovlivněno podněty někoho nového, novým poznáním něčeho příjemného, hledáním tak všeho špatného na současném vztahu, ale přitom ten daný vztah je dávno někde jinde, ale to si právě spousta lidí uvědomí až pozdě a po čase.

Doporučuji ti zaměřit se na sebe a pracovat na tom co ty by jsi chtěla a co jsi kvůli vztahu omezila, nebo odsunula. Věř, že nejen že ti to pomůže psychicky a budeš se cítit lépe, ale budeš sebe posunovat dál a budeš tak žádaná jinde a taky se stává, že vlastně ukážeš i tomu, že přišel o skvělou osobu. Ale nedělej to kvůli partnerovi, ale opravdu jen kvůli sobě.

On je na začátku něčeho, kde je chemie, ale ta vyprchá a dostane se mu pohled na svět bez růžových brýlí. Ta možnost chemie často zblbne lidi a ti pak zničí to co dlouho budovali.

Nevím, jestli vymýšlíme...:)děkuju Tome. Já si jen myslim, že pokud mi řekl, že mě nemiluje a že je to pro něj uzavřený, je to naprosto jasný. Vždycky když něco řekl, tak to platilo.. Stojí hrozně o to, aby jsme byli kamarádi,ale já na to prostě nemam.. navíc si řikam, že mu s tou druhou bude třeba líp, chci aby byl šťastnej a pokud to bude beze mě..

Koukam, že tu všichni...Nevím, jestli vymýšlíme možný či nemožný, ale určitě se snažíme podporit vždy toho druhého.

Já si třeba myslím, že pokud se dva rozejdou, tak se mohou dát do budoucna dohromady, ale záleží na okolnostech a důvodech rozchodu. V dnešní době mám pocit, že pro lidi je jednodušší říci, končím, nemiluji tě místo toho, aby se podívali na problémy, řekli o nich a svých pocitech partnerovi a zkusili je vyřešit, nebo zjistit, zda jsou řešitelné.
Spousta takových konců má potom obrat, kdy iniciátor rozchodu se po čase probudí a zjistí, že věci se přece dali řešit a že to tak hrozné nebylo, jenže nabourali důvěru druhého a ten si musel projít porozchodovými stavy a dávno od té doby je dál a nemusí mít chuť do toho jít.

Mám dva takové příklady. Začnu tím méně šťastným. Před půl rokem kamarád dostal kopačky od své přítelkyně a to jen proto, že jí nadbíhal jiný člověk, vozil ji sebou na motorce jako baťůžek a měl po práci na ni čas. To se jí samozřejmě moc líbilo, nasadila si tedy růžové brýle a na vztahu hledala jen to špatné, takže to skončilo rozchodem. Teď po půl roce jí růžové brýle spadly a zjistila, že kamarád s ní sportoval, pomáhal jí, když bylo potřeba a to už když ji měl jistou a byl s ní ve dvouletém vztahu. Současný přítel už po práci nemá tolik času, musí pracovat, doma si sedne jen k televizi a sportovat nechodí. Daná slečna zjistila, že předtím měla to co chtěla, jen si to neuvědomila a tak by to chtěla zpět, ale ejhle kamarád nechce, tedy zatím ne, jelikož si prošel vším tím a nemá důvěru v to, zda by se to neopakovalo. Ale kdo ví jak by to dopadlo, kdyby začala o něj usilovat pořádně, to nám ukáže čas.

Druhým příkladem jsou mí přátelé, kteří spolu už žili, pořídili si pejska, ale nějak to neklapalo a tak se asi po 5 letech rozešli. Kamarádka se odstěhovala domů a občas venčila pejska, jelikož bývalí přítel byl v práci. Asi po měsíci a půl si začali vyměňovat lístečky se vzkazy, když venčili pejska a po dvou měsících se k sobě vrátili, protože si uvědomili, že chtějí sebe a že si to uvědomili, právě když to neměli. Podotýkám, že oba si v podstatě po rozchodu někoho našli, ale spíš po fyzické stránce a i přesto si uvědomili, že chtějí toho svého partnera, o kterého přišli. Dnes jsou svoji a mají 3-leté dítě, ale kdo ví jak by to dopadlo, kdyby třeba té partnerce vadilo, že její bejvalej po rozchodu si skoro hned začal s kamarádkou a prožíval 3-týdny podle něj úžasnej život (je jasný jak je to myšleno). Mohu říci, že jsem rád, že jsou spolu a když jsem toto slyšel, tak jsem tomu prvně nechtěl ani věřit, ale je to holt život. :-)

To že někdo při rozchodu řekne "Nemiluji tě" je většinou na základě odpudivých sil, které v daný moment převládají, ale ty odezní a opět si člověk vybaví to hezké, pak se proto často stává, že se role obrátí. Proto i ty Klárko nevěš hlavu, může se stát cokoliv. Ale chce to čas a věnovat se sobě a ne prahnout po tom získat to zpět. Toť můj názor a zkušenosti.

