Žijete se svým PRVNÍM partnerem??

to ne, spis ja jsem prvni partnerka.....uz potreti

Musim se zastat Sabiny. Chtel bych nekoho, jako je ona. Taky nemam chut se "vydovadet" a trapi me predstava, ze budu pro svou lepsi polovicku prinejlepsim druhy.Je mi 30 a jeste jsem tu pravou a jedinou nenasel. Jenze to jsem v tomhle veku asi zaspal, ze jo?Sabino: muzes napsat, v kolika jsi se vdavala?

A těm, co se v tom roští válely, teď závidíš, viď? ;o)

Žiju, už 10 let. Předtím jsme se znali rok a půl. On se vydováděl, já ne, někdy si říkám, co by kdyby .... může se stát úlet oběma, ale ta důvěra bude navždy pryč. Tak to necháme na osudu. Ale byla jsem hrdá na to, že jsem se na zábavách od 16-ti neválela s každým v roští a počkala si na chlapa, který za to stojí.

Se svým partnerem jsem 12 let.Byl můj první,ale zkušenost s jinými muži mám také.Věrnost neexistuje.Máme spolu 2 děti a myslím,že do konce života nám to už vydrží.

Se svým prvním partnerem nežiju,dokonce ani s tím druhým a s tím třetím to bylo taky brzo:-)))Bylo mi 18 a kdybych počkala na desátého,možná by to dopadlo jinak,než to dopadlo.

Tak jak to tady čtu, tak nějak nevím jestli se taky nemám rozejít, nebo se alespoň začít obávat. Já chodím se svojí prítelkyní šestej rok a myslím, že je to zatím v pohodě, teda alespoň za sebe můžu ručit, žádný zálety. Jsem přítelčin první a tak mě občas napadne, že by si taky mola vyzkoušet něco jinýho, těch mlsnejch kluků je všude dost a já bych taky mohl ostrouhat. A musím přiznat, že tohle bych těžko zkousával. Na druhou stranu se snažím aby se nějak nenudila, protože jsme každej úplně jineja tak jí pořád vymejšlim nějakej program. No ale jak jsem toda četl, tak z tý ženský strany mi spíš připadá, že budu co nevidět sám.

Markéto, souhlasím..jako já jsem formovala svoje partnery, oni zrovna tak formovali mě. Od každého jsem se naučila něco jiného a až teprve teď se cítím jako relativně dobře vybavená do života s mužem.

Mno .. Owecko (a jine damy). Na jednu stranu mate mozna kliku, na druhou stranu musim rict, ze jsem se se svym prvnim partnerem poznala v 18ti, ve 22ti jsme se zasnoubili, ve 23ti rozesli - a ackoli ja jsem si myslela, ze jsem ho milovala a ze jsme zpolu meli pekny, "normalni" vztah, tak jsem az ve 24 potkala svoji prvni lasku - a bylo to uplne o necem jinym (mnohem kvalitnejsim)! Takze doporucuju vyzkouset, neco poznat a pak az se rozhodnout. V poslednim roce jsem se potkala se dvema muzi, kteri si vzali svoji prvni partnerku - a jejich zeny si jich nevazi a zachazeji s nimi jako s predlozkou u dveri (oba panove tvrdi, ze jejich vztahy 'nejsou az tak spatny'). Nikdo je nikdy neopustil proto, ze s nim spatne zachazely - aspon si to tak myslim. Ale treba tohle nebude vas pripad.

Já chodím s přítelem od 18 let, je nám oboum 24. Stejně jako já, ani on přede mnou nikoho neměl. Mám teda spíš strach z toho, že ho to ve 30 chytne a bude to horší, než když to chytne vybouřenýho chlapa a hned to zas skončí. Já osobně mám pocit, že já to mám pod kontrolou, jelikož jsme s přítelem hodně rozdílní, tak jsme museli vztah hodně budovat a pracovat na něm. Takže ikdyž mě občas chytne pocit, že bych si dala říct s nějakým pěkným chlapem, kterej hází vočka, tak to zas hned zavrhnu s tim, že to za to nestojí. Občas mě to bere, ale je to stejný, jako když si prohlížim fotky z Jižní Ameriky nebo Novýho Zélandu a řikám si, jak strašně bych se tam chtěla podívat. A za chvíli na to zapomenu, protože jsem důležitější věci, abych byla šťastná. A to ty, že jsem spokojená. Člověku to přijde samozřejmý, dokud nepozná, že se může všechno ve vteřině změnit. Možná je to tim, že muj přítel mi jednou málem umřel a já věděla, že bych musela umřít taky...

