Smysl života??

Viděl bych to dost jinak....Já si taky už nepřipadám stejně jako v 18ti,ale přesto nějaké reminiscence se občas objevují zvlášť když bych se dostal na místa,kde jsem něco prožil.Pokud bych ale neustále měnil řekněme stravu a místo,tak se změním tak že když budu žít v Japonsku a jíst jejich jídlo a dýchat jejich vzduch a mluvit a žít jako Japonec,tak se změním natolik,že přijedu zpátky do Čech a projdu se po Praze a už budu doma jinde a nebudu si to vůbec vybavovat ,že jsem byl Čech.Navíc moje atomy budou složeny a přestavěny kompletně z Japonských surovin,takže i fyzicky po atomární stránce mé tělo bude shodné s Japonci než s čechy.

Ještě nevím co z toho plyne ale nedá mi to jestli v tom nenajdu nějakou souvislost se smyslem života...

Podle mne je jasné že má...Pochybuji.

Podle mne je jasné že má smysl se ptát po tom nadosobním vědomí jestli je nesmrtelné.
Fyzická nesmrtelnost jedince možná zatím není u člověka,jenže vědomí je zřejmě propojené s tělem a naše děti jsou nám nejpodobnější,to ale každý ví,že jablko nepadá daleko od stromu.
Podle mně jsme jako ty houby,žijeme v podstatě nesmrtelně to naše vědomí.
To je zjištění,že jsem jen vědomím dlouhého řetězce a prakticky z většiny vůbec o svém vědomí nerozhodujeme,protože jsme součástí nadosobního vědomí ,které tu existuje prakticky věčně a roste jak to podhoubí a je prakticky nesmrtelné,pokud se nevyhubí všechen les pro to podhoubí,tím je pro člověka tahle planeta a její obyvatelné meze.

Já právě myslel, že celou...Viděl bych to dost jinak.

Teoreticky by přece mohl existovat můj extrémně podobý až identický dvojník, jehož vnitřní struktura v libovolný moment by mohla být k nerozlišení od té mé. Sestával by však z jiných mikročástic než já - nesdíleli bychom spolu vpodstatě ani jedinou molekulu, ani jediný individuální atom, ani jediný hadron, ani jediný elektron. Akorát by ke každé částici ve mně (protonu, neutronu, elektronu apod.) existovala obdobná částice v něm (tedy jiný proton, neutron, elektron), která by též měla analogickou polohu a funkci uvnitř něj. Jakmile bych byl zlikvidován, nijak by mi existence mého dvojníka nepomohla, a jakmile by byl zlikvidován můj dvojník, nijak by mu nepomohla existence má.

Jedince nekonstituují pouze nějaké hypostazované částicové vztahy či procesy, ale i konkrétní částice, z nichž se v libovolný moment skládá. A jelikož se tyto částice v důsledku látkové výměny s okolním prostředím neustále mění, nelze příliš smysluplně hovořit o nějaké identitě lidského individua od okamžiku jeho narození po okamžik jeho smrti. Ve skutečnosti se u člověka jedná o něco podobného jako je větrný či vodní vír - který soustavně nasává nové částice, a současně vypuzuje částice staré. V to, čím jsme, se každý okamžik "rodíme", abychom hned v zápětí zase "zemřeli", a opět se proměnili v rozptýlenou množinu částic na povrchu či uvnitř planety Země.

Nesmrtelné organismy[editovat | editovat zdroj]
U některých organismů se předpokládá, že mohou žít věčně. Nejznámějším příkladem je drobná medúza Turritopsis nutricula, která se po rozmnožování vrátí do stádia polypu. Z pozorování se zdá, že tento proces může opakovat do nekonečna. Podobné schopnosti mají zřejmě i nezmaři, kteří zřejmě nepodléhají procesu stárnutí. Také kolonie baktérií dokáží opravovat svoje části, takže celek může žít věčně. Některé druhy stromů, zejména borovic, mohou žít nesmírně dlouhý život, jiné stromy, například olše, vytvářejí své vlastní klony, které mohou rovněž prodloužit život stromu v zásadě do nekonečna.

Říkáš, že život, či...Já teda nevím jak to s těmi atomy myslíš,já je teda mám integrované zatím a mozek mí neurony,které žijí dlouho.
Co se týče toho jak to funguje dohromady tak to samozřejmě nevím,vyší já ale existuje,člověk neexistuje samostatně,to ostatně snad žádný organismus,vajma snad partogeneticky se rozmnožujících hub,jenže tam je zas trochu té metafyziky v tom,že podhoubí hub je vlastně nesmrtelný organismus a žije věčně,podbobně třeba jako sekvoje jsou 5000let staré.

Nejspíš NIC .... ale to se asi některým nebude moc líbit.

Co míníš...Já právě myslel, že celou dobu říkáš "život", a myslíš "vědomí". Jinak mi to nedává smysl. Život máme jen jeden od narození až do smrti. Nějaká drobná nebo i větší změna v konfiguraci částic na tom nic nemění. Život je proces, pohyb v čase. Bez času ten pojem nemá smysl.

Co je smyslem mého zpackaného života - to bych rád věděl.

Říkáš, že život, či...Co míníš "vědomím"? Žádné vědomí v tom příspěvku z 15:26, pokud vím, nebylo zmíněno.