Koukam, že tu všichni...cit:-"vymejšlíme možný i nemožný:) teď spíš přemýšlím, jestli je možný mít dobrý vztah")-;ODPOVĚď:-NE,NENÍ TO MOŽNÉ!´=(POTOM co jsem prožil vám mohu říci,že vznikne JEN:NENÁVIST+ANTIPATIE+MSTY...)je lépe vycouvat,nereagovat,"přemostit se"-a nemstít se,jen se bránit obsesi+kompulsi;.protože:komunikace=základ všeho...najdi si jiného(jinou).já zůstal sám...jiří.ahoj.

Tak to jsem nevěděl, že...Koukam, že tu všichni vymejšlíme možný i nemožný:) teď spíš přemýšlím, jestli je možný mít dobrý vztah, pokud se dva jednou rozejdou.. u mě to třeba smysl nemá, vim, že mě už nemiluje, ale pokud se dva mají rádi (milujou se), tak věřim tomu, že by to i tak mohlo dál klapat.. nebo? jsem z toho všeho nějaká unavená, drží mě nad vodou hlavně i to, že nejsem sama, komu je takhle hrozně.

Volat mu, že si potřebuju...Tak to jsem nevěděl, že máš klíče. V tom případě nemá opravdu smysl mu volat a rovnou si pro věci přijít.

Neříkám, že máš čekat měsíc, ale když ti vadilo tolik věcí a místo řešení to takto skončilo, tak takhle se vracet? Není to jen zvyk a změní se to? Druhá strana si může myslet, že nevíš co chceš a nebude mít potom respekt a důvěru. Ale normálně se jen tak sejít a popovídat si by za pokus stálo, ale záleží jak se na to bude dívat partner a zda vůbec bude chtít.

než najdeš svého prince, budeš muset políbit mnoho žab

Jste nezajímavé, proto o vás nemá nikdo zájem. Jste ufňukané prdihnidy, pokud si to neuvědomíte a něco se sebou neuděláte, každý váš vztah skončí.

Volat mu, že si potřebuju vzít nějaký věci je blbost, protože mám klíče, který si údajně můžu nechat jak dlouho chci a nemusim mu hlásit, že si pro něco přijdu...Čas to chce, ale mám měsíc čekat, až ho přestane bavit si užívat po hospodách a s kamarádame kdesi, pak zavolá, že si uvědomil,že to chce vrátit a já ochotně přiběhnu? To bych řekla,že je pozdě.
Pomalu se s tim člověk srovná, urovná v hlavě a zas ten vztah otevírat? To by pro mě už asi nemělo smysl...
Uvidíme, napíšu.

Klárko, kolik ti je?

Holky, to teď nijak neovlivníte, chce to čas.

Ivano, já být tebou tak mu zavolám, že si potřebuji vzít nějaké věci a to asi tak vše, prostě nechat mu čas a sobě taky. Za pár dnů se to nijak nevyřeší. Promluvení si ve vztahu má vždy smysl a mělo by to být pravidelné už jen pro to, aby se věci řešili včas a partneři byli k sobě otevření. Ale když se rozejdou, tak to chce čas, aby si to oba uvědomili, zda to chtějí zpět a zapracovat na tom.

Kláro, to mě mrzí, že jste šetřili a nedošlo na to, je to škoda. Musím říci, že s ex se mi taky otevřeli oči až po tom, uvědomil jsem si, že poslední rok jsem ani já nežil jak jsem chtěl, ale na vztahu se podílí vždy dva a na chybách je to stejný.
Já být tebou, tak se zaměřím fakt jen na sebe a snaž se myslet na to co tě baví, tím můžeš být potom pro něj atraktivnější, nebo zjistíš, že by to nebylo ono, ale hlavně vyléčíš sebe sama a jen sebe posuneš dopředu a dál.

Vím, že se to říká lehce a hůře dělá, ale mohu z vlastní zkušenosti toto jen potvrdit.

