Líbí se mužům dlouhé vlasy?

Příliš hezká na slušnou roli
,,Žádný make-up, hnusná paruka a neforemné oblečení." Tohle je její návod, jak přijít ke konkurzu. Jinak prý dobrou roli nedostane.
- XY je příliš krásná, příliš mladá a příliš sebevědomá. S takovou výbavou se dostanete do škatulky ,,prostoduchá krasavice", ani nevíte jak. A toho se herečky v angloamerickém světě bojí jako čert kříže. Nebo to alespoň tvrdí.
- XY recept zabírá, protože má za sebou tolik slavných rolí, že by jí je leckterá o deset let starší kolegyně mohla závidět. Jí je pouhých jedenadvacet let.
- Dívky jako XY přece o nikoho neusilují, muži jim sami padají k nohám.

To jsou vybrané věty z článku, nacházejícím se v magazínu DNES (13.12. str.77). Ptáte se, jak asi může vypadat žena, která je příliš hezká na slušnou roli - jak se (anonymní) autor snaží nadpisem do povědomí čtenářek vnutit - o které dále mj. píše, že takovým muži sami padají k nohám?
Dlouhovláska to tedy rozhodně není! Článek má být profilem herečky Keiry Knightley, která nemá na fotografii své zjevně na blond obarvené vlasy (je tam vidět černá podsada...) ani na ramena. To není nic jiného, nežli další trend skrytého lobbování za zájmy kadeřnické mafie!

Pasákůprávní televize však není jediná, která je slouhou v nekonečné válce kapitalismu za zájmy byznysu, v tomto případě kadeřnické mafie, jíž zisky plynou z kastrací a barevného prznění našich žen a dcer. Tato válka totiž - byť skrytě - trvale pokračuje ve všech médiích.
Například TV Magazín č.50 na 16. - 22.12.
Helena Zeťová: Vím, jaká jsem příšera!
- stojí hnedle na titulní stránce pod fotografií této dlouhovlasé zpěvačky. A když si v něm zalistujete, potom v rozhovoru s ní naleznete toto:
Zeťová: ...Já o sobě vím, jaká jsem příšera, jezinka, že bych se občas měla krotit. Asi bych to pak měla v životě snazší. Ale jsem prostě taková.

Čím si vysvětlujete, že máte u posluchačů takový úspěch?
Zeťová: ...Nezáleží na vizáži, nemusím být vyumělkovaná naondulovaná navlněná slečna s vyžehlenými šatičkami, která válí na playback.

Sebekritika, coby nový způsob skrytého lobbinku - zajímavé, že? Dovedete si ale představit, že by se mohla tato nálepka "Vím, jaká jsem příšera!" objevit třeba u fotografie takové Anety Langerové, Kačenky Kornové, Lucky Vondráčkové, Báře Hrzánové či poslední hvězdy SuperStar Leony Černé?

Pasákůprávní televize však není jediná, která je slouhou v nekonečné válce kapitalismu za zájmy byznysu, v tomto případě kadeřnické mafie, jíž zisky plynou z kastrací a barevného prznění našich žen a dcer. Tato válka totiž - byť skrytě - trvale pokračuje ve všech médiích.
Například TV Magazín č.50 na 16. - 22.12.
Helena Zeťová: Vím, jaká jsem příšera!
- stojí hnedle na titulní stránce pod fotografií této dlouhovlasé zpěvačky. A když si v něm zalistujete, potom v rozhovoru s ní naleznete toto:
Zeťová: ...Já o sobě vím, jaká jsem příšera, jezinka, že bych se občas měla krotit. Asi bych to pak měla v životě snazší. Ale jsem prostě taková.

Čím si vysvětlujete, že máte u posluchačů takový úspěch?
Zeťová: ...Nezáleží na vizáži, nemusím být vyumělkovaná naondulovaná navlněná slečna s vyžehlenými šatičkami, která válí na playback.

Sebekritika, coby nový způsob skrytého lobbinku - zajímavé, že? Dovedete si ale představit, že by se mohla tato nálepka "Vím, jaká jsem příšera!" objevit třeba u fotografie takové Anety Langerové, Kačenky Kornové, Lucky Vondráčkové, Báře Hrzánové či poslední hvězdy SuperStar Leony Černé?

