Vtíravé myšlenky ublížit vlastním dětem

ahojte všetci.Ja mam tento problem tiez.zacalo sa to asi pred jeden a pol rokom,ked sa mi v hlav zacalo objavovat slovicko zabit a vzdy ked som sa na niekoho pozrela tak sa mi vynorilo v mysli a ja som sa bala,ze tomu cloveku ublizim.Zasla som k psychiatrovi,ten ma poslal na psychoogcike vyšetrenie.On si mysli ze mam obsedantno kompulzivnu poruchu,psychologicka si zase mysli,ze mam schizotypovu poruchu.Tak uz sa v tom nevyznam.Dlhsiu dobu som mala pokoj,obcas sa objavila nejaka vtierava nutkava myslienka,ktoru som potlacila.Teraz som vsak bola dva mesiace na PN,dala som vypoved z prace-som lekarka a pracujem na RTG,a rozhodla som sa ist na interne.Mala som problemy s vypovedou a PN,tahali ma stale do prace,chceli aby som zrusila PN.A ja som sa rozhodla,ze si idem celu internu zopakovat,kedze som v minulosti na intrenom uz robila,tak som sa zacala ucit.islo mi to pomlay,zle sa mi sustredilo,citila som vyraznu uzkost a chytali ma dapresivne nalady z toho ze mi to nejde.A presne pre tyzdnom sa mi znova objavili tie myšlienky-zabit,objavovali sa pri pohlade na mojich najblizsich,aj cudzich ludi,a mna to stasne vydesilo.Cez vikend som nemala co robit,nebola robota,do ktorej by som sa chytila,nic sa mi nechcelo,a v mysli som sa neustale zapodievala tymi myslienkami,analyzovala som preco vznikaju,zufalo som sa im branila no nic mi nepomahalo.potom som sla s nasimi na veceru a aspon nachvilu to prestalo.druhy den sa to oapkovalo,bola sm akoby paralyzovana,dve hodiny som lezala v posteali a snazila sa potlacit ich,a bola som nesmierne zufala.Lekar mi dal antidepresiva a neuroleptika,no ja som mala poit,ze mi vobec nezaberaju.Dnes mam vsak nastastie celkom dobry den,bola som v robote vybavit si vystupny list,a potom som s priatelom travila cas na centralnom prijme,kde pracuje ako internista.a to mi totalne pomohlo.vyšetrila som si pacienta,bola som zamestnana a mysleinky boli prec.Bola som v pondelok na kontrole u psychiatra,ten mi doporucil hospitalizaciu,ale tu som zatial odmietla.Pokusim sa to zvladnut s liekmi takto.od pondelka nastupujem do novej roboty,velmi sa tam bojim,kedzena internom som robila pre dvomi rokmi,ale hadam to zladnem a hlavne budem zamestnana.Ciatala som,ze obsedantno kompulzivna porucha sa zhorsuje stresom a u mna to asi plati dbojnasobne.Najshorsie na tom vsetkom je,ze som si povedala v duchu,ze keby som mala niekomu nieco spravit,ublizit,tak radsej ublizim sebe,tak sa tie nutkave myslienky obracaju aj proti mne samej.Napadne ma napriklad zober si noz a podrez si zily.Je to nepredstavitelne trapenie,clovek,ktory to nezazil to nepochopi.Psychiater ma ubezpecuje,ze nikomu nic nespravim,ale ja sa aj tak bojim.Tiez som zacala rozmyslat ,ze mam nejaku psychozu,ale mlj psychiater si mysli,ze je to obsedantno kompulzivna porucha.Asi by som mala absolvovat este nejake psychotesty,alebo nieco podobne,ale hospitalizvana zatial byt nechcem.Vie otom moja mama a sestra a moj priatel,ktori sa mi snazia pomahat.Niekedy mi na chvilu pomoze ze sa vyplacem.A rozmyslam ,ze skusim meditaciu.Ale najviac sa bojim toho,ze budem sama,nebudem mat co robit a pridu mysleinky a ja ich neovladnem a nieco si spravim.snad sa to casom zlepsi.Uz som toraz dokazala,a dufam ,ze to dokazem znovu.modlim sa ,aby tie myslienky zmizli.Drzim vam vsetkym ostatnym palce,nech sa vam to podari.A som rada,ze vdaka priatelovi som objavila toto forum,kde som nasla ludi s podobnym problemom.