Klárko a proč jste si...Z toho co píšeš cítim, že se máte oba vzájemně hodně rádi.. Já prostě věřim tomu, že to bude dobrý.. Ten můj mi jen poslal sms, že má jinou. Já za nim běžela do práce, aby mi to vysvětlil, že na něho počkam, až skončí.. Ještě mi skoro vynadal, co tam dělam a lhal v kolik vlastně končí.. S tim bydlením.. no, neni to dlouho, co jsem mu to navrhla a on mi řekl, že mi bude přispívat peníze, ale bydlet tam se mnou nebude.. celkově ho poslední dobou nepoznávam. stojí o to, aby jsme byli kamarádi, ale já prostě nemůžu.. nemůžu kamarádit s někým, koho miluju. Ještě k tomu, že si myslíš, že každý den co přijde z práce doufá, že tam třeba tvoje věci nebudou - tomu tedy nevěřim, člověk jen prostě vymýšlí různý kombinace:) já jich mam taky zatraceně hodně:) už ho vidim v baráku s tou jeho a kupou dětí a hrozně závidim:)

Klárko a proč jste si během 7 let nezkusili alespoň společné bydlení v podnájmu? Třeba jen na chvíli...Nešla bych s někym do stavby baráku, kdybych nevěděla,jestli se vlastně "snesem".Ono navštěvovat se a tu a tam u sebe přespat je něco úplně jiného...

Tak sem zvědavá, jestli ještě vydržim během příštího týdne...To víš, že bych mu nejradši už zavolala, ale držim se...Sám se ptal,jestli mi může zavolat,říkali jsme si,že tu pro sebe vždycky budem a kdykoli si můžem zavolat, že se máme vzájemně opatrovat...

Nevim vlastně,jestli jsme si řekli že je to definitivní...Třeba každý den co přijde z práce doufá,že mé věci už tam nebudou...Nevim.Víkend snad přežiju a pak dám zas vědět. Ted jen bombarduju naší spolčnou kamarádku a vyzvídám...Jak je mu,co řiká...

Ivi, jak to tak čtu, tak tvůj přítel mi připomíná trošku mě:) já to taky neřešila a nevěřila, že by ten můj odešel, ale když k tomu došlo, tak se mi zatraceně otevřeli oči.. jen bych to nechala ještě nějakou dobu být, aby mu opravdu došlo, že to tak třeba může zůstat, uvidíš, že se ozve. Jsem přesvědčená, pokud tě miluje, že se ozve.. Ale radí se snadno, já bych mu na tvým místě už volala:), i když vim, že by to nebylo to nejlepší.

Za celou dobu 7mi let jsme spolu nebydleli..šetřili jsme peníze na stavbu baráku.. hloupý, co.. jak daleko je jejich vztah nevim, každopádně mi řekl, že mě nemiluje. ani se nedivim, poslední dobou jsme se jen hádali, když si chtěl promluvit, neměla sem zájem, prostě jsem byla totálně zabedněná.. všechno mi to došlo až teď.. párkrát jsme se i rozešli, ale dali zase dohromady, většinou jsem na to přistoupila já, teď si to vyčítam, mohla jsem si tohle ušetřit.. já mu dala šanci tolikrát.. kromě něho nemam nikoho, o to je to pro mě těžší.

Ano,to je otázka.Jestli to po čase nebude stejný...Jenže já sem se mu pokaždý snažila říct, co mi vadí, ale on na to vůbec nereagoval, pouštěl jednim uchem tam a druhym ven.A pořád se to kupilo. Pak jsme začali trávit čas bez sebe - já měla noční a on hned utíkal za kamarádama,vadilo mu,že mě vadí alkohol a že ho pořád v hospodě"kontroluju".Ale přece jde udělat nějakej kompromis ve všem!Jsem o tom přesvědčená. Navrhovala jsem kolikrát si promluvit, ale k ničemu to nevedlo, dlouho jsem věděla, že to takhle musí skončit. Ale věřim, že nám ta pauza může pomoct, i když je zatim krátká. Jenže mam u něj doma všechno a nechci už pořád doufat... Chci si to buď vzít domu nebo to zkusit znovu, naposled.Za jak dlouho by se to třeba vrátilo do starých kolejí? Za měsíc? Za dva? To už je v 5ti letym vztahu nic...

A co bych mu řekla? Jestli má na mě čas, a pokud jo, přímo bych se zeptala, jestli o nás přemýšlel,co navrhuje, že bych si ráda případně odvezla všechny svoje věci...

Nebo mám čekat měsíc, či jak dlouho, než se ozve sám?...

Tak takový test bych vůbec nedoporučoval. Protože s takovou ztratí důvěru, když přijde na to, že je to jen trik a třeba já bych bejvalku tako vyzvedl i kdybych od toho nic nečekal, už jenom proto, že je to slušnost a pokud by někdo potřeboval pomoct, tak bych pomohl.