Nedávno jsem vyslovil otázku, zda se pasákůprávní televizi podaří do svátků odvysílat nějaký film, který by skrytě lobboval za zájmy kadeřnické mafie a vida - on se jim tam přeci podařil jeden vtěsnat. A přímo na Štědrý den! Z názvu Sabrina (Made in USA) by ovšem málokdo tušil, o čem film pojednává. Jeho skryté poselství se však donese každému, aniž by se na něho vůbec díval, protože málokdo přehlédne upoutávku, kterou na něho tato televize vysílá v různých denních hodinách už týden předem. A jak tato upoutávka vypadá? ,,Z ošklivého kačátka... - následuje záběr na hlavní hrdinku filmu, mající dlouhé vlasy - ...se stane nádherná princezna!" - záběr na tutéž postavu, avšak po její kastraci, nebo-li ostříhání.
Dovedete si snad představit lepší a sugestivnější kadeřnickou reklamu? A navíc zadarmo?
Díky této ukázce snad už i ten poslední blb pochopí, že vizáž většiny žen není výsledkem jejich soukromé a svobodné volby, nýbrž trvalých systematických mediálně-společenských tlaků.
Lenin se kdysi zmiňoval o užitečných idiotech. Dala by se snad tato charakteristika aplikovat, stejně jako na zdejší "dvojku" v čele s Pankáčou, i na výše zmíněnou televizi? Anebo bych jim měl spíše poděkovat za dokonalou spolupráci, mající stejný cíl?
Ani tohle dilema však zjevně nikdy nevyřeším...

Dalším nástrojem kapitalisticko kadeřnické mafie je seríál ulice... Je tam kadeřnický salon a Dejdar dokonce stříhal jednu herečku přímo v záběru.... fuj

Libor není kokot.

Pokud někdo založí ztv. prosperitu na zabíjení lidských bytostí, je vrah.
Taková prosperita stojí na krvi a kostech neúspěšných. Tichá dohoda přeživších: Urvi, co můžeš.
Tihle diktátoři a generálové dělají jen trochu zjevněji to, co kapitalismus má ve své podstatě: Vraždu.
Proto je společenským podhoubím galerka,proto je základním pocitem úzkost,
proto je ta prosperita zločinem. A taky proto se TV hemží detektivkami a thrillery, pravým uměním této ekonomiky.

Spočívají lidská práva v pravicovém vidění světa pouze v právu kapitalistů na omezování ekonomických (ale i jiných...) práv svých zaměstnanců na spravedlivou mzdu, která plně odpovídá podílu na výsledku jejich práce? Mají taktéž právo omezovat většinu ostatních na jiných právech, jakými jsou třeba právo na stejnou spravedlnost, zdraví, život a výchovu v prostředí, které je neohrožuje, právo na sekundární pohlavní znaky, atd? Podle MFD zřejmě ano!
V tomto pravicovém listu se kdysi objevila kritika komunistů za to, že v jejich Haló novinách, které jsou označovány jako list extrémní levice, zlehčovali a ospravedlňovali zločiny Stalina a Gottwalda. Jestliže se ale MFD odhodlala zlehčovat a ospravedlňovat zločiny diktátora Pinocheta, kterého za nepřípustné porušování lidských práv dokonce kdysi odsoudila i OSN, potom je třeba tento list ze stejné logiky věci zařadit mezi extrémně pravicový.
Polopravdy, překrucování faktů, demagogie - to jsou prostředky, kterými Mladá Fronta ovládala veřejnost nejen za komunistů, ale i Dnes!

Příspěvek, mnou odeslaný do MFD, ve kterém jsem se pokusil naznačit, že z důvodu existence všudypřítomných parchantů by se dala uvalovat kolektivní vina nejenom na komunisty, jak vyplývalo z názoru jistého autora článku, na který jsem reagoval, ale na jakoukoliv jinou skupinu lidí, lhostejno zda politickou, profesní či náboženskou, jsem zde kdysi zveřejnil. MFD však tento můj názor nezveřejnila, protože nezapadal do jejich pravicově-ideologické koncepce ovlivňování čtenářů. Následující příspěvek je ale jiný, proto jej tam také otiskli. Poznámkou "na okraj" může být zamyšlení nad tím, zda to v mnoha případech není spíše jakási hra na "názory našich čtenářů."
Tedy něco podobného činnosti místních facilitátorů, vyrábějících umělá diskusní fóra, která mají být jakousi výstavní vitrínou vhodných názorů veřejnosti...
Váš Nbutu Nbuta
Uprchlický tábor