Maminky, snažte se nemyslet pořád na děťátko, ale taky si zorganizujte program samy pro sebe. Ať vám pomůže s péčí o dítě manžel a rodina. Začněte se něco učit, někam chodit a vyhledávejte víc společnost. Dítěti se nic nestane a vy se pocitově osvobodíte. Nesnažte se být dokonalou matkou, která pořád zkoumá , jestli dítě miluje. Zdravím a držím palce.

ahoj Helco nevim proc se nam to deje jsme takovy normalni maminy ktery se chtej starat o sve deti a ty blbe myslenky to rusi.taky mi pomaha casdneska to docela jde ale nechci kricet aby se to nevracelo tak pa a maminky drzte se

Ahoj Lucko, byla jsem v léčebně, kde jsem se cítila poměrně v pohodě, když jsem se vrátila domů, měla jsem hrozný strach, že se to všechno vrátí a hlavně, že až manžel půjde do práce, že budu s malým sama, ale zvládla jsem to a postupem času ty myšlenky ztrácí svojí sílu. Když mě tyhle myšlenky otravují, začnu si zpívat nebo si z nich dělám srandu, řeknu si, že taková nejsem a většinou se mi podaří je brzo zahnat. Ale jsou i dny, kdy je mi hůř jako dnes, to se snažím nějak zaměstnat a relaxovat a hlavně, aby ve mě nevyvolávaly takový strach a věím, že zítra bude líp. Určitě se to časem zlepší, psycholog mi pomáhá, ale u mě pomáhá čas. Držím nám všem pestičky.

Ahoj Lucko, neboj určitě bude líp, snaž se pozitivně myslet i když to moc nejde, hlavně zajdi k psychologovi, co nejdřív a uvidíš jak se ti uleví, mě spadl kámen ze srdce už po první návštěvě, všechno mu musíš popsat i ty nejhorší myšlenky jinak se ti neuleví, oni vědí jak pomoc, tak se neboj.

Petro, úplně s tebou soucítím. Já jsem teď vysadila antipsychotika a cítím se blbě. Moc bych si přála zvládnout to i bez nich, ale myšlenky se mi vracejí a s nimi i neurózy. Mám úplně panický strach být s malým sama.

ahoj petro dneska mne propustili z nemocnice zdalo se tam ze je vse ok ale prisla jsem domu a uplne to na mne spoadlo porad brecim a jsem jak telo bez duse.jinak ti dik za radu skusim toho psichologa a uvidim

Už se pomalu po nějakém poohlížím. Petro, děkuji za informaci. Snad mi to pomůže.

Ahoj Berry, promiň že píšu dlouho. K psychologovi doporučení nepotřebuješ, nějakého si vyber a objednej se. Většinou se platí hotově přímo v ordinaci, od 300 Kč a výše za hodinu.

Petro, děkuji! Zvažovala jsem i tuhle alternativu, ale nevím, jestli nebudu k psychologovi potřebovat nějaké doporučení. Nevíš?

Ahoj Berry, neboj určitě to zvládneš, akorát jestli Ti můžu poradit zkus psychologa, psychiatři jen předepisují léky a nemají moc času poslouchat. Mě osobně pomohla až psychoterapie. Jsem ráda, že jsem se k tomu odhodlala. Přeju Ti hodně štěstí.