Já bych ani neřekl, že...Říkáš, že život, či spíše vědomí, je dáno okamžitou konfigurací atomů. Já ti rozumím, jak to myslíš, je to určitej posun v pochopení toho, jak "fungujeme"... ale máš pocit, že jsi tím vyřešil filozofickou otázku osobní identity?

Můžeš mi nějak přiblížit mechanismus, jakým se jedno vědomí mění v jiné? Pokud se každým okamžikem v těle střídá vědomí v závislosti na změně těla, měli bychom být schopni tato vědomí nějak klasifikovat, nějak odlišit jedno od druhého, nějak přiblížit jedno k druhému. Ale jediné, co nám takováhle teorie umožňuje, je tvrdit, že každé vědomí je zcela jiné a je jich celé kontinuum. *Nesouvislé* kontinuum. Konfigurace atomů jsou si nějakou měrou vzájemně podobný. U vědomí se to říct nedá. Vlastně jsme očividně schopni vnímat jen jedno jediný.

Jaký atomy těla máš vůbec na mysli? Asi moje já nezávisí na atomu mého vlasu nebo prstu, že ne? Takže atomy mozku? Které části mozku přesně? To mi asi neřekneš, protože je z principu nemožný to experimentálně ověřit.

A představ si hypoteticky, že by se atomy mýho těla několik vteřin vůbec neměnily. To by se neměnila ani moje identita? Jestli se atomy mozku mění kontinuálně a moje identita taky *kontinuálně přeskakuje* (rozporuplný slovní spojení, že?), jak mi dokážeš, že to druhé je způsobeno tím prvním, a ne třeba naopak?

Jestliže říkáš, že JÁ nemá trvání, tak jsi tím nebezpečně blízko tvrzení, že JÁ je věčné. Představ si možnost (ve kterou mám já důvody věřit), že svět je informační chaos, kterej sám sebe interpretuje. Všímá si souvislostí, podobností a jejich změn. Tak vzniká představa mozku, těla, světa... Smysl věcí a života je dán širšími souvislostmi, do kterých si ho zařazujeme. Až se svět změní tak radikálně, že ztratíme dosavadní interpretaci fungujícího mozku, vznikne jiná interpretace světa, na úplně jiných základech. A tomu můžeme říkat reinkarnace.

Život končí prý smrtí a...Já bych ani neřekl, že život končí smrtí ve smyslu selhání životních funkcí, destrukce organismu apod. Byl bych ještě daleko radikálnější - život kohokoli z nás je pouze tady a teď. Ten, co bude zítra držitelem pasu a rodného listu na mé jméno, už nebude já. Bude to už jiná částicová konfigurace. Bude obsahovat řadu částic, které mě dnes nekonstituují, a bude naopak postrádat řadu částic, které mě dnes konstituují. A dokonce i mnohé z oněch mě dnes konstituujících částic, které do zítřka nebudou vypuzeny z organismu, v něm budou zítra zaujímat zcela jinou polohu a funkci.

Lidé si pochopitelně snaží namlouvat, že na nějakých mikročásticích nezáleží, a žijící lidská bytost je něco, co je daleko významnější a daleko trvanlivější. Není tomu ale tak. Člověk, to jsou částice. A jiné částice, nebo i jinak uspořádané stejné částice, rovná se jiný člověk.

Život končí prý smrtí a podle těch co v toto věří z toho jako plyne,že život nemá smysl.
Tudíž je nechám v tom a popřeju pěkný zkoumání vašeho smyslu života vymezeného těmito předsudky.

Dobře položená otázka dokáže vyhrát nebo prohrát jakékoliv referendum.
Proto vyhrála Theresa May v Británii.Chce to jen dobře položit a dobře načasovat.
Nebudu odpovídat na otázku po smyslu života.Je snad nějaké podvodné referendum?

Co je smyslem...: Troufám si říci, že není na světě nic, co by člověku tak účinně pomohlo přežít i ty nejhorší podmínky, jako vědomí, že život má smysl.

To je sice možné, nicméně přežití i těch nejhorších podmínek, podobně jako jakékoli jiné přežtí, nemusí ani tak být smysluplné.

Naopak přímý přenos u minulosti ohledně programů běžících na ČT většinou z 50% tématicky gestapo,Hitler,Goebels,koncentráky,udavači,STB,holocaust,spojenci,invaze,okupace,mne nabíjí pozitivní energií...

Mne velmi tíží vybytí starých indiánských civilizací a proto jsem velmi smutný :)))

Nevidím smysl života momentálně v ničem. Těší mě jenom příroda, zahrada, vycházející měsíc.

Frankl: "vědomí, že život má smysl".

Ale kde vzít to vědomí, když člověk žádný smysl života nevidí?

Co je smyslem života?

PROČ NA ODPOVĚDI ZÁLEŽÍ? Jen málo věcí člověka tak hluboce rozrušuje, jako pomyšlení na to, že život nemá žádný smysl, žádný účel. Pokud však máme smysl života jasně vytyčený, jen tak něco nás nezlomí. Viktor E. Frankl, neurolog, který přežil holocaust, napsal: „Troufám si říci, že není na světě nic, co by člověku tak účinně pomohlo přežít i ty nejhorší podmínky, jako vědomí, že život má smysl.“