Pinochet - i když diktátor, přesto kladný
Rád bych doplnil několik vět k článku Pavla Kohouta Liberální diktátor (MFD 12.12.). Diktátor Pinochet sám vyhlásil referendum o změně ústavy ve smyslu ukončení diktatury. Diktátor, jemuž prý šlo jen o moc a o likvidaci odpůrců. I když pochopíme bolest těch, co ztratili své blízké, nelze chápat, už vůbec ne tolerovat jejich opakované štvanice na Pinocheta. Jeho metody udržení pořádku se nelišily od metod jeho kolegů ze sousedních zemí a jako jediný měl odvahu sám ukončit diktaturu a předat vládu, i když výsledek referenda byl dost těsný. Pinochet přes všechny špinavosti a krutosti, které se děly za jeho vlády (o mnoha existují pochyby, zda o nich vůbec předem věděl, natož aby je řídil), je nesporně kladnou postavou chilských dějin a Chilané by se měli modlit, aby i další vlády byly v jeho duchu.
Jiří Pechlát
Praha

Na téže stránce se nachází další článek, jehož autorem je ekonom a poradce současného ministra financí (ODS) Pavel Kohout. Už pouhý jeho název Nechybí nám liberální diktátor? Ne - nutí k zamyšlení. Trochu mi to připomíná termín "plechová sklenička," který kdysi vymyslel můj spolužák ve třetí třídě základky... I z něho si dovolím okomentovat některé názory:

Kohout: Generál Pinochet byl natolik moudrý, že nechtěl poroučet ekonomice. V tom spočívala jeho výjimečnost.

Libor: Neexistuje ekonomika, která by nebyla nikým řízena a ovlivňována. Udržování tzv. zdravé nezaměstnanosti v rozmezí 5 až 10 procent a zabraňování jejímu nezdravému poklesu, různé balíčky opatření a reforem ze strany státu, růst mezd týkající se pouze úzkého spektra vyvolených - to všechno jsou výsledky promyšlených a systematických zásahů do ekonomiky. Kdyby se do ekonomických vztahů nevnášela pravidla a nebyly nikým řízeny, potom by to vždy skončilo terorem a totálním otrokářstvím. Otázkou ale je, zda ponechání řízení ekonomiky na kapitalistech, kteří ji řídí hlavně ve svém zájmu a prospěchu, je moudřejší, nežli její řízení státem ve prospěch většiny obyvatelstva. Jinými slovy: Kdo má mít z prosperující ekonomiky prospěch a komu má ekonomika sloužit?
Moudrost pravicově-liberálního diktátora tedy spočívá v dodržování pravidla: Ať za mne, v zájmu prosperující ekonomiky, udělá špinavou práci (ždímání poddaných) někdo jiný (kapitalista). Nebo-li: Rozděl a panuj, moudrý vládce!

Kohout: Německo ve 30. letech patřilo k nejzadluženějším zemím na světě. Kdyby Hitler nezahájil válku, Německo by zbankrotovalo.

Libor: Stejně jako u Pinocheta je to přesně naopak: Nejprve byla přítomna ekonomická krize, která v rámci hledání východiska vynesla do čela diktátora, a ne naopak. Když se Hitler připravoval na válku, tak německá ekonomika rostla. Stavby nových komunikací a zbrojní průmysl dávaly lidem práci...

Marjanovič: A zatímco ho za použití vskutku odporných metod drtil, nechal se inspirovat americkými liberálními ekonomy ze školy laureáta Nobelovy ceny Miltona Friedmana. Osekal státní výdaje, privatizoval státní podniky, otevřel zemi zahraničním investicím, zahájil do té doby nevídaný experiment, dnes však naprosto běžnou věc - lidi vybídl, ať si už ve středním věku začnou platit penzijní připojištění.
Co do životního standardu, vzdělanosti, přístupu ke kvalitnímu zdravotnictví se Chile brzy posunulo mílovými kroky vpřed. Vznikla tam silná střední třída. Jinými slovy, Pinochet měl ruce po lokty namočené krví a zároveň jimi dokázal řídit svou vlast k blahobytu. Pro někoho, třeba pro mnohé příslušníky té střední třídy, si tím svoje hříchy vlastně smazal.