Lucko, taky jsem měla a mám takové myšlenky. Přitom svého chlapečka miluji a nepřežila bych, kdyby se mu něco stalo. Taky se léčím na psychiatrii a moc obdivuju všechny holky, které to zvládají i bez toho. Já jsem holt asi slabší povaha, spoléhám na léky. Ale moc doufám a přeji si, že to snad jednou zvládnu i bez nich. Přeju jen samé krásné myšlenky všem:)

Lucko,Petra má naprostou pravdu.Zdá se to sice divné,ale je to přesně jak píše!

Ahoj Lucko, taky trpím vtíravými myšlenkami a úplně s těbou soucítím. Mám skoro ročního Michálka a taky mě to napadá s tím nožem nebo i horší věci. Ale vím, že to jsou myšlenky neškodně, loni (v těhotenství) jsem prodělala psychoterapii a když jsem to líčíla doktorce, tak se mi úplně vysmála. Základní znak těchto myšlenek je, že jsou brutální. Jakmile se jich přestaneš bát, tak máš vyhráhno. Znakem je, že se pořád opakují, furt dokola, ale proč se jich bát, když tě třeba napadla už milionkrát a ty si malé neublížila, proč bys ji měla po milionkrátéprvní ublížit? Je to jednoduchý, je to pořád dokola jak na magnetofonovom pásku. Své myšlenky si pojmenuj např. blbečcí, a vždy když tě napadnou tak je ve skrytu duše přivítej a neboj se jich. Vrací se protože se jich bojíme. Opravdu vím o čem mluvím, psychoterapie mi hodně pomohla. Občas se mi vrací, ale snad to mám zvládnuté. Myslela jsem si, že jsem blázen, nebo nejakej pedofil, to je jedno a bála jsem se to komukoliv říci. Když už jsem nemohla dál, tak jsem zašla k tý psycholožce a ta mi řekla, že už jsem dneska asi 10 s těmito problémy a dál už víš. Tak přeju hodně štěstí a snaž se ani 1x nevynechat cvičení s myšlenkami. Vždy když se objeví, tak je přivítej např. tak podtě vi mí blbečci, podte, podtě. A přej si at se vrací, čím víc tím líp. Určitě to zabere, neboj určitě jsi skvělá máma.

ahoj mam posledni pulrok taky vtirave myslenky ublizit sve dcerce mam ji moc rada ale ty my slenky jsou nekonecne.ted se do konce lecim na psichiatrii protoze jsem se tomu tak podala ze jsem prestala jist vnimat kdo mi co rika tak jsem vyhledala pomoc lekaru.chci bejt uz normalni a bejt poradna mama ktera rozdava lasku k diteti jako mi vsichni.moje holcicka se jmenuje Terezka a jsou ji dva roky.bojim se abych ji opravdu neublizila ted je to celkem v klidu ale co az s ni budu sama.mnela jsem prectavu ze beru nuz a ze...jsem opravdu tak zla mama?tak mi porosim porad te co stim.dekuji moc

Lenčo, sakryš, já tě nechtěla tou svou notickou rozhodit. Sama se teď vžívám do toho, jak vadilo cokoliv negativního v příspěvcích mi. Chtěla jsem číst jen ty pozitivní, aby mi pomohly. Samozřejmě, že jsem taky ok, ale člověk nad tím prostě nesmí začít uvažovat. Jako matky jsme citlivé a máme příliš bujnou představivost, až mi někdy vstávají vlasy na hlavě hrůzou, jakou.....Mi pomáhá na dorážející neg. myšlenky úplně vypnout mozek a jít dělat nějakou činnost. Okamžitě na to zapomenu. Nesmím dovolit sama sobě, abych se tím začala jednou zabývat, tím by začal kolotoč sílit. Prostě si to nepřipustit a nechat odplynout. Jakmile se v tom člověk začne babrat a spadne do toho, platí principy KBT. Promiň Leni, už budu jen optimistka:)