Ivano, to co popisuješ to je snad pokaždé, když se někdo rozejde. Je jasné že ti chybí, ale po pár dnech si nezjistíte, zda si takto chybíte nebo zda je to jen fixace na toho druhého. Problém se dá asi očekávat, že když jsi pořád něco řešila a hádala se s ním a proto jste to skončili, že po čase spadnete do stejných kolejí. To co píšeš, že kdybyste si promluvili, začali oba pečovat o vztah a bavit se o problémech a pocitech druhého, tak by to vztahu hodně pomohlo, ale proč jsi to nenavrhla rovnou a raději přemýšlela nad rozchodem. Je to právě škoda, protože toto potom dává tu nejistotu vztahu a možnost že se to bude opakovat. Jen se zeptám, přemýšlela jsi co by jsi mu v tu neděli řekla, když by jsi mu zavolala?

Doufám, že to dopadne tak jak si vnitřně přeješ.

Ivano,zkus udelat test - zavolej mu v dobe,kdy vis,ze nebude v praci,treba ze jsi upadla a boli te noha a potrebujes odvezt domu.Jestli ochotne prijede,mas moznost ho nejak ovlivnit a ziskat zpet,jestli ale uvidis neochotu,asi neni ten spravny cas na navrat.Ale vypada to,ze jste se jen pohadali.

Ahojky, psala jsem sem už včera,ale omylem jsem příspěvek smazala. Byl tak dlouhý a už sem neměla sílu to psát znovu... Tak dnes 2.pokus...V pondělí jsme se s přítelem rozešli po 5 letech. Když to vezmu ve zkratce...Dneska i včera je mi docela fajn, cítim se dobře.Ve středu to bylo nejhorší...Bylo to tak, že jsme se dlouho o všem dohadovali. Nebyl snad den,aby mě něco nenaštvalo...A bohužel mi to vydrželo celej den...On pořád říkal, jak všechno řešim, že problémy jsou všude a ať to tak neřešim...Ale nešlo to. On se mnou nechtěl řešit nic.Posl.dobou jsem mu bohužel začla říkat, že to nevydžim a budu muset odejít..Nevěděla sem,jak ho přimět, aby konečně něco řešil!!!On říkal jen(ohledně toho,že budu muset odejít) : No jo...nebo "A jéje, už zase.."V neděli jsme se teda DOHODLI, že si vzájemně bereme energii a že prostě teď je to to nejlepší řešení...Brečeli jsme, objímali se... Řikali jsme,jak zajdem na kafe, že mě bude vozit do práce(jako to dělal denně)...A že zavolá...Vzala sem si z jeho bytu jen pár triček a kalhot a ted čekám...Až zavolá...Neudělala sem za vztahem definitivní tečku.Věřim, že kdyby jsme si promluvili,jako naposled, dokážeme se nějak dohodnout. Začít o ten vztah trochu pečovat,bavit se o problémech...Nevim,jestli jsme řikali,že si odvezu všechno nebo ne.Proto čekám až zavolá,že to probereme s klidnou hlavou.Ta nejistota a zároveň naděje je pro mě hrozná a proto jsem se rozhodla, že mu v neděli zavolám sama.Nechci to uspěchat,zároveň nechci už čekat, aby mi za měsíc řekl,že je mu samotnýmu líp... Myslíte,že je to správný řešení? Ráda bych se vrátila...Nic vážnýho jsme si neudělali...Agrese, nevěra, nic...Myslim,že kdyby jsme CHTĚLI,dokážeme se přes "prkotiny" přenést...Ted jsme to nedokázali,hlavně asi já,ale tohle odloučení by nám mohlo otevřít oči...Nevim ale co jemu se honí v hlavě, jestli by chtěl nebo ne...:-(

Kláro, Tom má pravdu.
Já...Nelo,

musím s tebou taky souhlasit. Můj vztah s bývalou přítelkyní byl dva roky super, pak se objevil menší problém, ale díky vnímavosti a následné komunikaci jsme zjistili, že je potřeba si jen promluvit a pak se to změnilo a bylo dál v pohodě. Bohužel po 4,5 letech vztahu, kdy jsme chtěli společné bydlení, se něco zvrtlo, partnerka nebyla schopna komunikace a řešila to pouze v sobě a navíc jí začal nadbíhat někdo cizí. Co se stalo není třeba rozebírat. Je fakt, že kdybychom po 4 letech bydleli spolu, asi by se vztah dostatečně posunul dopředu a nabyl nových rozměrů, ale na to jsou potřeba dva.

V tom musím s tebou prostě souhlasit a jen jsi mi připomněla, co jsem si uvědomil, byť možná pozdě.