Libor:Vláda Allendeho nedostala na zhodnocení svých kroků vůbec žádný čas, protože již od jejího počátku byla ekonomika rozvracována "americkým satanem", jak je tato oáza nekonečné svobody a možností v jistých částech světa nazývána, až jím byla nakonec vojenským pučem svržena. Je tedy otázka, jak by byla jeho socialistická ekonomika úspěšná, kdyby na svůj rozjezd dostávala stejné finanční injekce, jako ten Pinochetův zločinecký kapitalismus, a kdyby všechny občanské nepokoje, podněcované Spojenými Státy, potíral stejným způsobem, jako Pinochet. Kapitalisti ale investují pouze tam, kde se to vyplatí pouze jim, a když zisky klesají, sbalí si fidlátka, jdou za levnou pracovní silou jinam, a osud místního lidu jim je lhostejný. To je pravicová demokracie!
A pokud jde o vnímání hříchů největších masových "vrahů" - v Německu, ale i ve všech koutech ostatního světa, je pro značný počet lidí A. Hitler hrdinou, jehož praktiky byly v zájmu plánovaného účelu taky oprávněné. Kdyby se mu to podařilo, potom by si tím i on své hříchy v očích posléze spokojených obyvatel smazal. Stejné pravidlo by se pak dalo aplikovat na kohokoliv jiného, Leninem počínaje, Husajnem konče... Termín "vrazi" jsem pak dal do uvozovek proto, neboť většina diktátorů dává pouhé příkazy a na nikoho ve skutečnosti ani ruku nevztáhnou. Většina (mnohdy horlivých) plnitelů jejich rozkazů pak zůstává do konce svého života v anonymitě nepotrestána. To jsou docela paradoxy, co?

Pardon: ne dlužník ale věřitel...

Není ovšem diktátor, jako diktátor. Tyranie spodních vrstev obyvatelstva, v zájmu těch vyšších, není až tak - z pravicového pohledu - špatná, jak by se někdo mohl naivně domnívat, když vidí, s jakou nenávistí a odporem titíž lidé kritizují diktátory levicové. Krátce po smrti Pinocheta jsme k tomuto poznání mohli v Česku dospět poté, co jsme zalistovali příkladně v Mladé frontě Dnes. Třeba 12.12. se na straně A10 objevil článek od tamního redaktora Teodora Marjanoviče s názvem Dvě stopy po Pinochetovi / Nasadil si černé brýle, rozdrtil komunisty a z Chile udělal prosperující zemi.
A jak bývá mým zvykem - s těmi největšími špeky tohoto pravicového redaktora vás opět seznámím. Pochopitelně s vlastním komentářem...

Marjanovič: Máme toho člověka zařadit do kolonky vrahů s pravicovým viděním světa, nebo jej jeho vizionářské činy, které ve své kariéře také udělal, z toho vykupují?

Libor: Jestli v politice platí, že účel (např. zajištění blahobytu pro úzkou skupinu společenských vrstev) světí prostředky (vyvražďování a kriminalizování odpůrců), potom Pinochet není terorista, masový vrah a zločinec, nýbrž svatý člověk. Stejně jako byl Hitler, Stalin, Husain, Pol Pot, atd. Nazývat genocidu a teror "vizionářskými činy" pak působí jako morbidní cynismus.

Marjanovič: Marxistické bojůvky legálně zvoleného prezidenta Salvadora Allendeho znárodňovaly, roztáčely inflaci, kradly lidem majetek v rámci ,,pozemkové reformy". Příliš se to nelišilo od toho, co zažilo Československo před šesti desítkami let.

Libor: Jak z mého předešlého příspěvku, vycházejícího ze zveřejněných faktů, vyplývá: Tehdejší znárodňování nebylo bezdůvodné. Legitimně zvolený prezident se jím pokusil řešit do té doby vleklou krizi kapitalismu, ve kterém byli jedni lidé vykořisťováni druhými. Komunistická diktatura, lze-li takto socialismus v poválečném Československu nazvat, pak měla takovýmto pravidelným krizím kapitalismu, řešeným válkami či jinými projevy teroru a omezování lidských práv, zabránit.
Vykořisťování není ničím jiným, nežli jinou formou krádeže, při níž se nekrade majetek, nýbrž energie, vynaložená na fyzickou, případně duševní práci. Z této práce, převedené na peníze, pak pochází majetek. Jestliže má ovšem někdo větší finanční (a posléze majetkový) prospěch z práce někoho, komu tato vlastní práce přináší mnohem menší efekt, v nejhorším případě pouhé přežití, potom je to taky zloděj! Lze-li znárodňování označit "bojůvkami", potom se bojůvek dopouští výběrem daní každý finanční úřad, potažmo stát, exekučním vymáháním pohledávek každý dlužník...