Já žiju se svým 1. už 22let a jsem spokojená. Myslím, že hodně záleží na zkušenostech, ale ty může mít i jen jedna strana, ne? Podobné pocity, že mi něco uteklo a tak jsem opravdu nikdy neměla. Asi jsem divná. S kamarádkou jsme se bavily o tom, co vede ženy k těmto pocitům, protože je nemáme. Zkuste mi někdo vysvětlit, jak ve vás tyto pocity vznikly. Myslíte, že je to podvědomí?

Tak to s nim dej zase dohromady. Mas snad jeho cislo, ne?

Myslím, že hodně záleží na povaze. Já sama jsem teď ukončila 4 roční vztah se svým prvním, určitě v tom hrálo roli i to, o čem tady píšete (ale nejen to). Teď toho ale velmi lituju a chci ho zpátky. Pro mě je prostě důležitá ta důvěra a intimita ve vztahu, která v krátkodobých vztazích často chybí. Vztah, který není na vážno mě nevyhovuje, a taky vážný vztah budovat trvá hodně dlouho a chce hodně práce. Připadne mi krátkozraké ho končit pouze z důvodu sexu s někým jiným. Ale jak už jsem řekla, záleží na povaze.

....jestli vidíš do mojí budoucnsti....je to nádhera, jestli s ním budu celý život

Pro neznámého autora. . .Žádné rady nerozdávám. Jen píši o tom co jsem zažila. Je mi dvacet. Nezdá se mi, že by na tom bylo něco k smíchu, že mám prvního chlapa. A když je dobrej milenec (a to není jen z mojí hlavy), tak si myslim, že za pár měsíců se člověk naučí hodně. A jestli mám za tak krátkou dobu zkušenosti "jako nějaká čubka". Tak je to přece jedině dobře. Není třeba na to narážet. Třeba nikdy nebudu mít problémy se sexem (a že těchto témat je tu habaděj). Dělejme to co nás baví!!!

Myslim si to same, co Petra. Kdyz jsem byla s tim prvnim partnerem 8 let mela jsem pocit, ze mi neco utika. Nebylo to proste ono, neco mi na tom vztahu chybelo, asi jsem ho nemilovala tolik. To jsem zjistila ale az se tretim partnerem, ktereho si chci vzit a o nejakem pocitu utikani nemuze byt rec.

Ahoj Owecko, ja jsem se svym 1. jiz 4. rok. Sex s nim mi nic moc nedelal, a kdyz me zacala zanedbavat, podlehla jsem svodum a nasla si milence. Zjistila jsem, ze je asi chyba ve mne, bylo to sice lepsi, ale ne o moc. Nevadilo mi ale, ze ten prvni by mel zustat jedinym. Ja jen proste nejsem asi prilis verny typ. Udelala jsem to 1x, trvalo to chvili a ja hlavne kvuli vycitkam svedomi musela prestat. Myslim si, ze je tento problem ruzny pripad od pripadu a to, kdyz nekdo zacne resit, jestli neco nepropasl asi znaci, ze ve vztahu neni neco v poradku.

pro Owečka: podle toho jaké rozumy rozdáváš v jiných diskusích jsem tě typovala na dost zkušenou čubku. A ty jsi přitom nějaká chudinka, která se nezmůže na víc než jednoho chlapa za život. Ha ha ha.

Nežiji se svým prvním partnerem.Myslím,že člověk by se měl opravdu vydovádět,než se vdá(ožení).Ale když už to udělá,tak by to mělo za něco stát.Ženy,které jsou vdané poněkolikáté ale tvrdí,že si klidně mohly nechat toho prvního,že to vyjde nastejno.Také jsem slyšela názor,že každému se v manželství stane,že se někde zamiluje.Záleží na tom,jak to pak vybalancuje.

to bude asi tím, že člověk většinou chce to, co zrovna doma nemá, co ještě nezná(ta představa jak asi vypadá bez spodního prádla jaká je v posteli,později.. jak se s ní cítím - nuda nebo právě opak apod.). snaha objevovat stále nové, nepoznané, insiraci, vzrušení.....zkrátka ukojit mozek aby se potom tělo cítilo líp.znáte to, zakázané ovoce ...jen si říkám ,jestli kdyby to bylo naopak ...žiju "s tou druhou" a potkal bych tu "současnou" to nedopadlo stejně. chtěl bych tu "současnou" nepoznanou.