Ahojte, tak jsem sem zas po pár dnech nakoukla a jsem ráda, že tu přibyly příspěvky ;o). Já jsem pořád vpohodě, jen mě před pár dny potrápily úzkosti, když jsem si přečetla příspěvek od Katky, jak jí začala tahle naše obluda trápit, když slyšela o tom, jak jakási mamina strčila dítě do mikrovlnky :o(. Katko, hlavně si to nevyčítej, to bych nerada! Já jen, že tohle mě zase dostalo a asi napotřetí se mi podařilo té myšlenky zase přestat děsit, abych se jí zbavila...No už na to můžu myslet "normálně", teda nic si z toho nedělat..., jakoby to bylo ve snu, v televizi, prostě nesmysl a hotovo ;o). Aspoň jde vidět, že ikdyž "uklouznu", tak už vím jak na to a sama se zase postavím!
Simono, není zač, moc mě to těší, že se moje naše) problémy můžou využít aspoň na něco pozitivního ;o).
Lucia, já jsem taky věřící, takže vím přesně, jak to myslíš...U mě to je spíš tak, že se každý den modlím, abych měla sílu dál překonávat ty hnusné myšlenky, aby Bůh nedopustil, abych někomu ublížila, hlavně ne dětičkám....a to mi každé ráno i večer pomáhá, abych si víc věřila, že to zvládnu, že na to nejsem sama ;o).

ahoj, aj mna obcas take veci napadaju-mam 2 malicke deti.netrapim sa nad tymi myslienkami, pretoze som krestanka a verim tomu, ze nie vsetko, co mi napadne, je moja myslienka, mozno je to skor pokusenie - mozno ani nie k tomu, aby som taku vec urobila, ale mozno najma k tomu, aby som sa trapila uzkostou a obavami.uznavam, ze taketo vysvetlenie vychadza z viery v skutocneho diabla - skutocne Zleho, ktory si zela moje trapenie...
ale zaroven mi moja viera ukazuje na skutocneho Boha, ktory ma pozna a ktoreho vzdy len prosim o pomoc.
to,ze si tie myslienky vysvetlujem ako pokusenie Zleho,mi pomaha zbavit sa uzkosti.nie som totiz zodpovedna za to, co mi napadne, ale za to, co s tym urobim a rozhodnutie je vzdy na mojej slobodnej voli.
neviem,ci je taketo vysvetlenie pre Teba prijatelne,ale drzim Ti palce a modlim sa za Teba i Tvoje deti.lucia

Zdenko,tvoje psychiatrička má pravdu!Kdyby měla o tyhle poruše sebemenší pochybnosti,tak ti těhotenství zakáže.A navíc bysme tady žádná z nás nepsala na netu,protože bysme byli někde zavřené na psychiatrii.Abysme nikomu nemohly ublížit.To by byla potom hrůza.Tady jde spíš jen o nás samotný,jak s těma pocitama žijeme.Žije se s tím opravu hrozně a ještě hůř se s tím vychovávají děti.Věř ale že když už máš jen ten strach ze strachu,tak už se žije jinak.Já jsem štastná už jen za to že vím že nejsem vrah,že bych neublížila,že to jsou opravdu jen hnusný myšlenky.Věřím tomu a ty tomu taky věř!A vy všichni co jste tady tomu věřte a uvidíte že se vám začne líp žít!Zdenko,neboj se mít miminko,je to krásný a až ho budeš držet v náručí,tak si budeš říkat,jak bych mohla tomuhle stvoření někdy ublížit!Hodně štěstí vám všem!!!

To je právě to, že člověk nikdy neví, co s ním to těhotenství udělá. To jsou velké hormonální výkyvy a nápor na psychiku. Manžel by moc chtěl druhé dítě, ale po Solianu jsem měla vysokou hladinu prolaktinu, jak už jsem napsala, tím pádem jsem ani nemenstruovala. No a po Rorendu zatím taky nic. Takže jsem ty léky asi měnila zbytečně. Jen se mi zas začaly vracet ty myšlenky, mám strach být s malým sama a tím pádem zase trpím neurózami. Kolikrát mám žaludek jako v kleštích, a ani pořádně nevím z čeho.