Určitě stojí za zmínku, co tenkrát M. Thatcherová pravila ve Sněmovně lordů na obhajobu Pinocheta:
,,Ti, kteří v nynější době vládnou, se budou v krizové situaci zdráhat podniknout nezbytné kroky, protože později by je mohl někdo postavit před cizí soud, aby se za své činy odpovídali. A za vrchol ironie považuji, že ti, kteří drží ve svých zemích absolutní moc, se jí nebudou chtít za žádnou cenu vzdát už z obavy, aby neprožili zbytek života v nějakém španělském vězení."

Přeloženo do srozumitelného jazyka: Právem každého diktátora je vyvézt svoji zemi z krize třeba za použití brutálního násilí a porušování veškerých lidských práv, platících v civilizovaných zemích, přičemž za to nesmí být postaven před cizí soud. Zapomněla však k tomu dodat, jestli toto pravidlo platí pouze pro diktátory pravicové... Takové Spojené Státy se však, co se Saddáma týče, tímto pravidlem zjevně neřídí. To není dobrý příklad pro zbylé diktátory...
A když už jsem zmínil "železnou dámu"... Jestlipak víte, že v době své vlády toužila zavést tzv. "daň z hlavy?" To je daň za to, že jste naživu!

Pokračování:
V roce 1975 byl policejní stát Chile kompletně vybudován, a tak se Pinochet, majíc veškeré dění pod naprostou kontrolou, pustil do tamních ekonomických reforem. S pomocí několika poradců, vystudovaných na chicagské univerzitě (tzv. ,,hochů z Chicaga"), navracel majetky bývalým vlastníkům, radikálně omezoval sociální dávky a začal zavádět politiku volného trhu. Průmyslová výroba se začala rozvíjet, ekonomika strmě rostla, a tak to úzká skupina relativně bohatých obyvatel vnímala téměř jako zázrak. Dolní vrstvy pracujících však upadaly do stále větší chudoby a rostla jejich nezaměstnanost. Nůžky mezi bohatými a chudými se tedy začaly neuvěřitelným způsobem rozevírat. V roce 1982 se chilské hospodářství opět propadlo do vleklé krize. Míra nezaměstnanosti vyskočila na dvaadvacet procent, což bylo o osmnáct procent více, nežli před deseti lety. V roce 1989 pak většina pracujících Chilanů vydělávala méně než v roce 1973, zatímco příjmy zaměstnavatelů stoupaly raketovým tempem. Současně s tím docházelo k devastaci životního prostředí do té míry, že se Chile stalo jednou z nejvíce znečištěných zemí světa.
Lidé tedy opět vyšli do ulic...
Svět vůči Pinochetově genocidě a jeho teroristickým a zločineckým praktikám nebyl nikterak lhostejný. Byla to OSN, která v roce 1977 poprvé odsoudila Pinochetův režim kvůli ,,pokračujícímu nepřípustnému porušování lidských práv." Ten si z toho však vůbec nic nedělal, naopak zvláštním zákonem amnestoval všechny armádní důstojníky, kteří by mohli spáchat nějaký zločin proti lidským právům. Po ukončení jeho totalitního režimu byl pak Pinochet jmenován doživotním senátorem, což mu mělo zajistit doživotní imunitu. Španělská justice se však dozvěděla, že se Pinochetovi agenti pokusili na jeho přímý rozkaz zavraždit některé lidi v Argentině, Itálii, Spojených státech a dalších zemích. A tak se stalo, že byl Pinochet důstojníky Scotland Yardu v Anglii zatčen krátce po operaci zad, kvůli které tam přicestoval. Byl obviněn z genocidy a mezinárodního terorismu. Během dlouhých soudních tahanic, kdy se jej dokonce svým projevem ve Sněmovně lordů zastala tehdejší britská premiérka Margaret Thatcherová, která k němu měla blízké politické vazby, však Pinochet utrpěl dvě slabé mrtvice, a jeho zdravotní stav se zhoršil natolik, že byl propuštěn...
Pokud byste měli zájem dozvědět se o tomto diktátorovi s přezdívkou generál smrti, jehož teroristické panování trvalo 17 let, něco víc, potom můžete zalistovat třeba v knížce Nejkrutější diktátoři světa, jejíž autorem je Shelley Klein, ze které jsem čerpal.

Nebyl ani první, ani poslední. Diktátor jménem Augusto Ugarte Pinochet, polobůh pro ty, jejichž zájmy se rozhodl tvrdou rukou prosadit, tyran a vrah těch, kteří mu kladli odpor, zemřel předminulou neděli 10.12. Lze se o něm dozvědět něco, co nám pravicová média netouží sdělovat?

Než se v Chile ujal vlády Salvador Allende, tamní kapitalismus trpěl mnohaletou ekonomickou krizí a stagnací. Nelze se tedy divit, že se jí tento levicově smýšlející politik po svém zvolení do čela země rozhodl řešit obtížným zestátňováním soukromých firem a podniků. Současně s tím ovšem CIA na rozkaz tehdejšího amerického prezidenta R. Nixona tajně financovala nejen podněcování veřejných nepokojů v podobě demonstrací, stávek a zabotáží, ale i modernizaci chilské armády, kterou tak připravovala na v budoucnu naplánovaný vojenský převrat, který měl socializaci země zastavit a zvrátit. Ten měl uskutečnit právě Augusto Pinochet, což se mu taky v roce 1973 podařilo, a to téměř měsíc po té, co jej do té doby nic netušící prezident Allende jmenoval vrchním velitelem pozemních sil chilské armády.
A převrat to byl vskutku násilný a krvavý. Prezident v něm zahynul, dvaasedmdesát jeho nejbližších spolupracovníků bylo popraveno. Vrchní velitelé Pinochetovi armády zakázali veškeré politické strany a odborové organizace. Po dovršení převratu vytvořil Pinochet tajnou policii DINA, která systematicky vyvražďovala veškerou politickou opozici nejen doma, ale i v zahraničí, infiltrovala se do škol, církevních spolků a médií. Ač země nebyla v žádné válce, ze stadiónů se staly koncentrační tábory, ve kterých byli internováni ne vojáci, nýbrž obyčejní civilisté, kteří jakýmkoliv způsobem projevili svůj nesouhlas s tehdejším Pinochetovím terorismem a diktaturou. Tisíce nevinních lidí bylo bez nároku na soudní proces bito, znásilňováno, mučeno elektrickým proudem, topeno ve vodě, psychicky trýzněno fingovanými popravami atd.
Bilance: 26431 kolektivních zatčení, 42476 politických vězňů, 3197 zavražděných, 4134 osob mučených.

A Libore sledoval jsi Slavíka? Tam moderátoři řekli něco v tom smyslu, že chodí ke stejnému kadeřníkovi... taky svibě kadeřnický co? Doprdele co s tím uděláme? Jinak další film který propague kadeřnickou mafii je V jako vendeta, kde se N. Portman ostříhá na krátkýho ježka

Kozorozi: Je právě čas na to, abyste změnili svůj účes!
Docela zajímavě zabudovaný kadeřnický lobbing, co říkáte? Tuto astrologickou radu na dnešní den se dnes můžete dozvědět na rádiu F1.

Nedávno jsem znovu viděla po mnoha letech Chaplinův film Moderní doba a zase jsem se nesmála. Tentokrát mě mrazilo o poznání víc než před lety. Ta groteska je stále platnější. Jen už nemakáme fyzicky v továrně, jelikož doba pokročila...

Ne, tohle není žádný fiktivní úryvek z nějakého novinového článku z budoucnosti, kterou se nám naši pasáci prostřednictvím novinářských lokajů snaží pravidelně lakovat na růžovo. Tyto řádky se objevily v minulém magazínu Ona dnes (č.49, str.6) v článku s názvem Preventivní sobectví, jehož autorkou je spisovatelka a dramaturgyně Irena Obermannová.
Kohopak má asi tato intelektuálka za slovy "nemakáme fyzicky" na mysli? Sebe? Zaměstnance MF-Dnes?
Po přečtení tohoto absurdního konstatování, které je plivancem do tváře všem fyzicky tvrdě pracujícím lidem, se mi vybavil jeden zážitek z letošních prázdnin. Stál jsem v jednom supermarketu s nákupním vozíkem ve frontě u kasy a zaslechl, jak pokladní slušně požádala zákaznici v důchodovém věku, aby si přendala balík s nápoji z pásu do vozíku tak, aby to čtečka kódů opětovně nezaregistrovala, protože kód zadala ručně. V tom se na ní důchodkyně osopila, že jí to tam má dát sama, neboť je za to placená. Mladá dívka, sedící za kasou, jí na to odpověděla, že už je tak vysílená, že ji na to nezbývá sil. Důchodkyně ale neslevila a pustila se do ní ještě víc: Prý ji to nezajímá, od toho je tady, a že si bude stěžovat. Vedle stojící důchodce, který byl zjevně jejím manželem, nehnul ani brvou, natož aby začal zboží odebírat... Když jsem přišel na řadu, dívka měla slzy v očích. ,,To je neuvěřitelný, jaký jsou dneska lidi," pravil jsem ve snaze vyjádřit ji svoji účast. A tak jsem se následně dozvěděl, že je studentkou, která se rozhodla využít své prázdniny k tomu, aby si přivydělala nějakou tu korunu. Tahle bába prý ale nebyla žádnou výjimkou: ,,tohle je tady furt," pravila. S touto brigádou, na které je první týden, a má za ni minimální mzdu, však ale bude muset zřejmě skončit, protože je prý fyzicky úplně na dně. Nikdy už jsem ji tam taky neviděl...
Též jsem si vzpomněl na jednu známou, která měla před několika léty velkou radost, že jako samoživitelka svých dvou dětí našla po delší době práci. Zaměstnavatel - jak je v současnosti pro naši zemi charakteristické - byl německé národnosti a jednalo se o výrobu jakýchsi autokabelů. Její práce spočívala v omotávání vybraných drátů kolem kolíků a následném upevnění obou konců do konektorů. Následovalo jejich ruční "secvaknutí" a obalení izolací v celé délce kabelu. Už se nepamatuji, jakou hromadu jich za den musela udělat, ale vím, že norma byla velice přísná. Tuto na první pohled jednoduchou, fyzicky nenáročnou práci, po měsíci ohodnocenou o tisícovku větší částkou, nežli je stanovené minimum, však musela po krátkém čase ukončit, protože své ruce měla namožené tak, že si prý nebyla schopna namazat ani chleba! Asi po roce skončil i onen německý zaměstnavatel, protože už prostě nenašel na tuto práci žádné ženy, které na ni požadoval...
Toto jsou pouhé dva příklady skutečnosti, že lidé fyzicky pracují i v dnešní době, a ne o nic méně, nežli v onom zmíněném Chaplinově filmu. Je ale pravdou, že pokud někdo posuzuje dnešní svět pouze podle vlastních zkušeností, nebo toho, co vidí v televizi, potom může dojít k podobně naivním názorům, jako preventivně sobecká Irena. V době vlády kapitalistů totiž není zájem ukazovat svět v jeho skutečných podobách, proto nelze fyzicky pracující spatřit téměř v žádném dnešním filmu. Tím ale nemám na mysli zloděje, násilníky či vrahy...
Bylo by tedy možná dobré, aby si každý, kdo se rozhodne v nějakém, zejména pravicovém plátku, něco o přítomné společnosti plácat, udělal soukromou exkurzi v nějaké továrně. Kdyby tak učinila třeba dáma jménem Irena Obermannová, potom by si možná uvědomila, že bez fyzicky pracujících otroků by se ani v dnešní době nenažrala, a tudíž by nepsala takové nehoráznosti, kterými by popírala jejich existenci!

A pokud jde o film Postřižiny, tak to byl právě dokument o nástupu reálného kapitalismu do země české. K tomu je ale dobré poznamenat, že autor Hrabal k tomuto příběhu z vlastního života svému synovi kdysi svěřil, že od doby, co se jeho žena, kterou ztvárňovala právě Magda Vašáryová, nechala pod tlakem tehdejší doby ostříhat, už k ní nikdy nebyl tolik něžný, jako když měla dlouhé vlasy. A to je právě o tom, že sekundární pohlavní znaky zásadně ovlivňují náš vztah k opačnému pohlaví, což u nás mužů platí dvojnásob! O zločinech kapitalismu je to ale taky...